Klárčin blog

Nerozklikávejte, je malá, zmenšená už před dvěmi lety.

To byla taková náhoda, tuhle košilku dostal Kája v porodnici – a nikdo mi nechtěl věřit, že to nebylo domluvené nebo naaranžované :))

A jestli si to dobře pamatuju, tak tuhle fotku udělala kamarádka Edita :)

To byl drobeček… to snad už ani není pravda… 

Skoro se tomu nedá věřit.

Námořníčkovi jsou právě dnes dva roky …

Dva roky utekly jako voda, sedmsettřicet dní … skoro jako nic. 

Před rokem jsem mu psala už sem na blog Vyznání k prvním narozeninám … lepší už asi nikdy nenapíšu, je v něm všechno …

Nikdy nezapomenu, jak pyšně ho držel před dvěma roky Milda v náručí … svého druhého syna.

Jak jsme volali rodině z porodního sálu a jak se pradědeček Karel, když se dozvěděl, že opravdu se pravnouček jmenuje po něm … rozplakal …

Nikdy nezapomenu, jak moc byl důležitý, když měl pouhé dva měsíce, jak moc mě to maličké miminko drželo nad vodou …

A úplně nejvíc je podobný svému tátovi. Dokonce má podobnou legrační chůzi:) Asi i bude chytrý po něm, protože umí čísla až do deseti (na přeskáčku teda), umí prstem ukázat nahoru a dolů a mluví už prakticky všechno.

Dneska mu přišel krásný dopis od pradědečka Karla. Blahopřání k narozeninám … S dovolením ocituju konec …

„… abys po celý svůj život vyrůstal a žil v pohodě a radosti a v Tvém srdíčku a v Tvé duši pokračoval život Tvého nezapomenutelného táty …“ 

Neuměla bych říct krásnější přání …

PS: Oslava bude v sobotu :)