Klárčin blog

67 komentářů k “Sousedi (49. den NP365)”

1. 1 27. Leden, 2010, Makytka:

   tady je to jako na tobogánu, ráno taková jobovka, teď zase taková pohoda jak já sem ráda chodím na návštěvy… 

   Vloženo 27. Leden, 2010 v 19.53

2. 2 27. Leden, 2010, draky:

   Ano, Diny, přesně tak. Já jsem kolikrát na něco (někoho) tak naštvaná, vytočená… jak jsou lidi navzájem lhostejní a pak přijdu sem… A vždycky mně bodne u srdíčka, že prostě ještě jsou fajn lidi, hodní lidi, kteří pomáhají, aniž by museli. A vždycky si říkám, že škoda, že někoho takového, o jakých tady čtu, neznám osobně…
   A že jste objevili spoustu přátel, to je jen dobře, ti se vždycky hodí, zvlášť ti opravdoví!!!

   Vloženo 27. Leden, 2010 v 20.00

3. 3 27. Leden, 2010, Petra:

   Diny jsem moc ráda, že máte tak hodné přátele, že pomůžou,aniž by jste jim o pomoc musela říkat.To je v dnešní době ojedinělé, v nouzi poznáš přátele se říká a oprvdových přátel je jako šafránu.
   Pejskové na matracích jsou super, na sluníčku bylo krásně…

   Pěkný a klidný večer přeju.....

   Vloženo 27. Leden, 2010 v 20.08

4. 4 27. Leden, 2010, Gábina:

   Ach jo Diny, škoda, že jste od nás 200 km. Jinak už bych nahnala mužskýho na ten váš sklep (ten náš už má témeř „vymazlenej“, vždycky když je ho třeba doma, tak je ve sklepě a jsem už kolikrát pořádně na sklep pitomej pořádně nakrklá – ale je hezkej :) )
   Takže jsem ráda, že máš okolo sebe i pomocníky „fyzické“ a nejenom virtuální.
   A díky, že nás i nadále necháváš nakukovat k vám domů. I když píšeš o těch kalamitách, píšeš tak, že se kolikrát musím i usmívat.
   Hezký večer ti přeju

   Vloženo 27. Leden, 2010 v 20.16

5. 5 27. Leden, 2010, Hanka:

   Mila Diny, myslim, ze nejvetsi diky ze vsech si zaslouzite prave Vy – za tu lidskost, humor, velke srdce, o ktere se tady s nami, ctenari blogu, delite, ac nas vetsinu osobne neznate, a kdy muzeme diky Vasemu blogu verit a vedet, ze existuje velka, opravdova, nekonecna laska, k detem, k manzelovi, k rodine, k zivotu, a za to Vam patri preveliky dik! Moc dekuju!

   Vloženo 27. Leden, 2010 v 20.43

6. 6 27. Leden, 2010, Šárka-Kopretina:

   Diny,tohle jsem si říkala já,když jsem byla v nemocnici s Theodorkem.
   Že při té bolesti jsem poznala i tolik lásky,přátelství a pokory…
   Něco zcela jiné než člověk vidí v TV, čte v novinách…

   Škoda že bolest přichází ve vlnách. Že se nedá uchovat jen toto.

   Zvládáš toho moc moc moc. Máš plné právo na mnoho pocitů.
   Nedokážu se ani přiblížit k Tvé ztrátě,ale tak ráda čtu jak je u Vás a denně hned jdu psát a pak si uvědomím že se neznáme a že se to nehodí… že cokoli napíšu zní hloupě…

   Tak jen objímám v myšlenkách.

   Vloženo 27. Leden, 2010 v 20.52

7. 7 27. Leden, 2010, lenka:

   Diny,ono opravdu platí to že v nouzi poznáš přítele.

   Bohužel někdy se člověk spálí a ti co by se pro ně člověk rozdal brzy zapomenou.Ale to nikdy nebude tvůj případ.Ty nikdy nezapomeneš.

   Objímám.

   Vloženo 27. Leden, 2010 v 21.02

8. 8 27. Leden, 2010, miselline:

   Diny,
   každý den po příchodu do práce kliknu a čtu..a večer to samé.
   I když nepíšu často, jsem v duchu s váma všema. Stejně tak moje kolegyně v práci. A zrovna dnes jsme si povídali o tom, jak všude ukazují, jak jsou lidé špatní, zlí a podlí. Neříkám, že spousta takových není, ale tady si vždy uvědomím, že ne všichni jsou tací.
   Je mi smutno i mám radost z toho, že většinou se ti hodní, milí, vstřícní a starostliví objeví právě ve chvíli, kdy je druhému tak moc moc ouvej.
   Vždy, když čtu tvoje řádky o tom, jak ti lidi pomáhají, tak mám slzičky v očích..a myslím, že asi spíš z radosti. Prostě je nádhera číst, že ti „nej“ stále existují. A popravdě mě to vždy hodí do doby, kdy byla Katulka maličká, když jsme byli zavřené celé měsíce v nemocnici.
   Nikdy nezapomenu na ty chvíle, když jsem tam stála zoufalá před JIP, seděla na schodech, brečela a říkala si, že už nemůžu. Můj taťka byl v jiné nemocnici po operaci páteře, mamka neřidička, brácha ještě bez papírů a Kátin otec měl spoustu jiných „povinností“, než aby za námi jel.
   A téměř vždy, když bylo naprosto nejhůř, tak se někdo objevil – někdo z holek, ani jsem je do té doby nepovažovala za nějak dobré kamarádky. Nikdy nezapomenu, když jsem seděla na schodech, v jediném čistém tričku..a přihasila si to Julka s taškou jejího čistého prádla..prostě jen přišla, strčila mi tu tašku do ruky a zahlaholila, at se jdu převlíknout. Byla jsem tehdy tak vyřízená,že jsem bez přemýšlení jen šla udělat co mi řekla. Za dvě hodiny přijela znova – s novým spodním prádlem, kojeneckou podprsenkou, hygienickýma potřebama..brečela jsem tehdy jak želva.
   Jiný den se ozvalo ťukání na dveře a jiná holčina – tašku výživnýho jídla a se slovy, ať se koukám oblíknout, poprosit sestry o vycházku..dovezla mě ke své mamince na oběd, najedla jsem se (po 2m pořádné jídlo), dovezla mě zpátky a byla pryč.
   Nebo jen holky přijely, vzaly mě v areálu na kafe..byly tam…a to bylo to nejdůležitější.
   To jsou chvíle, na které se nezapomíná…nikdy.
   A já jsem ráda, že je te´d prožíváš ty..i když ve smutku, ale prostě máš ty lidi kolem sebe a to je naprosto úžasný, skvělý a báječný.

   Vloženo 27. Leden, 2010 v 21.10

9. 9 27. Leden, 2010, Anulenka:

   DINY, moc a moc ti přeju, že máš kolem sebe takovéhle lidičky!!!
   Za dnešek bys zasloužila metál nebo panáka
   An.

   Vloženo 27. Leden, 2010 v 21.16

10. 10 27. Leden, 2010, Jitka:

    Přidávám se k ostatním,je bezva, že máš kolem sebe takové sousedy, ze kterých se stávají i dobří přátelé.
    Kdo víc by si toto zasloužil, než Ty s celou Tvojí rodinou? Také mne čtení Tvého blogu přesvědčuje, že nejsou jen sobečtí, bezohlední lidé – jsem moc ráda, že máš takové okolí.
    Teď přeji už jen ty „nudné“ dny bez dalších kolizí jako byly ty během dne!

    Vloženo 27. Leden, 2010 v 21.24

11. 11 27. Leden, 2010, Blanka:

    Já myslím, že tady přesně platí to " Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá " a ta " ozvěna " je přesně taková, jako je tvoje " volání ". Nepochybuju o tom, že ty bys taky neváhala pomoct ani vteřinu.

    Vloženo 27. Leden, 2010 v 21.29

12. 12 27. Leden, 2010, Radka Ančincová:

    Tak jsem se až teď dostala na internet a jenom koukám jaký jste měla zase „plodný“den. Ty procházíš strašnou zkouškou života, snad už to stačilo! Jsi skvělá, úžasná, bezva, myslím, že dneska si zaslouzíš zvlášť velikou pochvalu! Už aby bylo JARO!

    Vloženo 27. Leden, 2010 v 21.46

13. 13 27. Leden, 2010, Helena:

    Oroduju za psy!
    Malé děti a psi všeho věku nemají pobývat delší dobu venku, pokud teploměr klesne k –10i stupňům…

    Vloženo 27. Leden, 2010 v 22.32

14. 14 27. Leden, 2010, Ekomartule:

    já (milovník zvířectva)v tomto případě za psy neoroduju ,u nás bylo na sluníčku teploučko a naše bytová pidišelma (west)si vymohl přístup na balkon na koberec a vyhříval se též
    Diny moc na vás myslím,jak ráda bych fyzicky pomohla…

    Vloženo 27. Leden, 2010 v 22.53

15. 15 27. Leden, 2010, LucieK:

    Paní sousedko Jano, je fajn, že jste

    Vloženo 27. Leden, 2010 v 23.37

16. 16 28. Leden, 2010, ivy:

    Nevěřícně kroutím hlavou,co všechno jsi prožila od rána. Jako na houpačce.Nechci spekulovat,kdo (co) běh věcí řídí.Jedno je ale jisté -máš tolik dobrých a ochotných lidí ve svém okolí,že tě nikdy nenechají bez pomoci.Věřím,že se to všem v dobrém vrátí 

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 0.14

17. 17 28. Leden, 2010, Peťa/Pezy:

    Diny máš kolem sebe úžasné lidičky…

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 6.53

18. 18 28. Leden, 2010, Lenka:

    Ahoj Diny,
    jak to čtu, tak když se to s.re … :o))). To je hrůůůůza, ani si nepředstavuju, kdyby se to stalo u nás, co byc asi dělala… brrr. Ale naštěstí tam máš fajn lidi, kteří pomohou, to je super!
    Jinak k těm pejskům, Chodský pes může být venku úplně v klídku, naši rodiče taky jednoho mají a ten domů jít ani nechce, v jakémkoliv nečease. Takže má v garáži aspoň křeslo a tam si kdyžtak hupsne. Ale většinou se mu nejvíc líbí venku. Takže já jsem milovnice, ale rozhodně můžu říct, že jim neubližuješ, naopak, kolik psů by chtělo takový výběh.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 8.05

19. 19 28. Leden, 2010, Andrea:

    Zdravím hodnou přítelkyni-sousedku Janu. Je skvělá.
    Diny, tobě držím palce ať už se nic nepotento. Máš toho na hlavě strašně moc. Tak vydrž. Za psy taky neoroduju. Kor za tohle ovčácké plemeno. Myslím, že používáš zdravý, selský rozum. A vypadají moc spokojeně.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 8.19

20. 20 28. Leden, 2010, Kamila:

    Ahoj Diny,tvoje stránky čtu od podzimu loňského roku.
    Mnohokrát jsem čtení tvých stránek obrečela.Je mi to líto,mrzelo mě to,bolelo mě to s vámi…

    Ale nemůžu ti nenapsat,jak mě připadáš někdy „neschopná“.

    V mém okolí je hodně žen,které zůstaly s malými dětmi sami.
    Při tragické nehodě zůstala sama s dětma a hospodářstvím,při náhlé rychlé nemoci ještě s menšíma dětma,mnoho žen se rozvedlo a to taky není lehké.Zůstali i s hodně nemocnými dětmi…Někdy je ten odchod manžela rychlý a už je jedno,jaký tam byl důvod.
    Píšeš,jak ti Zuzi pomáhá,jak ostatní…je to nádherný a skvělý,že máš pomoc a tak skvělé lidi u sebe,ale co bys dělala bez nich.Občas mi připadáš.....­...nevím,nejde to říct…

    Se mnou si život taky nelehce zahrál a člověk se musí otáčet a né se jen spoléhat na jiné…i když hodné lidi taky kolem sebe mám…

    Prostě jsem ti to musela napsat,protože ten dojem z tebe mám už po několikáté…

    A jedině čas to všechno spraví…

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 8.23

21. 21 28. Leden, 2010, Theo:

    Diny, zdravím skvělou sousedku a já doufám, že poctivě čte .
    Ad psy – dle mě, pokud by jim byla zima, lehnou si k sobě a vytváří společné teplo, je vidět, že jsou naprosto spokojení.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 8.37

22. 22 28. Leden, 2010, Missorka:

    Milá Kamilo,

    já nevím, jak si s Vámi osud zahrál a nedokážu proto posoudit, jak moc „schopná“ jste zrovna vy. Nicméně jsem váš komentář buď nepochopila, nebo ho snad ani nechci chápat? Ano, mnoho žen zůstalo samo (srovnávat rozvod s ovdověním mi přijde hodně mimo mísu, ale budiž). Ano, mnoho rodin má postižené dítě, klidně děti – a co jako? Určitě také mají nějakí okruh přátel, rodinu, lidi, kteří jim pomáhají. Stejně jako má Diny. Já osobně si přijdu poměrně schopná, ale myslím, že v Dinině situaci bych zvládala mnohem mnohem hůř… Ale Diny nepotřebuje obhajovat. Pro mě je obdivuhodná. A určitě jsem jí v životě řekla pár věcí, které se jí třeba zrovna neposlouchaly dobře… Ostatně i od toho jsou kamarádky. Ale srážet někoho, kdo se tolik snaží jenom nekňučet, ale i dost bojovat – to se nedělá. Ani mezi kamarádkami. Natož mezi neznámými.

    Takže závěrem. Diny je podle mě schopná. Vy závistivá. Akorát nevím, co jako závidíte… Pomoc? Peníze? Podporu? Že Diny umí psát? Že je osobnost? Dejte mi vědět, až dospějete k nějakému motivu vašich slov, fakt by mě to zajímalo.

    Petra

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 8.46

23. 23 28. Leden, 2010, Theo:

    Jestli mohu, Kamilo..docela mi naskočila husí kůže..

    Je jasný, že nemusíme Diny vychvalovat do nebes , ale pojem „neschopná“ v souvislosti s ní, to mi přijde hodně drsný.

    Diny není člověk, který žadoní o pomoc, mám dojem, že přijímá všechny katastrofy a hlavně, dokáže je řešit tady a teď. Troufám si říct, že ji znám určitě lépe než ty, není to pouze ze čtení tohoto blogu. Ti lidé, co pomáhají, prostě přicházejí sami. A co je důležité a mně osobně se to hrozně líbí, Diny jim VŽDY PODĚKUJE. Ocení a já si teda rozhodně ráda přečtu, že člověk takový být může, že takový je.

    Je mi líto, jestli se Tobě stalo něco podobného, hrozného, nikdo neví, ale já jsem příliš nepochopila, co tím vlastně chceš říct.

    Nemám ten dojem, že by se měla Diny z fleku o koho opřít. Zuzka tam není vždy, není tam každý den a je to 16-ti letá holka, čehož si je její máma vědoma a nezneužívá toho.. Nechci mluvit za ně, to rozhodně ne.

    No, jen jsem to příliš nepochopila, některé myšlenky nejsou dokončené..

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 8.50

24. 24 28. Leden, 2010, Theo:

    Kamilo, omlouvám se za tykání, nějak píšu automaticky…

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 8.52

25. 25 28. Leden, 2010, makýš:

    Kamilo,
    myslíte že by si Diny měla hajzlík a pračku opravit sama? Něco jako instalatérský rychlokurz? Že by měla raději vysekat auto z ledu sama, aby proboha, jen to ne, nevypadala ještě ke všemu neschopně? Že by měla odehnat kamarádku s nákupem a vodou ode dveří a s hrdě semknutými ústy se sama vydat s vědry k obecní studni?

    Věřím, že existují ženy se stejným nebo podobným osudem, které tuhle pomoc kolem sebe nemají. A že to musí zvládat úplně samy. A to je snad špatně, že Diny kolem sebe ty dobré duše má? Má jejich pomoc odmítat, aby se náhodou neměla „líp“, než ostatní? Není to trochu zvrhlá logika?

    Jsem si jistá, že Diny by to i tak zvládla. Ale jsem strašně ráda, že to tak úplně sama zvládat nemusí, a že kolem sebe má lidi, kteří jí pomohou, rádi a dobrovolně. A děkuju jim.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 8.59

26. 26 28. Leden, 2010, Lulu:

    Kamila, ja viem, že si to asi myslela v dobrom, že sa snažíš Diny akoby nakopnúť, ale môžem ťa uistiť, že to vnímaš trochu skreslene. Diny skrátka má to šťastie, že má okolo seba veľa ľudí, ktorí sú ochotní pomôcť, ktorí ju majú radi. Oni sa predsa poväčšine ponúkajú sami, to má Diny odmietnuť ich pomoc a s díky ich poslať domov, že ona má predsa povinnosť to zvládnuť sama? Píše sem o tom, pretože je vďačná a cení si to, neberie to vôbec ako samozrejmosť, v tom je podstata veci.
    A že si zavolá elektrikára? Inštalatéra? Toto predsa nezvládajú ani všetci chlapi, nie je to automatika, že človek ovláda takéto odborné veci.
    Takže neviem, čím presne ti Diny príde „neschopná“ postarať sa sama o seba a deti a dom a zvieratá… Má toho veľa a napriek tomu to nevzdala, ovce nepredala a neušla niekam do bytu, kde by to mala bez práce. Možno si raz povie, že stačilo, ale zatiaľ bojuje a obstaráva aj namáhavé chlapské práce okolo domu sama. Neviem, či si túto časť nepostrehla… Susedka prinesie nákup alebo obed? Diny sa predsa nespoliehala, že to urobí, bolo to od nej milé a veľmi to pomohlo, ale keby tak neurobila, nikto nebude hladovať.
    Skrátka, len som cítila potrebu napísať ti svoj pohľad na vec, teda že sa nemusíš o Diny báť, že by ju to zhltlo, lebo sa spolieha na druhých. Ona fakt nie.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.02

27. 27 28. Leden, 2010, JitkaI:

    Milá Kamilo,
    zatím jsem tu nepřispívala, i když jsem kolikrát chtěla,jen jsem se prostě „nerozhoupala“.Ale Váš příspěvek mě k tomu přiměl.Četla jsem ho několikrát, abych se ujistila,že mu dobře rozumím.Jasně, spousta lidí nemá lehký život, mám těžce postižené dítě, tak o tom trochu něco vím.
    Já myslím,že je prima, že se najde tolik lidí, kteří nejsou lhostejní a ochotně Diny pomůžou. Však ona toho sama musí zvládat taky až dost. Já jí od začátku,kdy její blog čtu, držím všechny palce, aby se dokázala s krutým osudem poprat a ona nám každodenně dokazuje,že to zvládá. Někdy hůř, někdy zase líp.
    Myslím,že taková slova si zrovna nezaslouží a pokud si to opravdu myslíte, tak snad si to radši nechte pro sebe, ano?
    Jitka

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.05

28. 28 28. Leden, 2010, Gábina:

    Jj, já bych tak moc chtěla být neschopná jako Diny :)
    (a to mám „jen dvě zdravý děti“)
    Hezký den všem přeji – na jablonecku chumelí se chumelí, padá snížek bílý – tak doufám, že u tebe se to Diny tak nesype :) pozdravení dětičkám

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.05

29. 29 28. Leden, 2010, Hanka:

    Urcite Diny neptrebuje obhajovat, ale presto bych chtela pani Kamile pripomenout, ze blog je neco jako denicek a Diny je natolik uprimna, ze se s nami deli o vse, tedy i o pochybnosti. Jiste neni v podobne situaci jedina a pro cizi lidi to jiste zvlada na jednicku, ale do denicku pak vypise i sve smutky, a o tom to preci je. Kdyby me lide hodnotili podle mych pochybnosti, byla bych ztraceny pripad. Samozrejme mate na svuj nazor narok, ale hodnotila bych opatrne, zvlast pokud Diny osobne neznate.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.07

30. 30 28. Leden, 2010, Kacula:

    Teda sousedé jsou super…
    A to, že je kolem sebe máš, není o tvých schopnostech, ale o tobě jako člověkovi a o nich jako o lidech…

    A psi kouzelní, těším se ně štěně u vás;)
    K.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.10

31. 31 28. Leden, 2010, Danka:

    Diny, som rada, že máš okolo seba stále dobrých ľudí, ktorí ti dokážu pomôcť.
    Kamila, dúfam, že to, čo si napísala, bolo myslené v dobrom, aj keď to v tom neviem nájsť, ale úvod i koniec tvojho príspevku sú ladené pozitívne. Možno si len nenašla tie správne slová, aj preto bolo to „neschopná“ v úvodzovkách. Možno to bolo len na margo toho, ako Diny sama píše o tom, aby sme ju všetci nevychvaľovali, aká je statočná, keďže to sama nerada počuje.
    Len mi pripadá úplne prirodzené prijať ponúknutú pomoc. A takisto si na to, čo nezvládnem, zavolať niekoho iného. Predsa si nepôjdem opravovať vodovod, keď to neviem a zavolám si na to inštalatéra. Jediný rozdiel vidím v tom, že tu niekto Diny toho inštalatéra pomohol nájsť, resp. odporučil nejakého dobrého.
    Keď vidím na ulici človeka, ktorý sa pošmykne, tak mu automaticky pomáham vstať. A myslím, že tak nejako je to s Diny – keď ľudia vidia, že potrebuje pomoc, tak jej pomôžu. Diny sa rada verejne poďakuje a tak to má podľa mňa byť. Koľkokrát aj nám ľudia pomôžu, len sa o tom svet nedozvie.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.14

32. 32 28. Leden, 2010, Diny:

    Milá Kamilo – nikdy jsi na blog nepsala, dnes poprvé a hned tak „upřímně“ :)

    Já ti nemám co říct, neznám tvůj osud, nevím jestli jsi ty ty nebo jestli třeba nejsi někdo úplně jiný a za nick Kamila se schováváš. Nejsi mi rovnocenná vůbec v ničem.

    Neznám ani tvé početné přítelkyně, které jsou na všechno samy a přitom tak schopné.

    Já jen vím, že kdybych byla trošku jiná povahou, tak bych mohla psát stovky ukňouraných článků, protože nejsou kolem mě jen přátelé a dobří lidé. Z kamarádek, které jsem měla dřív se po událostech staly nekamarádky, v rodině rozhodně nemám vše růžové a některým historkám by tady asi sotva někdo uvěřil, co si dokážou lidi provádět a jak i kolem pohřbu bylo stran určitých lidí opravdu nechutně – jenže …

    Kdybych si měla k srdci brát pitomce, ty nepřející, závistivce a že je taky kolem sebe vidím … tak se utrápím. A mě stačí to, s čím se trápím i tak a s čím nic neudělám. Abych věnovala své myšlenky a čas někomu, kdo si to nezaslouží, abych o tom psala … a že by toho bylo spoustu … proč???

    Mám pro tebe úplně stejnou odpověď jako pro všechny, kdo mě nemusí. Nechoď sem. Nevím, proč se o mě vůbec zajímáš. Nechápu to. Buď přítelkyní těm, které si to podle tebe zaslouží, buď oporou tam, kde to třeba dokážeš. Možná se ti to vrátí. Možná taky ne. Tak to chodí. A nebuď zatrpklá, vážně ti to nesluší.

    Jinak k neschopnosti převléct se z pyžama se přiznávám tady veřejně;) Už dvě hodiny tu v něm chodím a je mi taaak dobře:)))

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.20

33. 33 28. Leden, 2010, Sulanek:

    Diny,
    snad si z Kamily nezkazis naladu, taky netusim, co tim chtela rici, ale o neschopnosti u tebe se fakt neda mluvit, fakt neda!!! Vcera na jinem miste jsem ti psala, ze te fakt obdivuji, ze ja bych asi ovce darovala, vzala deti a nohy na ramena a zivot si ulehcila bydlenim nekde jinde, kde je civilizace a ne tolik prace kolem zvirat a domecku, ve kterem se zrovna ted tolik toho sype…
    Ty ne, ty se zabejcis a jedes. Ja bych si tak rok foukala na bolistky a delala jen to nejnutnejsi. Ty si urcite taky poplaces a posmutnis, to vlastne vim, ale kazdy pruser je pro tebe vyzva, a ty vyzvy prijimas a prusery resis a musim napsat, ze velice rychle a pruzne, mne by to trvalo tak 5× dele minimalne!!!

    KAMILO, asi se ti stalo neco zleho v zivote a nemela jsi to stesti, ze by ti nekdo pomahal, ze by jsi mela kolem sebe fajn lidi, co jsou tam, kdyz ty potrebujes, ale neni prece potreba ublizovat jinym, co je kolem maji a pomoc se jim dostava. PREJ A BUDE TI PRANO … tohle na Diny presne plati a dle mne i proto ma podporu, jakou ma! PRosim, neublizuj!

    Sulanek

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.22

34. 34 28. Leden, 2010, Lucka73:

    Kamilo,

    i já mám kolem sebe pár ženských, co musí zvládnout leccos. A souhlasím, že je jich poměrně dost. A souhlasím, že nakonec je vlastně jedno, proč zůstaly samy – jestli po rozvodu, nebo že jsou vdovy. Na tom, co všechno musí zvládnout samy to nic nemění.

    A ano, máte pravdu – nedá se spoléhat na ostatní. Ono to totiž v životě nefunguje tak, že by na sebe někdo bral dlouhodobě cizí starosti – každej má svých dost.
    Takže to dopadá tak, že se nakonec stará každej sám o sebe. Ohradí se velkou neprostupnou zdí a tam sedí a žije si svůj život. Nikoho nepouští dovnitř a vlastně ani ven. Žije si na svým „písečku“ a je mu jedno, co se děje okolo.

    A není to smutný? Žít si jen pro sebe? Nevidět a neslyšet?

    Možná, kdyby bylo víc lidí, který umí pěkně nahlas poděkovat za pomoc. Který se nestydí nejenom tu pomoc přijmout, ale i jí opětovat – pak by se nám všem žilo lépe.

    Možná to tady až tak nevyzní, ale Diny pomoc nejenom přijímá, ale pokud může, poskytne jí dál.
    Možná se to dneska zase až tak nenosí nahlas někomu poděkovat. Možná.....

    Ale já jsem si jistá, že poděkovat za pomoc je slušnost. A tady to, jak děkuje Diny je prostě ještě víc.

    Někdy mi to přijde jak příběhy z jinýho světa – kde jsou na sebe lidi ještě hodný. kde prostě není nic divnýho na tom, když elektrikář přijde a opraví a nejenom dostane zaplacenou fakturu (nebo tady někdo měl pocit, že to všechno je zadarmo???), ale dostane i kafe a kus buchty, když je hotová.
    Kdy kamarádka a sousedka nepřijde jen na „čumendu“ jak to vypadá v „domě smutku“, ale přijde a pomůže – bez říkání, bez prošení. Tak to přeci u kamarádů chodí, ne?

    Jenom – prostě nějak to v životě chodí, že už jsme si toho zapomněli vážit. Že nám to nepřijde normální. Že je to „divný“. Ale já naopak mám pocit, že tady se ukazuje cesta, jak se to dá vrátit zpátky, jak znovu žít spolu se svými sousedy v souladu a ne každej za scvou vysokou nepropustnou zdí…

    Kéž by to tak bylo všude. A moc vám přeju, abyste i vy měla kolem sebe spoustu takových přátel.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.27

35. 35 28. Leden, 2010, JitkaI:

    Diny,
    už jsem psala výš Kamile,ale musím i Vám. Právě jsem se vrátila od našich oveček (a slepic a králíků).Brodila jsem se navátou závějí a přemýšlela,jestli bude chumelit a foukat i odpoledne, až mi přivezou staršího syna ze stacionáře.Bydlíme na kopečku a tak nezbývá než těžký kočár s ortézou a vcelku lehkým (jen 18 kg) synem vytlačit nahoru.A taky jsem si říkala,jak těžký by to bylo,kdybych neměla tu jistotu,že přijede manžel z práce, nastartuje frézu, všechny cestičky vyčistí a Péťu do kopce vystrká.Ani si to radši představovat nechci…
    Čtu o Vašich starostech, trápeních,ale i radostech pravidelně.Držím Vám palce, myslím,že to zvládáte skvěle a vůbec není žádná hanba (ba naopak),že i s cizí pomocí. Je opravdu fajn,že v dnešní uspěchané době jsou lidé ochotní pomáhat,to je přece hodně pozitivní a o tom se musí! psát.
    Jitka

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 9.50

36. 36 28. Leden, 2010, Diny:

    Milá Jitko – napadalo strašně moc sněhu přes noc – byla jsem zkontrolovat psíky (ty pustila ráno Zuzka ze sklepa), dát jim čerstvou vodu (hlavně nezamrzlou) ven, na ovečky se teda chystám až o poledním odpočinku dětí (poslední dobou spí jen Kája, ti dva starší smlouvají, ale jsou v postýlkách a koukaj zatím na pohádku). Vzala jsem si foťák, že vyfotím krásného pana Kosáka, co je tak oprásklej, že kolikrát sedí ode mě metr a dívá se na mě korálkovýma očima – povídáme si … ale zrovna někam odletěl… a koš na dříví (Milda by měl velkou radost, protože je konec ledna a dřevník je ještě z víc jak poloviny plný!!:) )

    Prostě zimní romantika nebýt té práce, co kolem vidím, co se musí – ale prostě to k lednu a domu patří. Den už je o hodinu delší než před měsícem, to je tak pozitivní :) A bude už jen líp a líp :)

    Nepředstavujte si, že by se vám muž nevrátil z práce, to se totiž stává opravdu jen tak málokdy … máte toho i tak dost. Je krásný číst, jak moc jste ráda, že se máte:)

    A já přijímat pomoc druhých jako hanbu necítím. Mě ta pomoc hřeje. Proto o tom tady píšu. Jak jsem odpovídala Kamile, mohla bych psát o tom, jak jsem přišla dneska domů a sníh jsem měla v botách, nohavice mokrý, urvaná z toho věčnýho nošení dříví a horké vody ven. Naštvaná na svět, že mě čeká odhrabování sněhu a tentokrát musí vzít i schody do zahrady, nebo si tam už vážně někdo zlomí nohu.

    Mohla bych … mám denně spoustu důvodů cítit se unavená, naštvaná … ale to by byla cesta do pekel. A to vůbec nedomýšlím, jak by to odnášely děti.

    Takže děkuju za všechny pozitivní komentáře tady, opravdu :) Já jsem ten Kamily nemusela pustit, mohl zůstat nezveřejněný, ale na druhou stranu … proč. Docela mě zajímal názor druhých, a taky je mi jasný, že si o mě dost lidí může myslet, že se „mám“ s takovou podporou za zády.

    Jenže ti lidé vidí jen tu pomoc, ať už materiální nebo psychickou. V mých botách nechodí. Aplikujou to na svou situaci, která ale není totožná s mou a nikdy nebude. Takže když si představujete, že byste tohle „taky měli“ – vy kdo víte, že o vás píšu, představte si ale do důsledku i to všechno kolem a ne svůj život.

    Teprve pak můžete být objektivní.

    Ale toho se u takových lidí, jako je Kamila a jistě i další, nebojím.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.09

37. 37 28. Leden, 2010, Jindřiška:

    Ahoj všem! Tak já jsem taky spíš – nebo ne spíš, ale určitě – nepíšící nakukovatelka, ale občas mi to nedá, ale přece jen se přidám aktivně . Kamilin komentář jsem si přečetla několikrát a upřímně řečeno z něj nemám pocit, že by pomoc záviděla. Ani ji neodsuzuje. Jen má pocit, že kdyby té pomoci nebylo, tak si Diny neporadí. Třeba ji tím opravdu jen chtěla nakopnout, upozornit na něco, co má pocit, že jako nakukovatelka (nebo i přispěvatelka, to nevím) zaznamenala a co stojí za zmínku. Rozhodně ale nemám z jejího příspěvku pocit nějaké zapšklosti nebo zloby, spíš nejasné snahy cosi vyjádřit a třeba tím i nějak pomoct. Ale rozhodně jsem už leckdy leckde četla příspěvky nepoměrně horší.
    Jinak všem bez výjimky přeji co nejméně kalamit a co nejvíce setkání se slušnými a hodnými lidmi, protoža to potěší každého, ať je v jakékoli situaci.
    Jindra

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.18

38. 38 28. Leden, 2010, Diny:

    Jindřiško, dobře … takže kdyby té pomoci nebylo, tak si neporadím. Jaké pomoci? Mluvíme tu o sousedech? Nebo o jiné?

    Pokud to tak Kamila myslela, může konkretizovat? Z těch pár vět opravdu nejde to jak si to vykládáte vy, vyčíst.

    A k čemu nakopnout?

    Opravdu by mě to zajímalo, vůbec teď nepíšu naštvaně nebo pod nějakým vnitřním běsem:) Co dělám podle Kamily špatně? Mám pomoc odmítat? Já si o ní neříkám přece … teda aspoň nemám ten pocit… vy ano?

    Co mi tedy má její příspěvek říct? V čem jsem neschopná?

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.22

39. 39 28. Leden, 2010, Martina:

    Milá Kamilo i ostatní, dokud člověk neprožije to co já, Diny, Lucka a další, které ze dne na den ovdověly, tak myslím, že je složité pochopit, čím jsme musely projít a čím budeme procházet. A jsem moc ráda, že dobří lidé ještě žijí, že nabídnou pomocnou ruku…ono na tom, že v nouzi poznáš přítele, je spousta pravdy…Diny drž se…však víš, krůček po krůčku vystoupáš nad hladinu.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.23

40. 40 28. Leden, 2010, Kačule:

    Kamilo, i mně přijde, že jdou z Vás spíše slova zloby a závisti, nebo jsem Váš příspěvek absolutně nepochopila!
    A veřejně se přiznávám, že já si připadám vedle Diny ta neschopná.
    Když zamrzla voda nám, nečině jsem byla doma v teple s dvěma zdravýma holkama, pouze vaříc čaj promrzlému manželovi venku…
    A podotýkám, že od té doby, co čtu Tvůj blog, Diny, jsem si uvědomila, že mohu být ráda za to, že vlastně je, protože i když mne někdy neskutečně štve, bez něj by to bylo smutné a setsakramentsky těžké!
    Možná neumím správně vyjádřit své myšlenkové pochody, stále hledám ta správná slova, ale jsem ráda, že se s námi dělíš o „SVŮJ ŽIVOT“ tady na blogu.
    K.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.27

41. 41 28. Leden, 2010, Jindřiška:

    Vždyť já taky píšu, že nevím, co přesně chtěla říct, že mi ten její příspěvěk přijde nejasný, takže to by vysvětlit mohla jen ona, o čem přesně mluví (uvidíme, jestli vysvětlí). Jen mi prostě z toho jejího tónu nepřijde, že to myslela tak úplně zle. Možná nevyžádaná psychologická poradna . Potřeba se vyjádřit, ale neumět to. Já nevím. Třeba se ještě ozve a bude konkrétnější nebo najde lepší slova. A nebo taky ne, protože prostě pochopí, že nečekané, nevyžádané rady po ní nikdo nechce.
    Jindra

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.28

42. 42 28. Leden, 2010, Diny:

    Martino, děkuju – a taky jsi mi připomněla. Opravdu nejde srovnávat situaci, kdy ze dne na den zemře muž… a kdy se rozvedeme. Zažila jsem oboje. Takže porovnat můžu. Se Zuzkou jsem v sedmadvaceti ze dne na den žila v podnájmu, rozbilo se mi manželství. Přišla jsem už jednou o manžela.

    Jenže úplně JINAK než před dvěmi měsíci.

    Prostě to je jako když někdo srovnává, že taky zažil smrt, že mu zemřela babička … já také vím, jaké to je, když zemře babička, děda… můj dědeček, kterého jsem měla tak ráda, zemřel 24 dní před Mildou.

    Ale to, když zemřel Milda, můj muž, to je prostě absolutně něco jiného než jakákoliv jiná smrt … tyhle věci se nedají, ani myšleny v dobrém, vůbec nijak srovnávat …

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.32

43. 43 28. Leden, 2010, Diny:

    Jindřiško – to nebyla nevyžádaná rada, to byl nevyžádaný rejpanec a nevnímám to tak sama. A vůbec bych se nedivila, kdyby to nechala tak. Ona si ulevila, to byl možná účel.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.35

44. 44 28. Leden, 2010, Jindřiška:

    Já bych se skoro vsadila – a to jsem zarytá odpůrkyně sázek – že se už neozve. Pokud jo, překvapí mě hodně. Většinou to zůstane u té jedné rady, rejpance, názoru. I když někdy by tedy bylo zajímavé odhalit myšlenkový pochod, který předcházel psanému
    J.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.42

45. 45 28. Leden, 2010, Andrea:

    No znova nakukuju a tady tohle!
    Já jen chci říct Kamile! Kdyby Diny psala na blog, že nechce ničí pomoc, že nic nepotřebuje, že vše musí zvládnout sama (a ona zvládá, protože to nejtěžší- vyrovnat se se ztrátou Mildy a nemocí Klárky a že je na ni sama, to musí opravdu jen ona sama!), tak kdyby tady hrdinně odmítala veškerou materiální pomoc, nebo pomoc s instalatérskou prací (já osobně neumím ani vyměnit žárovku) tak bys tady asi psala jaká je to namyšlená panička a že to chce pokoru, aby člověk uměl přijmout pomoc a bla bla…prostě člověk se nezavděčí.
    Já myslím, že Diny je vzhledem k situaci extrémně vytrvalá a dobrá prostě, že zvládá starat se o děti, ovečky (které mohla obratem dát z domu)o dům- kterej mohla vyměnit za pohodlí panelákového bytu- (osobně chci vidět chlapa, kerej by odehnal bagr kterej by mu chtěl odhrábnout auto od zledovatělého sněhu a Diny to jako musí odedřít?)
    Jen když si představím tu emoční houpačku, že si každý den znova musí uvědomit, že je to konečné a že MUSÍ sama! Už to je pro mě hraniční. Ona se stará o 4 děti, starej barák…a myslím a vím, že jen nebere!
    Tak už holka nezáviď…není to hezká vlastnost! To, že neventiluje negativní, neznamená, že to tam není.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 10.51

46. 46 28. Leden, 2010, draky:

    A jak vidím, tak na světě je spousta hodých lidí, kteří rádi pomůžou, Diny, komukoliv, ale ti zlí jsou taky pořád , nebo třeba ne zlí, ale možná měli podobně těžkou situaci a okolí, jako má Diny, to zázemí, by si tolik přáli. I když píšou, že takové taky mají. Kdo ví.
    Každopádně to zabolí.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 11.08

47. 47 28. Leden, 2010, Kamila:

    Jindříšce díky,za to,že mě neodsuzuje.
    Nemyslela jsem to nijak zle.Sama jsem to nedokázala vyjádřit,tak jak to nedokážu ani teď.
    Takže žádná podpásovka.
    Každá žena,která zůstane sama,ať s hospodářstvím nebo dlouhodobě nemocným dítětem nebo s dluhama nebo se vším dohromady…to má těžké.
    Jen ten pocit,že spousta z nich se v tom plácá sama.Pomoc kamarádek a známých je jen dočasná…
    Většina z nich nic nepublikuje…dostává se pomoci snad každému,někomu víc,někomu míň.
    A každá jsme za pomoc ráda.
    A né,že to kde jaká zvládá líp.Ono to možná tak akorát vypadá,ale pereme se s tím denně.

    Takže zas se konce nedobereme,omlouvám se,třeba jsem potřebovala nakopnout i samu sebe…

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 12.26

48. 48 28. Leden, 2010, Blanka:

    Tak já nevím, ale chození sem k tobě, Diny, beru jako návštěvu, myslím, že už jsem se zmiňovala asi u Wlčice, že blog je něco jako váš deníček, nechápu lidi, co si sem chodí číst a pak udílejí " dobře míněné rady ". Myslím, že kdyby Diny potřebovala poradit, tak si řekne.
    Jestli se někomu nelíbí co Diny dělá, nebo píše, tak ať sem nechodí.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 12.34

49. 49 28. Leden, 2010, Diny:

    Kamilo, snažím se tě taky pochopit, ne že ne…

    Proč tedy ta slova o neschopnosti? V čem konkrétně ti přijdu neschopná. Prosím opravdu o upřímnou odpověď.

    A že tu píšu, a někdo ne … každý může. Já jsem byla psavá vždycky, v počátcích na emiminu, pak hodně na BC, po Klárčině nemoci jsem založila tenhle blog a od té doby sem prostě píšu a jsem moc ráda, že ho mám … můj muž tu taky rád četl, i komentáře, kolikrát jsme si „o vás“ povídali … o názorech, co tu padnou …

    Navíc si nemysli, ta dočasná pomoc … myslím, že se bude týkat i mě. V určitém směru určitě. Jsou to dva měsíce, co Milda není. Takže ještě i ti sousedé a tak jsou ochotní pomoci víc asi, nebo nevím. Ale každý má svůj život a za rok, za dva … se možná ta ochota částečně vytratí?

    Proto jsem neschopná, že teď jí přijímám, že jsem za ní vděčná a že o ní píšu?

    Nezlob se, ale stále nechápu, proč jsi ten první komentář napsala. Mám si hrát na hrdinku jen proto, že tobě se té pomoci v takové míře nedostává? A tvým známým?

    Nezlob se, to dělat nebudu. Jsem ráda a vděčná za cokoliv, co mi život zjednoduší a přiznám to. Jsem za to opravdu vděčná a neberu to jako samozřejmost. Myslím, že tu nezastavuju pocestné a nežebroním, myslím že svou hrdost stále mám. Myslím, že nejsem neschopná.

    Myslím, že můj muž je pyšný na to, jak to všichni bez něj zvládáme a trošku v koutku srdce doufám, že si to myslí i má a Milošova rodina. Nebo alespoň ta část rodiny, na které mi záleží a kterou mám ráda.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 12.39

50. 50 28. Leden, 2010, Diny:

    Kamilo, čtu si tu tvou poslední větu: A né,že to kde jaká zvládá líp.Ono to možná tak akorát vypadá,ale pereme se s tím denně.

    Tobě prostě vadí, že ta nějaká „kdejaká“ v tomto případě já – má takový ohlas na svůj blog, na své články. Tobě vadí ty komentáře tady, to jak mě tu holky chválí a tak … Protože ty to nemáš.

    Hele, já nejsem hloupá husa, která žije na výsluní pochval a nemůže bez nich být. Jako lichotí mi to někdy, ale pořád, pořád stojím nohama na zemi. Nad nikoho se rozhodně nepovyšuju a nemyslím si, že jsem nějaká Nadmatka nebo Nadčlověk.

    Jistě je takových podobných osudů jako je můj, spoustu (i když teda osobně opravdu o nikom nevím, komu krátce po zjištění diagnozy typu Klárčiny a s jejími problémy, zemřel tragicky manžel ne vlastní vinnou, ale … je to možné). Ani kdo má k tomu tolik dětí a starý dům a zvířata. Ale beru, spoustu podobných, jiných atd. atd…

    Nicméně tím, že ti lidé jsou anonymní, nemají svůj blog, nechodí do žádné komunity jako léta já (a to ještě krásně vdaná, šťastná, zamilovaná, plodící, rodící …), tak prostě ano – nemají tu zpětnou vazbu jako mám já.

    Jenže – já jí taky nemám jen tak pro nic za nic, víš?

    Takže přestaň se na to dívat ukřivděným pohledem a važ si sama sebe. Jistě jsi toho spoustu dokázala a jsi oporou svým dětem, nevím jak jsi na tom s partnerem, podle dvou komentářů se můžu jen dohadovat. Ty jsi ty a já jsem já. Já netvrdím, že jsem lepší než ty a ty zase neshazuj mě. Nikdy nedělej druhým, co sama nechceš, aby se dělo tobě.

    Měj se hezky.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 13.07

51. 51 28. Leden, 2010, Kačule:

    Šmankote, Diny, nezatěžuj se tím! Myslím, že se nemusíš před nikým obhajovat.
    Na druhou stranu přiznávám, že na Tvém místě bych také chtěla přijít na jádro pudla :o).
    Buď jaká jsi, naše Diny!

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 13.26

52. 52 28. Leden, 2010, Petulda:

    Diny – je dobře, že pořád existují lidé, kteří rádi pomohou, že existují ta pravá přátelství. A je mi líto, že se tu zase objevil rejpal, fakt nějak nevím, co tím chtěl básník říci. Tak se drž, myslím na tebe.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 13.28

53. 53 28. Leden, 2010, Iva:

    DINY, to je teda zase mela… Kamila se nám s Jindřiškou vyrojily najednou a ihned tolik názorů, rad, připomínek…
    Prosím tě, důležité je, že my ostatní přesně víme, co jsi chtěla říct a na to ostatní se vypr… Nenech se otrávit. Přeju krásný den Vám všem, co Vaše kašlání, už je líp?

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 13.33

54. 54 28. Leden, 2010, Jindřiška:

    Ivo, já jsem se nevynořila najednou, znám se s Diny dost dlouho už z emimina, z BC, většinou jsme se bavily tam, i když rozhodně nelámu rekordy komentářů, a myslím, že Diny i ví, že sem občas nakouknu, o nemoc Klárky se zajímal i můj muž, který je lékař, do dneška sleduje, jestli se v jeho firmě neobjeví nějaká studie, do které by bylo možné Klárku zařadit (což Diny ví; smutné je, že ten posun v těch studiích opravdu není závratný, takže je těžké přijít s něčím konkrétním). Takže myslím, že Diny moje jméno zase tolik nepřekvapilo, navíc, promiň, já nikomu nic neradím, jen jsem si dovolila napsat, že mi Kamily komentář přijde spíš zmatečný než skutečně zlý a že uvidíme, jestli ho nějak objasní. Pokud ti vadí, že se mi nechce podle jediného komentáře někomu okamžitě nalepit nálepku zlé potvory, tak se omlouvám. Jinak si nemyslím, že bych napsala cokoli, co by se Diny mohlo dotknout, a to ani tady ani na jiných webech, na kterých se potkáváme. Tvůj komentář je přesně to, co mi občas na internetových diskusích vadí – příliš rychlé úsudky, to že mě neznáš ty neznamená, že mě nezná Diny nebo třeba Missorka a co já vím, třeba i někdo jiný, kdo sem chodí.
    Jindra

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 13.58

55. 55 28. Leden, 2010, Missorka:

    „Každá žena,která zůstane sama,ať s hospodářstvím nebo dlouhodobě nemocným dítětem nebo s dluhama nebo se vším dohromady…to má těžké.
    Jen ten pocit,že spousta z nich se v tom plácá sama.Pomoc kamarádek a známých je jen dočasná…
    Většina z nich nic nepublikuje…dostává se pomoci snad každému,někomu víc,někomu míň.“

    Víš, Kamilo, ono je to v životě hodně o tom, že kdo dává, ten taky dostává. Já znám Diny 6–7 let (je to vůbec možný? a celou dobu dává, nečeká za to nic zpátky… Jakákoli pomoc, které se jí dostalo, vznikla z popudu lidí kolem ní – včetně Zrnek, včetně sbírky… Jo, máš pravdu, každej neumí psát, někdo nechce, ale každej má tu možnost…

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 14.04

56. 56 28. Leden, 2010, Hanka:

    Missorka to napsala vyborne – kdo dava, take dostava. Tento blog nepovazuju za nejakou reklamu, nebo jak to je citit z komentare Kamily, ale za skutecne davani! Prvni komentar Kamily mi nepripadal ani tak zly, jako spis zahorkly, ale proc byla tercem teto horkosti Diny, jeji blog a o cem tu pise? To asi zabolelo vice ctenarek tohoto blogu, proto ty reakce, a nejde jen o neschopnost dobre se vyjadrit. Pomoc si nevykricime srazenim druhych…

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 16.13

57. 57 28. Leden, 2010, edita hutterova:

    Diny ,to tak někdy v životě chodí- říkáme tomu závist- to neřeš ,stím nic nenaděláme(tu Kamilu)
    dětičky jsou zase krásné – hezké hraní a hezký večer

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 17.47

58. 58 28. Leden, 2010, Lucka73:

    No, to je přesně to, co jsem se snažila napsat už před tím.

    Diny – dává. Jen o tom nepíše. :) O svojí pomoci mlčí.

    A když něco dostane – děkuje „nahlas“.

    To je přeci chvályhodný.

    A omlouvám se, ale „měřit neštěstí“ – to mi přijde hodně, hodně divný. Kdo víc „trpí“? Kdo to má těžší? Nevím. Tohle prostě já neumím. Neznám to a nehodlám se to učit, ani se toho účastnit.

    Já sem chodím ráda, páš Diny miluje život. A to já taky. Líbí se mi žít. Svět je úžasný místo.

    A jasně – proto sem tu „jako doma“, páč máme podobnej názor, ale nakonec – tak už to na světě chodí, že „vrána k vráně sedá…“
    Proto sem chodím, že přes všechno to zlý, co Diny Život (Bůh, Osud, Příroda, nebo nevím kdo) dává – ona ho pořád miluje. Pořád je na světě ráda. A umí si život vychutnat i s jeho každodenníma starostma.
    Tohle je moje vyznání. Možná se sem nehodí. Možná se vůbec nehodí ho sem psát. Možná je úplně mimo mísu. Ale měla jsem potřebu to sem napsat.

    Ale já jsem prostě zaujatá. No a celkem mi to ani neva :)

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 21.04

59. 59 28. Leden, 2010, Leya:

    Ja se z pyzama s tezkym srdcem prevlikam kolem obeda, jsem neschopna?:-) Myslim, ze tady asi neni co resit, za neschopnou povazuju sebe, kdyz se nemuzu dokopat umyt nadobi nebo kdyz pripalim puding, ale rozhodne za neschopnou nepovazuju Diny, ktera zustala sama se ctyrma detma, s psiskama, s ovcema a s barakem jak krava (pardon za ten vyraz :) ) a ktery se do toho doma posledni dobou podela co muze… Kdo chape, chape, kdo nechape a ani chapat nechce, ten nejspis proste nepochopi… Diny, podle ME jsi uzasna.

    Vloženo 28. Leden, 2010 v 21.25

60. 60 29. Leden, 2010, Pisarka:

    Diny já ti tady obhájce dělat nebudu, protože jsem taky zaujatá Stejně si na to stačíš sama. Netuším, čím se neschopnost poměřuje, ale přiznávám, že já neschopná budu – určitě bych třeba zrušila chov ovcí a usnadnila si život. Jenže to si můžu jen představovat, co bych dělala, kdyby… Nedá se vžít do cizí kůže, lze jen brát co život přinese a poprat se s tím po svém. A podle mě ty to umíš.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 14.50

61. 61 29. Leden, 2010, Martina:

    Nevim presne, jak zni to prislovi, ale v tom smyslu, nesud toho, kdyz nechodis v jeho botach. A to doporucuji Kamile! Podle ceho se soudi schopnost/nes­chopnost? Ze ma clovek pratele a ti mu pomuzou ve chvili, kdy je to nejvic treba? Od toho snad pratele jsou.
    Diny, preju hodne takovych pratel i nadale a hezky vikend !

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 16.18

62. 62 29. Leden, 2010, radka:

    Diny, čtu to tady už dlouho, poprvé píšu, protože mi to nedá. Kdybych to nedejbože někdy potřebovala, chtěla bych být tak neschopná jako jsi ty. A Kamilo, byla bych na sebe asi setsakra pyšná, kdybych to zvládala (nebo podle teba asi nezvládala) jako Diny:-)
    Missorka to myslím řekla přesně.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 16.58

63. 63 29. Leden, 2010, Šárka-Kopretina:

    Kamilo, chodila jsem k Diny dřív než přišla o manžela, Diny začala psát o Klárce,jistě to mnoha lidem s podobným osudem pomohlo.

    Nemyslím že je to proto aby jí někdo litoval, pomáhal a dával…

    Já si chodím k Diny „brát“.

    Představa ženy, která přišla o svou lásku, o tátu svých dětí, jedno dítko není zdravé, dům potřebuje mnoho oprav… a vy použijete slovo „neschopná“ ???

    Diny vidí svět moc pěkným pohledem a já si sem chodím pro radost ze života, pro pokoru…

    Bylo mi úplně ouzko když jsem to četla.

    Styděla bych se to napsat a navíc nevidím důvod proč ventilovat takový osobní názor.

    Buď sem chodím ráda a nebo nechodím vůbec.

    Toť můj názor.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 17.28

64. 64 29. Leden, 2010, Zina:

    Týýý jooo!!!
    Moc pěkná debata!!
    Vidím to takhle:

    1. Kamila potřebuje pochválit, ale nikdo ji nechválí, a tak to udělala tím nejhloupějším způsobem, bohužel docela často používaným, hlavně u dětí. Kopla si do Diny, která tu pochvalu má. Diny to rozkryla přesně. Ukazuje to na fakt, že spousta lidí si k Tobě chodí léčit své staré rány a odpovídat na své staré otazníky (jako třeba já). Ale kdepak, Diny se nedá kopnout!!:))) Ty jsi opravdu divoch!!
    2. Pomoc, pomoc, pomoc, tady tím slovem se Kamila zaklínala, mohla použít ke kopanci cokoliv jiného, ale pro zajímavost zrovna ta pomoc. Diskutující začaly hájení s tím, že pomoc Diny potřebuje, nebo nepotřebuje. Trochu tím Kamile sedly na lep. Zařídili jsme si své životy, abychom ostatní lidi nepotřebovali. Dokonce i přátele a širší rodinu o pomoc žádáme neradi! Protože pomoc zní, jako by byl jeden nemohoucí a druhej se blahosklonně slitoval. (V tomhle smyslu tu pomoc použila i Kamila) Ale to je velký omyl!! Fakt, že se staví sousedka a přinese rohlíky,neznamená, že je Diny neschopná si dojít pro rohlíky, ale že je sousedka hodná a je jí s Diny dobře!! To je podstatou té pomoci, té příjemné aktivní vzájemné koexistence, jako když nenecháš souseda s deseti igelitkama otevírat dveře, když máš prázdné ruce. Tuhle pomoc Diny velebí. Jestliže k jiným ženám v těžkých situacích nikdo nechodí, pak není problém v rohlících.

    No, když se někomu lodička rozhoupe a věci nejdou jako obvykle, najednou ty cizí nerodinný lidi okolo skutečně potřebujeme. Rozhlídneš se a je jich kolem Tebe tolik, kolik sis jich tam dal.

    3. Blog je vlastně literatura. Máš hodně čtenářů, Diny, protože Tvoje psaní je pěkný. Plodný, přínosný. A Tvoje hlava je čistá. Za to se nejde obhajovat.

    4. Líbí se mi, Diny,že jdeš zostra a upřímně pro kritiku své osoby. (Jak píšeš Kamile, co konkrétně) Moje nejlepší kamarádka je zrovna taková. Já si jdu taky, ale pomalu.:)) To hlazení proti srsti není příjemný, ale bez něj lepší nebudeme!!A taky se mi líbí, jak se po ráně (myslím Kamilin příspěvek) hned vzpamatuješ a dojde Ti, že problém není na Tvé straně a začneš aktivně pomáhat útočníkovi, to je fakt pěkný, že nejsi ješitná a ukřivděná!!

    5. Pak ještě, Diny, píšeš, že je Diny všude na netu moc. Nevím, myslím, že se Ti to jen zdá, ale když jsem hledala recept na koláč a našla Tvůj, moc mě to potěšilo. Mám ho na ledničce vytisklý.

    6. Diny, napiš mi, ať už Ti sem nepíšu, anebo aspoň ne takhle dlouhý příspěvky!! Celej večer v háji!!:))

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 21.10

65. 65 29. Leden, 2010, Petra:

    sice nevim uplne presne jak to Kamila myslela,ale slovo -neschopna-je docela silnej vyraz.Ja bych takhle neschopna jako je Diny chtela byt.Kdybych byla v Dinine kuzi, tak bych se uz davno slozila,litovala se a postavit se na nohy by me trvalo sakra dlouho.Diny ma kolem sebe pratele, ktere si ziskala uz davno pred tim a svym dobrym srdcem, se ji ted vraci to co zasela.Ja osobne Diny neznam,ale ctu ji uz delsi dobu,na emiminu,BC a tady.Uz tehdy me moc mrzelo,kdyz se zjistilo co ma Klarka za nemoc a ted kdyz jsem cetla na BC clanek co se stalo s D manzelem me totalne srazilo,az jsem se divila jak je to mozne..cizi lidi a ja si to tak beru..ale proste to tak je.Asi az tak cizi uz nejsou :))
    Takze Kamilo pokud je v tom nejaka zavist,tak myslim ze zavidet opravdu neni co..asi jen to,ze Diny dokazala skvele vychovat Zuzku,ze ma skvele deti..ze je Diny skvela mama.. a dokaze se i postarat o zvirata atd..a je proste SCHOPNA.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 21.30

66. 66 30. Leden, 2010, Diblik:

    Take zastavam nazor, jak se do lesa vola, tak se z lesa ozyva…a jeste jedno prislovi…v nouzi poznas pritele…takze pokud mas ve sve blizkosti takove lidi je to jenom dobre…cloveka to povzbudi a myslim si, ze odmitat pomoc by bylo (alespon pro me) divne…pokud ji nekdo nabizi, dela to proto, ze chce a ne ze je nucen okolnostmi…

    Myslim, ze s Kamilou sis to zde vyrikala naprimo a rozhodne nepotrebujes od nas branit…a to je dobre, stavis se ke vsemu celem…Ne vsichni jsou schopni se ze svych starosti i radosti vypsat, ci je jinak ventilovat, mozna proto se s nimi pak hur perou…nevim…kaz­dopadne jsem byla jedna z tech, co prispevek Kamily cetl vickrat v domeni, ze pochopim…hm nepochopila jsem…Jedine co vim, ze starosti zen, co prijdou o muze jsou velmi podobe, ale ta bolest uvnitr, kterou prochazi ovdovela zena se neda srovnavat s bolesti zeny rozvedene…to je opravdu jine…

    Takze za me, ja si rozhodne myslim, ze jsi Schopna zenska, prima mama…

    Vloženo 30. Leden, 2010 v 17.52

67. 67 12. Únor, 2010, friedrich:

    Nevím, zda jsem schopný nebo neschopný. Nemám podle čeho vážit a měřit. Co jsem měl udělat a udělal a co ne? Kde jsem měl mlčet a kde činit? Ano, přeju si být schopný.

    Pokud dávám všanc své názory veřejně, tak bych neměl někomu říci – tak sem nechoď (není-li sprostý aj.).

    Jak se do lesa volá, tak se ozývá. Pomáhá-li někdo, tak mu je pomoženo. Jemonže jsou také osudy, kdy člověk nedostal žádnou šanci. Je napaden ze zálohy a bez varování. Je napaden bez nejmenší šance na obranu. Co má dělat dítě které skončilo v ústavu a dostalo ještě k tomu rakovinu? Kde se mělo více snažit?
    I u dospělých jsou osudy hořících pochodní.

    Další den Diny je nazván Zlom, zlom možná nastal právě v důsledku střetu s Kamilou..

    Fridrich

    Vloženo 12. Únor, 2010 v 13.11

Vložit komentář