Klárčin blog

18. ledna 2010 – Zuzankou i mnou dlouho očekávané datum:)

Závěrečná v tanečních. 

Zuzi si to odpoledne užívala u kadeřnice v Plzni, tak jak to má být – a mně se po víkendové anabázi nechtělo vůůůůbec nic. Na jednu stranu jsem se těšila, na druhou jsem tu v době, kdy už bych se měla taky připravovat, měla instalatéra a elektrikáře, a dozvěděla se, že se musí řešit septik a pračka má naštěstí jen v háji gumu, proto z ní crčelo. 

Tak jsem volala kamarádovi Pavlovi SOS, protože instalatér přislíbil pomoc, ale – moje nervy – časový termín"až sleze sníh" (sleze letos vůbec? v květnu? co když se mi začne valit voda zpátky v koupelně, na záchodě – při každém spláchnutí abych trnula a koupání dětí i sebe asi zruším pro jistotu úplně)  mě vůbec neuspokojil. A úplně mi vypadlo, že se s Pavlem a jeho ženou večer uvidím – jejich dcera chodí tančit se Zuzi. No hned jsem pookřála a smysl bálu se začal hned jevit ještě podstatnější – pojedu na phlééés a domluvím si tam výcuc … ehm … prostě vyřešení našich odpadů;)

Mezitím přijela Zuzi se svou dvorní kosmetičkou a gardorebiérkou a s mou ještě dvornější řidičkou Jarkou – holky se daly do příprav, babička už byla nastoupená na hlídání těch tří našich svišťů – akorát už po hodině jí asi drnčela hlava hlavně z Klárky, protože ta prostě nezavře tu pusu a její hláška: Babi, Ježíšek není žádnej dědek!!! :)) nás odbourala :)) 

Nebudu to natahovat, odjeli jsme podle plánu, přijeli jsme k Měšťanské besedě také podle plánu, dokonce trošku dřív, abych zjistila, že jsem lístky nechala doma!!!

Zuzi naštěstí svůj měla, tak byla propuštěna a Jarka se stoickým klidem otočila vůz a jeli jsme pro lístky zpátky k nám.

Jsem ráda, že Jarka není chlap. Kdyby byla chlap, tak mě vysadí naštvaně u náměstí a odjede do noci uklidnit se k pivu.

Nebo tak něco.

Prostě nakonec jsme krátce po sedmé vstupovali do nádherně opravené Měšťanské besedy (jak jsem dlouho na mateřské a pořádně se do města nepodívám, ze všeho jsem byla u vytržení, ačkoliv mi Jarka tvrdí, že Měšťanka je opravená už několik let a na Americkou už taky pěkných pár měsíců můžou auta:))). Prostě jsem tak nějak ustrnula v čase, ale o to víc jsem si to užívala:)

Pohled dolů do sálu, kde se už tančilo, mě dojal. Pár minut jsem musela rozmrkávat, že mám už tak krásnou, velkou dceru, které to v šatech (od Helenky a Terezky – ještě jednou moc děkujeme za půjčení!!!:) ) tak sluší:)

Prostě večer se povedl nadmíru. Nikdy bych nevěřila, že se dokážu tak bavit (možná tomu kapku napomohlo to cinzano?;) – je prima neřídit:)) 

Na chvíli přišel i Zuzi táta, tady ho dohání telefonem, tak si i s tatínkem zatančila:)

Můj malý trojlístek to s babičkou zvládli v pohodě – nebo babička s nimi?;) Nicméně, i tam, v tom krásném prostředí plné nádherných garderob, něžných žen a dívek a trošku prkenějších mladíků (oni prostě tu holku neuměj čapnout pořádně do rukou, prostě se bojej, ke konci Závěrečné jsem vymyslela nepublikovatelnou teorii na toto téma:))) – se mi moje mrňata uměla připomenout :))

Prostě to bylo prima. Díky babičce jsme si mohli se Zuzi užít její Závěrečné defilé, díky Jarce jsme byli krásné a navrch nám ještě řídila (i když o trošku víc kilometrů, než jsme původně předpokládali) a já mám na čtvrtek domluvenou výpusť septiku – což považuji za vrchol dne, nedá se svítit:)))

Jak by asi řekla Betty McDonaldová: Phlééésy jsou fajn, ale stejně nás běžný život dožene. Takže proč nespojit příjemné s užitečným? ;) Díky Pavle, něco ti upeču :) 

(Ještě jedna fotka Zuzi – ale nějak se mi nedařilo fotit nerozmazaně, možná je foťák tak citlivý, že přenáší obraz oka toho, kdo ho drží, do sebe – já takhle viděla většinu večera – neee, dělám si legraci, prostě neumím fotit, no ;) )