10 Únor 2010

Hájení

V kategorii Denní deníčky |

Právě o tom s Luckou mluvíme po ajsku … a tak mi napadlo vypsat to i sem.

Včera jsem zjistila, že na BC a na Zrnkách je další akce … pro Diny … Přiznám se, že jsem se lekla. A dostala jsem strach.

Protože se bojím, že Diny a pomoci pro ní už bylo dost. Strašně moc pomoci, duševní, písemné, finanční … tolik, že si myslím, že by tomu dřív nikdo nikdy neuvěřil …

Tolik, že má dcera má jako snad nejmladší dítě v naší zemi elektrický vozík. Tolik, že ač se mi pořád ještě důchody vyřizují a budou až tak za měsíc? … , tak máme z čeho žít, co jíst, z čeho platit měsíční účty za provoz domu a vůbec všechno … tolik, že díky Zrnkům a vaší pomoci máme pár dní doma Béďu …

Tahle poslední a já doufám, že poslední akce se týká Digiscrapu, je to nádherný, ten nápad a tak …  a jsem vděčná, ale prosím, pak už STOP. Ano, asi jsme netradiční rodina, mám hodně dětí, jedno tak nějak zvláštně nemocné …, starší dům co potřebuje spoustu oprav a zůstala jsem na to po tragické smrti mého muže sama. Ale děti dostanou sirotčí důchody, já vdovský, po úřední mašinérii také nějaké výplaty pojistek, hypotéku vypadá že zdárně uhradí pojišťovna … Navíc mám práci, momentálně má Klárka vše co potřebuje … myslím z kompenzačních pomůcek.

Já vám všem moc děkuju. Protože kdyby nebylo té pomoci, která po listopadu přišla, měla bych určitě o hodně šedivých vlasů víc (ale u blondýnek to není zas taková trága;) ).  Nemusím řešit, jestli si můžu dovolit koupit ten tymiánový krém od Justu na kašel a který zabírá (neuvěřitelný, jsem přesvědčená, že minulý týden to bylo u Klárky na hraně a nezvrtlo se to!!!), a který není nejlevnější. Nemusím díky spoustě z vás řešit spoustu maličkostí i velkých věcí, které by mě asi už udolaly … Jen dál žiju, starám se o děti, o dům, o zvířata, mám to prostě díky Zrnkům a vašim zrníčkům jednodušší a to o moc …

Doba hájení končí.

Budu ráda, když tu se mnou budete, až mi bude smutno.

Budu vděčná za povzbuzení a vaše slova tady na blogu. 

Budu neskutečně ráda, když mi vy, mé blízké … vezmete telefon, až ani písmenka nebudou pomáhat a já budu mít komu se vybrečet  …

Jsem ráda, že vás mám, vy vzdálené i bližší, přítelkyně … A snad můžu i říct, že i pár mužských ramenou, o který se můžu buď virtuálně, nebo i naživo opřít, by se tu našlo. 

Ale je čas jít dál. Protože tak to chodí.

Už nechci, aby mě někdo litoval, aby si říkal, jak je na tom ta Diny strašně. 

Není.

Já jsem strašně ráda za to, že žiju. Že mám kolem sebe rodinu, která pomáhá, jak to jde. Že mám skvělý děti, každý tak jiný a dohromady takovou partu!!

Máme před sebou jaro, přibude nám nový člen rodiny, malé štěňátko. Každým dnem očekáváme narození jehňátek. Za měsíc možná uvidím pod sněhem stydlivě se krčit první sněženky … z polí a lesů se stáhne sníh do potoků a to zurčení bude někde tak jarně milé, někde možná trošku zlověstné, ale snad všude tak jak to na jaře bývá … 

Já to všechno budu mít. Můj muž ne. Ten už to jaro nezažije, netušil, že to loňské bylo jeho poslední. Pro něj je to všechno nejvíc nefér. Jestli je mi něčeho nejvíc líto, tak toho, že mohl mít před sebou ještě tolik let … s námi nebo bez nás, to teď neřeším … On o tu možnost dál žít přišel.  

My to tu zvládneme. Ale nikdy na něj nezapomeneme a nikdy nepřestanu cítit ten velký smutek, že už tu s námi není.  Ne kvůli nám. 

Kvůli němu.

Měl taky život moc rád …

Tento článek byl vložen 10. Únor, 2010 v 10.29 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

63 komentářů k “Hájení”

  1. 1 10. Únor, 2010, Hvizdička:

    Diny, co mi to děláš, slzy mi tu tečou,ani nevím, kde se vzaly a jak je zastavit. Píšeš moc krásně, opravdově, upřímně.Z tvých slov jde tolik lásky,optimismu, síly žít dál,ale nikdy nezapomenout. Děkuji ti za ta slova, za tvůj blog, proti tomu je hmotná pomoc daleko jednodušší, to nad upřímná slova nemá.Hodně síly a brzké jarní dny pro tebe a celou tvojí rodinu.Jarka

  2. 2 10. Únor, 2010, Blanka:

    Diny,
    moc hezky se tyhle řádky od tebe čtou, jak ty sama cítíš, že to zvládneš, že to bude dobrý.
    A ono bude, moc vám to přeju.

  3. 3 10. Únor, 2010, Jiruška:

    Milá Diny, váš blog jsem objevila včera díky akci v digiscrapbooku, odpoledne jsem se do toho tady ponořila a od té doby na vás a vaše děti nemohu nemyslet… je to na jednu rodinu k neunesení… máte můj největší obdiv, jak se s těmi životními ranami vypořádáváte… moc vám fandim a budu sledovat dále a těšit se z pokroků Klárky, z každé věci, která potěší…

  4. 4 10. Únor, 2010, Renča:

    :) :) :)

  5. 5 10. Únor, 2010, Hamina:

    Ma zlata Diny,

    zase uz po nekolikate brecim nad Tvymi radky. A mezi temi slzami Te obdivuji a smekam pred Tebou. Nebudu vypisovat za co vsechno, protoze kdo sem chodi, tak to jednoduse vi. Vi co zvladas, jak to zvladas.
    Neni to jednoduche a asi nikde nebude. Bez chlapa to neni jednoduche nikdy.Sama jsem bez nej byla osm let.
    Ale vim, ze s lidmi, ktere mas v zadech (rodina, lidicky z BC a dalsi), ze s nimi to zvladnes a jak sama rikas bude to dobry.
    MUSI, protoze jinak by to fakt uz nebylo fer.

    Jen jednu vec Ti chci rici – zde, verejne. Ackoliv to tu bylo jiz nekolikrat receno.
    DIKY, ZE JSI, DIKY ZA TO, JAKA JSI.

    Diky Tve zivotni tragedi se na vsechno divam uplne jinak. Vse resim uplne jinak. Nekolik malo minut pred nasi bourackou jsme mluvili s muzem o Mildovi. Ja jsem mu vypravela o pohrbu, co psala Miss. Nedelalo mu to dobre, protoze sem tim jitrila jeho vlastni vzpominky, kdy jemu zemrel tatinek. Ale poslouchal, posloucha trpelive i nyni. Poctive mu vypravim co se u Vas deje, jak to vse zvladas. A musim priznat, ze mas vliv i na nej. Nikam se nezenem, snazime se zit pro TED a uzivat si, ze jsme vsichni spolu. A primela jsi ho k tomu, ze mi chodi rikat kazde rano ahoj.

    Takze Ti jeste jednou patri velky DIK.

    A mozna, da-li nejaka vyssi moc, Ti ho nekdy reknu do oci a potresu Ti pravici.

  6. 6 10. Únor, 2010, Jarča:

    Dobrý den Diny,

    od listopadu také každý den sleduji tento blog. Když jsem se o něm dozvěděla, přes slzy jsem neviděla. Přiznám se, že jsem Vám ani nic nenapsala, ale v duchu jsem byla celý dny s Vámi. Ale uz něco napsat musím :-) Usmívám se, jak jste to nádherně zvládli. Mám z Vás všech velikou radost. A je opravdu neuvěřitelné kolik lidí pomáhá, nikdy bych tomu také nevěřila, kdybych to neviděla na vlastní oči. Ty lidi jsou úžasní!!! Vam přej ať se prostě máte krásně, ať Vám děti dělají jen samou radost. A potom i ovce a štěnátko a Béďa a prostě všichni. Budu Vám držet pěsti a dál budu číst Vaše úžasné články :-)
    Držím pěsti a zdravím Váz z Brna.

  7. 7 10. Únor, 2010, Czeperka:

    Jsi prostě veliká… <3

  8. 8 10. Únor, 2010, Gábina:

    Diny, nezříkej se pomoci. Každá jednou skončí. Už jednou jsem psala, že máš možná tu smůlu – já to vidím jako štěstí, že na tebe je díky blogu víc vidět. Což znamená, že je i více lidí ochotných ti nějakým způsobem pomoci. I když ne třeba tou fyzickou, kdy by ti člověk mohl pomoci třeba s novou ohradou. Ale třeba to zrnko, který přibude k těm ostatním, pomůže tu ohradu spravit za pomoci někoho jiného.
    Vím, že by jsi byla raději neviditelná, jen kdyby jsi měla doma to oč jste přišli.
    Scrabu vůbec nerozumím, ale myslím, že se budu učit :))
    Hezký den tobě, dětem i ostatním laskavým čtenářům

  9. 9 10. Únor, 2010, DanaD:

    Ahoj Diny,
    soudě podle kometářů máš opravdu hodně virtuálních i těch „fyzických“ přátel – a to je dobře, Ty si to zasloužíš ;) !!! Je super, že se našlo spousta lidiček, kteří „nazrnkovali“ Klárce na užitečné pomůcky..i na Fordíka…víš, jak nás to těší o tom číst??? Vidět fotečky,jak je Klárka šťastná? Máme taky doma svoje sluníčka, ale tohle tak moc hřeje na duši…věř mi. A možná je škoda ukončit dobu hájení, jak Ty říkáš. Nech tam ty penízky pomaloučku přibývat, v klidu odpočívat a až bude něco potřeba, budou tam. Pro jistotu. A nám se bude krásně číst, jak dobře se máte a co Ty a děti zase úspěšně zvládáte ;)!!! Moc díky za Tvůj blog!!!

  10. 10 10. Únor, 2010, Marcela:

    Mila Diny,
    jsi bajecna zenska do nepohody a umis rozdavat optimismus a radost navzdory vsemu, co te potkalo.
    Moc se mi libi, ze jsi bojovnice a nechces stat s natazenou dlani.
    Fandim ti a drzim palce.
    Marcela

  11. 11 10. Únor, 2010, Blanina:

    Milá Diny,

    jsem moc ráda, že už jsi zase o krok dál. Nelituješ, že odešel VÁM, ale SOBĚ.
    A jsem moc ráda, že se Vám ta zrnka podařilo proměnit v užitečné věci, které vám usnadní život. Přeji hodně síly vidět ty věci takhle optimisticky i dál.

  12. 12 10. Únor, 2010, EvaF.:

    Milá Diny,
    píšu na blog poprvé, ale navštěvuji ho často…

    Píšu ti, abych Ti řekla, jak jsi úžasná.
    Nemám bohužel talent na psaní, tak nedokážu dost dobře vyjádřit, jakou jsi mi inspirací, vzorem…
    Přeji Tobě a tvým skvělým dětem do života jen to dobré!
    Ještě jednou děkuji a držím palce.
    Eva

  13. 13 10. Únor, 2010, JaniF:

    Milá Diny,
    chtěla bych umět jak vy, vyjádřit v pár slovech to, co mám právě na jazyku.
    Váš článek je dnes tak plný síly, odhodlání, lásky.. Jste, jak už někdo napsal, velká žena! Ovšem pomoci se nezříkejte, já sama vám zrníčko neposílám z lítosti, není to projev toho, že bych si myslela, jak jste napsala „Jak vám je strašně“. Zrnko beru jako projev sounáležitosti, přináší mi pocit, že mohu dát malé zrnko na krásné učely, třebas jako je Béďa:) Každý se může rozhodnout, kam své zrníčko pošle (já posílám malé zrníčka na různé účely a jsem ráda, že jedno letí i k vám).
    Já se stejně jak vy, tak strašně moc těším na jaro!! Miluju první kvítky pod sněhem, tající sníh, který odhaluje trávu, tu jarní vůni, která je cítit ve vzduchu, jakmile jaro přichází!! Z vašeho popisu, jako bych cítila, jak to jaro ťuká na okno, děkuju:)
    Diny, na váš blog chodím ráda, krásně píšete, otevíráte se světu, a váš nadhled nad jednoduchými i složitými životními situacemi, mě nabíjí, povzbuzuje, inspiruje. Ano jste mi inspirací, a za to vám patří veliký dík!! Jana

  14. 14 10. Únor, 2010, Pavla:

    Diny, lidí pomáhají protože chtějí, ne proto, že musí ;-) . Buď za to ráda a nech to plynout…
    Pavla

  15. 15 10. Únor, 2010, Petra:

    Milá Diny,

    že Ty si vůbec neuvědomuješ kolik nám dáváš síly do každodenního života. Ač patřím do kategorie nahližitelek a pomoc Ti můžu jen posláním penízků, Tys mi to mnohonásobně vrátila tím co tady každý den píšeš, až si říkám co já bych byla bez Diny :-)) Každý den se těším co nového se u Vás děje, někdy si až připadám jak šmírák za oknem, ale holt závislák :-). Takže mi věř, že jestli se rozhodneme Ti jakkoli pomoci, je to naše svobodné rozhodnutí a Ty nám to vrátíš a ne že ne.......musíš nám třeba pak nafotit novýho hafíka, napsat až budete mít nový přístroj pro Klárku nebo třeba napíšeš nějaký nový recept :-)

  16. 16 10. Únor, 2010, Jana:

    Ty jsi Diny moc moudrá. Je mi sympatické, jak víš, že se musíš prát sama. Pomoc přijmeš, ale víš, že ta kára je tvoje. Je tolik lidí, kteří jen čekají, co jim kdo dá a co za ně udělá. Ty ne. A proto ti všechnu tu pomoc přeju.

  17. 17 10. Únor, 2010, Katka Š.:

    Diny, nikdo nás přece nenutí, aby jsme zrnkem nebo zrníčkem nepomohli, doufám, že účet bude fungovat dál, i když v sobě nezapřu ekonoma a přijde mi líto těch korun, které jsou strženy za příchozí platby, patří přeci Tobě… Ty nám to úžasně vracíš, krásně to napsala Petra v komentáři č. 15.
    Jen bych měla ještě jeden dotaz – některé Ti tykáme, jiné vykáme… Od začátku jsem přistoupila na tykání (i když se osobně neznáme), protože je mezi námi jen pár let rozdíl, a protože to tak mám v sobě. Nevadí Ti to? Doufám, že touto otázkou neotravuji a zajímá to nejen mě. Přeji krásné odpoledne K.

  18. 18 10. Únor, 2010, Kamca:

    Diny,

    dnes jste to napsala moc hezky ( ostatne jako vzdy ) Vyzaruje z toho i optismus, který prekrývá smutek nad tím, co uz nebude. Preji i nadále hodne tech lepsích dní a uz se tesím na fotky jehnátek a stenátka :-)

  19. 19 10. Únor, 2010, Jana12:

    Klobouk dolů, holka, klobouk dolů. Já smekám.
    Jana

  20. 20 10. Únor, 2010, cirikavi:

    :o) je vidět, že jsi nohama na zemi :) chybí mi tu ten smajlík s palcem nahoru :) :)

  21. 21 10. Únor, 2010, Gábina:

    Už jsem dneska jednou psala, ale ještě musím doplnit (předtím už dítko nedovolilo). Před pár dny jsem četla u Wlčice… bylo potřeba koupit lehátko a zvedák do vany. Já nevím jestli to jsou pomůcky, které už vy doma máte. Klárka je zatím malá, relativně lehká. Ale postupem času určitě bude potřeba spousta nových věcí. Půjde časem do školy. Asistence někoho dalšího určitě bude zapotřebí. A jen z čirého nadšení to ta dobrá duše taky asi dělat nebude moct. Ber tu další pomoc i jako rezervu do budoucna. Nejsem si jistá, že dostaneš něco „navíc“ od státu, protože v poslední době mi připadá, že pokud se potřebuje někde ubrat, tak je to právě u lidí, kteří nemají moc možností najít prostředky někde jinde.
    Dlouhá léta jsem přispívala na Bariéry, na Kapku. Ve městě taky vždycky potkám někoho kdo mě „pumpne“ na děti, na postižené a nevím na koho ještě. Nemám kontrolu kam a v jaké míře se ta pomoc dostává. Ale tady to vím. Krásné culíkaté holčičce, která po ránu vypadá jak divoženka a má úsměv od ucha k uchu :)
    Díky za to, že jí dokážeš udržet úsměv na rtech

  22. 22 10. Únor, 2010, pepigaba:

    Diny,
    máš dar intuice a navíc chuť do života… Fakt jsi dobrá!

  23. 23 10. Únor, 2010, Marka:

    ♥♥♥

  24. 24 10. Únor, 2010, Emanka:

    Diny, souhlas s Gábinou ve všem. A je to moc hezký pocit, někomu pomáhat. A vědět komu. Já bych byla ráda, kdybys měla velkou rezervu do budoucna, nějak mi přijde, že tak po desátém roce ty děti začnou spotřebovávat mnohem víc peněz. Ale je to moc sympatické, co píšeš a psalas už několikrát. A já vůbec nevím, co je to digiscrapbook, takže se na to jdu podívat.Já bych ti úplně nejradši nabídla pomoc třeba při řezání dřeva, nebo nějaký větší akci na domě. Stačí fakt napsat. Z toho bych měla ještě lepší pocit, takže je to vlastně sobecká nabídka :-)

  25. 25 10. Únor, 2010, VerNika:

    Diny, já vím, že nechceš slyšet, jaká jsi skvělá a jak to všechno statečně zvládáš. A to teda klobouk dolů. Život jde dál, ale věř mi, že ty nám dáváš mnohem víc, než tušíš. Nezříkej se prosím naší pomoci, není v tom žádná lítost. Celé to vznikalo už od listopadu, ale bylo obtížné to vše zorganizovat, proto ta realizace trvala tak dlouho. Stojí za tím tým bezva lidí z celého světa, kteří prostě chtějí pomoci jedné fajn babě, která má život ráda, i když se k ní nezachoval zrovna férově. Já jsem prostě nesmírně ráda, že ti to mohu oplatit a malým zrníčkem pomoci tobě, Klárce, dětem…
    Mám tě, i když jen virtuálně, ráda!
    V.

  26. 26 10. Únor, 2010, sarahh:

    Ahoj, Diny! Myslím na Tebe, na Tvůj čtyřlístek, na Tvého muže. Mám ráda moudrost která je ve tvých příspěvcích cítit. Já Tě normálně jen vyhlížím na BC a blog nedočítám, jen mi došlo že je teď asi něco špatně když jsem Tě tam dlouho nepotkala. Jsem jednou (z míň důležitých) z těch které dávaly collab dohromady. Moc mě mrzí že nakonec všechno vypadá tak jak vypadá a chápu že jsi z toho už trochu unavená. Dovol, prosím, jen vysvětlení – začal se vyrábět souběžně s kalendářem, se slovy opory začátkem zimy … jen jsme díky různým peripetiím byly moc pomalé a proto je ta práce vidět až teď. Promiň. :-( Není to z nepochopení toho že jsi už někde dál, není to z chuti pořád jitřit bolest… chvíli před uvedením kitu jsme mluvily o tom jestli ho nechat tak jak byl zamýšlený, nebo ho nakonec věnovat Zrnkům obecně. A připadalo nám lepší nechat ho pro Tebe – už právě spíš jen jako pohlazení,jako připomínku alespoň virtuální opory, která by s Tebou měla jít dál i po „období hájení“ a která není o penězích, jen o tom že Tě máme rády, rády Tě potkáváme a která by měla vydržet… která by měla být o tom být s – nevím jak to napsat – s nadsázkou s „mediálně už nezajímavou Diny“. Přijmi ho, prosím, tak. O tom měl hlavně být… A tolik jsme se s jeho přípravou zdržely, že jsme myslím už opravdu poslední.
    Pohlazení vám všem..

  27. 27 10. Únor, 2010, edita hutterova:

    nooo , tak se Ti opět podařilo mě rozbrečet, a slzy padají a padají… souhlasím s Petrou, dáváš nám mnohem víc, než my Tobě- díky moooooc za to ,že jsi a hlavně Piš,piš piš a za Klárku mám největší radost , že má co potřebuje- hlavně díky skvělé mámě Diny(Miruš, anebo Misssorce)

  28. 28 10. Únor, 2010, tanzi:

    cítím to naprosto přesně jak to napsala Blanka v přísp.č.2

  29. 29 10. Únor, 2010, AndreaP.:

    Dinuško, nezříkej se pomoci, jak už tady někdo psal, je krásné pomáhat, když víme, kam ta pomoc směřuje…Klárka je úžasné děvčátko, celá Tvá rodina je úžasná a za ty měsíce, co tu chodím číst, mi už připadá, jako bych byla tam u vás. Navíc Tvé pocity, co prožíváš, znám taky, bohužel…a proto vím, že bolet to nepřestane, ale že bude líp ! A ty to vidíš i sama, že den po dni je to krapet lepší. Kolikát si na vás vzpomenu během dne, je to tak…koikrát mi tady tekly slzy a kolikrát jsem se tady smála.
    Jsem taky „holka od digiscrapu“, s nadšením jsem se vrhla do loček z collabu pro Tebe…je krásné sledovat, jak běží blog train, naplňuje mě to pocitem, že lidi nejsou lhostejní. A ten collab se fakt povedl, je nádhernej !!! Kdybys chtěla, moc ráda bych ty Tvé krásné dětičky „scrapla“ – jen tak pro Tebe, jen nevím, jestli smím :-)

  30. 30 10. Únor, 2010, Matu:

    Diny, ani neviem poriadne, čo napísať. Asi len toľko, že si to napísala krásne a pritom tak realisticky. Z článku je cítiť, že naberáš nový dych, že máš v hlave premyslené čo a ako ďalej. Ja ti prajem, aby sa ti všetko, všecečko splnilo do poslednej bodky tak, ako si to predstavuješ. Pekný deň.

  31. 31 10. Únor, 2010, Pisarka:

    Kurňa Diny (pardon) – ty jsi prostě neuvěřitelná baba – jak jsem teď četla tento článek, úplně mě zahrnul příval energie, který z něho jde. Pak že nejsi silná ženská – dobře, nejsi – ale jak to jinak nezvat? Díky.

  32. 32 10. Únor, 2010, Pajina:

    Diny,

    super, díky za tenhle článek. Cítila bych to stejně :o). A jsem moc ráda, že to takhle jde.

    Pajina

  33. 33 10. Únor, 2010, Peťa/Pezy:

    Milá Diny, nakukuju pořád, ale už tolik nepíšu a nejsem spisovatel ale vše v mysli cítím, jen to neumím říct, jsem ráda, že můžu číst tenhle blog, že píšeš a že vůbec jsi… hodně síly do dalších dní..

  34. 34 10. Únor, 2010, Kačule:

    Milá Diny!
    Holky už napsaly vše a já nevím, co napsat víc. Ještě ke všemu nemám ten úžasný dar… vtlačit myšlenky do těch správných slov.
    Nicméně si neodpustím: Vždycky jsi pro mne byla úžasná, už dávno před tím smutným listopadem, vždycky jsi byla mým vzorem.
    A VŽDYCKY BUDEŠ!
    Tak strašně ráda bych Tě chtěla poznat osobně, potkat tu báječnou ženu v reálu… ale nezavěšuju, jsem v pořadí :o).
    K.

  35. 35 10. Únor, 2010, Dido:

    Ahoj Diny!
    Víš, já si myslím, že tohle není dobrý krok… Je spousta maminek postižených dětí, které třeba nemají ten krásný dar – umění se rozdávat ve slovíčkách. Myslím, že než odmítat pomoc, je lépe ji nabídnout dál, máš-li opravdu pocit, že ji sami nevyužijete.P.

  36. 36 10. Únor, 2010, Diny:

    Dido, nezlob se, ale já svého daru nezneužívám. Psala jsem hodně na net už v dobách, kdy se u nás vůbec nic nedělo. Psala jsem v dobách … reakce, deníčky, básničky … kdy jsem vůbec netušila, co se stane.

    Já pomoc neodmítám, vidíš to někde v textu? Já si jen myslím, že je čas jít dál. Za jiné maminky mluvit nemůžu a ten, kdo chce pomoci nám, má zřejmě své důvody, proč tak dělá – a jedním z nich je možná i to, že nás zná… že čte tento blog a že je s námi … Nepřijde mi fér s důvěrou lidí a pomoci nám jakoby obratem obchodovat a nabízet jí jiným. To se přece nedělá. Možná tobě by to nevadilo, možná někomu jinému ano. A já opravdu nestíhám starat se o ještě další věci jako je případné přesunutí pomoci dál. Klidně mě nazvi sobeckou, ale já prostě ten čas opravdu nemám. A ani mi už nezbývá organizační mechanismus, já mám prostě dost už tak …

    Navíc prostě si myslím, pokud nějaká maminka má pocit, že bych tu „pomoc“ měla poskytnout jí, že je to hodně i na ní. Opravdu se nezlob, já nevidím na tom, co jsem v článku napsala, nic špatného. Prostě to tak cítím.

    A kočky z Digiscrapu – vůbec si to prosím neberte, že mi ta akce vadí!! Já jsem se jen prostě lekla, že je toho už moc a jsem ráda, že je to jen dozvuk akce Kalendář a příště se těším, že jakákoliv další věc se bude týkat Zrnek všeobecně, tudíž Makulky, nedonošeňátek a třeba případných dalších dětí … a tady je právě prostor pro další maminky, jen o sobě dát vědět, zapojit se do komunity na BC … a být tam třeba i pro druhé.

    Já opravdu za sebe výčitky, že bych jen brala, nemám.

    Nicméně děkuju ještě jednou vám všem … i za krásné komentáře :) Kde mi zase děsně lichotíte, ale já to ustojím, naštěstí mám nos ala řekyně, takže to, že bych ho nosila směrem nahoru, fakt nehrozí :)))

  37. 37 10. Únor, 2010, Katyk:

    Diny, krasny, pohodovy, pozitivni clanek. Je z neho citit sila a odhodlani k dalsimu kroku.

    P.S. Rozpicky jsem delala, mely velky uspech, testo vyslo perfektne, proste to umis napsat, poradit, diky tobe jsem si uvedomila, jak jednoduche kynute testo je.

    P.P.S. Jestli se ti zda, ze je vas tam malo, klidne prijedu i s holkama ;))

  38. 38 10. Únor, 2010, Diny:

    Edit, teda to je fakt dobrej!!!!! V pátek mu budeme moc držet palce!!! To by bylo aby to nevyšlo!!!!!!!! :)

  39. 39 10. Únor, 2010, Jita:

    Díky Zrnkám, díky všem, kdo se o ně stará, díky všem kdo poslal, posílá…
    Užijte si to. Když by někdo nechtěl, tak nepošle. Nikdo není nucen. A tady se posílají korunky někomu, kdo je konkrétní. Už to tu někdo psal… Nejsou to jen peníze vhozené do kasičky a už dál nevím, co se s nimi stalo.
    Ale teď mi prosím prozraď, kde se kupuje ten tymiánový krém na kašel. To musím na svý děti mít, i když letos zatím zvládáme. Klidně na mail, až budeš mít chvilku…

  40. 40 10. Únor, 2010, zidule:

    máš velký potenciál a umíš nabídnout psaná slova, která potěší, poradí, je to tvoje divize, kterou čerpáš, nijak se nevnucuješ, nijak to nenastrojuješ, jsi fajn ženská, ikdyž pořád ještě nevím jak vypadáš :-)KIT je skvělý, taky si ho pořídím (pro holky, at jim ušetřím klikání: http://www.mimibazar.cz/foto.php?… )
    …a co s tou pomocí? Jen přijímej a když si budeš chtít třeba jen tak ulevit, tak můžeš nějaké zrnko pustit na nějaký spolek dětí, které trpí stejnou nemocí jako Klárka, nebo na výzkum, nebo šetři dětem na studium…

    EDITA HUTTEROVá tak držím LUKYNOVI všechny pěsti!!!!! Dej vědět, jak to dopadlo

  41. 41 10. Únor, 2010, Diny:

    Zidule – jak vypadám? Na BC v profilu mám fotku – jukni sem do diskuze Vaříme s Diny : http://www.baby-cafe.cz/modules.php?… , tak to rozřehtaný trdlo jsem já před skoro třemi lety … bylo to focené na Petříně, Klárkce bylo asi 10 měsíců, sama seděla, sama lezla … ještě jsme nic netušili.

    A když se podíváš níž, tak asi třetí komentář je můj, tak tam je avatar z poslední doby, jsem tam vyfocená asi před 14-ti dny.

    Strhaná ženská v brýlích – časy se mění ;) No ale je fakt, že takhle vážně se v hezkých chvílích netvářím, rozhodně se tak nehodlám tvářit v první jarní den ;)

  42. 42 10. Únor, 2010, Cal.:

    Zase jsem nahléhla na Tvůj blog (a zase trochu s pocitem, že se to snad ani nehodí) a po nějaké době mě Tvůj článek rozesmutnil – a zase mi naskočila písnička, možná už tu byla.

    http://www.youtube.com/watch?…

    Já netuším, co je o ten collab a co je to kit, ale obecně bych řekla, že je to asi něco spíš pro Tvoje děti než přímo pro Tebe, takže vlastně ani odmítat nemůžeš, jsi jen pouhý správce a prostředník :-))).

  43. 43 10. Únor, 2010, Hanka:

    Milá Diny,
    ani pořádně nevím,co napsat,nemůžu se srovnávat s tvým téměř spisovatelským umem. Chci ti jen napsat, že sem chodím od listopadu a denně na vás myslím. Jsem moc ráda, že jsem tě -byť jen virtuálně- poznala, bohužel za tak tragické situace. Obdivuji tě, jak jsi silná – i když ty si to o sobě nemyslíš, ale jsi. Já ti moc děkuji, za tento blog a z celého srdce ti přeji jen to dobré, hlavně zdraví pro tebe a tvé děti. Mám tě moc ráda, i když se vlastně neznáme. Dnes v noci se mi o tobě dokonce zdálo:-) Těším se na další příspěvky a další fotky tvého čtyřlístku. Hanka

  44. 44 10. Únor, 2010, Cal.:

    P. S.

    Jinak bych si to taky ráda koupila, ale nevím, na co to slouží, a to ani po přečtění dlouhého příspěvku Sity.

    Ale zase kolem a kolem – nebyla by to první věc, kterou bych zakoupila, aniž tušila, co to vůbec je:-)))

  45. 45 10. Únor, 2010, Diny:

    Sito – vůbec jsem netušila, jak dlouhá cesta a kolik lidí stojí za tím kolabem pro nás … děkuju …

    Víš, není to o jitření ran, opravdu mi nešlo o mě… spíš jsem se bála, když jsem tu diskuzi na BC viděla, že (a jsou tací a chodí i sem) si někdo řekne: no to už by snad stačilo ne?

    Bohužel i když se tvářím, že se mě to nedotýká, tak mi vadí názory, které sem tam někde problesknou. Proto jsem měla potřebu napsat tenhle článek. Není to znevážení vaší práce. To vůbec – a prosím vyřiď spoluautorkám poděkování, je to nádherně udělané a jestli mě něco dostalo, tak ten název … Kdysi v prehistorii jsem si s digiscrapbookem hrála, ale chybělo mi to, co tam všechny máte, ten dar rozehrát jednotlivé součásti do finální podoby něčeho tak krásného, že se tají dech … A když mi něco nejde, tak to radši uznám a nechám to dělat ty, které to baví a mají na to:)

    Moc ti děkuji za tvůj komentář:)

  46. 46 10. Únor, 2010, Diny:

    Calpurnie, ty jsi mě rozesmála :))))))

    A ještě k vám ostatním – nevykejte mi, tady si všichni tykáme ju?:)

  47. 47 10. Únor, 2010, sita:

    cal, opravdu jsem se teď zasmála …

    http://www.mimibazar.cz/bazar.php?…

    jedná se o speciální formu počítačové grafiky, která je určená maminkám a babičkám, pro ozdobení a ozvláštnění fotografií vnoučat. Vznikl z klasického papírového skládání ozdobných fotoalb /sem tam jsou klasické scrapy vidět i třeba v loskutákovi) jenže tohle se dělá úplně celé v počítači a pak se to jen vytiskne.
    Takže si myslím že je to něco podobného jako kdybych si já koupila… teď mě nenapadá nic, co nutně nepotřebuju sakra… :-D

  48. 48 10. Únor, 2010, edita hutterova:

    joooo holky to dám,protože to je událost hodně napínavá- aaaa jestli to vyjde tak bude portrét – asi Klárky v tužse – to je Lukynova nejsilnější zbraŇ- to dává aj se 3 prsty :o)))

    mužete mrknout na FC- Lukáš Hutter- má tam něco na ukázku- maluje od 5 let
    nemáme auto, barák, ale zdraví, lásku a vždělání jooooo a víc nepotřebuju

  49. 49 10. Únor, 2010, edita hutterova:

    sito- to je nádherný skutek- jdu to prostudovat – máte můj obdiv, jsem šŚTASTNÁ,ŽE „DOBŘÍ LIDÉ NEVYMŘELY“

  50. 50 10. Únor, 2010, Hanzelka:

    Milá Diny,

    také se připojuji k zástupům tvých obdivovatelek(ů), fandím ti a držím palce a mám nesmírnou radost z každého pokroku.
    Objevila jsem tvůj blog náhodně někdy v říjnu, krátce před tou tragédií, když jsem na netu hledala nějaké informace o SMA a od toho dne sem chodím každý den a všechno to prožívám s tebou i s ostatními.
    Nikdy jsem nic nenapsala, až dnes. A vede mně k tomu zvědavost, stejně jako CAM netuším co to je ten kit Collab a k čemu slouží. Dívala jsem se na odkaz, vypadá to moc pěkně ale netuším, co můžu očekávat, když si to objednám, to jsou nějaké obrázky na zeď nebo nějaký počítačový program nebo co to je vlastně? Přimlouvám se o polopatické vysvětlení pro nezasvěcené.

  51. 51 10. Únor, 2010, Hanzelka:

    Koukám že už to Sita vysvětlila, dřív než jsem se stačila vymáčknout. Díky.

  52. 52 10. Únor, 2010, Anulenka:

    Milá DINY,
    zrovna dnes jsme s kamarádkou probíraly dva životní přístupy : „BRÁT“ a „DÁT“, že někdo se snaží za každou cenu brát, z každé situace něco vytěžit pro sebe…a někdo druhý stále dává (nejen v materiálním slova smyslu), i sám sebe…
    Ty jsi v šílený životní situaci, nikdo by nemohl ani ceknout, kdybys jen přijímala, měla bys na to plné právo, ale to bys prostě nebyla TY. Dáváš tolik......nám všem tady tolik naděje, energie, úsměvů, samu sebe všanc všem, co sem chodíme. Neboj se přijmout to, co ti chce dát někdo druhý – ze srdce (nikdo nemusí)!!!!!!

    An.

    P.S: Asi se řadím do stejné skupiny jako Calpurnie, taky jsem netušila, oč jde :-)

  53. 53 10. Únor, 2010, Pawli:

    Milá Diny,

    gratulujeme k vykročení ze smutných do slunných dnů :-).

  54. 54 10. Únor, 2010, AndreaP.:

    Tak si tady tak pročítám ty komentáře, a musím se usmívat…Síťa to napsala krásně, my jsme prostě ty „šílené fanatičky“, co si hrají s grafikou a baví nás to. Hezky skládat vrstvičky, vzít fotku, ze které nakonec vyjde něco úplně jiného a tak. Ten collab je opravdu nádherný, je v něm symbolika, láska…a já si jdu něco scrapnout :-)

  55. 55 10. Únor, 2010, janca:

    Diny, zase moc krásně napsaný. Musím souhlasit, že není potřeba se brát pomoci. Ty i tvoje děti si jí určitě zasloužíte. Tvoje příspěvky mi dodávají sílu a čerpám z nich strašně pozitivní energie. Koukala jsem i na recepty a některé určitě musím doma vyzkoušet. Tak si tu pomoc vlastně „odpracuješ“ psaní blogu a příspěvků. Navíc jste všichni strašně sympatičtí i tím, jak to bezvadně všechno zvládátě. Těším se taky na jaro a na další návštěvu u vás

  56. 56 10. Únor, 2010, sita:

    http://www.mimibazar.cz/scrapbooky.php bez tečky omlouvám se

  57. 57 10. Únor, 2010, Hanzelka:

    Diny, taky souhlasím s tím že pomoci se rozhodně neboj ani neodmítej. Jistě existuje spousta dalších lidí kteří by pomoc také potřebovali.
    Ale právě tím jak ty k tomu všemu přistupuješ, jak se pereš s nepřízní osudu, že to nevzdáváš, že přes to všechno co tě potkalo jsi plná optimismu, že sama nikoho o nic nežádáš, ale naopak daleko víc rozdáváš, tak právě to vede spoustu lidí k tomu, že chtějí pomoct právě tobě. A že si to zasloužíš tak o tom vůbec nemůže být pochyb.

    A třeba to taky někoho nakopne k tomu, aby se začal líp dívat kolem sebe a ve svém okolí najde někoho, kdo taky potřebuje pomoc, ale nemá ten dar sdílení jako máš ty. Myslím, že tvůj příběh spoustě tvých čtenářů zamíchal s žebříčkem hodnot v tom dobrém slova smyslu, řadím se mezi ně a za to ti děkuji. A je mi ctí, že i mé zrníčko se mohlo stát nějakou malou součástkou vašeho Bédi.

  58. 58 10. Únor, 2010, Dido:

    Diny, vidím to v textu..Je tam naprosto jasné a viditelné STOP. Jsem prakticky uvažující člověk. Proto mi přišlo škoda vyhlašovat takhle veřejně „stop stav“. Tvou časovou vytíženost chápu, na druhou stranu musím konstatovat, že kdyby ses dala na charitu, nebylo by to vůbec špatný (:-)), já moc nevěřím, že finance, které posílám někam do Afriky apod. tam skutečně doputují, ale tobě bych to věřila :-)
    Nevím..přišlo mi, že jsi na mě vyštěkla jak v sebeobraně..Jako kdybych ti řekla, že si ty finance nezasloužíš a že je máš dát někomu jinému. Tak to přeci není…

  59. 59 11. Únor, 2010, Gabina:

    Diny, dekuji za to ze jsi. Za vsechny Tvoje slova.

  60. 60 11. Únor, 2010, Silvie Natrix:

    Diny, děkuji.

  61. 61 11. Únor, 2010, Tereza:

    Diny, pomoci se fakt neboj a neodmítej jí. Ty všichni lidi,kteří něco poslali tak stojí při tobě a mají tě moc rádi.
    Děkuji za to,že jsi.

  62. 62 11. Únor, 2010, Verkak:

    Tak jak bych začala. Asi tím, že díky moc Siti a spol za nádherný collab, který se mi hřeje v PC :-). Po dlouhé době zase zasednu a budu tvořit, je fakt nádherný.

    Diny, myslím, že Tvůj článek je reakce na ty, kteří psali v tom smyslu, že nejsi jediná na světě, kvůli tomu, co Tebe a Tvoji rodinu potkalo. Ale takovým lidem to může být jedno. My, kdo Tě známe z BC nebo z Klárčiného webu, komu jsi blízká, i když jsi vzdálená a neznáme se osobně, tak Tě prostě podpořit chceme, i když „jen“ tím malým zrníčkem.

    Mám z Vás radost, jak se Vám vede neb jsem dočítala od ledna bo PC stávkoval. Měj se hezky a jak sa u nás na valachoch říká – pooptůlaj všechny za mňa a Tobě spešl pusenu ! Pa, Velká Bojovnice !!!

  63. 63 12. Únor, 2010, Ardnas:

    deníček je krásný smutně-veselý nebo jak to říct … nevím co napsat, kéž bys ani dříve naši pomoc nepotřebovala.
    Sandra

Vložit komentář

nahoru »