Klárčin blog

Tak mi dnes přišla zpráva od mého advokáta, že za necelý měsíc bude soudní líčení s „ním“.

Zatím jsem rozhodnutá tam jít. Poprosím mamku, aby mi pohlídala děti, je to docela brzy ráno. Chci u toho být, mám právo tam být. Před zákonem Mildu zastupuju, on už se bránit nemůže. Plnou moc má tedy můj právník, ale … chci „ho“ vidět.

Chci slyšet, co bude vypovídat, jak se bude tvářit … chci vědět, co budu tváří v tvář cítit. 

Nevím, jestli hned ten den padne nějaké rozhodnutí.  Podle zákona mu hrozí až pět let, ale podle různých advokátů a co jsem si tak s někým psala, tak odejde s podmínkou…

Nedávno na Seznamu proběhla zpráva, že v Anglii pokousala porodní asistentku rodička, do ruky … a dostala pár týdnů natvrdo.

U nás zabijete tátu tří dětí, vlastně skoro čtyř, měl Zuzku jako vlastní … zabijete někomu manžela, někomu syna, bratra, vnuka … zabijete svou vlastní nepozorností člověka, který mohl ještě strašně dlouho žít. Měl jen 37 let …

A protože jste nepil a zatím jste nikoho nezabil, nebo třeba jen neukradl … dostanete podmínku. 

Jsem na to zvědavá. Nechci žádnou pomstu, chci jen trest. A podmínka pro mě a celou rodinu trestem není.

Miláčku, vím … cítím … že bys nad tím taky nemávnul rukou … to není o odpuštění. To je jiná kategorie a kdoví, jestli k ní někdy dospěju. Ale za chyby se platí. „On“ by měl platit …  

Moc nám chybíš … chybíš tolika lidem, v tolika srdcích je prázdno … kdyby člověk mohl ještě jednou pohladit tě … aspoň po ruce … kdyby měl šanci se rozloučit … 

Půjdu tam. Musím … za tebe …