25 Únor 2010

Telefon

V kategorii Denní deníčky |

Crrr, crrrr, crrrr …

Spojovatel: „A nezapomeňte, jen pět minut, nic osobního, jinak dva roky žádné volání, ano? Ani těch pět minut měsíčně!!“

Já: „Ano.“

Spojovatel: „Dobře, přepínám …“

Crrr, crrr, crrrrrrrr …

Tluče mi srdce, cítím ho až v krku. Telefon mi ze zpocené dlaně klouže, rychle ho přendavám k druhému uchu a tu pravou si utírám do svetru.

„Ahoooj“ – ozve se z druhé strany známý hlas.

Málem upustím sluchátko.

"Ahoj mi … mé …(nic osobního, rezonuje mi v hlavě, ale proč, sakra, proč??? Mám pět minut na to se ho zeptat na cokoliv, co jsem nestihla a nesmí v tom být nic osobního, takže jen věci praktické … ale když slyším jeho hlas po takové době … polykám slzy a nejsem schopná mluvit…)

„Prosím tě, kde máš tu vojenskou knížku?“ – koktám a připadám si jako v divném snu. Mluvím s NÍM, můžu se ho na cokoliv zeptat, co mi ulehčí dořešit co se nestačilo, ale nesmím mu říct, že se mi strašně stýská, že nám všem chybí, že se to nemělo stát … že ho miluju … 

„Myslím, že jsem jí naposled viděl v té aktovce, co jsem nosil dřív do práce, ale kde je teď, nevím, podívej se tam.“ – mluví jakoby se vůbec nic nestalo, jakoby se měl vrátit večer domů, jakoby … bylo všechno jako dřív …

„A … a … mám vysypat až mi přivezou písek tu dlažbu před garáží? Jsem jí dneska zametla a jsou tam díry …“ – blekotám přijde mi nesmysly, ale když jsem to dneska dělala, tak jsem přemýšlela, jak to dělal a prostě nevím …

„No jasně“ – slyším jak se usmívá.

Trhá mi to srdce… potřebuju se zeptat na dalších tisíc věcí, které tu zůstaly nedodělané a s kterými si nevím rady, ale … místo toho začnu brečet :" Miláčku, strašně se mi stýská … a dětem … proč …"

Nestačím už nic říct. Telefon je hluchý. Konec. Porušila jsem pravidla.

.............­.............­.............­.............­..............

Nedávno mě napadlo, kdyby tak šlo … třeba jednou za měsíc, jednou za půl roku … zavolat do nebe. Nebo prostě TAM … i kdyby jen kvůli vyřízení věcí, které se nestihly, abych se mohla zeptat … i za cenu, že bych mu nemohla říct nic osobního … prostě jsem si to představovala, ještě ho slyšet … chviličku … 

Stejně bych nikdy žádná pravidla nedodržela. Popravdě bych z toho telefonu asi docela šílela. Možná je dobře, že většinu odpovědí na své otázky nosím v sobě. Jen se musím zastavit a poslouchat. Jsou tam … jako ty. Vlastně spolu takhle můžeme mluvit často. Jen tu zodpovědnost za to, jak to dopadne, tady … v životě … už nesu sama. 

Tento článek byl vložen 25. Únor, 2010 v 17.42 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

16 komentářů k “Telefon”

  1. 1 25. Únor, 2010, souris:

    Uf!
    Idem rozchodit tie zimomriavky co mi naskakali po celom tele. Tnes do ziveho, Diny!
    Velmi na vas myslim a prajem teda skoru a krasnu jar.
    K tomuto clanku ako komentar davam len jednu nemu poklonu.

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 17.49

  2. 2 25. Únor, 2010, Martin:

    Milá Diny,
    Ty máš ale nápady!
    I když je to možná kruté, tak dobře víš, že to nejenom nejde, ale sama zčásti píšeš i o tom, že je vlastně dobře, že to nejde. Ještě tolikrát Ti nějaká událost, věc, pocit, myšlenka atd. připomene manžela, až se Ti z toho třeba nahrnou slzy do očí a možná se z toho budeš i nějakou dobu vzpamatovávat. Je však naděje, že to bude časem alespoň vždy o trošíčku lepší. Dokážeš si však představit to velké rozhození, které by Ti takový „telefonát“ třeba jednou měsíčně pravidelně přinášel? I když co já vím, třeba by to bylo taky časem lepší…
    Nám se ženou bylo dopřáno víc času. Žena mi stačila napsat stručný manuál, o co a jak je třeba se postarat (hlavně úklid a praní, taky nějaké platby). Na řadu věcí jsem se mohl ještě ptát. Navíc to dělala v době, kdy jsme si dělali naději, že to je jen dočasné… Stejně už jsem to někam založil a i když si mnohé pamatuji a podle něčeho se i dál řídím, tak už různé věci dělám po svém nebo jsem dostal další/jiné rady a nápady. Já vím, říkáš si, nestarám se o barák ani o hospodářství, to je fakt.
    Ale taky je fakt, že i já jsem dnes myslel, pro změnu na mojí mámu. Když jsem dnes byl na povídání o zdravé výživě a v podstatě všechny ingredience jsem od mámy znal. Můj postoj k tomu je trochu skeptický, i když leccos i používám. Přesto mi bylo dnes líto, že se už mámy na žádný recept nebo na postup prostě nezeptám (ona sice přejímala, ale originálně a různé nápady přetvářela).
    Držte se a věř, že s přibývajícím sluníčem a teplem bude přece jen zase o trochu líp! To Ti ze srdce přeju.
    Martin

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 18.15

  3. 3 25. Únor, 2010, Diblik:

    Hm…
    Myslim, ze je dobre, ze to nejde, po kazdem takovem telefonatu by ses asi vratila zase na zacatek a bylo by to honde zly a bralo by to hooodne sil…
    Preju hodne sil a slunicko nejen na obloze, ale at prozari i vase vsedni dny…

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 18.22

  4. 4 25. Únor, 2010, Baruschka:

    uf.. chtěla jsem napsat úplně to samé jako souris.. Posílám objetí..

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 18.59

  5. 5 25. Únor, 2010, Edit:

    Diny, tak fantazie Ti faaakt nechybí… toto je skoro jako od Hitsckoka(nevím jak se to správně píše). A víš co, dnes zmizel z Fc náš Jan P.- jsem z toho smutná, nevím proč??????Bude mi za ním taaaak smutno :o(((, všimla sis to také?

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 19.44

  6. 6 25. Únor, 2010, Petra:

    Jak napsala Souris zimomriavky tak presne to mam kdyz to ctu..proste je to strasny,bezna­dejny…musi to byt hrozny vedet ze uz nikdy :( Ikdyz, kdo vi jak to je…? Ale ted dokud ty zijes,tady a ted uz na to budes bez nej a ja ti preju hodne sily a casem vice a vice radosti.Diny je mi to lito,ach jo…

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 19.59

  7. 7 25. Únor, 2010, Věra(Fool-pick):

    Tedy Diny, tak ještě teĎ mi buší srdce, přiznám se že jsem vůbec zpočátku nechápala.....ale uvnitře tě chápu beruško…tak moc na Vás všechny myslíme

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 20.01

  8. 8 25. Únor, 2010, tanzi:

    ´..........a tu vojenskou knížku jsi už našla? …
    ;-)

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 20.08

  9. 9 25. Únor, 2010, Peťulína:

    Diny…
    …souhlasím se souris…
    …piš, piš, piš, je to pak lepší…
    …moc Ti rozumím, té samotě a touze a vědomí že to nejde…
    …máme to podobné, napriek tomu že já som stratila mamku…
    …taky bych si chtěla někdy, za půl roku, čtvrt, zavolat…do nebe…a říct jí, jak moc ji mám ráda…i když si ji nepamatuju… máme to o dosť jiné, přesto Ti rozumím…
    ..drž se! Ta mrcha nás přece nedostane! Máme je tu pořád, vzpomínky se neberou..jak zpívá Jarek… to co však v sobě mám, to nedostanete…Peťa F.

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 20.11

  10. 10 25. Únor, 2010, Lenka:

    Ahoj, nechci psat nic osobniho. Jen z toho dopisu si nic nedelej.Ber, prosim,mou rodinu s rezervou.Na vyhrocene situace jsme opravdovi kadri. Hlavne bud v klidu. To je nejdulezitejsi.
    pac a pusu
    P.S. A netyrej se temahle predstavama. Zkus variantu setkani az jednou nahore, ta aspon zahreje.

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 20.17

  11. 11 25. Únor, 2010, Fiall:

    Ach Diny, Souris to napsala přesně.
    Někdy ta velikánská fantazie umí potrápit.
    Posílám obejmutí.
    Jednou se sejdete a všechno si povíte i to kde jsi měla hledat tu VK a jestli ten písek nasypat........

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 21.08

  12. 12 25. Únor, 2010, Anulenka:

    ty jo…silné, drsné, tolik opravdové a skutečné.....kdyby to šlo, chtěla bys to opravdu? jak říká Martin to rozhození by asi bylo nepředstavitelné…

    Posíláme pohlazení!
    An.

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 21.39

  13. 13 25. Únor, 2010, Gábina:

    Páni, hned od začátku jsem byla zmatená… ale pak mi to došlo (jsem blondýna :) )
    Až mi z toho mrazí… A myslím, že kromě psaní umíš i velmi dobře naslouchat a najít v sobě odpovědi na své otázky.
    Hezký večer všem

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 22.00

  14. 14 25. Únor, 2010, Tereza:

    Diny, je to opravdu hodně moc drsné, strhující a skutečné.
    Umíš krásně psát a tím se i vypisuješ.
    Objímám tě.

    Vloženo 25. Únor, 2010 v 22.04

  15. 15 26. Únor, 2010, makýš:

    Diny, to je prostě šílený…a asi úplně normální, vždyť proč by jinak spousta lidí navštěvovala různé okultní osoby, aby se spojily se záhrobím a oni se mohli zeptat na to, co už nestihli? Souhlasím s tím, že je dobře, že to nejde. Na některé otázky dokážou odpovědět i ti, co tu zůstali. Na některé halt už nikdy odpověď nebude. A na většinu vlastně odpověď znáš, jak píšeš.
    Ale napsalas to prostě úžasně.

    Vloženo 26. Únor, 2010 v 3.43

  16. 16 26. Únor, 2010, Marika:

    Já vím Diny, že tomuhle nevěříš, ale když jsem si přečetla dnešní článek, tak jsem sem prostě musela dát odkaz na tyhle stránky, na které jsem před časem narazila na netu. Ty paní neznám, třeba to jsou podvodnice, nevím.. Snad se nezlobíš, ale nedalo mi to..http://www­.fialovyplamen­.cz/sluzby

    Vloženo 26. Únor, 2010 v 16.39

Vložit komentář

nahoru »