Vím, že Bůh by mě nepostavil před něco, co nemůžu zvládnout.
Jen někdy si přeju, aby mi zas až tak nedůvěřoval ...
Vím, že Bůh by mě nepostavil před něco, co nemůžu zvládnout.
Jen někdy si přeju, aby mi zas až tak nedůvěřoval ...
Dnešní odpoledne jsme strávili s Hovorčaty:) Ve Vimperku maj totiž jarní prázdniny a tak se celá banda přesunula poblíž k nám, k babičce a dědovi.
Tak jsme je po spaní přepadli. Davídka jsem vyzvedla ve školce (ten tam nebyl dlouuuhoooo) a jelo se.
Za dvě a půl hodiny jsme si s Luckou stačili říct dvě věty a to ještě organizační, ještě že to večerní ajsko jistí :))
Asi sedm minut mi bylo dáno si povídat s její maminkou a taťkou a dokonce dopít studené kafe (ne že by nebyli pohostinní, ale horký jsem ve dne nepila už hodně dlouho:))) Lucka se mezitím obětovala a v předsíni zvládala nájezdy tygrů a leopardů ;)
Klárka s Kájou byli naprosto unešení houpacími křesly vlastní výroby, no skoro se z nich nehli,
když pak přišli unavení králící, Miška a Davča z bobování s dědou, tak se dokonce strhnul boj :))
Bylo to prima, Mírovi i Peťulce se moc líbila Klárčina sedačka, prej by takovou taky chtěli:))
A ještě jedna detailní Kájíkova – asi je jasný, proč toho kluka prostě miluju, že jo!!! :)))
v kategorii Projekt 365 | 17 komentářů