4 Únor 2010

Pět (57. den NP365)

V kategorii Projekt 365 |

Tak už máme oveček jen pět.

Roční beránek Martin to má už asi za sebou. Odpoledne v půl 4 si pro něj přijeli „kluci“ ze vsi, v ohradě ho zahnali do salaše a pak svázaného odnesli …

Jako jsem ráda. Nebylo už příjemný lízt do ohrady a bát se. Poslední dobou dokázal vyvrátit i velká vrata do zahrady. Pocit, když před vámi couval a typicky zaklonil hlavu a rozběhl se … taky nic moc, přišla jsem si jak toreador a musela jsem ho něčím majznout nebo píchnout vidlema, aby mě nenabral. V ohradě se nedalo nic dělat, vrátka do vedlejší ohrady už vyvrátil. Nemůžu vozit kolečka s hnojem, nosit vodu, uklízet tam, když odněkud ze zálohy se může kdykoliv vyřítit asi osmdesátikilový paličák.

Nevím, jestli by to stejně řešil Milda. Ale stejně mi Martina bylo líto … 

Ale tak nějak se utěšuju, že tu měl hezký život. Obrovskou louku od jara do podzimu plnou trávy a pampelišek. Přístřešek, kam se mohl schovat, když pálilo slunce. V zimě zase do závětří salaše a měl tam oblíbené místo, kam jiná ovečka nesměla. Byl to takovej paša, šéf – holky se mu podřizovaly. Jeho harém;) A jako bonus malýho beránka Matýska, na kterým si ukájel své vůdčí pudy a poslední dobou tomu třicetikilovýmu šmudlovi dával dost zabrat;) 

p6180194.JPG

(fotka z června 2009 ze střihu)

Prostě to tak chodí. Trochu je mi to líto, byl jako maličkej roztomilej a byl to asi největší mazel, byl nejvíc ochočenej. Jenže na mně si vůdčí pudy prostě zkoušet nemůže, natož na Zuzku. Takže po téměř roce života u nás … jsme se včera rozloučili. Naposled jsem ho pohladila po čumáku, ještě tak důvěřivě mi proti ruce vyrazil, aby se o ní podrbal.  Zradila jsem ho.

Jenže to nešlo jinak. Není to proti řádu věcí. Bylo to jen zvíře. Jen z mé vůle první zabité.

Divnej pocit. Rozhodně to v sobě ještě vyřešené nemám. A je mi prostě smutno, když koukám na holky, jak pobekávají a postávají, jakoby ho hledaly. Pořád říkám, že je ovce hloupá – no nevím. Včera mi občas přišly smutný jako já.  

Tento článek byl vložen 4. Únor, 2010 v 23.37 a je zařazen v kategorii Projekt 365. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

37 komentářů k “Pět (57. den NP365)”

  1. 1 5. Únor, 2010, Lenka Nováková:

    Ahoj Mirko, s Martinem, to se neda nic delat. Muselo to tak byt – uz pro vasi bezpecnost.
    Mela bych uplne stejne pocity a nebyla bys uplne normalni, kdyby ti nebylo lito zvirete, ktere se stalo byt jen na cas casti vasi rodiny. Nikdo nemuze rict, jakou inteligenci a pocity maji zvirata, protoze to proste nikdo nevi.
    Civilizovanemu cloveku tohle nemuze byt lhostejne a ty jsi super zenska, takze me to u tebe neprekvapuje. Preju hezky den a hodne usmevu
    s.Lenka

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 8.51

  2. 2 5. Únor, 2010, Makina:

    Ach Diny,
    jsem ráda, že jste v pořádku!
    Ad beran: myslíš, že máš v sobě srovnané, že přednější ti je zdraví tebe a Zuzky, vždyť vás potřebuje celá rodina a nemůžete se nechat zmrzačit beranem.
    Podívej, když to prostě nešlo jinak, muselo to jít takhle.
    Byla to potvora nevděčná, takové krásné zázemí… Je to jako s lidma, přijde mi, taky si neváží toho, co mají, a vystrkují růžky.
    Ovce si zvyknou, neboj… Třeba se ti poštěstí sehnat někde nějakého normálního bezpečného berana. A budou mít za kamarády psy.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 8.53

  3. 3 5. Únor, 2010, LucieK:

    Diny, nic si nevyčítej. Vždyť jste ho tam neposlali za trest. Prostě to tak u zvířat chodí. Ale chápu, že je to divnej pocit, to chápu…
    Užijte si pěkný den, pestrý a ulítaný, ať nestihnete smutnit.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 8.54

  4. 4 5. Únor, 2010, Hanka:

    Milá Mirko,
    protože jsem sama byla v situaci naučit se vyrovnat
    s tím,že i v soužití s zvířaty
    přichází smutek,začala jsem se
    studovat důvody chování němých
    tváří.Ráda Vám,ale přes e-mail!,
    poradím a pomohu.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 9.30

  5. 5 5. Únor, 2010, Zvědavka:

    Diny..měl čas na nápravu…ale je to holt beran…tvrdohlavý a paličatý.....já vím…i tak to bylo domácí zvířátko, které u vás vyrůstalo od mala, ale přece jenom…sebe a Zuzku potřebuješ víc. Pěkný den Tobě, Zuzce Davídkovi i káčkům

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 9.31

  6. 6 5. Únor, 2010, kupcovka:

    Dobrý den Diny,
    mluvila jsem o vašem beranovi s mou maminou a říkala,že je dobře jak jste se rozhodla, protože prý by respekt k vám už nenašel. Prostě zjistil,že jste slabší a že se jen tak bránit nemůžete. I já si myslím,že je to tak nejlepší a rozhodně bude jednodušší práce kolem klidných oveček.
    Naše mamka má 4kozy a asi 4ovce a stará se o ně převážně ona,její přítel jezdí do německa.Docela jí i vás obdivuju,jak mezi těma zvířatama dokážete protančit v době krmení. Už mají letos pět přírůstků-14 dní starý bílý páreček jehňátek a ani né týdení trojčátka jehňátka(jedno černé,druhé takové hnědo-béžové a třetí hnědo-černé).U těch trojčátek mám ale pocit,že otcem není beran Pepa,ale kozel Lojza :))

    Opožděně, ale přeci, přeji Kájíkovi vše nejlepší k narozeninám!!!

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 9.44

  7. 7 5. Únor, 2010, jandulina:

    Ahojky, nesmutni- muselo to tak být, musíš chránit sebe a děti! On by se nepolepšil, tomu věř :-)

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 10.13

  8. 8 5. Únor, 2010, Katka:

    Diny, chápu, že je Ti Martina líto, ale už měl asi takovou povahu a prostě by to lepší nebylo. Možná, že by časem byl útočnější ještě víc a ještě by Tebe nebo Zuzku zranil. Nedejbože, kdyby utekl a zranil některé z menších dětí. Abyste se pak báli chodit na zahradu. Věřím, že brzy se u vás objeví nový beránek, který bude hodný.
    Připomnělo mi to, že jsme kdysi měli psa – beagla – kterého jsme dostali z výzkumáku a už mu bylo 7 měsíců. On byl zvyklý na klec a neměl výcvik, takže když byl na zahradě, tak po ní lítal jak šílenec. Tak prostě měl radost, to se dá pochopit. Ale ohryzával vše, co našel – lavičku, houpačku, dřevěné násady, vyhrabal kytky a nenechal v klidu našeho stařičkého psa, který už chtěl mít svůj klídek. No a když jednoho dne vyjel po mamce a málem ji kousnul, tak prostě musel jít pryč. Taky mi ho bylo líto, protože mám psy moc ráda, ale on byl prostě nezvladatelný a jednoho dne by asi fakt kousnul.
    Katka

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 11.39

  9. 9 5. Únor, 2010, jaru:

    Diny, ted si to třeba trošku vyčítáš a je Ti to líto, to je jasný…chápu, ale mnohem víc by sis vyčítala, kdybys to neudělala a nedejbože by se něco stalo Tobě, Zuzce nebo někomu jinýmu…i když to neni lehký, je to takhle lepší. Ovečky si zvyknou, maj tam přece ještě jednoho chlapa :)

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 11.46

  10. 10 5. Únor, 2010, makýš:

    Diny…chápu že se cítíš divně. Já o tomhle vztahu k „masným“ zvířatům i dost přemýšlela tady v Mongolsku…páč Mongolové to maj nastavený úplně jinak než my. Třeba koňům nedávaj jména. Jezděj na nich…a pak je sežerou. Kozy, ovce (je fakt, že jich maj mnohem víc než vy…), tak nějak si jich vážej jako zdroje své potravy, nevim, jak bych to napsala, zkrátka je to maso, které si zaslouží úctu. Zabíjej je vlastně s láskou…no to je vlastně jedno. Věřím, že se s tím vyrovnáš. Martin měl u vás krásnej život, užil si ho se vším všudy.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 11.54

  11. 11 5. Únor, 2010, Hedy:

    Diny, dobřes udělala! Potrkal mně taky, náš vůl beran… a do teď se beranů bojím. A ovečky i berani nejsou hloupí, jsou chytří, až moc :-) a pěkně vyčůraní. Tak ať stesk ovečék po beranovi brzo opadne a třeba pořídíte jiného, hodného. Aby jim holkám nebylo smutno… :-)

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 12.18

  12. 12 5. Únor, 2010, Hedy:

    Zaujalo mne: studování němých tváří od Hanky. Co se dnes už všechno studuje… ale jo. Jen naši předkové by se asi divili a nevěřili… a můj děda také! Jestli budou info, ráda si počtu. H.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 12.24

  13. 13 5. Únor, 2010, Diny:

    Martin žije!!!!:)

    Stavila jsem se v hospodě a oni si ho nechali!!!:)

    Už běhá po jejich dvorku, bydlí v nějaké kůlně a přivezou mu brzy kamarádky:)) Prý je tak roztomilej a ochočenej, že se rozhodli si ho nechat – a jsou tam chlapi, kteří se ho nebojí jako my:)

    Takže Martin nebude v žádný pečínce, naopak ještě rozšíří svůj rod – to je prima zpráva, mám radost:)

    Musím to jít, až děti usnou, říct holkám:) Třeba tomu budou rozumět, kdo ví :) A třeba některá z nich nového beránka brzy porodí (ale co s ním až si zase začne dovolovat, že jo, no aspoň se nebudem nudit:)))

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 12.47

  14. 14 5. Únor, 2010, Diny:

    Ještě mě napadlo, že Martin začal být útočný potom, co Milda umřel. Možná prostě cítil z nás ženských, nejistotu, možná, že na něj by si to nedovolil … no kdo ví …

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 12.49

  15. 15 5. Únor, 2010, Denny:

    to je bomba!

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 12.56

  16. 16 5. Únor, 2010, Kača:

    Diny,
    gratuluju k báječné zprávě…Vím, jakou radost jsi musela cítit, když ses dozvěděla, že Martin „bude chodit na službu a milovat“ (jak se říká u nás na dědině)…
    Jako ženské přivdané na statek se mi také těžko smiřovalo s představou, že rozhodujeme, jaký čas našim ovečkám poskytneme…ale s tím jsem do toho šla: chtěla jsem žít obklopená přírodou a chtěla jsem respektovat její tvrdé zákony.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 13.14

  17. 17 5. Únor, 2010, Iva:

    Diny, už jsem ti chtěla psát, že ses dobře rozhodla, no ještě že jsem dočetla až do konce. SUPER…

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 13.18

  18. 18 5. Únor, 2010, Lenka:

    Jeeee, tak to mám radost. Asi bych sem dnes nepsala, ale teď musím. To je bezva. Mě to bylo tak líto. Tedy ne, že bych neměla pochopení, že byl Martin odejit :-), to ano, jinak to nešlo.
    Tak mě napadlo pozměnit přísloví na: Vlk se nažral a beran zůstal celý. :-)) No, je to prostě fajn, že to dopadlo ku spokojenosti obou stran.
    L.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 13.44

  19. 19 5. Únor, 2010, Zuzina:

    To mám taky radost:) Nemusíš už mít z toho těžkou hlavu..

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 14.22

  20. 20 5. Únor, 2010, maxik:
    :-)

    To vůbec nebude hloupé zvíře, když dokázal udělat v pravý okamžik dobrý dojem ;-)

    Každopádně dobře, že šel z domu, než vám některé vážně ublížil nebo než jsi ho na ty vidle nechtíc napíchla.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 14.26

  21. 21 5. Únor, 2010, tanzi:

    Udělala jsi dobře, že šel pryč.
    Věřím, že kdyby ublížil při své divokosti některém, z tvých dětí, tak jsi ho „zapíchnula“ sama :o)
    A to že nakonec bude žít, tak to je už jenom třešnička na dortu.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 14.40

  22. 22 5. Únor, 2010, Jindřiška:

    Ahoj!
    Opožděně přeju Kájovi všechno nej, nej, nej k narozeninám. Když vidím takovéhle fotky, vždycky se ta myšlenka na to čtvrté mrně vkrade… No, naučila jsem se nikdy neříkat nikdy, kdo ví, co na mě ještě čeká.
    No a neopožděně blahopřeji i beranovi k jeho de facto znovuzrození.:-)
    Jindra + šelmičky (je to neuvěřitelné, ale Sofince už bude za týden OSM!)

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 14.41

  23. 23 5. Únor, 2010, Anulenka:

    Jeeeeee, to je krásný – já od počátku článku souhlasila s tím, že jsi ho dát pryč musela, ale to, že si ho nechali, je takový bonus navíc :-)

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 16.08

  24. 24 5. Únor, 2010, Gábina:

    Jééé, tak to vidíš, jak se to hezky vyřešilo :)
    Hezká zpráva, tak přeju i hezké odpoledne a předpokládám, že je plné příprav na zítřejší oslavu :))

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 16.21

  25. 25 5. Únor, 2010, kupcovka:

    No tak to musela být úleva,když jste to zjistila.Gratulace i Martinovi :) bude mít novej harém a pevnou chlapskou ruku,kterou potřebuje :)

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 16.30

  26. 26 5. Únor, 2010, Petulda:

    Diny, super, že se to tak hezky vyřešilo. Přeju hezký víkend a hezkou oslavu.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 17.02

  27. 27 5. Únor, 2010, Markéta Nádvorníková:

    Bylo mi toho pacholka Martina líto,ale chápu,že to nešlo jinak..

    Martin žije-jupííí.Mám radost,že to plyšáček dokázal
    bé bééé:))

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 17.23

  28. 28 5. Únor, 2010, Kačule:

    Jéééé, to je hezký :o).
    A je Ti líp, viď?!
    Ono to prostě není jednoduchý, ten vztah člověka a zvířete.
    Ale super, že se to takto vyřešilo…
    Zítra hezkou oslavu, a vlastně hezký celý víkend přejeme.
    K.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 17.26

  29. 29 5. Únor, 2010, Radka Ančincová:

    To jsou zvraty, každopádně Martin se ještě bude mít dobře, což je dobře :-)

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 17.53

  30. 30 5. Únor, 2010, Petra:

    Tak to je fajn, já gyros nemám ráda a od rána mi ho bylo líto. A te´d čtu, že přežil. Prostě beran, no :)

    Jednala bych ale stejně, kdyby později někumu ublížil, vyčítala by sis to. Takhle to je ke spokojenosti všech :)

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 17.56

  31. 31 5. Únor, 2010, Zina:

    A já ti prostě říkám,
    že Ty si tady z nás, ctěných čtenářek Tvého blogu,
    děláš dobrejden.
    Kdo na to má mít nervy!!!

    :))))

    Tak Martinovi, ať ho tam ti chlapi pěkně drezůrujou
    a může si to ještě trochu užívat
    a před Tebou poklona, že ses rozhodla správně, i když to bolelo.
    A že začal bejčit, až když odešel chlap, to mě taky napadlo.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 19.26

  32. 32 5. Únor, 2010, levar:

    No tak to je bezva zpáva, měla jsem slzy v očích, když jsi psala, že si Martina odvedli, i když si člověk říká, musí to tak být, ale tohle…
    No Diny, to mi nedělej, abych na Tvým blogu plakala 2× u jednoho článku :-D
    Tak hlavně ať jsou všichni zdraví, že jo.....

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 20.01

  33. 33 5. Únor, 2010, jandulina:

    Tak MArtin nejen žije, ale asi si u užije :-))))

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 20.15

  34. 34 5. Únor, 2010, Katka:

    Hurá!!! :)

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 20.55

  35. 35 5. Únor, 2010, Tereza:

    Tak hlavně,že Martin je v pořádku.

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 21.04

  36. 36 5. Únor, 2010, Anaj:

    Teda, Diny, ještěže jsem dnes přečetla všechny komentáře!!!!! Já jsem měla takový ten soucitně chápavý pohled na věc, bylo by mi to úplně stejně líto. A taková zpráva!! Ani nevíš, jakou mi to udělalo radost! Martin žije, na statku plným chlapů pozná, kde je jeho místo a ještě bude plemeník. Jůůůů :)
    Možná máš pravdu s tím Mildou. Poznal, že teď jsi vůdcem smečky ty, tak znovu probíhal souboj o vůdcovství?

    Vloženo 5. Únor, 2010 v 21.46

  37. 37 6. Únor, 2010, simonecka2007:

    Milá Diny, ako to Ty robíš? Stiháš nielen deti, blog, domácnosť, ale ešte aj veľké gazdovstvo. Klobúk dole. Mne odkedy sa narodilo štvrté dieťa, nestíham ani kvety popolievať…

    Vloženo 6. Únor, 2010 v 11.12

Vložit komentář

nahoru »