Dědictví (54. den NP365)

1 Únor 2010

V kategorii Denní deníčky |

Když mi před 14 dny přišel dopis se zeleným pruhem od notářky, tak to bylo zase dost velké přisolení do nezhojené rány.

To předvolání k začátku řízení o dědictví po mém muži jsem čekala. Jen jsem nečekala, že se mnou tak zamává.

Dneska musím říct, že je asi dobře, když tohle řízení začne až po nějaké době od úmrtí. Kdyby notáři byli rychlí (nebo že by to byl záměr?), tak v prvním týdnu bych ze sebe nic nedostala. V prvním měsíci bych možná dostala, ale asi bych půlku probrečela.

Takhle po dvou měsících a kousek jsem vcelku věcně přinesla podklady (díky Lucce a Martinovi jsem věděla, co mám mít a na co se připravit, tak děkuju:) ), vcelku myslím si v pohodě odpovídala na otázky a rozbrečela jsem se jen když jsem diktovala rodná čísla dětí a četla je z jejich rodných listů. Nejvíc mě dostalo číst Káju, prostě asi proto, že je tak maličkej …

Navenek to asi šlo dobře, ale když jsem přijela domů, tak jsem kolem šesté večer šla kolem Davídkovi postele (děti si hrály, Klárka ve Vallim a Zuzi u nich byla s Kiki a připravovali koupání) a najednou jsem si ani nevím jak lehla a usnula. Prostě jsem usnula z fleku a spala asi patnáct minut.

Ta psychická vyčerpanost mě dostihla až dneska. Nikdy dřív by se mi tohle nemohlo stát.

Ale je to za mnou. To poprvé. Příště už tam půjdu jako mazák. Budou tam v zastoupení dětí sociální pracovnice, budou hlídat, aby děti dostaly svůj podíl. Nic víc než ten náš dům prakticky nemáme. Takže budu mít prima spoluvastníky;) Jsem zvědavá, jak budou pomáhat při údržbě, opravách a rekonstrukcích :)) Přemýšlím, že Černé hodinky změním na Domovní schůze :))

Tak tak … být domovním důvěrníkem byl vždycky můj sen ;) Akorát nemám nad sebou nikoho vyššího, komu bych mohla případné hříšníky hlásit – nebo jo? ;)

Tento článek byl vložen 1. Únor, 2010 v 19.47 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

Únor 2010
P	Ú	S	Č	P	S	N
« Led		Bře »
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28

Únor 2010

« Led

Bře »

1 1. Únor, 2010, Lucie:

Drzim palecky a at se vam ve vasem hospodarstvi dari!

Vloženo 1. Únor, 2010 v 19.57

2 1. Únor, 2010, Anulenka:

Ach Diny, zažila jsem pár dědických řízení jako „nezúčastněná osoba“ a vždycky přemýšlím, jestli tohle ti pozůstalí fakt musí projít…Moc mě mrzí, že jinou, snesitelnější cestu, teď náš právní řád nezná, a že tím musíš projít i ty. Drž se, zvládla jsi to na jedničku (já si kolikrát říkám, jestli bych si vzpomněla alespoň na jméno – svoje.
A spoluvlastníky budeš mít fantastické!!! ty nejlepší!!!

Vloženo 1. Únor, 2010 v 19.58

3 1. Únor, 2010, Kira:

Zvládla jsi to moc dobře. A spoluvlastníci . A domovní schůze budou bezva.

Vloženo 1. Únor, 2010 v 20.27

4 1. Únor, 2010, Peguš:

Tak domovní duvěrník mne rozesmál. Diny fajn, že jsi to zvládla. Ať se Vám v tom domovním sružstvu už jen dobře daří!!!

Vloženo 1. Únor, 2010 v 20.44

5 1. Únor, 2010, Vocilka:

I když smutné, připomnělo mi to dědické řízení po mém tatínkovi, tak nakonec jsi mě pobavila. Jednak tou domovní schůzí , a jednak tím „Ale je to za mnou. To poprvé. Příště už tam půjdu jako mazák.“ – já myslela dáchnout si do Davídkovy postele

Diny, drž se, myslím na vás!

Vloženo 1. Únor, 2010 v 20.47

6 1. Únor, 2010, Hamina:

Ty ses fakt borka. Vsechno to zaonacis tak, ze se nad tim clovek pousmeje. Ze to beres tak s nadhledem.
Domovni duvernik??? Lepsiho si deti nemohly prat.

Vloženo 1. Únor, 2010 v 21.18

7 1. Únor, 2010, Zina:

Zase jsi mě dostala. Teď mi zase něco došlo. Máma podepsala v rámci tohohle řízení všechno, co jí otcovi bratři dali pod ruku a přišli jsme tak o účet, kam táta dospořoval na dům, o parcelu a materiál ke stavbě. Umřel těsně před začátkem. Mámě všechno došlo až po roce, kdy se o tom začala zajímat, co kde a jak.
Ach jo. Ta moje máma si musela dát, Diny, moc se Ti omlouvám, ale někdy mi splýváš Ty a moje máma před třiceti lety. Ty jo, teď v květnu to bude fakt třicet let!!
Ty sis zase musela dát!Ach jo, ach jo, pohlazení a drž se!!

Vloženo 1. Únor, 2010 v 21.20

8 1. Únor, 2010, Pavla:

Diny, je to tak smutné..ale zároveň tak dojemně napsané

Vloženo 1. Únor, 2010 v 21.29

9 1. Únor, 2010, Jita:

Diny mám tě ráda! Tvoje články i o smutných věcech jsou fakt supr. Nápad s domovníma schůzema je fakt supr. A děti nesmí zapomenout platit do Fondu oprav!!!
Čtu všechno, jen nestíhám psát.
Myslíme na vás a posíláme hodně sil a plno úsměvů.
Jen doufám, že už přestanou blogy (tvůj, Marcely,..) navštěvovat ti, co chtějí uškodit. Bylo mi z toho hodně smutno.

Vloženo 1. Únor, 2010 v 21.35

10 1. Únor, 2010, Gábina:

Už několik týdnů jedeš na plný kotel a tak není divu, že tvoje podvědomí vědomě vyplo, když vidělo postel.
Ale v závěru jsi mě stejně zase rozesmála. Domovní schůze namísto černý hodinky, mno, myslím, že ať tomu budete doma říkat jak chcete, spoluvlastníci budou určo rádi, že mají takovýho důvěrníka za maminu :) nebo obráceně? :))

Vloženo 1. Únor, 2010 v 21.36

11 1. Únor, 2010, Pavla:

Určitě dědické řízení není nic příjemného,jitří to rány, ale mě dostalo to domovní družstvo a vzhledem k věku dětí i ty sociální pracovnice aby..... Tak mě potom v kontextu s těmi nápady o domovním družstvu napadlo, jestli by náš stát nemohl dětem dělat i sponzory na údržbu domu, když práva tak i povinnosti , ale to je asi sci-fi, že??? Takže hodně sil a dobré nálady.

Vloženo 1. Únor, 2010 v 21.37

12 1. Únor, 2010, Mari:

Ahoj Diny, tvuj blog ctu uz neco pres pul roku, ale dnes poprve sem pisu. Diny neumim vse tak krasne sformulovat jako ty, ale…proste Ti chci napsat: Tvuj blog je pro me denni zavislost, nejen proto, ze v mem zivote se deji podobne veci jako ve Tvem,ale take zejmena proto, ze v nem mam inspiraci jak zit, uzivat si zivot i kdyz neni zrovna hej. Jsem take s detmi doma na MD, v tom roce kdy odesel Milda moje mamka bojovala s tou nejhorsi nemoci (dosud nedokazu tu nemoc nahlas pojmenovat), bohuzel zacatkem ledna odesla. Taky bude mit misto jako Milda na nasi zahrade-prala si to, take nam prisel umrtni list, take nas ceka dedicke rizení, take mam jako ty svetlejsi chvilky a uplne propady, proste ty jsi jakoby trosku napred i kdyz jen o dva mesice a ja ctu co me ceka a vim, ze diky Tobe to zvladnu. A za to diky. Je mi lito ze takove blogy jako je Tvuj nebyly drive, moji babicce se totiz stalo to same co Tobe, jeji manzel odesel rano do prace, tak jako kterykoliv jiny den a to rano ho v Plzni na rusne krizovatce porazil autobus a zemrel na miste. Preji Ti hodne sil a pis dal,netusis jak tim pomahas.

Vloženo 1. Únor, 2010 v 22.00

13 1. Únor, 2010, Diblik:

Jako jiz po nekolikate mi na konci spolu se slzou vyskocil i usmev…proste ty mas takovy uzasny psaci dar…pri predstave vasi domovni schuze jsem se fatk musela zasmat. Takze tesim se na pisemne zpravy…nejdriv je potreba rozdelit funkce a pak uz jen staci zasednout ke stolu…

Dedicka rizeni jsou mraziva…ja zazila jen dve a bylo to hodne psychicky vypjate, tedy hlavne to po moji mamce. Ani se nedivim, ze jsi „odpadla“.

POsilam silu.

Vloženo 1. Únor, 2010 v 22.06

14 1. Únor, 2010, Tereza:

JSi skvělá. Zvládla jsi to. Přeju,ale hodně sil

Vloženo 1. Únor, 2010 v 22.09

15 1. Únor, 2010, Jana12:

Asi je to blbý, ale mě to fakt pobavilo:-)

Vloženo 1. Únor, 2010 v 22.27

16 1. Únor, 2010, Emanka:

No vidíš, já myslela, že děti můžou dědit až dospělé a že to budeš mít za sebou jednou návštěvou. Ale opravdu máš dar – napíšeš smutnou věc tak vtipně. I když, když si tě představím, jak bulíš při diktování rodných čísel děti, tak to ve mě bublá mocně. Ach jo.
Včera u nás zaklepaly na dveře dvě ženské, hrozně milé, ptaly se, jak se nás dotklo neštěstí na Haiti, pokračovaly dál, byly to samozřejmě Svědkové Jehovovy. Obecně je nemám ráda, ale tyhle dvě byly fakt úžasně příjemné, empatické, strašně se mi chtělo si s nima popovídat (asi taky izolace na MD udělala své Pořád mlely něco o stvořiteli, ale já jsem teď snad ještě víc ateista než dřív. Pokud by bůh existoval, nemohl by dopustit věc, jako se stala vám. Takže holky musely dál.

Vloženo 1. Únor, 2010 v 22.42

17 1. Únor, 2010, peki:

Diny, i když to jsou věci bolestivé a smutné, tak ty to dovedeš tak úžasně napsat, že se u toho usmívám. Posílám pohlazení, ty .....domovnice, důvěrnice

Vloženo 1. Únor, 2010 v 22.43

18 1. Únor, 2010, ivy:

Spánek léčí,to je známá věc.Ale že ti čtvrthodinka dodá energii k tomu,abys dnešní v podstatě velmi smutnou záležitost zakončila humornou pointou,to nechápu.Asi bude ten zdroj ještě někde jinde,než ve spánku.Asi ti hodně energie dodávají i tvoji spoluvlastníci.Tak ať to pořád takhle funguje A jako správná domovní důvěrnice vyžaduj od spoluvlastníků,aby si na své části domu pořádně uklízeli

Vloženo 1. Únor, 2010 v 22.56

19 1. Únor, 2010, Levap:

Jsem doma sám = žena a děti spí.
Kouknul jsem u Wlčice na nějaký starší věci a narazil na vzpomínku na Čapkovu výstavu v pražské jízdárně.
Co to bylo za dobu, že všechno bylo nějak normální. Vždycky když se něco stane, tak je to jiný než normální, ale co když je to nejnormálnější právě teď.
Bojím se válčení.
Občas narazím na nějaký článek o morální úpadku společnosti ve spojení s ekonomickou krizí, kontra předzvěst neklidu. Četl jsem tnedávno Alchimistu od Coelha. V té knize pasáček popisuje válku pouštích kmenů jako něco normálního, až mě to uklidnilo.
Jedni jsou doktoři (Hubačova Sanitka) a jiní vojáci (tamtéž poslení díl).

Vloženo 1. Únor, 2010 v 23.44

20 2. Únor, 2010, Pavel:

add. Domovní rada – jsi fákt vtipnáá – jak by řekla starší dcera Adélka.

Jak sou ta nařízení úřadů vzdálená realitě.

Na každou událost ti úředník má co dát – rodný list, list z vítání občánků, křestní list, vysvědčení, maduridní visvjětčení, daňové přiznání, složenku, svatební list, rozsudek, soudní opatření, oznámení o uložené zásilce, potvzení o zaplacení…

Kdo tyhle věci vymýšlí.

Připomíná mi to mého kolegu. Je študovanej inžinýr – statistik + pojišťovák. Řeknete si – to musí bejt suchar. Není. Někdy má dost vtipný hlášky a vtipů kolik si pamatuje – na každou situaci nějaký vytáhne z rukávu.
Když ale řešíme nějakou banální věc ve firmě, třeba kde by bylo dobrý mít odpadkový koše, vždycky na to vymějšlí nějakou poučku do budoucna. Něco, co by šlo zobecnit a pak aplikovat na všechny případy.

Vloženo 2. Únor, 2010 v 0.04

21 2. Únor, 2010, Olina:

Dobrý den,

v diskuzi jsem nová, ale čtu tenhle blog od podzimu, kdy mě na něj navedla kamarádka. Vždycky si počtu co je nového, jak se mají děti atd. Diny píšete moc hezky, na knížky nemám moc času, ale sem nahlížím každý den a nedá mi spát, když nevím co děláte a jak se máte…

Mnohokrát jsem Vám chtěla napsat, jak jste statečná a že máte můj obdiv, jak vše zvládáte. Věřím, že pomáhá i ten blog, že se z toho prostě vypíšete a svěříte se.

Co se týče fotek…pravdou je, že už jsem se nad tím zamyslela, když se mi dlooouho načítala fotka s růží…bohužel moje technika není z nejrychlejších, proto už jsem si párkrát říkala, že menší fotky byly lepší. Samozřejmě s možností rozkliku na největší na světě, protože některé detaily jsou pak lepší.

Takže přidávám svůj hlas k názoru fotka menší s možností rozkliku na velkou:-).

Jinak držím pěstičky ve všem co děláte, jednak co se týče dětí, dále domu a i práce, kterou děláte…jen si často říkám, že nechápu, kde na všechno berete čas…tolik aktivit (dům, děti, vaření, pečení, berani…)a ještě psaní na blog atd.

MÁTE OPRAVDU MŮJ OBDIV!!!

S pozdravem a přáním hezkého dne, Olina

Vloženo 2. Únor, 2010 v 7.54

22 2. Únor, 2010, hataika:

Tu psychickou vyčerpanost naprosto chápu,je to horší než skládat uhlí.
Je fain,že tě neopuští smysl pro humor.To hodně pomáhá.Tak se držte,všichni.

Vloženo 2. Únor, 2010 v 8.34

23 2. Únor, 2010, Zvědavka:

ano Diny, je fajn, že i přesto všechno dokážeš psát s humorem :), gratuluju k domovničení :)

Vloženo 2. Únor, 2010 v 9.03

24 2. Únor, 2010, Martina:

Dinuš na to zastoupení dětí nemusí být sociální pracovnice,termín na to zastoupení dětí je správně kolizní opatrovník – mému dítku ho dělá sestra. Jsem ráda, že máš první kolo řízení za sebou a že to šlo vcelku hladce..Já to měla horší, vzhledem k mužově minulosti a chybějícímu razítku na poslední vůli to šlo u nás až po stanové kolíky. A opravdu jsem se velmi poučila, že v krizových situacích vyplouvají na povrch pravé charaktery…Ale co mne nezabije, to mne posílí Držím Ti palečky v dalších dnech. Martina

Vloženo 2. Únor, 2010 v 9.16

25 2. Únor, 2010, Diny:

Martino, já to vím, volila jsem sociální pracovnice. V rámci práce se dostaví k jednání, kdybych volila rodinu, tak to budou mít těžší organizačně skloubit, kdo by hlídal děti, v případě sestry její děti atd … nevidím na sociálních pracovnicích nic špatného, já s nimi špatné zkušenosti nemám:)

Navíc u nás to bude dost jednoduché, prostě se dům rozdělí na 1/4 a bude to.

Vloženo 2. Únor, 2010 v 9.37

26 2. Únor, 2010, Lucka:

Diny, když jsou děti malé a zastupuje je sociální pracovnice, mohla by taky chodit uklízet jejich podíl domu, ne? A když uklidí ty 3/4, ten zbytek bude hračka :D

Vloženo 2. Únor, 2010 v 9.56

27 2. Únor, 2010, Martina:

JJ a pak začtou ty domovní schůze,viď? Je fajn, že dokážeš najít sílu odlehčit toto smutné téma…

Vloženo 2. Únor, 2010 v 10.29

28 2. Únor, 2010, Kebusa:

A toho vyššího, komu můžeš věci hlásit, nad s sebou taky máš Jmenuje se Ježíšek – ten umí všechno správně postavit do latě.

Diny, jsi fakt borka

Vloženo 2. Únor, 2010 v 11.01

29 2. Únor, 2010, Baruschka:

Hořkosladký článek – domovní schůze jsou úžasný nápad! Jinak souhlasím s Martinou a jejím názorem na vyplouvající charaktery. Člověk si myslí, že někoho zná spoustu let a pak se nestačí divit.

Vloženo 2. Únor, 2010 v 14.06

30 2. Únor, 2010, Andynka/Andrea:

Diny,držím palečky ať je tahle smutná nezbytnost brzo za vámi a vy si můžete jít naplánovat první domovní schůzy.
Jste všichni moc šikovní a stateční !

Myslíme na vás.

Andy a kluci

Vloženo 2. Únor, 2010 v 16.52

31 2. Únor, 2010, Sulanek:

Diny, tak trochu vim, jak jsi se asi citila a co se v tobe odehravalo, tohle dedicke rizeni je tak nejak tezke … otazky CO PO NEM ZBYLO? jsou tak divneeeeee, ze? PRedevsim ty a deti po nem zbyly…
No, mas to poprve za sebou, jeste se tam jeste urco ukazes, ale uz to snad nebude tak hrozne tezke, jako to bylo poprve…
Ja tohle vyrizovala ‚jenom‘ po mem tatovi, je to tak nejak necely rok … mam to jeste stale v sobe…
I kdyz si na domovnika a duvernika hrat nemusim … dokazes najit kus humoru i ve smutnych vecech, mam te za to fakt rada:-)

Sulda

Vloženo 2. Únor, 2010 v 17.04

32 2. Únor, 2010, Medulka:

Diny – ten závěr mne moc pobavil. I když na začátku mi bylo ouvej. Teda z toho, jak bylo tobě. Musela jsi být moc a moc vyčerpaná. A ten spánek naprosto chápu… Ale s jakou grácií z toho umíš vybruslit fakt obdivuju!

Vloženo 2. Únor, 2010 v 17.08

33 2. Únor, 2010, souris:

Diny,

aj ked sa casto neozyvam, citam a myslim na vas kazdodenne.
Som rada, ze si (aj) tuto zatazkavaciu etapu ustala.
Rozmyslam, ako to napisat, aby ti to neprislo blbe, ale aj tak nic originalneho nevymyslim. No, si dobra. Bez akychkolvek prikraslovani alebo podkurovaciek a uprimne.

A este ma zaujala ta debata pod „susedmi“…hmmm. Tak k tomu asi tolko.
Prijimat pomoc je velke umenie a nie kazdy to dokaze. S takou uprimnou a skromnou noblesou, s akou to dokazes ty sa to podari malokomu.
Raz som si precitala, ze neschopnost prijimat (dary, pomoc, komplimenty, cokolvek) suvisi s vlastnou (ne)ochotou davat inym. Nechcem zovseobecnovat, ale casto s tym musim suhlasit. V tvojom pripade rozhodne.
Velmi na vas myslim.

souris

Vloženo 2. Únor, 2010 v 17.14

34 2. Únor, 2010, Rosie:

Diny, držím palce, aby vaše družstvo prospívalo a všichni členové řádně plnili své povinnosti

A nedá mi to, ale prostě musím okomentovat fotku – ty tonetky i věšák na té zářivě lesklé podlaze jsou úžasné!!!!!!!

Vloženo 2. Únor, 2010 v 17.18

35 2. Únor, 2010, Baruschka:

Ještě musím napsat, že nejvíc mě dorazilo, kolik jsme museli za to dědické řízení zaplatit. Naivně jsme si mysleli, že dědická daň byla zrušená – to sice ano, ale poplatky notáři nikoliv a že to jsou pálky! Člověk si něco buduje celý život, ze všeho platí daně a pak ještě zaplatí za to, že musí projít takovým řízením. A teď nás to částečně čeká znovu. Ach jo..

Vloženo 2. Únor, 2010 v 18.24

36 2. Únor, 2010, Tobia:

Diny, čtu poctivě, jen přispívám malinko .. ale dneska mi to nedá. Já vím, že to slyšíš dost často, ale ty máš vážně úžasný dar. Napsat o něčem hořkém a bolavém tak, že to vyloudí úsměv na tváři, to moc lidí neumí.
Budeš mít ty nejlepší spoluvlastníky, které si můžeš přát! Myslím, že takovou domovní schůzi, hned tak někde nemají. :)
Jestli se můžu zapojit do hlasování k fotkám na blogu, tak jsem pro menší s možností rozkliknout si je do větší velikosti. Sice připojení mám doma rychlé, ale někdy nakukuju třebas přes wifi někde po městě a to ta rychlost není nic moc a načítání pomalé.
Pohlazení a pozdrav z Prahy tobě a celému čtyřlístku.
N.

Vloženo 2. Únor, 2010 v 21.16