Stoleček (73. den NP365)
Když jsem se stavovala v neděli v Ikee na Zličíně, tak jsem ho tam uviděla:)
Rostoucí stoleček – a navrch i větší, než ten který děti mají, takže se k němu krásně vejdou nejen se svačinkama, ale i s malováním, modelováním a tak. Úplně mi uhranul. Jsem ale zvyklá si nechávat věci projít hlavou, tak jsem šla nejdřív na kafe (tam jsem si ho dobře prosolila, protože jsem si představovala, jak se po víkendu v Praze vrátím domů a těšila jsem se na děti a jakoby mi najednou došlo, že On mě už nepřivítá … že na mě doma nebude čekat jako na mě čekával, když jsem občas někam vyjela sama … že mi neřekne tak jak to uměl jen on, hezky protáhle Ahoooj … že mi nedá pusu a že prostě … ), a pak jsem se prošla ještě spodním patrem … a nakonec jsem ho koupila.
Vize toho, že Klárka bude už moci používat ten vyšší polštářek na malém vozíku, že se jí bude líp jezdit – a ten malý starý pomalovaný stoleček ještě někde využijem (třeba v garáži:)), byla prostě lákavá.
Akorát že od neděle do dneška stoleček ležel rozebraný v jídelně a měl v postranicích akorát špalíčky zatlučené Davídkem (přišel si říct o Herkules a opravdu sám naťukal krásně rovně osm špalíků:) ). Protože ten návod ke stolku mi přišel prostě jak psaný, malovaný maďarštinou. Usoudila jsem, že je to stavem mé mozkovny, prostě jsem vůbec nechápala, co kam patří a tak jsem to nechala být na lepší časy:)
Ty nastaly dnes po obědě, najednou jsem dostala elán a otevřela návod a to co se mi předtím zdálo nemožné, najednou docvaklo. Během chvilky byl stolek smontován, akorát mi zbyly tři součástky, takové další vyztužení, stolek je pevný i bez toho a kluci se k němu dostanou i ze stran, což by jim v případě montáže vadilo. No pro jistotu díly schovám, třeba na ně dojde ;)
Raději jsem dětem zakázala na stůl nelízt, což Klárka kvitovala, že ona na něj teda nepoleze :)))
Takže tady je výsledek a nadšení je veliké:) Jak dětí, tak mé:) Dětí z nového, většího stolečku, a mé protože ho blondýna složila, aniž by se praštila kladivem do prstu, popletla díly nebo si prošroubovala ukazováček a hlavně, protože je stůl nastavovací na výšku – budu teda muset v nějaké dohledné době dovrtat mezi otvory v každé noze jednu díru, to bude taky maso – ale my se práce nebojíme, my si k ní lehneme (naše oblíbené motto:)))








Vloženo 23. Únor, 2010 v 18.27
Vloženo 23. Únor, 2010 v 19.23
Vloženo 23. Únor, 2010 v 19.34
Vloženo 23. Únor, 2010 v 19.37
Vloženo 23. Únor, 2010 v 19.55
Vloženo 23. Únor, 2010 v 20.04
Vloženo 23. Únor, 2010 v 20.07
Vloženo 23. Únor, 2010 v 20.23
Vloženo 23. Únor, 2010 v 21.25
Vloženo 23. Únor, 2010 v 22.26
Vloženo 24. Únor, 2010 v 7.01
Vloženo 24. Únor, 2010 v 8.07
Vloženo 24. Únor, 2010 v 8.46
Vloženo 24. Únor, 2010 v 9.05
Vloženo 24. Únor, 2010 v 9.23
Vloženo 24. Únor, 2010 v 11.06
Vloženo 24. Únor, 2010 v 17.00