Klárčin blog

Dneska Zuzi nepřišla hned po škole. Měla ve městě rande ;)

A ne jen tak s někým:) A nebylo to teda tak úplně rande :)) Měla sraz s Merlinem – s naším kamarádem, s webmasterem těchto stránek.

Už rok a půl se mi stará o blog. Od začátku mi plní má přání. Nejdřív překládal, pak upravoval, když jsem si vymyslela Anketu, tak anketoval;) Snad ho co nejdřív ukecám i na rubriku: Co právě čtu :))) (Trošku mu to trvá, prej má hodně práce, ale pssst ;) )

Ono to tak nevypadá, ale má se mnou a s blogem spoustu práce. A já mu za hodně vděčím. Mj. i za ukecání na doménu;) A nejen za ukecání, i za provozování, prostě .. bez něj by nikdy nebyl Klárčin blog tím, čím je. Na nějakém blogspotu nebo na jiném serveru by si myslím nebyl nikdy tak osobitý, jaký doufám je. 

Dokonce se nám podařilo ho přemluvit, aby nocí necestoval domů do Brna  po celodenních jednáních  a jeho milá žena Vlaďka (možná znáte, píše články na Bistro Florentýna) mu povolila :) a přespí u nás – a to je moc prima, protože stačíme probrat všechno možné, už máme za sebou revizi elektriky a částečně drby o blogu:)) A protože je Merlin jasný moravák, a o víně nejen krásně hovoří, ale také ho s grácií rozlévá … témat bude ještě asi hodně :)))

Teď ale povídá dětem slíbenou strašidelnou pohádku. 

Nikdy ho neviděly, ale po asi dvou minutách mu Klárka řekla " čau " :) Davídek se předváděl od začátku a Kája ho také vzal na milost :) Prostě je to hned kamarád:)

Odpoledne jsem byla už pěkně unavená, Martin (beran) mě zase vytočil (fakt pude na gyros), do toho nekonečné prádlo (jak nešla pračka, tak se to nakupilo) – že jsem si až říkala, že večer nebudu společenská a Merlin se radši otočí a odjede. Naštěstí je to tak milej a bezprostřední kluk (nebo je to tím vínem?:))), že je to prima, fakt :) 

Stejně je to zvláštní … někoho znáte po netu, měsíce i roky a až pak se třeba setkáte. A v okamžiku setkání vám vůbec nepřijde, že se vlastně vidíte poprvé. Prostě jenom navazujete. Znáte se už tak dobře, že je to jen další skládačka v puzzlích. Krásně zapadne a je to tak, jak to má být.

Merline, díky:) Za všechno :) I za tu strašidelnou pohádku povídanou ve tmě mojim dětem :)     

Milý dědo,

děkuju moc za dopis, o víkendu Vám odepíšu, ale kdyby byla dodávka informací z blogu rychlejší, než přes poštovní službu, posílám Vám jednu fotku.

Já o ní vůbec nevěděla, kdysi jsme na jedné návštěvě fotili a dneska náhodou na mě v počítači vykoukla. Nechám Vám jí vytisknout velkou.  Myslím, že je nádherná, aspoň mě moc dojímá … a Kájíka jsem už skoro nepoznala …

Je mi strašně líto, že už nikdy naše děti nebudou cítit, jaké to  je, být v tátově náruči.  Kájík si ani nebude pamatovat, jak bezpečně v ní bylo a jak dobře …

Aspoň že máme vzpomínky, a pro ty, kdo zapomenou, protože byli příliš malí … aspoň na památku momentky okamžiků, kdy jsme ještě byli všichni spolu …