<!–texy–>Diny, ta doba je strasne kratka….bolet to bude porad…ale casem uz snad ne tak krvacet….jizva bude na porad…ja ji mam v sobe i po tech 15letech a pri kazde vzpomince mi v ni skubne…ale uz nekrvaci…kdyz zacne bolet vic, vetsinou mi pomuzou slzy….ale i po tolika letech se mi vraci otazka ….. Proc tak brzy??? Odpoved jsem nenasla a zacinam se obavat, ze uz nenajdu…

Posilam silu do kazdodenniho zivota!

<!–texy–>Diny,
myslím na Tebe…

<!–texy–>Milá Diny, je to úplně v pořádku, ta doba je moc krátká a bohužel ještě dlouho krátká bude. A člověk si to musí odžít. Vím, že když mi zemřeli rodiče, nejdřív to byla pro všechny rána, ale za pár dní to bylo pro ostatní něco co se stalo dávno a jenom my, ti nejbližší jsme zůstávali v tom smutku a v tom velkém prázdnu sami… Všem to připadlo jako něco co tak už prostě je a jenom já cítila že to tak být nemá a že to moc bolí. Myslím na tebe a na děti a držím palce a vidím že seš super ženská, žiješ dál a děláš spoustu pro děti a pro ostatní - už jenom tímhle blogem - a to že ti je smutno tak být musí i ty nejhorší chvíle, aby se to dostalo ven a ty mohla jít dál…
Hezký den, ať vás nemoci nechají na pokoji - u nás teď bojujeme s neštovicema, tak budu mít víc času na sledováni jak se máte :-).
Martina

<!–texy–>Diny, dva měsíce, to je nic! Vůbec tím neobtěžuješ, je potřeba si ulevit… Ikdyž pro Tebe musí být ty dva měsíce děsně dlouhé, což chápu! Nebo nechápu, nežažila jsem, ale snažím se pochopit. A sen bych ráda vyložila… ale umím to jen trošku a nechcu tě balamutit.

<!–texy–>Milá Diny, musí to být strašně moc těžké. Dva měsíce jsou moc krátká doba….Moc na Vás a Vaše dětičky myslím a děkuju za Vaše upřímná slova…nevzdávejte to, musíte jít dál, pro Vaše úžasné děti, pro Vás, za Mildu… jste moóóóóc statečná a máte můj obdiv. Nikoho z nás, kdo k Vám rádi chodíme, určitě neobtěžujete svým smutkem. Naopak, dáváte nám sílu. Díky za ni. Držím palce, ať srdíčko tak nebolí, ať je zase trošičku veseleji, ať je u Vás víc radosti…Držte se.
Andrea H.

<!–texy–>Diny,neumím tě potěšit,ani utěšit,jenom chci abys věděla,že jsem tě (vás) ve svých myšlenkách neopustila.Jsem stále s vámi a posílám pevné objetí.

<!–texy–>Diny, vůbec nevím, co ti k tomu všemu napsat…..vše bylo řečeno…..smutku a bolesti se ještě nějakou dobu bohužel nezbavíš…….dva měsíce…..přemýšlím, jestli je to krátká nebo dlouhá doba a nemůžu najít správnou odpověď…asi ani neexistuje. Diny, snad bude brzo líp, objímám tě alespoň na dálku, myslím na vás.

<!–texy–>je to moooc těžké, myslím na Vás,at je zas líp

<!–texy–>Ahoj Diny, není moc co říct… Tvoje psaní mi vhání slzy do očí. Měla jsem to naprosto stejně. Určitě ale svým smutkem okolí neotravuješ. Já, když na mě přišla krize, takový ten zničující smutek, zoufalství a prázdno..řvala jsem neskutečným způsobem a jediné, co mi v tu chvíli alespoň trošinku, trošinku pomohlo, že jsem napsala smsku - prostě jsem si vybrala někoho z nejbližších přátel či rodiny (tam sestru) a napsala, jak se v tu chvíli cítím na dně.. ani jsem nečekala odpověď - jen jsem to musela ze sebe dostat (před dětmi to už nešlo). A opravdu se trošku ulevilo.. A je pravda, že přesně po dvou měsících nastartovala ta první opravdová krize. Jakoby to všechno začínalo doléhat. Postupem času bude líp, uvidíš.. zvládneš takový ten normální běžný den, i když po večerech bude smutno. A připrav se, ty krize chodí zničehonic po vlnách, nevyhneš se tomu (alespoň mě neminuly).
A víš, co je zajímavé? Je pravda, že sny o manželovi se mi začaly zdát až tak za 10 měsíců, ale byly přesně takové - rozvod (dokonce jsme se vklidu domlouvali na rozdělení majetku - televize, apod.). A pak se mi zdál ještě jeden strašně živý sen - a od té doby zatím nic. Je pravda, že mě ty sny strašně psychicky rozhodí - do toho horšího stavu.

Držím ti palce, ať to všechno zvládneš, snaž se to odžít…jak to jen nejlépe jde.
H.

<!–texy–>Diny, tak já mám pocit naprosto opačný. Zaskočilo mě, že už to jsou dva měsíce. Přijde mi to tak nedávno, kdy jsem při té zprávě jen zkoprněle koukala do zdi a opakovala si: To není možný, to přeci nemůže být možný.
Čas je hrozně relativní. Sny jsou hrozně bláznivý.
Drž se a přeji ti moc a moc sil!