<!–texy–>Diny, taky se těším na tu novinku a snad konečně budeš mít pořádné a bezpečné, spolehlivé vozítko pro celou rodinku…

<!–texy–>Milá Diny,
dočítám pár dnů nazad a nestačím se divit. Seběhlo (a napsalo)se tu věcí :-O. Myslím na Tebe, jak jsi skvělá ženská, jak se nevzdáváš a jak JSI SCHOPNÁ :-). A tu fotku Davídka ve vaně v triku neměly moje děti vidět :-).
Ž.

<!–texy–>Protože to by bylo super

<!–texy–>Děti se mají, že tě na takové věci užije, naše si s pro ně neobvyklou skromnostíjen jednou vyžádaly koupel v ponožkách

Tak přemýšlím… chápu dobře, že odklízení klád mělo nějaký hlubší, VĚTŠÍ důvod než uvolnit místo pro vaše staré auto?

<!–texy–>Projekt 365 mě tak moc zaujal,že mám chuť si taky udělat blog,ale mám strach,že to nezvládnu….Musím říct Diny,že to tady máte nádherně propracované a přehledné.Možná se díky vám jednou taky rozhoupu…:)

<!–texy–>Milá Diny!Moc děkuji za to,jak hledáš (a nacházíš) to hezké,vidíš i v obyčejných věcech krásu.Chodím se sem pozitivně nabít.A inspirovat.A potěšit.Dnes je to nádhera!

<!–texy–>Diny,
od listopadu čtu Váš blog - narazila jsem na něj na http://www.rodina.cz(dnes už mám načtený zpětně celý) a i když Vás neznám a Vy neznáte mě, chci Vám vyjádřit svůj obdiv. Jsem 34-letá máma dvou dětí - 2,5leté Klárky a téměř šestiletého Marečka, který je těžce postižený (je to naše sluníčko, i když nechodí - má centrální hypotonii a nemluví - těžká psychomotorická retardace - ale to píšu jen pro informaci, ne abyste mě měla litovat :-). Už jsem Vám chtěla mockrát napsat, na druhou stranu jsem si říkala, že máte svého dost než číst bláboly od neznámé holky, ale nakonec mě zlomila reakce Kamily a králík po normandsku s bramboráčky bez mouky, které jsme měli v sobotu :-)) Ráda bych Vám také jako ostatní vyjádřila podporu, ohledně soužití s postiženým dítětem a hlavně psychickým zvládáním vím své a asi se shodneme, že někdy je ouvej, někdy pohoda. Také nemám ráda, když mě ostatní chválí, ale zrovna u Vás mi přijde, že je chvála na místě. Od listopadu prokazujete neuvěřitelnou sílu, slzy jsou na místě a já myslím, že nezbláznit se z té bolesti je důkazem Vaší neskutečné osobnosti. Držím Vám moc a moc palce, abyste vše zvládli. Mockrát jsem u Vašeho blogu měla pocit, že mi rupne srdce. Promiňte, že píšu tak nějak páté přes deváté, ale nějak mi to nejde vyjádřit líp. Abych to shrnula - jsem další člověk, který na Vás několikrát denně myslí a pokud možno vysílá pozitivní energii!!!

<!–texy–>Milá Diny,
vrátili jsme se z “pololetek” a já rychle běžím dočíst co u Vás nového.Otevřu stránky a vykoukne na mne taková nádherná růžička!
Díky za ten pohled! Měli jste krásný víkend (i když tedy místy poněkud náročný :o) ), Zuzanka je super ve škole i doma - není to náhodou výchovou? No a nakonec moc prosím, nenech si otrávit ani minutu, hodinu, den, ani blog, ani nic nějakou Kamilou, je nás hodně, co jsme tady rády a možná i rádi! Nějak jsem automaticky přešla do tykání, nevadí?(psala jsem do mailíku, že už rok “sedím na židli”, tj. čtyřicítka proběhla)
No a nakonec dudlík a Kája - zlatíčko!Přijde čas a také ho odloží. Dcerka ho hodila kapříkům pro miminka - kdopak před lety viděl
v pořadu Neváhej a toč rybu s dudlíkem? Hned jsme toho využily!
Hezké únorové dopoledne!

<!–texy–>tady je davídek celý ty..

<!–texy–>Milá Diny,
po čase zase nakukuji, jsem ráda, že to zvládáte a už je to zde o takových těch všednějších starostech ;D… chci vám také poděkovat za to, že si zde vždycky uvědomím jak vzácný je každý šťastný den s rodinou.
PS: musím dohledat recept, na ten váš včeličkový medovník, to je teda krása veliká :))) Držte se … vy, prcci i ti odrostlejší!