<!–texy–>Diny, a ještě, souhlasím s Gedžitkou, je toho na tebe opravdu hodně, ale nemusíš si brát na bedra všechno, jestli se sešlo dost peněz, neváhej ani trochu je použít přesně na to, že ty opravy zadáš na klíč. Nezkoumej to, jestli je to vhodně nebo nevhodně, jestli bys to levněji udělala nějak na koleni nebo bez kolene, zadej to na klíč, a vyražte někam, ať máš od toho pokoj. Otrávila by sis celý těšení se na léto, hledej firmu, uleví se ti, uleví se ti, a proto ta sbírka vznikla, aby se ti mohlo nějak ulevit.

<!–texy–>Diny,

na léto neudávej děti, ale zvířata… Dětem a sobě kup dovolenou, aspoň na měsíc, a rekonstrukci zadej na klíč nějaké schopné firmě - i s malováním a úklidem. Jinak se z toho zblázníš! Ještě celkem jasně pamatuju dobu, kdy naši rekonstruovali barák - koupelna rozkopaná, na záchod se jezdilo na kole k babi, když to byla akutní, chodilo se k sousedům. Se schodama na půdu uřízli i elektrika, protože to na ně bývalí majitelé nalepili atd. Děs! Pronajměte si nějakou chalupu nebo vyjeďtě k moři, to je jedno, ale nemusíš být u všeho.

A jestli tě to uklidní, bydlím v novostavbě, teď budu malovat a opravovat zeď, protože mi omítka padá na hlavu, v létě mi bouchnul sporák a už měsíc mi protýká baterie v koupelně, takže musím pořád zastavovat vodu…

Nikde to není ideální a ty jsi tam doma, navíc k domečku tě vážou vzpomínky na Miloše. Peníze od Zrnek jsou určené právě na to!

<!–texy–>Ahoj Diny,
jak to píšeš, přesně, nakupilo se to. Na vysoký byl nejhorší první týden v semestru, na každém semináři seznam požadavků, v pátek jsem si říkala, tak tohle nemůžu zvládnout. Naučilo mě to, že čas je moc příjemnej faktor, problémy rozloženy v čase můžou být dokonce výzvou, jak se to nakupí, může to člověka složit. Ty jsi na začátku, nakupilo se Ti to, zjišťuješ, kolik toho ke své práci ještě po mužovi přebíráš. Denně udivena, denně konfrontována s problémy fádními i základními, každý kámen dosavadní stavby Tvého života znova do ruky, potěžkat a poskládat jinak. Věř na ten čas a říkej si jako já: jedno po druhým, holka, nejdříve jedno, potom druhé. Na to nejhorší, říci si ve dvou, ty krovy DÁME do pěti let a říci si sama, ty krovy DÁM do pěti let, na to radu nemám.

Varianta, že půjdete do bytu, je ve hře. Myslím, že jsou věci na hranici lidských možností a Tvoje situace taková je. V novém by ses možná lépe odrážela, rychleji chytla druhý dech, nebyla bys tolik fyzicky vyčerpaná (sníh, ovce, vůbec údržba a úklid baráku), nemusela bys řešit problémy s krovy a elektřinou a mohla se tak zaměřit více na děti, na druhou stranu by ses možná úplně ztratila a děti s Tebou a stěhování samotné se považuje vedle ztráty partnera a Vánoc za další z obrovských stresorů, což nevím, jestli bys unesla. Určitě bych myšlenku bytu neopouštěla, rozhodla bych se po příští zimě. Zatím jsi pořád v šoku. Posttrauma.

Jdu se utopit, to byla jedna z nejzvláštnějších vět mojí mámy. Něco nezvyklého dělala, ptali jsme se s bráchou, co děláš. Jdu se utopit, to říkala. Časem jsme se té větě smáli, když se tomu začala smát i máma.
Babičce umřel muž, když měla děti na po škole, do půl roku zhubla dvacet kilo, doktor ji poslal do psychiatrické léčebny na zotavení, paráda, říkala babička, procházky v parku, nic nemuset, ani mluvit, ani se hejbat, sedět na lavičce, poslouchat ptáčky, jídlo na talíř, čistý povlečení..(byla i udřená), no jo, ale měla děti velký. Jak jsem zjistila, matka od malých dětí má i na chřipku jako prase maximálně tři hodiny, pak musí na nohy. (Přeháním a rouhám se, ťuk, ťuk, ťuk). Máma musela tátův odchod zvládnout bez odpočinkové dovolené, ale vyhoření ji neminulo.
Diny, vím, že všechno, co jsem napsala, víš stokrát líp než já, tak se nezlob, že zase krákorám!!
Přeju Ti hodně sil a pevné zdraví.
Ráda bych ten blbej kolotoč, na kterým sedíš, uměla vypnout.

<!–texy–>Jejda Diny!
Nám zrovna o víkendu vyplivl bojler. No a vyměnit ho, mám pocit je nad moje síly, když už se čeká jen na instalatéra, aby se sem přišel kouknout a říct, kdy to přijde vyměnit, tak se děsím toho co nám řekně, že je ještě špatně a musí se předělat. A pozor! Máme byt! Takže zůstaň v domečku, v bytě je to určitě to samé i když určitě v menším. Ale v domečku můžeš na jaře a v létě utéct na zahradu. My nemáme ani balkon :-(.
Ach jo. Ale prostě tak to je. A čeká nás tu taky tolik práce a i když míň než na baráčku, mám pocit, že by bylo lepší se přestěhovat někam do nového…. Byla by to výhra?

<!–texy–>Já jen doufám, že je dnes o maloučko líp.
Moc bych ti to přála, aby se takové kalamity neobjevovaly moc často.

<!–texy–>Už vím!
Připomínáš mi Betty MacDonaldovou!!!

<!–texy–>Diny,
co bych Ti napsala - čte se to hezky - s úsměvem, ale je mi jasné že Ti do smíchu není. Taky to znám takové katastrofy, náš domeček je 100 let starý a o těch opravách, bourání a budování bych mohla vyprávět….Taky tam byla šílená elektrika, dokonce jsme neměli kanalizaci, vodu jen ve studně, prostě nic… Teď jsme tam 13 let a pořád není úplně všechno tak jak bych chtěla To asi nebude nikdy.
A taky bych byla ráda, kdyby jsi použila peníze ze zrnek tak, aby Vám bylo lépe a měli své pohodlí. I já zase nějaké zrníčko pošlu a budu se moct těšit na fotečky jak budujete a jak máte všechno krásné a opravené - protože to všechno bude,ty jsi přece šikulka a děti taky :-)Myslím na Vás…

<!–texy–>Bože, Dinynko,
jak ty to děláš, že i o takové katastrofě, ze které by se o trochu slabší povaha definitivně zhroutila, dokážeš napsat s humorem nutícím k smíchu???? Jasně, asi bych se tak nesmála, stát se to mě…
Doufám, že se ti brzo podaří sehnat novou pračku, abys nemusela prát ve vaně a že i rekonstrukce elektřiny a trámů bude probíhat nějakým decentním způsobem nezasahujícím příliš do vašeho běžného denního provozu… Držím palce, M.

<!–texy–>Diny, Diny….
Ty si vážně vybíráš za nás za všechny, co?
Takže…teď , kdYž dáš baráček do ,,nového,,tak už bude jen dobře, uvidíš, jednou to sluníčko přece musí vysvitnout a když ne, my Ti ho popostrčíme, to by v tom byl čert, aby nesvítilo i Tobě.

<!–texy–>diny, tu náladu ti věřím a netroufám si napsat, že to zvládneš (ikdyž myslím, že nakonec ti asi nic jiného nezbude a snad si s řemeslníky zachováš i zdravý rozum)

….hlavně holka neskač do toho potoka, protože při tvém štěstí poslední dobou by sis vážně tak leda pořezala ty kotníky a nevím nevím, jestli novej velkej by uvezl s klárkou i tebe