Klárčin blog

Dopisuji Projekt, fotku dodám později, ale nerada bych ve víru událostí (jako chápete, že na vsi, v zimě, kdy nevystrčíme pomalu nos z domu, pořád zažíváme „něco“ a nuda je tu prostě slovo, které neznám, ale tak ráda bych ho někdy poznala osobně!!!;) ) zapomněla na dnešní návštěvu pana Breznena z firmy Thuasne.

Přijel seřídit Klárčino parapodium, přijel se mnou podepsat slouvu, protože Všeobecná pojišťovna tuto bezvadnou kompenzační pomůcku Klárce schválila (za veliké pomoci a přímluvy paní docentky Havlové, které opět moc děkuji!!!) a přijel dojednat doplatek, protože částku kolem pěti tisíc korun už pojišťovna nehradí.

Pan Breznen přijel, aby jménem společnosti Thuasne i jejího ředitele, pana Samiece, nám tento doplatek odpustil, prostě nemusíme platit NIC!!! :)

Takže dnešní Projekt je prostě poděkováním této firmě a to nejen za tohle. Když jsem tenkrát v listopadu hned po návštěvě paní docentky volala (ordinace byla 10.11.2009), pan Breznen tu byl tuším za pár dní a hned nám tu parapodium nechal.

Takže Klárka mohla hned trénovat stání a ještě i Milda stihnul Klárku v něm vidět a byl z téhle kompenzační pomůcky nadšený – a také z přístupu firmy, která si tak byla jistá tím, že Klárka ho dostane, že jsme s ním mohli už nakládat, jako by bylo naše.

Jsem strašně ráda, že se Milda (povahou spíš skeptik) dožil toho, že viděl, že i když to tak kolikrát podle článků v novinách nevypadá, že jsou u nás i solidní firmy s lidským přístupem.

A vedle firmy Ottobock k nim patří i firma Thuasne :)

Děkuju !!!! :)

Snad měsíc prostě nebylo.

Obloha pořád pošmourná, zataženo – ale dneska vykouklo a hned je veseleji!!!

Navíc i tak nějak je prima den, hodně věcí se daří a snad to teď nezakřiknu ;)

Tak za prvé – dopoledne se tu stavila kamarádka s cácorkou a měla pro mě prima zprávu!! Beran Martin je udanej!! Vezme si ho náš hospodskej, jeho bratr je řezník – takže na velikonoční dlabanec asi ;) Jako maličko je mi toho našeho trouby líto, ale jen maličko. Přece se nemůžu bát chodit do ohrady, to samé Zuzka. Vrata, kam jsme ho zavírali už způlky zboural, člověk nic neudělá, když pořád třímá v rukou vidle a pepřák v kapse v pohotovosti. 

Bude teda za korunu drahej, udělala jsem velmi lidovou cenu – ale když to vezmu z druhé strany, že bych při nezájmu byla schopná i doplácet ;), jak jsem byla odhodlaná ho dát pryč, tak si vůůůbec nestěžuju ;)

Další skvělá zpráva je, že tu byl pan Breznen z firmy Thuasne – ale o tom bude dnešní Projekt, takže si ty novinky nechám do něj – i s fotkou.

A v neposlední řadě – mám nové zahradnické kolečko !!! Už z kraje prosince jsem ho objednávala, neb to staré je tu ještě po starých majitelích domku, je těžké, rozbité, s dírou, kolo dře o plech, prostě strašná dřina sama o sobě ho vozit i prázdný.  Vlastně to snad byla první věc do domu, kterou jsem objednala, když Milda zemřel … abych si ulehčila práci u ovcí (je třeba nejen odvážet provlhlé seno, které vytahají, na kompost, ale na jaře ty jejich vyšlapané cestičky zavážet pískem, prostě kolečko se u domu nezastaví).

Tak tohle je od jiné firmy, než té co ho nedodala, objednávala jsem ho v neděli a dnes je tu. Přivezla mi ho logistická firma, pro kterou Milda pracoval … když vidím ty papíry, vím, že to programoval (spolu s dalšími, jasně, ale prostě je tam kus jeho práce…) … 

No tak dneska je prostě hezky. Zuzi ve čtyři přijede ze školy, půjdu pak za holkama, Martinovi dám spešl řepu (výčitky svědomí) a pak domů. Kašle nás sice většina, Klárka se zatím drží, ale i tak si ten den nenechám zkazit. 

Kdy se stane, že zase vysvitne sluníčko …