<!–texy–>Diny, čtu poctivě, jen přispívám malinko .. ale dneska mi to nedá. Já vím, že to slyšíš dost často, ale ty máš vážně úžasný dar. Napsat o něčem hořkém a bolavém tak, že to vyloudí úsměv na tváři, to moc lidí neumí.
Budeš mít ty nejlepší spoluvlastníky, které si můžeš přát! Myslím, že takovou domovní schůzi, hned tak někde nemají.
Jestli se můžu zapojit do hlasování k fotkám na blogu, tak jsem pro menší s možností rozkliknout si je do větší velikosti. Sice připojení mám doma rychlé, ale někdy nakukuju třebas přes wifi někde po městě a to ta rychlost není nic moc a načítání pomalé.
Pohlazení a pozdrav z Prahy tobě a celému čtyřlístku.
N.

<!–texy–>Ještě musím napsat, že nejvíc mě dorazilo, kolik jsme museli za to dědické řízení zaplatit. Naivně jsme si mysleli, že dědická daň byla zrušená - to sice ano, ale poplatky notáři nikoliv a že to jsou pálky! Člověk si něco buduje celý život, ze všeho platí daně a pak ještě zaplatí za to, že musí projít takovým řízením. A teď nás to částečně čeká znovu. Ach jo..

<!–texy–>Diny, držím palce, aby vaše družstvo prospívalo a všichni členové řádně plnili své povinnosti :-)))

A nedá mi to, ale prostě musím okomentovat fotku - ty tonetky i věšák na té zářivě lesklé podlaze jsou úžasné!!!!!!!

<!–texy–>Diny,

aj ked sa casto neozyvam, citam a myslim na vas kazdodenne.
Som rada, ze si (aj) tuto zatazkavaciu etapu ustala.
Rozmyslam, ako to napisat, aby ti to neprislo blbe, ale aj tak nic originalneho nevymyslim. No, si dobra. Bez akychkolvek prikraslovani alebo podkurovaciek a uprimne.

A este ma zaujala ta debata pod “susedmi”…hmmm. Tak k tomu asi tolko.
Prijimat pomoc je velke umenie a nie kazdy to dokaze. S takou uprimnou a skromnou noblesou, s akou to dokazes ty sa to podari malokomu.
Raz som si precitala, ze neschopnost prijimat (dary, pomoc, komplimenty, cokolvek) suvisi s vlastnou (ne)ochotou davat inym. Nechcem zovseobecnovat, ale casto s tym musim suhlasit. V tvojom pripade rozhodne.
Velmi na vas myslim.

souris

<!–texy–>Diny - ten závěr mne moc pobavil. I když na začátku mi bylo ouvej. Teda z toho, jak bylo tobě. Musela jsi být moc a moc vyčerpaná. A ten spánek naprosto chápu… Ale s jakou grácií z toho umíš vybruslit fakt obdivuju!

<!–texy–>Diny, tak trochu vim, jak jsi se asi citila a co se v tobe odehravalo, tohle dedicke rizeni je tak nejak tezke … otazky CO PO NEM ZBYLO? jsou tak divneeeeee, ze? PRedevsim ty a deti po nem zbyly…
No, mas to poprve za sebou, jeste se tam jeste urco ukazes, ale uz to snad nebude tak hrozne tezke, jako to bylo poprve…
Ja tohle vyrizovala ‘jenom’ po mem tatovi, je to tak nejak necely rok … mam to jeste stale v sobe…
I kdyz si na domovnika a duvernika hrat nemusim … dokazes najit kus humoru i ve smutnych vecech, mam te za to fakt rada:-)

Sulda

<!–texy–>Diny,držím palečky ať je tahle smutná nezbytnost brzo za vámi a vy si můžete jít naplánovat první domovní schůzy.
Jste všichni moc šikovní a stateční !

Myslíme na vás.

Andy a kluci

<!–texy–>Hořkosladký článek - domovní schůze jsou úžasný nápad! Jinak souhlasím s Martinou a jejím názorem na vyplouvající charaktery. Člověk si myslí, že někoho zná spoustu let a pak se nestačí divit.

<!–texy–>A toho vyššího, komu můžeš věci hlásit, nad s sebou taky máš Jmenuje se Ježíšek - ten umí všechno správně postavit do latě.

Diny, jsi fakt borka

<!–texy–>JJ a pak začtou ty domovní schůze,viď? Je fajn, že dokážeš najít sílu odlehčit toto smutné téma…