Klárčin blog

Crrr, crrrr, crrrr …

Spojovatel: „A nezapomeňte, jen pět minut, nic osobního, jinak dva roky žádné volání, ano? Ani těch pět minut měsíčně!!“

Já: „Ano.“

Spojovatel: „Dobře, přepínám …“

Crrr, crrr, crrrrrrrr …

Tluče mi srdce, cítím ho až v krku. Telefon mi ze zpocené dlaně klouže, rychle ho přendavám k druhému uchu a tu pravou si utírám do svetru.

„Ahoooj“ – ozve se z druhé strany známý hlas.

Málem upustím sluchátko.

"Ahoj mi … mé …(nic osobního, rezonuje mi v hlavě, ale proč, sakra, proč??? Mám pět minut na to se ho zeptat na cokoliv, co jsem nestihla a nesmí v tom být nic osobního, takže jen věci praktické … ale když slyším jeho hlas po takové době … polykám slzy a nejsem schopná mluvit…)

„Prosím tě, kde máš tu vojenskou knížku?“ – koktám a připadám si jako v divném snu. Mluvím s NÍM, můžu se ho na cokoliv zeptat, co mi ulehčí dořešit co se nestačilo, ale nesmím mu říct, že se mi strašně stýská, že nám všem chybí, že se to nemělo stát … že ho miluju … 

„Myslím, že jsem jí naposled viděl v té aktovce, co jsem nosil dřív do práce, ale kde je teď, nevím, podívej se tam.“ – mluví jakoby se vůbec nic nestalo, jakoby se měl vrátit večer domů, jakoby … bylo všechno jako dřív …

„A … a … mám vysypat až mi přivezou písek tu dlažbu před garáží? Jsem jí dneska zametla a jsou tam díry …“ – blekotám přijde mi nesmysly, ale když jsem to dneska dělala, tak jsem přemýšlela, jak to dělal a prostě nevím …

„No jasně“ – slyším jak se usmívá.

Trhá mi to srdce… potřebuju se zeptat na dalších tisíc věcí, které tu zůstaly nedodělané a s kterými si nevím rady, ale … místo toho začnu brečet :" Miláčku, strašně se mi stýská … a dětem … proč …"

Nestačím už nic říct. Telefon je hluchý. Konec. Porušila jsem pravidla.

.............­.............­.............­.............­..............

Nedávno mě napadlo, kdyby tak šlo … třeba jednou za měsíc, jednou za půl roku … zavolat do nebe. Nebo prostě TAM … i kdyby jen kvůli vyřízení věcí, které se nestihly, abych se mohla zeptat … i za cenu, že bych mu nemohla říct nic osobního … prostě jsem si to představovala, ještě ho slyšet … chviličku … 

Stejně bych nikdy žádná pravidla nedodržela. Popravdě bych z toho telefonu asi docela šílela. Možná je dobře, že většinu odpovědí na své otázky nosím v sobě. Jen se musím zastavit a poslouchat. Jsou tam … jako ty. Vlastně spolu takhle můžeme mluvit často. Jen tu zodpovědnost za to, jak to dopadne, tady … v životě … už nesu sama. 

Už mi to nikdo nevymluví.

Předjaří je tu!!!:) 

Určitě nám Zima ještě ukáže tesáky, určitě ještě přijdou mrazy a nemáme zdaleka vyhráno. Ale – dnešní den prostě voní skorojarem. Sluníčko se opírá do střech, které se bílou peřinou už nepřikryjí, i do hromad sněhu, které stydlivě hubnou.

Káčka usnula, Davídek si šel malovat omalovánky a já vyběhla za holkama na louku.

Škoda, že jsem mohla být jen chvíli, děti nemůžou v domě zůstat dlouho samy. Sluníčko pálilo a vzduch tak voněl, že jsem úplně cítila takový příval energie … a takové těšení se na jaro a na teplo a prostě na všechno, co přijde … že bych klidně dnešní odpoledne na těch našich pastvinách strávila:)

Tak jsem jenom po zimě vymyla koryto s vodou (v mrazech jen dolívané horkou vodou) a nanosila čtyři vědra čerstvé vody, udělala asi pátou podestýlku oddělení šestinedělí (u holek teda doufám jen v dvoudenní:)) – Matýsek to musel hned jít zkontrolovat, prostě chlap, jestli to tam prej budou mít holky s miminama obyč nebo nadstandart (mezi námi, docela by mě zajímalo, jestli se vůbec kluk jeden dostal k akci a jestli aspoň jehňátko Máji, jeho družky, bude jeho:))).  

Nemám ráda ani u ovcí bordel, ale po zimě … je to docela tragédie, brigádnických hodin padne až sleze sníh úplně, hodně. Jenže – to že všechno taje je prostě zase pozitivní a basta, takže i z téhle břečky jsem prostě měla radost :)))

Cestička k senu – jak je hlad donutil, potvory mlsný;)

No a nakonec … být tak kočkou … vyhřívat se na studni a nic nemuset … ty naše dvě se teda rozhodně maj:) 

Jaro už prostě stepuje za rohem. A s ním všechno hezký, co může tohle roční období přinést :) Věřím tomu, cítím to, bude líp. A to je moc dobře:)