29 Leden 2010

Dávej - ber

V kategorii Denní deníčky |

Včerejší debata pod článkem Sousedi (až teď mi došlo, že je to nespisovně;) ), mě přivedla k velkému zamyšlení.

Nebo spíš jsem si tak dumala, jak strašně moc jsem mezi ostatními maminkami s postiženými dětmi, nebo třeba ve společenství vdov (to je terminus), tady na netu – vidět.  

Přemýšlela jsem o tom hodně. Že možná některé to vnímají, že to není fér. K nim. Protože oni maj taky trápení a o nich nikdo neví. Nikdo jim nepomáhá a ta Diny vleze všude a furt někomu děkuje (a pořád jí někdo nějak pomáhá … ) a ten net je jí plnej.

Vím, že se nepotřebuju obhajovat a spousta z vás, kdo k nám chodí sem na blog na návštěvu, mě znáte osobně. Další skupina a ne málo početná mě sice nezná osobně, ale už léta alespoň virtuálně. Tihle lidé mě znají možná pět, šest let …

Před pěti lety jsem byla jen běžná máma. Nebyla jsem ani mámou nemocnému dítěti, natož vdovou. Vůbec jsem netušila, co za zkoušky osudu mě a mou rodinu, čeká …

A přesto si troufám tvrdit, že i tenkrát mě na určitém komunitním serveru bylo hodně. Vždycky jsem ráda psala, vždycky jsem byla ukecaná, a internet mi otevřel obzory, jak si najít kamarádky, přítelkyně, jak když děti spí si pokecat, aniž bych musela někomu dalšímu vařit kafe. Mohla jsem vařit a jídlo si fotit a na netu ho vystavit, mohla jsem psát básničky nejen pro sebe, mohla jsem si povídat když byl čas a nálada a vypnout tu mašinu, když čas ani nálada nebyly.

A taky jsem byla slyšet, do kolika debat i kontroverzních jsem se pouštěla a kolikrát si vyslechla co se mi nelíbilo:) Prostě tak to tady chodí. 

To co se stalo s Klárkou a pak jsem založila tenhle blog – a pak co se stalo mému muži … a že v blogu pokračuju a pokračovat budu … to je prostě jen pokračování. Z malého bublajícího potůčku se stala docela slušná dravá řeka. Já si už pohlídám, aby mě a mou rodinu, nesemlela o kamení … 

A prostě doufám, věřím … že tenhle blog nepomáhá jen mně. Nepotřebuju se slunit v pochvalách a reakcích, jak jsem úžasná, protože moc dobře vím, jak to je a že nejsem. Že kdyby kterákoliv z vás byla na mém místě, bude to taky muset zvládnout. A bude se učit radovat se z dalších dní a bude věřit, že  těch dobrých lidí je víc a těch dobrých chvilek a chvil bude ještě moře …

Život je krásný. Je krásný. I když vám někdy háže pěkně tlustý klády pod nohy. 

Proto prosím, Kamilo a vy ostatní maminky nebo kdo všechno sem chodíte a připadám vám „neschopná“ a že se o mě mluví a o vás ne … máte své životy, své příběhy, svá trápení. Moc vám přeju, abyste měli kolem sebe takovou podporu, aby vám nebylo líto, že některá taková, co na rozdíl od vás o sobě píše, má nezaslouženou pomoc … Protože já si myslím, že nemáte pravdu.

Věřím tomu, že co vysíláte, to se vám vrátí. Nemusí to být hned. Může to třeba trvat léta.  A vůbec nejlepší je, když nic nečekáte. Protože o tom jsou má děkování. O tom je má vděčnost a úžas. Protože díky lidem, kteří mé rodině pomáhají v nejhorších chvílích, ať už jsou to virtuální přátelé nebo ti skuteční, třeba právě sousedé … díky nim jsem nezatrpkla, díky nim vím, že svět je prostě báječný místo pro život :)

A kdo víte … všimněte si, co je za den ;) A i tak jsem v pohodě, to je prima posun ne?:)  

Tento článek byl vložen 29. Leden, 2010 v 15.20 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

35 komentářů k “Dávej - ber”

  1. 1 29. Leden, 2010, Iva:

    Diny, vystihla jsi to zase přesně. Já k tobě nechodím dlouho, ale moc ráda k tobě denně nakukuju.
    No a ta poslední věta, to teda nevím, ale i tak jsi úžasná, ať se ti to líbí nebo ne, pro mě a nejen pro mě určitě jo.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 15.33

  2. 2 29. Leden, 2010, Vlaďka:

    Dobrý den Diny, chodím na váš blog pár měsíců a už několikrát mě napadlo, že musí být děsně fajn mít vás za přítelkyni. Mně váš blog pomáhá moc, taky neprožívám úplně růžové období a z toho vašeho blogu na mě dýchá taková lidskost, odvaha, láska…no nedá se to všechno popsat. Není pravda, že bychom všechno zvládly jako vy. Vy jste aspoň pro mě neobyčejná. Přeju vám jenom všechno nejlepší.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 15.53

  3. 3 29. Leden, 2010, maxik:

    Tak jsem si početla v diskuzi, potomstvo zatím šplhá po nábytku… Diny, ty jsi přece byla virtuálně viditelná, produktivní a podporující ostatní i v době, kdy ses měla fajně, nic vám nechybělo a nic nepřebývalo. Co člověk rozsévá, to sklízí.

    Poděkovat někomu za pomoc není příznak neschopnosti; a přes veškerou podporu z různých stran si nemyslím, že bys celé dny ležela a čekala, až se někdo postará.

    Posun pozitivní ;-)

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 16.02

  4. 4 29. Leden, 2010, Gábina:

    No jo, je pátek a před náma víkend. Prima, že jsi v pohodě :)
    Je mi jasný, že je spousta rodin, který prožívají své tragédie.
    Ty už jsi v době tradégie měla svůj blog, své čtenáře a najednou někdo nahodil link na Modrým koníkovi a mnohde jinde. Koukla jsem a chytla´s mě asi jako mnoho jiných. Internet je neskutečný fenomén.
    Takže nevím zda jsi měla štěstí nebo smůlu, ale byla jsi najednou mnohem viditelnější než … prostě ostatní.
    Chtěla bych toho napsat víc, ale asi bych se do toho zamotala…
    Jo a na tom, že bych chtěla být tak neschopná jako ty si trvám. Dodneška by asi přetejkala pračka, netekla v baráku voda, ovce by pomřely hlady a žízní a septik bych nevěděla, kde hledat :))
    Móóóc pěkné odpoledne přeju tobě i robátkám

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 16.16

  5. 5 29. Leden, 2010, Marana:

    Moc zdravím,nepíšu,ale ta minulá diskuse o !neschopnosti! mě trochu přinutila.A když k Vám chodíme s dětma denně na milé virtuální návtěvy,cítím,že se musím také vyjádřit.Já i moje děti-11,3 k Vám chodíme moc rádi,protože je nám u Vás hezky.Z Vašeho blogu vnímám opravdovost,kaž­dodenní odpovědnost a ryzí vztahy.To se mnohde často ztrácí…Kdo nechce ať nechodí.VY se nemusíte před nikým obhajovat.Děkuji za Váš blog

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 16.29

  6. 6 29. Leden, 2010, Marie:

    Ahoj Diny,
    já tedy chodím na tenhle blog rozhodně brát, dát nemám co. Občas se odhodlám napsat nějakou reakci, ale moc to neumím a mám pak kolikrát pocit, jestli jsem neplácla něco nevhodného… Tak na vás aspoň myslím a doufám, že i to má smysl. :-) Moc díky za všechno, co jsem tady měla příležitost načerpat, a přeju klidný a pohodový víkend.:-))

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 16.30

  7. 7 29. Leden, 2010, Petulda:

    Diny myslím, že většina nás tady to cítí úplně přesně tak, jak jsi to napsala a už několikrát se to tu (a nejen tu) holky snažily vysvětlit, když se objevil nějaký rejpal.
    Já jsem bohužel ještě neměla tu čest tě poznat osobně, ale virtuálně se známe už nějaký ten pátek ;-) a pro mě jsi byla obdivuhodná žena vždycky. Vždycky jsem ráda četla tvé články, příspěvky, recepty… dalas mi toho hrozně moc, za tu dobu, co tě znám. A určitě nejen mě. A je jen logické a přirozené, že prostě, když přišla chvíle, kdy jsi potřebovala pomoct ty, tvoje rodina, tak lidi zase začali dávat tobě.
    Moc na tebe myslím, jsem ráda, že i v páteční odpoledne jsi vpohodě a přeju klidný a pohodový víkend.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 16.56

  8. 8 29. Leden, 2010, Katka:

    Člověk sklízí, co zaseje… A jsem ráda, že ve Tvém případě, Diny, to tak je, a těch správných lidí okolo sebe máš dostatek!
    Závistivé komentáře z předchozího článku jsem nějak nedokázala pochopit. Je snad špatné mít -i kdyby třeba- nadbytek pomoci???
    Všem těm závistivcům a jinak rozhořčeným. Diny několikrát psala ve smyslu: Raději s nulou na kontě, bez cizí pomoci, ale s manželem!
    A myslím, že tohle vystihuje naprosto vše!
    Diny, moc ti přeju, abys měla vždy dostatek lidí (a potažmo důvodů), díky kterým budeš považovat svět za to báječné místo pro život!

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 17.03

  9. 9 29. Leden, 2010, edita hutterova:

    mně je u Vás také mooooc dobře, přiznám se, že se mi to stalo poprvé, že jsem na netu objevila ženu, kterou obdivuji ze dne na den víc a víc- máš dar slova, umíš popsat věci jednoduché i složité a tak já k Tobě chodím brát energii a lidskost- díky za to Diny , že jsi a jstli Ti to neva, budu sem pro životabudiče chodit dál, hezký víkend, zítra mávám v Plzni

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 17.05

  10. 10 29. Leden, 2010, Lucka Z.:

    Diny, včerejší debatu jsem nečetla, takže nevím co někteým dámám vadilo.
    Čtu tento blog už nějakou dobu, ne moc dlouho, ale myslím, že tak od léta..... Vaše rodina je pro nás zdroj síly, že vše zlé se musí zvládnout a také se zvládne! V pondělí jsem se vráttila s mladším synkem z nemocnice. Ta mrcha nemoc zvaná cukrovka I.typu si vybrala po Honzíkovi i mladšího Kubíka. Jsme doma pár dní a snažíme se bojovat… A ono to půjde, jen si člověk musí najít svojí cestičku jak to zvládnout. A v těch pro mě těžkých chvílích jsem myslela na vás a dodávalo mi to sílu. Protože nám se vlastně v porovnání s vámi nestalo nic tak tragického.......
    Piš dál, foť dál! a na zapšklé lidi kašly! Život je boj, ale je krásný a je krásný i díky lidem, které máme kolem sebe a kteří nám pomáhají… pa Lucka

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 17.09

  11. 11 29. Leden, 2010, Věra(Fool-pick):

    Včerejší debatu jsem si přečetla a musím říct a omlouvám se za to slovo,ale jsem znechucená… slovo " neschoná" je pro mě tedy silné kafe…nechápu Kamilo opravdu ne…já mám prostě z tvého příspěvku pocit , ( a je mi opravdu upřímě líto pokud to nemáš jednouduché),že zřejmě něco nezvládáš ty a vadí ti to že Diny to zvládá,promiň, ale takhle to z tvého příspěvku cítím..pokud to tak není,máš možnost to vysvětlit. Ale asi bude lepší, když už psát nebudeš a nebudeš slovem ubližovat.

    Já sem na blog chodím od té doby co se bohužel k Diny štětsí otočilo zády a zpětně jsem si pročetla blog abych Diny a děti poznala víc…tudíž jsem četla věci které Diny psala ještě když byli všichni spolu a šťastný. A ač jí neznám osobně z příspěvků vím,že je to nesmírně hodný a silný člověk, který si tohle všechno prostě nezaslouží, nemyslím tím jen ztrátu své lásky,ale i nemoc milovaného dítěte . Ano takových lidí je bohužel hodně a věřím že jsou na tom hůř a zvládají či nezvládají, ale promiň tohle je Diny blog, její deníček, její rodina. Každý má volbu založit si blog a psát o denních radostech a strastech. Byli by i lidi kteří by psali jen o svých strastech a kteří ač by jim spousta lidí pomohla , tak by to nenapsali, neřekli by " dostali jsme od jedné firmy podsedák pro Klárinku", ale naopak by psali např to jak to mají těžké že musejí tolik peněz dávat za pomůcky pro své děťáko(i takový znám,bohužel). Diny je taková, že to tady napíše, a ještě k tomu poděkuje a nemusí,nemusí nikomu říkat co kde dostala jaký balíčky jí přišli…Sakra to je neschopnost?? Opravdu??? Važ slova Kamilo…

    Od té doby co čtu Diny blog, se na věci koukám jinak než dřív, najednou mi moje problémy přijdou tak malicherné,tak nicitné… říkám si jak já jsem neschopná, když se tady kácím k zemi kvůli nějaké prkotině…a díky Diny jsem pochopila, že život je o něčem jiným…a že si má člověk vážit každého dne který žije. A taky jsem díky tomuhle blogu poznala, ač jsem tomu nevěřila, že jsou mezi námi ještě lidé ,kteří dokáží pomoci což je u nás opravdu neobvyklé,ale jsou jsou tady mezi vámi a já jsem ráda že jsou…

    Já jsem Diny poslala jedno jednoduchý Lo(obrázek)s fot­kama jejich dětí,jen tak pro radost , aby měla lepší den , že jí snad udělá radost, prostě jsem nevěděla jak jinak pomoci, tak aspoň maličkostí opravdu maličkostí, a Diny mi napsala tak krásná slova, jen za obrázek, za meil, vlastně za nic..a napsala, poděkovala a neměla za co… tak se vy „závistivci“ zamyslete nad tím co tu píšete, co vlastně Diny závidíte? Zrátu člověka? To že je na vše sama? Nebo je tu snad nějaká firma,která ukládá její děti do postýlek? Někdo kdo jí dodá sílu, když praskne vodoměr a ona neví kam dřív? Není!!!! Zavidíte meteriální věci,které jí pouze trošku někde něco usnadní, ale nic nevynahradí,nic nevrátí…

    Diny nemusím ti psát kašli na ty lidi, vím,že ty si nenecháš nikým zkazit náladu a tak to má být..pokračuj jsi skvělá..myslím,že ostatní lidi(a že jich je :-)) kteří tu píšou mají tě rádi a jsou tu s vámi…to mluví za vše!

    P.S. Omlouvám se za tak dloouhý příspěvek, ale musela jsem to ze sebe dostat :-)

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 17.59

  12. 12 29. Leden, 2010, Karin:

    Je mnoho poutavých blogů.Čtu si jich hodně,takové mé hobby,hlavně když je ve službě klid.Nepatřím k žádnému společenství,tak mám široký záběr.Jedna ze zastávek je občas i tady:-)

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 18.03

  13. 13 29. Leden, 2010, Radka Ančincová:

    Taky mi debata pod článkem sousedé unikla. Tak jsem ji poctivě pročetla a moc dobře nechápu reakci Kamily. Já tedy rozhodně nevnímám Diny jako „neschopnou“ – to je tedy dost HUSTÝ slovo! Připadá mi to spíš na závist pisatelky nebo neštastnou duši. Myslím, že se Diny nemusíš nijak obhajovat. Myslím, že se přes ty klády co ti osud pod nohy naházel, přenášíš jak nejlépe můžeš a pokud někdo nabídne pomocnou ruku, tak proč proboha odmítat? A navíc poděkování je přeci krásné. Takže mi to prostě přijde celý podivný, nerozumím tomu. Ale Tobě Diny fandím, děláš to dobře, jak nejlépe můžeš, je bez diskuze, že děti Tě milují a Ty je, a o tom to je, tak si nenech zkazit náladu a pokračuj. Posílám všem pohlazení ze zasněžených Varů.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 18.30

  14. 14 29. Leden, 2010, Dixie:

    Milá Diny,

    jsem z těch, které tě navštěvují už asi šest let, i když se o mně neví. Každý den mám příležitost zamyslet se nad sebou, nad životem. Ty žiješ tak, jak by se mělo. Nevím, jak to napsat. Měla bys být a určitě jsi spoustě lidí vzorem. Drž se!!!

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 18.47

  15. 15 29. Leden, 2010, Anaj:

    Diny, moc hezky jsi to napsala. A ty fotky nahoře … jsi obdivuhodná!

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 18.57

  16. 16 29. Leden, 2010, Petra:

    Diny,
    jako jedna z dlouhodobých nakukovatelek, která Ti napsala všehovšudy jednou, dvakrát? musím konstatovat,že jsi pro mě jedna z nejschopnějších ženských, kterou byť jen virtuálně znám. Do tvého blogu jsem se zamilovala, není dne, abych se nepodívala, jak s tím vším bojuješ a většinou s přehledem. Stává se z toho závislost. Věřím, že pokud na mě někde čeká něco zlého, ve Tvých slovech najdu sílu se s tím vyrovnat.

    I když jsem huba nevymáchaná a každou chvilku někde zuřivě debatuju, slova Kamily mě vyrazila dech.
    Jo jo, závist je hnusná věc.
    A říct si o pomoc není nic špatného. A líná huba, holé neštěstí.

    Diny, měj se krásně, dnes jsem zase podle Tebe vařila :))
    A zasejc jsme to všechno sežrali :oD

    Hezký večer, Petra.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 19.05

  17. 17 29. Leden, 2010, Diny:

    Peťo a co jste vařili?:)

    Nám zítra přijedou brigádníci na dřevo (potřebujem vyklidit navožené klády před domem, co Milda už nestihnul pořezat (na příští zimu) a dorazí Lucka73 s tatínkem, králíkama a Miškou, tak to by bylo, aby nebylo:))), tak jsem taky něco připravovala, ale nemůžu prozradit cooo, bo by to nebylo překvápko:))

    K tématu – já se snažila je odradit, že je zima, že je Lucka nastydlá, ať nejezdí, že to zvládnem samy, že to nějak udělám… ne a ne a ne, nedali se odbýt a zítra ráno jsou tu jak na koni. No můžu já za to??? A to jsem se fakt snažila jim to rozmluvit ;) ))))

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 19.17

  18. 18 29. Leden, 2010, Denny:

    Neumim psat, potykam se s tim profesne, nerada prispivam do diskuzi, pokud to nejsou jen jasna konkretni fakta.

    Ted ale musim, jakkoliv to zni jako klise…

    Virtualni svet komunitnich serveru, diskuzi a blogu jsme objevila pomerne pozde, po narozeni dcery, kdy jsem na tom nebyla zdravotne nejlepe, byla jsem rozcarovana, plna osklivych pocitu, ktere nejruznejsi diskuze jen prohlubovaly.

    Az to nekdo zastavil. Byla to Diny, jejiz prispevky me pokazde donutily k zamysleni a nastartovaly neco neuveritelneho. Diny ze me udelala lepsiho cloveka – tedy ne ona, ja jsem se stala lepsim clovekem, ona me k tomu dovedla. Ja se stydim, ze ji to pisu az ted a tady, navic neprimo ale asi i me ten prispevek Kamily „nakopnul“.

    Je mi jasne, ze ja nikdy blog mit nebudu a jsme stastna, ze existuje tento, ze kdyz jsme zavrena doma s nemocnym ditetem a musim se k tomu treba ucit a nekdy zaroven i pracovat, ze si mam kde odpocinout. Ja tady cerpam silu. To jedine, co muzu dat na oplatku je pomoc. A je mi lito, ze diky vzdalenosti jen neprimou.

    Ja bych si vedle Diny mela pripadat neschopna ale zaroven se tak necitim prave kvuli ni.

    DINY DEKUJI TI. (protoze holky maji s tim dekovanim pravdu)

    Dekuji i za blog.

    Diny je moje forma poteseni, je obdivuhodna a tak krasne pise, je to jako divat se na obraz, jako se kochat pohledem na sochu. Pokud to Kamilu netesi, nikdo ji nenuti. Osobne je mi jedno, jestli to myslela zle nebo ne, protoze v kontextu to zle vyznelo a to je podstatne. Kdyz se vratim k te sose, kdyby ji v muzeu klackem kus ulomila, tezko by se obhajila tim, ze to tak nemyslela. Svym prispevkem urazi Diny a nasi pomoc znevazuje. „Neschopna“ se jinak vylozit neda.

    Nevim, jak snadno se pise Kamile, me tezko a psat uprimne a otevrene jako Diny chce odvahu, muze to prinaset ulevu, mozna v lepsich casech i uspokojeni ale nese to s sebou i rizika a castecnou ztratu soukromy, stoji to usili i cas. Je to davej-ber. Jenze Diny spis dava a my spis bereme.

    S pranim pokojneho vecera Diny, detem i ostatnim

    Denny

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 19.19

  19. 19 29. Leden, 2010, Petra:

    Diny, kuře z Bresse. A máš pravdu, pokaždé tu omáčku máme chuť mazat na cokoliv :o) Teď tady mám palačinky,tak nevím…
    Někdy si jen přečtu názvy jídel na BC a pavlovův reflex funguje i na mě :o)

    P.S. Fotky oveček jsou krásné a pokud se mohu přimluvit za toho nezdárného hocha, co má jít na gyros, tak.....nééé.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 19.32

  20. 20 29. Leden, 2010, jandulina:

    Ahojte, taky se musím přidat, KAmilo – Vaši reakci nechápu.
    Já jsem malinko poznala Diny na baby-cafe, i když jsem nikdy moc nereagovala, protože to neumím, byla mi na dálku moc sympatická a s jejími názory jsem souhlasila.Pak jsem se dozvěděla o nemoci Klárka a začala číst blog… Musím říct, že na něm beru.. Každý příspěvek mi něco dá, učí mě přemýšlet a ukazuje, co je pro člověka důležité- kouknu každý den aspoň dvakrát, ráno a večer. KDyž se stala před vánoci ta strašná nehoda, ani chvilinku jsem nepřemýšlela a zrníčko poslala. Pak jsem to povídala mámě,přečetla si blog a udělala to samé… Na světě je moc smutných osudů, vidíme je v televizi, čteme je v různých časopisech… tady na tomto blogu člověk načerpá sílu, i když si třeba popláče. Ten blog- Diny- dává strašně moc.
    Moc na Vás Diny myslím, přeju moc štěstí a zdraví a DĚKUJU…

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 19.37

  21. 21 29. Leden, 2010, draky:

    Milá Diny,
    teď fakt nevím, jestli to zvládnu napsat tak, jak to cítím…
    ano, je pravda, že díky blogu máte některé věcí „jednodušší“ oproti ostatním, kteří mají podobné problémy, podobná trápení. Třeba jo. Jenomže spousta těch ostatních má také šanci se zviditelnit, to, že o Vás vědí a že jim to není recht je teda asi tím, že ten net mají a čtou tohle, tak můžou dělat něco podobného. Takže podle mně fér nefér říct nejde. Možnost je..
    Já osobně si myslím, že to totiž vůbec není o tom, že máte blog, že se Vám přihodilo to a to. Spíš si myslím, že je to prostě o Vás. O tom, jaká jste, jak na lidi působíte psaním třeba i obyčejného příspěvku o nejobyčejnějších věcech. Tisíce lidí mají blog, stránky a nechodí tam třeba nikdo. A Vás si lidé našli a vracejí se. A rádi. Jako já. Přemýšlela jsem, jak dlouho chodím na Váš blog a zjistila jsem, že víc než rok… Když jsem četla zmínky u Lucky, o Vás, tak jsem byla zvědavá. Ano, to je ten další blog, který denně navštívím, jestli je tam zas něco nového.
    Oba dva blogy mi dávají „mou chviličku“, jak tomu říkám, přečtu a mám o čem přemýšlet, pokaždé. Takže ano, blog pomáhá určitě Vám (znám to, vždycky jsem se ze všeho „vypisovala…“, říct jsem to neuměla a neumím, radši píšu) a spousta lidí se u Vás zastaví, popřemýšlí.
    A proto si myslím, že pomoc od ostatních byste Vy měla i bez blogu, protože jste taková, jaká jste. A jak tady už někdo psal, taky mně kolikrát napadlo, jak musí být fajn, mít Vás jako přítelkyni (a Lucku :-)).
    Moc ráda jsem chodím a chodit budu.
    Dokonce jsem naučila manžela, že mu vždycky vyprávím, co je u Vás nového. Už nemusím říkat „víš jak, to je ta a ta“, prostě stačí říct Diny a je to.
    Kritizující kritizují z jedinného důvodu – ze závisti, bohužel :-(
    Takže nenechte se smést, prosím.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 19.50

  22. 22 29. Leden, 2010, Gandalfka:

    Dobrý den Diny,
    čtu Vás od podzimu minulého roku, je mi moc líto, jak si život pohrává s Vaším osudem a věřím a moc Vám přeji, aby už bylo jen líp a líp.
    Nechtěla jsem psát, přestože mnohokrát se slzami v očích a současně s úsměvem nad Vaši neskutečnou odvahou a humorem už už otvírám tento odkaz a chci reagovat, nikdy bych nenapsala nic nového, co už nepsali ostatní. Že jste moc odvážná a schopná, člověk, který miluje život i přesto, že mu v jednom kuse hází klacky pod nohy, člověk, který se rozhodl otevřít dveře svého domu těm, kteří si to ani nezaslouží…
    Děkuji Vám tímto za to jaká jste a prosím, pište dál. Osud si pohrál i s mým životem (jsem pouze čerstvě rozvedená a se sedmiměsíčním zdravým chlapečkem,ťuk ťuk ťuk), ale Vaše stránky mi dávají sílu a naději, že ten svět není jen černobílej. I když kolikrát jdu spát s pláčem, vždycky mi (zcela sobecky!!! omlouvám se za to) přijde na mysl: máš nádherného zdravého chlapečka, a okolo sebe lidi, co tě mají rádi, bude líp. I Diny to zvládá, zase je o chlup líp…
    Píšu asi trochu zmatečně, nejsem moc dobrý spisovatel, ale snad je můj příspěvek alespoň trošku k pochopení…
    Díky za Vaše písmenka, která budu číst, dokud je budete psát…
    R.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 20.24

  23. 23 29. Leden, 2010, pleasures:

    Dobry vecer, ctu tento blog prave jen asi ty dva mesice, Diny znam jen virtualne predevsim diky jejim skvelym receptum. Jeste kdyz Diny mela manzela a ja jsem nevedela o nemoci Klarky jsem si pripadala neschopna ja sama kdyz jsem videla jak slozite recepty kolikrat zvlada s gracii i se 4 detma! Uz to me udivovalo…A ted? To je bez komentare. Podle me je jeji „schopnost“ primo neuveritelna. Absolutne nechapu vyraz neschopna v souvislosti s touto zenou. I kdyby jina v jeji sitaci se psychicky slozila…zacala pit.....nebo nevim co jeste.....a verim ze v mnoha jinych podobnych pripadech se to jiste stalo (a mozna ty zeny nemely 4 deti ani tak velke hospodarstvi a tak malo prostredku) ani tak by je nikdy nikdo nemohl nazvat neschopnymi!!!Kazdy zvladne jen tolik na co ma a kazdy se se slozitym osudem vyrovnava jinak – soudit to neni v nasi moci. A tato zena je neuveritelnou podporou predevsim svym detem (myslim ze casto prekonava sebe sama kvuli nim).....ony jednou pochopi jak silnou mely mamu. Ja ctu a moc mi to pomaha jak uz tu napsalo plno jinych prede mnou. Diky Diny jsem si uvedomila nad jakyma malichernostma se nekdy trapim.A o cem je opravdovy zivot…Protoze v dnesni dobe na to moc lidi zapomina a spoustu veci bereme jako samozrejmost. Diny dava me, ja ji ne, bohuzel, ja jsem jen ta, ktere dava ona…svym blogem, svyma myslenkama.Nekdy se za to stydim sama pred sebou ze takto z tohoto blogu jen beru.Dekuji Diny, ze ta moznost cist si tve stranky je tu pro vsechny. Moc vam fandim a drzim palce do budoucna.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 21.26

  24. 24 29. Leden, 2010, Marketakra:

    Diny, docetla jsem o cem se tu diskuzovalo a za sebe musim rict, ze neni pravda, ze jenom dostavas. Ja z Tvych clanku cerpam silu, i kdyz to nemam zdaleka tak narocne jako Ty. Znam jine blogy rodin postizenych deti a ty jsou kolikrat psane v uplne jinem, stezovacim, stylu. Jak uz tu napsalo vic lidi: co vysilas, to se Ti vraci a Ty vysilas spoustu dobreho… Ze jsi nekde psala recept na maso zapecene s houbami? Chtela bych ho zkusit v nedeli…

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 22.21

  25. 25 29. Leden, 2010, simonecka2007:

    Diny, to si napísala veľmi krásne a hlavne presne. Je veľmi dobre, že píšeš tento blog, že si nezanevrela na život, na osud. Veľa ľudí na Tvojom mieste by stratilo hlavu, veľa ľudí stráca hlavu aj pri obyčajných banálnych veciach. Je to pre Teba niečo ako terapia. Počula som, že niečo podobné radia aj psychológovia. Vyleješ svoje pocity na net, dokážeš si pretriediť myšlienky, zároveň dostávaš odozvu veľakrát neznámych ľudí. Tá morálna podpora je veľmi dôležitá. Ale Ty si možno ani neuvedomuješ, akú podporu dávaš iným ľuďom. Chodím k Tebe asi 6–7 týždňov. A musím pred Tebou „smeknout klobouk“. Si veľmi silná žena. Aj keď Ti život hodil pod kolená veľa bremien, často je ťažké ich spratať, ale Ty to zvládneš. Som si istá!!! Tvoja nekonečná láska k Tvojim deťom Ti nedovolí spraviť to inak. Majú síce len mamu, ale majú silnú mamu. Raz, keď budú čítať tento blog, sami pochopia čím všetkým si musela z lásky k nim a z lásky k životu podstúpiť. A oni budú rovnako silní ako Ty. Pretože si veľký vzor nielen im, ale aj mnohým iným.
    Držím Ti prsty, aby sa Ti v živote darilo. Aby Klárka vyzdravela. Aby si mala pri seba veľa dobrých ľudí. Prajem Ti jednoducho všetko najlepšie aj Tvojim úžasným deťom.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 22.26

  26. 26 29. Leden, 2010, Veronika:

    Dobrý večer Diny,

    Vaše příspěvky jsem začala číst před nedávnem. Od té doby, co jsem Vás objevila, je čtu pravidelně vždy zpětně na konci týdne. Moc mi to pomáhá, cítím z nich sílu, která ve Vás musí být. Protože jinak si to neumím představit, připadám si, jako bych žila život s Vámi a vy jste mi tu sílu vlévala do žil. I když se neznáme, tohle je můj první příspěvek k Vám, jste moje virtuální přítelkyně, se kterou jdu životem. Životem, který není, díky Vaší rodině, tak prázdný a za to Vám mockrát děkuji. Posílám hodně štěstíčka pro další dny.

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 22.33

  27. 27 29. Leden, 2010, Mája:

    Diny,

    jistě víš, že neumím pořádně napsat co chci a už vůbec ne stručně… Jsem ráda, že je tě na netu vidět, jsem ráda, že jsem na tebe a další holky narazila někdy těsně před napínavým porodem Davídka, jsem ráda, že píšeš jak píšeš a že jsi tak psala vždycky – upřímně. Za ty roky taky moc dobře vím, že málokdy si stěžuješ, že sis vždycky užívala i maličkostí, krásného rána na zahrádce, vypěstovaných plodů, starého seriálu, písničky, procházky s dětma, drobností od Mildy, hezkého večera s ním… a dalších věcí, které máme kolem sebe denně a málokdo z nás to dokáže tak vnímat a popsat jako ty, takové komentáře mě často zvedly k práci a k veselejšímu vnímání dne.

    To co tě potkalo sis nezasloužila, jen málokdo by se s tím vším dokázal poprat jako ty a ty dál píšeš jak píšeš a jak jsi vždycky psala… a já se stydím, stydím se tu i psát, vždycky od tebe jen beru a chodím k tobě brát. A vážně nechápu, že tě někdo může považovat za neschopnou.
    Je mi líto Kamily (diskusi jsem dnes dočetla), že ona je zatrpklý chudák, který není tak schopný jako ty a nedokáže bojovat sama za sebe a u sebe a místo toho napadá ty schopnější, myslím, že nechtěla, aby to vyznělo jak to vyznělo, nejspíš sama hodně potřebuje pomoc a neumí si o ni říct a nikdo se nenabídnul, tak rýpe do tebe.

    Diny, zase děkuju. Děkuju, že díky tobě a tomu co píšeš si často uvědomím, že si až moc stěžuju, zbytečně a že si díky tobě dokážu mnohem víc užívat to co mám. Děkuju i za praktické rady co jsi často rozdávala a samozřjmě za recepty, protože ty s fotkama jsou nejlepší pro takové lemply jako jsem já :-)

    Uf, tak to psaní mi vážně vůbec nejde, pokud nepopisuju co jsme dnes dělali, tak raději jen čtu, třeba články tady od tebe :-)

    Přeju krásné dny, co nejméně starostí a veškerá práce ať jde hezky od ruky :-)
    Mája

    Vloženo 29. Leden, 2010 v 23.30

  28. 28 30. Leden, 2010, Makytka:

    Diskusi pod Sousedama jsem nečetla, a vlastně ani nechci. Diny, snad víš, že sem k tobě a tvé rodině chodím už dlouho a pořád ráda a miluju to tady. Od doby, co umřel Milda, chodím na návštěvy pravidelně, každý večer, jako závěr dne, jako tečka, než vypnu počítač. Jdu si sem pro myšlenku, jdu si sem odpočnout, jdu si sem pro sílu, pro energii, pro připomenutí, že „svět je báječný místo pro život“… Nehodnotím, nesoudím, nesrovnávám, prostě jsem u kamarádky na návštěvě…

    Vloženo 30. Leden, 2010 v 1.14

  29. 29 30. Leden, 2010, hrdlickaa:

    Milá Diny, moc zdravím. Vše už bylo řečeno výše, tak snad už jen stručně – jste jedna z NEJSCHOPNĚJŠÍCH ŽEN, které jsem poznala (byť Vás bohužel jen virtuálně) a máte srdíčko na správném místě. Jste prostě úžasná, mě by to už dávno porazilo, ale Vy jste moc statečná. To, co denně musíte zvládat, a to jistě o spoustě běžných věcí nepíšete, to musí být strašně vyčerpávající…a Vy ještě DÁVÁTE sílu, energii a inspiraci nám ostatním, co k Vám rádi chodíme. (Chodím k Vám na návštěvu denně, je mi u Vás krásně, někdy i smutno, když je smutno Vám…). a jestli se tu někomu něco nelíbí, tak ať sem nechodí a neubližuje svými podivnými připomínkami a úvahami… Diny moc Vám děkuju za inspiraci (už jsem tvořila Rozpíčky Káji Maříka, Babiččin mřížkový koláč a včera Buchty Honzovky – mňammm:-) ), za pozitivní energii a prostě ZA TO, ŽE TU JSTE A ŽE SE S NÁMI DĚLÍTE O VAŠE ZÁŽITKY, ZKUŠENOSTI, RADOSTI I SMUTKY. Moc Vám fandím a přeju Vám a Vašim dětičkám, ať už je jen líp. Držte se. Děkuju, srdečně zdraví Andrea H. (ehm…moc stručná jsem nebyla…;-)

    Vloženo 30. Leden, 2010 v 1.50

  30. 30 31. Leden, 2010, Ardnas:

    i mě to nedá a musím napsat – Diny, znám tě už několik let, byť jen virtuálně a nechápu, jak tě někdo může označit za neschopnou. Nezasloužíš si to.
    Život přináší dobré i zlé všem lidem, každému v jiném množství i pořadí a je jen na nás všech, jak se k tomu postavíme, jak budeme přijímat to, co musíme zvládnout. Ty jsi příkladem spoustě lidí, čerpáme z tebe/z blogu sílu, nápady, energii do života a do všeho, co děláš a vím, že přestože nic nedovede vyvážit ztrátu, která vás potkala, budiž ti velký dík za to vše.

    Souhlasím, že co člověk vyzařuje, to se mu také vrací!
    A to je jeden z důvodů, proč -aniž bys žádala- nabízí ti tolik lidí svou pomoc, protože i ty jsi připravená pomáhat kdykoliv a kdekoliv je potřeba.

    Už zas se pomalu ztrácím ve vlastních slovech, chtěla bych toho napsat tolik a přitom nevím jak. Zato ty umíš v pár větách shrnout a vystihnout vše podstatné – i to je dar, dar kterým pomáháš sobě ale i nám všem ostatním, máme možnost ztotožnit se s myšlenkami, tkeré bychom třeba sami zformulovat neuměli, nebo ne tak trefně.

    Vloženo 31. Leden, 2010 v 16.09

  31. 31 31. Leden, 2010, čiřikaví:

    ahoj Diny, já teda diskuzi nečetla, ale mám jen jednu věc k napsání… to, co si odneseme s sebou až jednou odejdem z tohoto světa nejsou peníze, sláva a já nevím co ještě :) jsou to ZKUŠENOSTI – to, jak moc jsme se postavili čelem VŠEM situacím, které se nám v životě objevily. A každý z nás má ty situace a život ušitý přímo na míru tomu, co potřebuje ke svému vývoji a co má zvládnout. Protože v životě máme udělat víc, než ho jen přežít… a nikdy nedostanm víc, než na co máme sílu a zkušenosti..

    A ty Diny nám tu předáváš své zkušenosti a díky nim se pak můžem kouknout na svůj život a říct jo, je to dobrý, nebo ne, můžu máknout víc…

    a pro všechny „ukřivděné a závistivé“ internetové babky mám vzkaz: Nic vám nebrání psát blog, jen si to zkuste jaké to je každý den popsat své pocity, shrnout co se dělo kolem vás a ve vás… a pak teprve zjistíte jak moc je to těžké, jak to vyžaduje ODVAHU – ne to napsat, ale vůbec si to sama sobě PŘIZNAT že tenhle pocit mám… a za to obdivuju Diny – že má odvahu jít do svých pocitů, analyzovat je, vyhodnotit, poučit se, sebrat zkušenost a jít dál.. .a pak je logické, že si přitáhne pomoc zvenčí. dává – dostává… a fakt nejde o jen o to co je vidět, daleko víc musí makat v sobě, protože jinak by to takto nefungovalo. Protože to,co vidíme kolem sebe ve svých životech je důsledek toho jak makáme v sobě – v pocitech i myšlenkách, jestli se snažíme to zvládnout, nebo se pohodlně usadíme v roli oběti… a z ostatních lidí a situací si uděláme viníky.. protože to ONI můžou za to že já…

    Já nevím Dinny jestli tohle budeš číst – být to já, tak bych asi tolik komentářů nedočítala, ale kdyby náhodou jo, tak JSI NA SPRÁVNÉ CESTĚ .. a i když to bolí, má to velký smysl /třeba že teď není vidět/

    Jiřka

    Vloženo 31. Leden, 2010 v 23.09

  32. 32 1. Únor, 2010, kacerice:

    Milá Diny, tvůj blog navštěvuji něco přes rok – dostala jsem se k němu přes b-c, kde jsi mi byla vždycky sympatická v diskuzích. Sympatická svými uváženými a lidskými názory, několikrát jsme spolu takto virtuálně prohodily pár slov, čerpala jsem např. z tvých zkušeností ohledně střídavé péče. Později jsme zavítala na tvůj blog, dozvěděla se víc a tvé rodině, o Klárce a v mém srdci jsi zůstala jako silná ženská, úžasná máma a perfektní partnerka. Po tom, co se stalo v listopadu, chodím na tvůj blog denně. Nejprve ze solidarity, měla jsem potřebu nějak vás podpořit aniž bych věděla jak. Dnes k vám chodím čerpat energii. Někdy zůstávám doslova s pusou dokořán, co všechno dokážeš vyřešit, zvládnout, přestát. Čtu tvůj blog moc ráda, protože přes všechny trable a občas smutek z něj dýchá jedna vlastnost, která se dnes moc nevidí, a to je lidskost. Nedej prosím na hloupé a závistivé komentáře a piš dál, pomáháš svými slovy tolika lidem, že by možná zaplnily menší město. :)
    Mnoho štěstí vám všem přeje Katka

    Vloženo 1. Únor, 2010 v 9.34

  33. 33 1. Únor, 2010, Blanina:

    Diny,
    o příběhu tvé rodiny jsem se dozvěděla ze serveru Rodina. Přemýšlela jsem o tom, ale stalo se mi snad jen jednou, že mě osud nějaké rodiny, kterou vůbce neznám takhle „zasáhl“ (byl to tenkrát příběh malého popáleného Dominička, který dlouho ležel v Motole). Bohužel tenkrát žádný takový blog jeho rodina neměla a tak jsem se pak už nedopátrala, jak to s ním nakonec dopadlo. Ale o tom psát nechci.
    Teprve až po vánocích mě napadlo podívat se na tvůj blog. Čekala jsem samé nářky. A ono ne! Říkala jsem si – to snad není možné! Ta ženská je ale rváč (myslím tím, že se umí porvat s osudem). Už to nebyla lítost, ale sympatie. Začala jsi mi být blízká, přestože jsem si nikdy nic podobného nezažila a ani nemám takovou povahu jako ty. Začala jsem na tvé stránky chodit pravidelně. Světe div se pro optimismus, teplo rodinného krbu …Není to paradox?
    Skoro jsem si připadala, že ti snad kradu energii. Uvědomila jsem si, že je to v Tobě. Máš dar to rodinné zázemí vytvářet, ale jistě ti to dá i dost práce. Převedeno do obecného měřítka – hodně záleží na ženě.
    V té době to u nás doma nevypadalo zrovna na rodinnou idylku a tak mě při čtení tvých článků napadalo různé.
    Např. proč mě samotné je smutno a vnitřně prázdno, když mám manžela jen o pár metrů dál. Nemělo by se s tím něco dělat? A úplně mi zatrnulo dneska, když jsem četla v jednom z článků tu zpověď – že manželka jsi byla dobrá. To já bych teda napsat nemohla. V tom mám dost značné rezervy. Ale pracuje se na tom. Začala jsem těmi pátečními večery – opravdu to dokáže navodit příjemnou atmosféru na celý víkend. Vida, nemusíme na sebe pořád jen vrčet a o víkendu mít ponorkovou nemoc. Jsem to ale trubka, že jsem na to nepřišla dřív, co?

    Vloženo 1. Únor, 2010 v 20.42

  34. 34 1. Únor, 2010, Lucijana:

    Ahoj Diny, taky mi to nedá, taky se musím připojit k nekonečné diskuzi. Už jsem si zvykla, že se na internetu (bohužel i na jinak kultivovaném B-C) čas od času objeví nějaký hulvát, který si nevidí do úst a jeho cílem je dávat podpásovky, při čtení Kamilina příspěvku jsem si okamžitě vzpomněla na diskuzi, která proběhla na B-C asi před půl rokem, byla podobně útočná a rýpavá, určitě si na ni pamatuješ, překvapuje mě podobnost „slohu“ obou osob, nechci na nikoho ukazovat, třeba je to náhoda, ale v každém případě, když už se do tebe někdo naveze nemá příliš dobré vyjadřovací schopnosti (na rozdíl od tebe), pak je téměř nemožné vytáhnout z něj něco konkrétního, o co by se mohl jeho názor opřít, takže je to jen plácnutí do vody, nad kterým já mávám rukou, přece si kvůli tomu nebudeme špinit auru, dobrou.

    Vloženo 1. Únor, 2010 v 21.28

  35. 35 2. Únor, 2010, inka:

    Ahoj všem,

    zdravím jak Diny (vím o Vás tak měsíc – dva a nakouknu sem jen občas), tak Kamilu. Oběma přeji co nejvíce pozitivního a co nejvíce přátel a známých kolem, kteří umí den rozslunit, když je potřeba, a i třeba jen tím rozsluněním pomoct.

    Držte se, obě!!

    Vloženo 2. Únor, 2010 v 12.54

Vložit komentář

nahoru »