<!–texy–>jde to pomalu, ale bude líp …

<!–texy–>…ten cas ma zvlastni moc….mozna zacinas pomalu prijimat skutecnost a smirujes se s osudem…Laska k Mildovi rozhodne nemizi…zustane porad, i kdyz se treba stanes zase manzelkou ci milenkou…ve Tvem srci Milda byl, je a bude…jen ten cas meni jeji vnimani…
Jsem moc rada, ze je zase o kousinek lip a jaro prinese dalsi svezi vanek a slunicko se spoustou energie…

<!–texy–>Diny, jen objímám…

<!–texy–>Ahoj Diny,
čtu skoro každý den, nepíšu..většinou tu máš dost lidiček, kterým to psaní jde a já ráda čtu i komentáře..debata, která se rozproudila po příspěvku od Kamily mi tedy neunikla, inu šla jsem si přečíst i ten příspěvek..A mohu jen kroutit hlavou, ať to jakkoli paní nemyslela “zle”, mě to tedy vyznělo dost ošklivě a jako podpásovka, kterou ty opravdu nepotřebuješ. Jako naprosto zbytečná “informace”, která akorát bolí. Nemám tohle ráda - nemohu-li napsat něco pěkného, nenapíšu raději nic. Nejsem zastáncem toho za každou cenu říkat co si myslím, bez ohledu na city druhého (to už musím být tlačena ke zdi hodně, abych byla krutě upřímná )…

Znám tě pár let, ani nevím kolik, jen virtuálně a většinou jen “zpovzdálí”, ale vždycky jsi pro mě byla člověk se srdcem na dlani, který se prostě rozdává, pro všechny..ale zároveň se dokáže bránit, nejsi žádný ořezávátko. Jsi ženská plná života a tvůj elán do života jsem vždy obdivovala. A teď poslední dva měsíce tu kolikrát stojím s pusou otevřenou, co všechno zvládneš, co se na tebe stále valí a ty přesto dokážeš jít s tím vším dál. Tvé psaní není ufňukané, tvé psaní je plné optimismu i když s hlubokým smutkem za ním a já se tu často usmívám, i když někdy je to taky přes slzy..

Láska , kterou jsi za svůj život rozdala, jen tak, protože prostě taková jsi, se ti vrací zpět - v těch přátelích, sousedech, pomoci úplně cizích lidí a mě to připadá naprosto přirozené a normální - co dáváme, dostáváme zpět. A říkat ti, že jsi neschopná, jen proto, že ti ostatní pomáhají - protože tě mají rádi, protože se tvoje láska a chuť do života dotkla i jejich srdcí, mi přijde hodně, hodně moc mimo..

Mě tu srdíčko poskočí pokaždé nad každou další pomocí, s níž to máš o kapku lehčí..a je úžasné, že každému dokážeš poděkovat - to není samozřejmost, někdo by to neduělal, třeba z ostychu

Pokaždé se těším na to, co napíšeš a vím, že to je pro tebe terapie, když jsou věci, které doma není komu říct, když jsou kolem tebe jen ty děti (taky jsem si jeden čas psala blog, když jsme měla ošklivou depresi a problémy ve vztahu, takže pomoc toho nejbližšího nebyla možná, jen díky tomu blogu a tomu, že jsem svou bolest vyhodila mezi anonymní čtenáře, jsem se docela nezbláznila..), chápu, co pro tebe psaní znamená..i když jdeš vlastně s kůži na trh - a některým lidem to prostě nejde a nikdy nepůjde pod nos..

I když jsme se nikdy neviděli, i když vím, že v mnoha ohledech jsme každá někde jinde , tak patříš k těm lidem, které mají v mém srdci pevné místo ..Ty otvíráš srdíčka mnoha lidem,za to ti mnoho z nás může být vděčných. Jsem ráda, že tu jsi

<!–texy–>Diny, já jsem teda zamrzlá, on byl včra pátek a ty jsi přesto byla relativně v pohodě, při prvním čtení včerejšího příspěvku mi to nedošlo, ale teď se mi rozsvítilo, jo a s tím uspáváním, já to tak měla od narození dětiček, prostě jsem neuspávala, naučila jsem je, že si lehly, já je pohladila,pomazlila se a odcházela jsem, naučily se a tak jsem nikdy s uspáváním neměla problém, takže ti dávám za pravdu, znám případy, kdy jsou některé holky z toho špatné, že ještě např. ve 4 letech musí děti uspávat.

<!–texy–>Šmankote já jsem snad opožděná, či co…ona už je sobota

<!–texy–>Diny,
já…jsem prostě ráda. Že je pátek a že je ti líp.
A strašně moc bych si přála, abys zase jednou byla “úplná”, máma i žena…i když kousek tě bude chybět už navždycky.

P.S. A to s tim dřevem jsem myslela vážně, David už si brousí sekeru :-)))

<!–texy–>MIlá Diny,
snad to Kamila myslela jinak, ale vyznělo to teda hrozně. Na to, jak si s Tebou osud zahrává, jsi sakra schopná ženská.
Jsem moc ráda, že tady na svém blogu o pomoci od druhých píšeš, protože díky tomu vím, že je spoustu hodných a slušných lidí, kteří pomáhají rádi.
Tvůj blog je pro mě jako kniha povídek- a moc krásně se čte.

<!–texy–>Diny,myslím,že je to ten pud sebezáchovy a navíc děti ,které tě potřebují,co moc pomáhá fungovat dál.Je pravda,že jsou kolem lidi,kteří se hroutí kvůli naprostým hloupostem a takvouhle situaci,jako prožíváš ty,by asi neustáli….Na naturelu člověka určitě záleží.A to,že čas je nejlepší lékař říkaly už naše babičky.Jenom mám pocit,že si na sebe dost přísná a bereš to jako ,,vinu”,že už to bolí jinak.Osobně si myslím,zkušenost s tím nemám,že ta bolest zustane stejná,ale tvůj postoj k ní bude časem jiný.Přece to,že funguješ dál je strašně dobře.

Kamilu nebudu vůbec komentovat,dle mého si tu vilila nějakou svojí bolest a to jí patrně stačilo.Vždyť to je tak jednoduché sem napsat vlastně cokoli.A že jsou lidi,kteří dokáží závidět i tobě a dětem,v situaci jaké jste,to je,bohužel,holý fakt.

<!–texy–>Diny, ctu, jsem vetsinou nadsena, ze se ti dari lepe, i kdyz bolest bude jeste dlouho nahlodavat kazdodenni aktivity, ale to k tomu patri, hojis se ty i vase deti. Dnesni prispevek je jeden z tech bolavych, ale ty moc pomahaji, mas se alespon od nekud odrazit a zacit druhy den lepe.

Nicmene jsem moc rozmrzela z negativni uprimnosti?? jedne prispevovatelky. Chapu, ze spousta lidi muze mit rozdilny nazor, ale napsat to takovym nevybiravym zpusobem matce, ktera zustala sama ne po rozvodu, ale po smrti milovaneho manzela, to me fakt nazvedlo ze zidle. Ale nebudu to tu rozebirat. Nicmene jsi velmi silna zena, i kdyby sis o pomoc rekla, coz se nestalo, ta ti byla nabidnuta, tak by to bylo spravne, ja jen doufam, kdybych se dostala do tezke zivotni situace a pomoc mi nebyla nabidnuta, ze si dokazu o ni rict. Tobe preji, abys ustala i tyhle rejpavce.

Kamilo, ja jsem mela priserny detstvi, do svych 18 let jsem zila v permanentnim strachu, nikdo mi nenabidl pomoc, at uz ze strachu z meho otce, nebo nezajmu, pripadne obojiho a ja si neumela rict, to jsem se naucila az pozdeji, ale zazlivat komukoliv, ze pomoc dostava a dokonce ji neodmitne, oooo jaka troufalost, to je opravdu hodne mimo misu. Pokud mate potrebu si vylit srdce nad nespravedlnosti osudu, jiste se najdou jine, zaslouzenejsi cile, treba ty, ktere vam vasi bolest zpusobily.

Diny, ty pis dal, pomoc prijimej, je to tak spravne a pis dal. Moc to pomaha i nam prezit denodenni “katastrofy”.

Diky, Katka