Proč nepřestanu psát

28 Únor 2010

V kategorii Denní deníčky |

V posledních dnech se toho semlelo poněkud víc.

Na rovinu do očí nebo alespoň do telefonu nikdo nic neřekne, ale za mými zády se řeší věci, kterým, kdybych nezažila podobné aféry dřív, bych asi těžko uvěřila.Hodně jsem přemýšlela, hodně jsem se zkoušela vžít do těch druhých, ale to se mi asi nemůže podařit.

Článek Tabu prostě nevydýchalo hodně lidí, ale možná protože o Tabu byl, tak se to dalo čekat. Nicméně i mě to překvapilo. Zřejmě jsem otevřela jakousi třináctou komnatu dřív, než se čekalo, pokud se to vůbec čekalo.

Já ale nepřestanu psát.

Já a blog můj a mých dětí je prostě naší součástí. Rok a půl byl blogem i mého muže, který tragicky zemřel a měl ho rád. Rád si v něm četl, hodně jsme spolu o článcích mluvili, snad můžu i říct, že na něj byl pyšný. On introvert :)

Jsem šťastná a už jsem to tu psala několikrát, že mám ve fotkách i příbězích od léta 2008 zaznamenaný náš život, protože spoustu z toho bych prostě zapomněla. Mám zaznamenané naše smiřování se s diagnozou Klárky, převážně své pocity, náš denodenní boj, naše výhry, naše prohry, naše starosti, naše radosti.

A celým tím rokem a půl se táhne jako červená nit láska. Která u nás nechyběla.

Nemám se za co stydět, že jsem o ní psala a že o ní píšu dál, protože i když můj muž už s námi není, vlastně je pořád s námi. A navždycky bude. Nejen ve svých dětech.

Nemám se ani za co stydět proto, že je blog veřejný. Proč by nebyl? Blogů je na netu … na českém netu troufám si tvrdit, pět až deset tisíc? Nebo víc? Je jich tolik, že by se v nich člověk ztratil. Sama dost dobře nevím, proč ten náš má takovou návštěvnost, která se drží – můžu se jen dohadovat.

Ale argumentům, že sem chodí lidi číst si o neštěstí, že je to úchylný chování a že dětem hrozí nebezpečí – já prostě nevěřím, to je paranoia jak vyšitá.

Možná sem sem tam zabloudí nějaká ta Kamila nebo i někdo, kdo by se rád popás, chce si rejpnout, možná závidí podporu, kterou naše rodina má – ale věřím, že nikdo, nikdo by s námi neměnil.

Těchhle pár lidí neřeším.

Já prostě nepřestanu psát.

Díky blogu jsem mnohem víc v pohodě, než bych byla bez něj.

Díky blogu jsou tím pádem i daleko víc v pohodě mé děti, má rodina.

Díky blogu si myslím, že snad líp fotím než na začátku ;)

Díky blogu potkávám moc zajímavé lidi a dostává mě počet komentářů u různých témat, moc si jich cením. Myslím, že právě třeba takové téma Tabu překonalo daleko hranice klasického blogu …

Doufám a věřím, že můj blog pomáhá – proč byste mi to jinak psali, to si snad nikdo nevymýšlí.Má velký smysl, pro mě, a pro některé z vás.

Kdysi jsem ráda čítávala Reflex. Od jisté doby jsem přestala, nevím jestli změnou šéfredaktora nebo čím, prostě už to není ten starý dobrý Reflex a tak ho nekupuju.

Mám pro vás, kdo pořád něco hledáte, stejnou radu.

Nečtěte mě.Vám bude líp, a mě taky.

Nevěřím, že blogem ohrožuju děti nebo jejich výchovu, budoucnost a tyhle argumenty jsou prostě tak scestný, že už je prostě vidět, že nic jiného si najít neumíte.

A že to zvládáme, že se snažíme i s tím, co nám bylo naloženo, jít dál … a radovat se, těšit se z každého dalšího dne i když … je Klárka tak nemocná a i když nám zemřel táta dětí a můj muž … to je snad hřích? Hledat si svou cestu, jak z toho, co se stalo, jít dál.

Jakákoliv cesta, která mě a dětem pomáhá, je v pořádku.

Proto nepřestanu psát.

Tento článek byl vložen 28. Únor, 2010 v 15.57 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

Únor 2010
P	Ú	S	Č	P	S	N
« Led		Bře »
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28

Únor 2010

« Led

Bře »

1 28. Únor, 2010, Sabera:

Diny, správně. Jestli se blog někomu nelíbí, nebo se mu nelíbí to co píšeš, ať ho nečte… Důležité je co dává tobě (viz článek) a myslím že občas z něho čerpáme my všichni ostatní

Šárka

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.11

2 28. Únor, 2010, Marka:

Diny a nakonec jsi měla napsat ještě HAWK :) hihihi. Jseš prostě vtipná, a i když jseš nabroušená tak má tvé psaní „příchuť smíchu“ a já tě teda číst nepřestanu :) Nemůžeš se zalíbit všem, takový člověk na světě ani neexistuje… z komentářů si vycucej, co je důležité pro tebe a naprosto se vykašli na všechny ty, které ti nemůžou nic dát… A HLAVNĚ PIŠ DÁÁÁÁÁL

♥

PS: s Reflexem jsem to měla stejně (jak já se vždy těšila na Zeleného Raula…)

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.13

3 28. Únor, 2010, Biba:

Diny, jsem šťasná, že nepřestaneš psát. Byla by to škoda, Tvůj blog je úžasný.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.16

4 28. Únor, 2010, Míla:

Diny,
správně nepřestávejte psát. Jak říkala už moje prababička – blbcem nezatopíš. Člověk se potřebuje vypsat či vymluvit z „duše“. Zaznamenat své myšlenky. Někdo veřejně, někdo soukromě, ale v tom veřejném nevidím nic špatného a ani ohrožení dětí. Já píšu soukromě už asi 16 let si píšu deník a ráda se vracím k zážitkům, myšlenkám. . .

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.17

5 28. Únor, 2010, Andrea:

děkuji,že Váš blog zůstává veřejný.....čerpám od Vás strašně moc síly…děkuji a přeji moc moc síly,lásky a vůbec všeho
Andrea

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.21

6 28. Únor, 2010, Jitka:

Diny, prosím kašlete na všechny nepřející a nechápající. Těch druhých, co Vám rozumí, je určitě víc. Vaše psaní je nabíjející a jestli vedle Vás nabíjí i spoustu jiných lidí – je to prostě super. Buďte šťastná, přeji moc a moc síly. Jitka

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.41

7 28. Únor, 2010, Eva:

Ahoj Diny,
i já děkuji že nepřestaneš psát veřejně. Čerpám z něj strašně moc síly. Tabu jsem přečetla celé i se v něm občas našla, ale nekomentovala. Myslím že mi to nenáleží. Fandím tobě i Klárce a těším se na každý nový den a článek. Díky

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.42

8 28. Únor, 2010, annazesemajna:

jo, přesně tak

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.45

9 28. Únor, 2010, Dido:

Diny, možná by Ti mohlo pomoci, kdybychom my, kdo jsme tu s Tebou, něco o sobě napsali ??? Aby ti, kteří ti vyčítají, že píšeš pro jakési senzacechtivé blázny nebo kým že to, vlastně máme být, věděli, že jsme úúúplně normální a třeba jen hledáme milá slova a čerpáme sílu z Tvé vnitřní energie, kterou dokážeš rozdávat ve slovíčkách.Abys i ty věděla, pro koho píšeš…

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.49

10 28. Únor, 2010, JaniF:

Diny, čekala jsem na tvou reakci, věděla jsem, že příjde, čekala jsem co napíšeš, jak se rozhodneš. Jsem moc ráda, že sis vybrala cestu „Nedat se a jít si svou cestou“!
Rozhodně nesouhlasím, že by tvůj blog byl úchylný, že by mohl ublížit tvým dětem. Až budou větší a budou si číst tvoje řádky, budete si o tom povídat, a spoustu toho byste možná zapomněli, a ony to budou moci s tebou číst a vzpomínat.. Když jsem byla malá, vyprávěla nám maminka před spaním pohádky, ale mi měli vždycky raději povídání o tom, jak jsme byli malí.. Slyším to jak dneska, jak ležíme s bráchou a ségrou v posteli a říkáme: „mami vyprávěj nám, jak jsme byli malí..“ A ona vyprávěla.. o věcech radostných i o tom, jak s tátou řešili různé starosti… kdyby měla takový blog, určitě bych si v něm ráda početla… vzpomínky je třeba udržet, v dnešní době, která běží tak rychle a kde se ze dne na den vše mění…
Já ještě rodinu nemám, toto je vše přede mnou, a tvůj blog je mi inspirací, že si jednou také takový založím, právě pro to uchování vzpomínek, které ať jsou dobré či špatné, jsou součástí života.

Jak píšeš, tvůj blog má smysl. Já coby čtenářka z Prahy, která tě nikdy neviděla, se sem chodím jak na návštěvu podívat, inspirovat se, pousmát se, ale i poplakat, soucítit a poznat názor jiných lidí.
Jsem ráda za tento blog, jako sem nechodím na žádný jiný.

Možná ti, kteří tento blog kritizují, ať z tvé rodiny, známých či neznámých nakukovatelů, nejsou zvyklý umět si povídat o všem, nejsou zvyklý vyjádřit svoje city a názory veřejně, otevřeně a zároveň respektovat názory jiných, pokud jsou odlišné od těch jejich. Pro někoho to může být nepochopitelné takto otevřeně psát o běžných věcech i o těch, o kterých se denně nemluví, někdo může být zvyklý držet si své soukromí (radosti i starosti) doma, pod pokličkou a mají za to, že něco takového se nedělá.. Lidé jsou různí, jen škoda, že ten respekt se některým nedostává:(

A závist podpory? To já opravdu nechápu. Jak píšeš, nikdo by s tebou neměnil. Závist je hrozná vlastnost. Nedovedu si vůbec představit člověka, který by mohl cítit závist, vůči tobě..

Diny, tvůj blog opravdu pomáhá, ať si kdo chce, co chce říká! Já jsem si díky blogu více ponořila do Kamerunských oveček, které se mi opravdu tááák moc líbí, už dříve jsem sem chodila pro recepty, které máš na jedničku, začetla jsem se více do problematiky SMA a hlavně tvoje psaní, to tvoje psaní, ach Diny, až ty jednou vydáš tu knížku!! Mezi řádky nabízíš pohled na svět, odpověď na otázky, které člověka nutí přemýšlet, nutí se zamyslet a to je inspirativní, to má velkou sílu!
Čtu tvůj blog opravdu ráda, a díky němu jsem daleko pokornější k životu, ke každodenním běžným záležitostem!

Vy všichni, komu příjde tento blog divný dokonce úchylný si zkrátka smažte tuto adresu a navštěvujte jiné stránky, kde se budete cítít, jak na příjemné mávštěvě, stejně jako já zde. Je tak jednoduché zmáčknout „delete“ a smazat si to, co se vám nelíbí!

Diny za tvoje rozhodnutí děkuju, za tvoje psaní dvojnásob!
Přeju ať o své názory nemusíš tolik bojovat, ať brzy pocítíš ten respekt, který si zasloužíš!

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.52

11 28. Únor, 2010, Diny:

Dido, mihlo se mi to taky hlavou … ale oni by to stejně asi nečetli. Vidí jen svou pravdu a budou na ní trvat i kdyby já nevím co … jiný argument nemají, nechápou, že sem chodí tolik lidí si číst a proč to dělají – protože přece není normální, aby si někdo četl o tom, že jsem ráno vstala a uvařila si čaj, že jo …

Podstatu mého psaní i blogu prostě nechápou, když dokážou říct tohle. Kdy já naposled si ráno uvařila čaj ;) A navíc o tom napsala článek:)))

Vloženo 28. Únor, 2010 v 16.53

12 28. Únor, 2010, M:

PRO TY, CO NEDOKÁŽÍ POCHOPIT: Vy, co si myslíte, že se sem chodíme pást na cizím neštěstí, tak víte, proč sem chodím třeba já?????? PROTO, ŽE AUTORKA BLOGU JE NESMÍRNĚ INTELIGENTNÍ A STRAŠNĚ ODVÁŽNÁ A STATEČNÁ ŽENSKÁ, KTERÁ JE PRO NÁS CO SEM CHODÍME OBROVSKÝM PŘÍKLADEM, KTERÝ NIKDE JINDE NENAJDEME, PROTOŽE VĚTŠINA LIDÍ NEDOKÁŽE BÝT BOHUŽEL TAKTO UPŘÍMNÁ (A ČÍST, CO NAPSAL NĚKDO NEUPŘÍMNÝ JE ZTRÁTA ČASU). ČERPÁM Z JEJÍCH PŘÍSPĚVKŮ OBROVSKOU VŮLI ZVLÁDNOUT NELEHKÝ ŽIVOT, ČERPÁM Z JEJÍCH PŘÍSPĚVKŮ, JAK MÍT ŠŤASTNOU RODINU A JAK MILOVAT SVÉHO MUŽE TAK, JAKO HO MILOVALA ONA!!!!! JEJÍ UPŘÍMNOSTI SI HROZNĚ MOC VÁŽÍM A DĚKUJI ZA NÍ. TO, ŽE BY TO NĚJAK OHROŽOVALO DĚTI JE BLBOST – SPÍŠ JE TO NAOPAK. A ZA TO, ŽE SI JEDNOU BUDOU MOCI PŘEČÍST A PODÍVAT SE NA TO, JAKÝ BYL JEJICH ŽIVOT, JAKÉ BYLY DNI S TÁTOU A JAKÉ MĚLA MAMINKA POZDĚJI POCITY JÍ JEDNOU BUDOU STRAŠNĚ VDĚČNÉ, TO VÍM STOPROCENTNĚ.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 17.08

13 28. Únor, 2010, Soňa:

Diny, nepíši sem komentář často, přestože mě to kolikrát nutí… je moc dobře, že nepřestáváš psát to co je v tobě… lidé nepochopí, dokud se nedostanou do situace, kdy si člověk skutečně může říci jen „díky za každé nové ráno“

Vloženo 28. Únor, 2010 v 17.10

14 28. Únor, 2010, Makina:

Jů, Diny, objímám objímám objímám a mám velkou radost, že to nevzdáváš.

Víš, když jsi napsala, že tu přestaneš psát své osobní city, budeš se věnovat nemoci Klárky a dětem, tak mi to přišlo fakt líto, protože Tvůj blog se stal nedílnou součástí mého e-života a bylo by mi fakt líto, kdyby z něj vypadl, nebo kdyby ztratil svou šťávu a kouzlo a TEBE, protože TY jsi blog a ty ho děláš, jeho atmosféru, náladu.

Tak jsem fakt ráda .
A na Kamilu a jim podobné se vykašli, normální lidé jsou tu v drtivé přavaze. Jak neuchráníš svůj život od Kamil, tak neuchráníš tenhle blog. Musíš se s tím naučit žít a čelit jim.
M.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 17.20

15 28. Únor, 2010, M:

A víš co, napiš o tom všem knížkou – věnovanou jemu. Byl by na tebe hrozně pyšnej.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 17.40

16 28. Únor, 2010, Markéta:

Diny super, že nepřestaneš psát. A pro tvé děti není blog nebezpečím, spíš naopak obovským přínosem, a dle mého tím největším darem který jim můžeš dát, vždyť je to přece úžasný, pokud vytrváš a já věřím, že jo, že jednou si budou moct jako dospělí třeba i se svými dětmi nad články zavzpomínat a znovu prožít své dětství. Co já bych za to dala, kdybych si mohla takhle nalistovat den, kdy mi byly třeba tři, nebo pět, nebo když jsem šla poprvé do školy, fotky samozřejmě mám v albu, ale prostě ta nálada kolem nich chybí. Jsem opravdu ráda, že budeš pokračovat, jsi pro mne vzorem a už dlouho sbírám odvahu? spíše vůli překonat lenost a začít také s projektem 365, teď po přečtení článku na BC jsem rozhodnutá, že zítra začnu, ale bojím bojím, že nevytrvám.

Jo a k těm prudičům, myslím si, že prostě závidí, závidí vám ten dar, který blogem sobě i svým dětem naděluješ.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 17.42

17 28. Únor, 2010, Jana:

Já sem chodím už dlouho a dostala jsem se sem v souvislosti s vařením. Zaujala jste mne lidskostí a energií, s jakými čelíte nepřízni osudu, a tak Vás mám v RSS a pravidelně sleduji, co se s Vaší rodinou děje. Pomáhá mi to vážit si každého dne, v němž mne trápí jen pár pitomostí, které jsou naprosto titěrné ve srovnání s tím, co prožíváte Vy. I když já sama bych o sobě nikdy takto nepsala (ale to souvisí s mou povahou – jsem spíše uzavřená), jsem ráda, že články jsou v poslední době vesměs veřejné, protože nepatřím do okruhu Vašich známých a heslo k soukromým článkům bych si „nárokovat“ nemohla.

A proč Vám to píšu? Jen abyste věděla o lidech jako já, kteří sem chodí a moc se neprojevují (já sama jsem za celou tu dobu napsala možná dva tři komentáře). Takových je nás určitě moc. Možná jsme dokonce mlčící většina. Kdybychom o sobě dávali pravidelně vědět v diskusích pod články, těch několik kaličů vody by úplně zaniklo. Takže berte na vědomí, že na Vás každý den myslí mnohem více lidí, než si myslíte. :)

18 28. Únor, 2010, Pawli:

K tomu se dá dodat jen ÁMEN .

Vloženo 28. Únor, 2010 v 17.43

19 28. Únor, 2010, Radka Ančincová:

Ahoj, i když každý den nakukuji nemám nějak teď čas psát komentáře. ALe dneska mi to nedá a prostě musím.
Pořád nechápu CO někteří lidé pořád řeší, vždyť je to tak jednoduché, kdo nesouhlasí nebo se mu blog nelíbí, tak ať to proboha NEČTE a NEŘEŠÍ, smaže prostě adresu a nechá Diny a její rodinu na pokoji!!!!
Já sama za sebe musím napsat, že s Diny souhlasím, její potřeba psát mi přijde úplně normální – proč ne. Ke všem je otevřená, upřímná, nikomu neubližuje, píše o všech věcech moc krásně a určitě by s ní jen tak někdo neměnil. Zvlášť ti „chytří“ a rejpaví NE!
Takže jsem ráda, že si stojíš za svým, nenecháš se rozhodit rádobyradilama, „kteří to s tebou myslí DOBŘE“ a řídíš se svojí hlavou a citem. Piš dál já se budu těšit na každý nový článek.
P.S. Bohužel se člověk musí naučit žít i s nepochopením a hloupostí lidí okolo sebe, přesto stále věřím, že většina těch co k tobě na blog chodí jsou normální a cítí to stejně.
Radka a kluci

Vloženo 28. Únor, 2010 v 17.50

20 28. Únor, 2010, Culinka:

Milá Diny, už několikrát jsem chtěla napsat, ale dneska jsem se k tomu odhodlala. Četla jsem a čtu moc ráda vaše recepty na BC, články a diskuze, po té smutné události jsem zabrousila na tento blog a už zde zůstala. Chodím pravidelně každý den, no někdy i dvakrát (co kdybyste náhodnou napsala články 2:o) a jsem ráda, že jsem ho objevila, moc se mi vaše psaní líbí a spoustu mi dává a jsem ráda, že jste se takto rozhodla. Fandím vám a děkuju, budu dál s radostí pravidelně číst a teď možná i něco připíšu do komentářů. A je zase o jednoho potencionálního úchyláka-šmíráka míň:o)

P.S. Známe se osobně s Dáňou (píše blog Holky z hor) a s jejíma holkama.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 18.03

21 28. Únor, 2010, Lenka sestrenka:

Ahoj, jako vzdy souhlasim a jsem rada za tvuj postoj. Neprestavej a bojuj tak jak je ti to prirozene. Taky jsem ve svem boji sama ( ani tys mi neodpovedela :(), napsala jsem ti o tom jen proto, ze jsi jediny clovek z meho okoli, ktery o te same veci vubec uvazoval, ale nevadi, je mi jasne, ze nepotrebujes resit problemy ostatnich, mas jich sama dost.
Kdybys cokoli potrebovala, hned volej.
Hodne sily a drzim tobe i detem palce.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 18.14

22 28. Únor, 2010, Diny:

Leni – tobě zavolám, hned se nedurdi, fakt nestíhám a tohle radši v klidu, tak já cinknu!!!:)

Vloženo 28. Únor, 2010 v 18.15

23 28. Únor, 2010, Gábina:

Snad jen… Díky

Vloženo 28. Únor, 2010 v 18.18

24 28. Únor, 2010, Pepigaba:

Díky, že tě budeme moci číst i dál…dík.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 18.25

25 28. Únor, 2010, Jana Martinková:

Děkuji za Vaše rozhodnutí, myslím si, že je správné.
Jana

Vloženo 28. Únor, 2010 v 18.35

26 28. Únor, 2010, vegal:

Ahoj Diny!
Musím se přiznat,že jsem sem začala chodit až když jsem si na „Pojďte dál“ přečetla o sbírce,která se konala po té tragické události.Jenže jsem se tu začetla a chodím sem každý den.
Je dobře,že se s tím vším vyrovnáváš i tímhle způsobem.Co by za to jiní dali,kdyby tohle taky dokázali.
Kolikrát si tady u toho čtení popláču…prostě si často vzpomenu na taťku,který nám umřel před necelými třemi roky,ale to sem teď nepatří.
Chtěla jsme ti hlavně říct,abys psát nepřestávala,protože lidí,kteří sem chodí rádi,chtějí tě aspoň malinko podpořit a myslí na Vás v dobrém je určitě o hodně víc než těch,kteří sem jdou jen „šmírovat“ nebo se popást na cizím neštěstí.
Přeji Ti hodně chuti do dalšího psaní i do života.
Ps:Jsi silná ženská a věřím,že tě nějaké klepy neodradí.
Verča

27 28. Únor, 2010, Lenka:

Tak hezky to napsaly ty přede mnou. Tak za mě jen – mám velikou radost, že budete dál psát a my tak nepříjdeme o to vše, co nad Vašimi články prožíváme. Díky, Lenka

Vloženo 28. Únor, 2010 v 18.43

28 28. Únor, 2010, Lenka sestrenka:

Ale jdi ty, vzdyt rikam nevadi. Opravdu toho musis mit moc. Ja to stejne nevzdam : ).
Jeste jsem chtela napsat, nekdo tady napsal zajimavou myslenku, ze bys to mohla hodit do knizky. To me prijde hodne podnetny a velka motivace pro tebe, samozrejme pokud bys chtela. Mam pocit, ze by ta knizka hodne lidem mohla pomoct. Jen takova myslenka na zvazeni.
mej se

29 28. Únor, 2010, hataika:

Jsem upřímně ráda,že budeš psát dál.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 18.54

30 28. Únor, 2010, Tereza:

Diny, jen tak dá. Je dobře,že nepřestaneš psát. Hodně vám to dává a je to o vás a hlavně je to tvoje jen a jen tvoje rozhodnutí. A jestli se to někomu nelíbí tak ať sem nechodí.
A jestli jsou tady nějaký ošklivý lidičky,tak si jich vůbec nevšímat. Nestojí za to.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 18.56

31 28. Únor, 2010, Renča K.:

Na knížku čekáme všichni… ve frontě
Moc na Vás myslím, štěňátko je úžasné! Jaro za dveřmi-snad a to by bylo, aby nebylo líp!!!

Vloženo 28. Únor, 2010 v 19.04

32 28. Únor, 2010, Lucka73:

Diny,

děláš dobře. Sama vím, jak moc mi blog pomoh. A nakonec- jak mi teď chybí, že nepíšu a tak vlastně píšu, i když nepíšu…

Je to svým způsobem i terapie – pohodová, klidná… A co víc – jsem si jistá, že až jednou budou chtít děto vědět, jak to všechno bylo – jak jste s Mildou žili, jak jsi to všechno zvládala, když „odešel“ – blog bude víc, jak vyporávění. Vyprávění zkreslí – čas je milosrdný a zahladí boelst, ale taky zapadnou všední radosti.

Ale s blogem – budou to mít z první ruky.....
…jak jste drželi černý hodinky
…jak je pomáhal ukládat
…jak jste jezdili na výlety
…jaký to vlastně všechno bylo – uvidí Mildovo fotky a budou číst to, co čteme my mezi řádky – že jste se milovali – opravdicky, moc – nevšedně všedně a všedně nevšedně.
Jak jste spolu drželi, když jste zjistili, co je s Klárkou. Jak jste si byli oporou a drželi při sobě.
A to co není v blogu, je v tvých článcích na BéCéčku a na Emiminu.
Jak k vám „přišel“ Kájík, jak vás zaskočil a jak to všechno bylo…

Víš – ono vyprávět někomu „měli jsme se rádi“ -to nejde. Ale ze všech článků to je cítit.

Kdyby pro nic jinýho (kdyby to tobě nepomáhalo, kdyby to tolik nepřinášelo lidem okolo) – určitě je to důležitý pro děti. Už kvůli nim bych, bejt tebou, nekončila. Dej jim možnost, aby až vyrostou a budou mít „větší rozum“ mohli s tebou prožívat to, co si teď neuvědomujou…

Jsem ráda, že zůstáváš. Jsem ráda, že sem můžu chodit a číst si. Radovat se z úspěchů a zamejšlet se a dumat, když je tu něco k zamyšlení.
Díky

Vloženo 28. Únor, 2010 v 19.20

33 28. Únor, 2010, Theo:

Diny, jsi otevřená, upřímná, vtipná, sebekritická (ad občasný postoj blondýny -a to mě baví), milující a hlavně schopna psát denní záznamy někdy dosti napínavým způsobem. Proto tu je tolik lidí. Většina lidí Ti tu píše, že z Tebe čerpá, že se musí často zamýšlet nad sebou, někteří mění životní postoje. TO PROSTĚ NENÍ JEN TAK!

Takže jeď, jeď , jeď!!!

Vloženo 28. Únor, 2010 v 19.26

34 28. Únor, 2010, Jana , Kačka a Vojtík Zajícovi:

Ahoj, Diny,
máme tvůj blog rádi, jen piš dál, píšeš moc hezky, mile, kultivovaně, lidsky.
Držíme vám palce a máme vás rádi, ahoj !!!

Vloženo 28. Únor, 2010 v 19.27

35 28. Únor, 2010, Bulik:

Diny, budu stručná: PIŠ!

A malý dodatek malého počítačového paranoika: ZÁLOHUJ! (doufám, že texty nemáš uložené pouze na webu, ale i někde u sebe)

Víc zas někdy příště, momentálně nejsem ve stavu srozumitelně vyjádřit své myšlenky.
Myslím na vás!

Vloženo 28. Únor, 2010 v 19.35

36 28. Únor, 2010, Diblik:

Diny, souhlasim, je to Tvuj blog a blog Tvych deti i Tveho manzela. Pokud Ti psani pomaha prekracovat ty klacky zivotem pod tve nohy nahazene a taky zpetne radovat s drobnosti, ktere dokazi vykouzlit tvuj usmev, tak pis rozhodne dal. Vubec nechapu, jak by to melo ublizovat detem? A myslim, ze v budoucnu i tve deti oceni, ze budou mit takto zaznamenanou vasi spolecnou zivotni cestu. Je jiste spousta soukromych veci (coz je mooooc dobre), ktere svetlo tohoto blogu nikdy nespatri a jen ty sama vis, kde je ta hranice.

No a proc sem chodim ja, klidne odpovim…at si zde muzou rejpalove pocist…

Muj syn mel podobne problemy, dlouho se nevedelo, co je pricinou jeho pomaleho telesneho vyvoje. Nakonec mame pouze diagnostiku hypotonie a syn je temer ok. Z tvych stranek jsme tedy na zacatku cerpala i informace, co by vse mohlo nastat a dodavala jsi mi vasim pristup velkou odvahu a psychickou silu jit dal a bojivat, projit vsema vysetrenima…takze diky. Ted se ti snazim svymi komenty aspon trosku oplatit, to co jsi mi dala tehdy a dosud davas…Mas v sobe jednak ohromny psaci talent, kterym dokazes vyjadrit i to co se snad bezne popsat neda…navic velmi casto s lehkosti a nadhledem. Jsem tu s Tebou rada – tve clanky me dokazi povzbudit, pohladit po dusi, pobavit a i rozbrecet…jsi proste fajn zenska!

Tesim se na dalsi pripevky, na krasne jarni fotecky!

Diky

Vloženo 28. Únor, 2010 v 19.48

37 28. Únor, 2010, petra:

haleluja

Vloženo 28. Únor, 2010 v 20.01

38 28. Únor, 2010, Šárka:

Diny, piš, ráda tu čtu a mám z Vás radost! Lidé umí být zlí a zákeřní, zlomyslní,ale přesně: kašli na ně!!!

Vloženo 28. Únor, 2010 v 20.06

39 28. Únor, 2010, Katka:

Diny, super že pokračuješ. Ano já se sem dostala až po té co se to stalo, i když jsem tě znala z BC z vaření,nějak jsem o blogu nevěděla. A chodím sem čerpat energii a moc ráda tě čtu, tak piš a na kritiku kašli.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 20.16

40 28. Únor, 2010, JaninkaD:

Ahoj Diny, dovolím si jeden naprosto sobecký a sebestředný komentář: já jsem tááááák ráda, že nepřestaneš psát, mám pocit, že by v mém životě najednou vznikla díra. Chodím sem už tak dlouho. Pamatuju si, že dřív jsi měla některé články zaheslované a já pořád přemýšlela jak tě požádat o heslo a taky jestli na to mám vůbec právo.

Diny, píšeš krásně a já tvoje články naprosto miluju. Jsou takové čisté, krásné a upřímné. Líbí se mi tvůj přístup k životu. Osobně ti moc děkuju za tento blog a za to, že jej můžu číst.

Jana!

Vloženo 28. Únor, 2010 v 20.19

41 28. Únor, 2010, Marta - Finuska:

Diny, napsala jsi to krasne, lip bych to nevyjadrila. Komu se to nelibi, at to necte a nechodi sem. Naopak jsou lidi, kterym to pomaha a otevrelo jim to oci aby si uvědomili jakyma malichernostma se v zivote zabyvali. Ja sama za sebe moc dekuju 

Vloženo 28. Únor, 2010 v 20.20

42 28. Únor, 2010, Andrea:

Amen sestro. Piš. Až do roztrhání těla. Komu se to nelíbí ať nečte. Tečka. Je nás tu spousta co tě máme rádi.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 20.32

43 28. Únor, 2010, LucieK:

Diny, jsem ráda, že nepřestáváš. Pěkný večer

Vloženo 28. Únor, 2010 v 20.48

44 28. Únor, 2010, Petulda:

Diny – jsem moc ráda, že se nevzdáváš, i když to musí být hrozně těžký. Mám tě ráda a držím palce.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 20.51

45 28. Únor, 2010, lenka:

Diny i za sebe jsem ráda že píšeš dál.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 20.58

46 28. Únor, 2010, Anulenka:

Mám velikou radost, že nepřestáváš psát!!! PIŠ, PIŠ, PIŠ!!!

Vloženo 28. Únor, 2010 v 21.01

47 28. Únor, 2010, JitkaI:

I mě by mrzelo,kdybych si každé ráno (nebo třeba jako teď večer) nemohla přečíst,co je u vás nového.Co se podařilo,nebo třeba i nepodařilo.Nečtu z nějaké chuti po senzaci,ale protože píšete skvěle!A na knížku se zapisuju do pořadníku,jo? Vždycky se najdou lidi,kteří nepochopí nebo ještě hůř,nebudou chtít chápat.Svět je takovej, u blízkých lidí to zamrzí,jasně.Ale je nás tu spousta,které vám držíme palce, tak i kvůli nám,prosím,nepřestávejte!

Vloženo 28. Únor, 2010 v 21.02

48 28. Únor, 2010, Nikka123:

Diny, denně jsem chodím,doslova se těším na Tvé sametové psaní,z kterého čerpám mnoho energie a síly.Máš veliký dar a jsem ráda,že budeš dál rozdávat díky svému talentu mnoho dobrého pro ty,které chtějí.Díky

Vloženo 28. Únor, 2010 v 21.12

49 28. Únor, 2010, Nikka:

Diny, ty rozhodně nepřestávej psát! Lidí, kteří sem chodí proto, že vás mají rádi je určitě většina. Článek Tabu jsem četla, komentáře už skoro nikdy nestihnu, čtu bohužel vždycky až v noci, takže moc nevím o co šlo. Ale tvoje psaní je úžasný, bylo by škoda, kdybys přestala kvůli pár pitomcům…

Vloženo 28. Únor, 2010 v 21.33

50 28. Únor, 2010, Hamina:

Neprestavej a pis. Nebo Te sni mys.

A na pitomce se ..............vis co, vid?

Vloženo 28. Únor, 2010 v 21.59

51 28. Únor, 2010, Peguš:

Diny, můj názor znáš. PIŠ, DĚLEJ KONEJ TAK JAK SAMA NEJLÍP CÍTÍŠ ŽE JE TO SPRÁVNÉ. Jak Tě znám, VÍM že je to správná cesta. Jsi rozumná a empatická máma stojící nohama na zemi. Pokud Ty budeš cítit, že konáš správně a jsi v pohodě potom, budou Tvoje děti taky v pohodě, protože budou mít Tvou plnou podoru.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 22.00

52 28. Únor, 2010, Petra Nová:

Diny, jsem moc ráda, že budeš psát dál. Jsem moc ráda, že budu vědět, jak rostou Tvoje děti, jak se daří Klárce. Jsem fakt moc ráda za Tvé rozhodnutí.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 22.04

53 28. Únor, 2010, Markéta Nádvorníková:

Diny děkuju.Mám Vás ráda.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 22.07

54 28. Únor, 2010, vykyna:

Diny,
já jsem taky moc ráda, že nepřestaneš psát. Píšeš moc hezky, ráda čtu, co jste s dětma dělali a že se vám něco podařilo a z něčeho jste měli radost. Každý večer si udělám chvilku(moc jich nemám) a ráda si počtu. I přes den nakukuji, jestli jsi něco nenapsala.
A chápu,že jsi vděčná, že blog máš, že jsi si díky němu uchovala vzpomínky, které by čas vymazal.
A každý má přece volbu, když se mu nelíbí co píšeš, tak ať si čte něco jiného a nechodí sem. A že ohrožuješ děti? Čím prosím tě? Jednou budou třeba rády, že mají vzpomínky napsané od maminky ..
Lenka

Ps: a těším se na jehňátka

Vloženo 28. Únor, 2010 v 22.39

55 28. Únor, 2010, Hanka:

Diny – jsem moc ráda,že nepřestaneš psát! Denně k Tobě chodím „na návštěvu“ a moc ráda si Tvé články čtu. Někdy u nich pláču, někdy se chechtám na celé kolo (viz článek o ovečkách). Jsem moc ráda,že píšeš a hlavně – že ti to pomáhá. Byla by velká škoda kvůli pár nepřejícím lidem psaní skončit. Oceňuju Tvou upřimnost, s jakou píšeš i odvahu psát o tématech,na která se bojí někteří jen pomyslet (Tabu). Jsem moc ráda,že jsi. Pomáháš mi, i když o tom nevíš. Děkuju a přeju vše dobré. H.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 22.52

56 28. Únor, 2010, Simies:

Diny, máš pravdu, je to tvůj blog a ty si tady můžeš psát o čem chceš. Ráda sem chodím a obdivuji tě, jak to zvládáš. A respektuji tvé názory. Za mne – nepřestávej psát! Děkuji

Vloženo 28. Únor, 2010 v 22.53

57 28. Únor, 2010, Makytka:

mockrát jsem ti psala, co pro mě tvůj blog znamená a napíšu to znovu i sem – díky němu se učím žít líp, všímám si všedních věcí, vracíš mě ke kořenům mé lásky, vracíš mě k mé rodině. Díky ti za to. Moc si toho, co pro mě děláš, aniž to sama vlastně víš, vážím. V mém životě by zůstala velká mezera, kdybys přestala psát a sdílet svoji každodennost…

Vloženo 28. Únor, 2010 v 23.00

58 28. Únor, 2010, Jana12:

Tomu říkám zdravě nasraná!.-) Mám radost.

Vloženo 28. Únor, 2010 v 23.25

59 28. Únor, 2010, isobelka:

Dobrý den, váš blog čtu pravidelně. Určitě nepřestevájte, byla by to moc velká škoda. Jste silná ženská…máte můj obdiv. Martina

Vloženo 28. Únor, 2010 v 23.27

60 1. Březen, 2010, Cherry:

Určitě děláš dobře, že nehohodláš psaní blogu, kvůli pár „rejpalům“ vzdát. Když to pomáhá tobě a potažmo tvým dětem, co je komu do toho. Je to jen a jen vaše věc. A jestli s tím má někdo – kdokoliv nějaký problém, ať nečte, vždyť to není povinné.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 0.25

61 1. Březen, 2010, makýš:

Diny, díky. Kdybys přestala, zůstala by tu díra velikosti kráteru po Tunguzském meteoritu.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 2.05

62 1. Březen, 2010, Blanka:

Diny, jen piš dál. Komu se to nelíbí ať nečte a my ostatní tě máme rádi a rádi tě čteme.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 7.27

63 1. Březen, 2010, Bláža:

Ahoj Diny!
Protože píšu prvně, chtěla bych ti nejdřív vyjádřit upřímnou soustrast. O tvém blogu jsem se dozvěděla po smrti tvého muže od kamárádky, kterou znáš z BC. Od té doby blog pravidelně čtu. Moc fandím Zrnkům, moc fandím tobě. Popravdě občas mě přepadají pochybnosti, jestli mám právo číst dál, jestli nejsem šmírák cizího neštěstí. Mě totiž trápí v podstatě jen relativně málo podstatné věci. Ale moc ti děkuji, že nezatracuješ nikoho, kdo necítí žádnou škodolibost, zášť či zděšení. Mě tvůj blog pomáhá uvědomit si, co je důležité, co všechno se může v životě stát a že stejně má cenu jít dál a že každý člověk může být neuvěřitelně silný. Je to blog k zamyšlení i k oslavě života. A myslím si, že k tomu patří i otevírání různých tabu. Tvé tabu, díky tomu, žes ho zveřejnila, už není tvým skrytým nepřítelem a proto tě nemůže užírat zevnitř. A ani si nemyslím, že tvoje myšlenky jsou špatné, jsou přirozené a podle mě to znamená jen to, že žiješ.
Napsala jsem ti, protože bych ti ráda vyjádřila podporu a myšlenku, že tvůj blog smysl má.
Měj se hezky
Bláža

Vloženo 1. Březen, 2010 v 8.07

64 1. Březen, 2010, Míša:

Já se taky připojuji.Piš,Diny,dál.Tvoje povídání není jen o smutku,o nemoci.Je hlavně o naději,lásce,o dětech, o obyčejných starostech a radostech,o kráse,kterou Ty kolem sebe vidíš.A myslím,že tímto obohacuješ život spoustě lidí.Já Tě čtu moc ráda!:))

Vloženo 1. Březen, 2010 v 8.08

65 1. Březen, 2010, Mymotika:

Ahojky,ještě se neznáme , mám doma zrovna tolik capartů co Ty a chodím na blog každý den, protože mě zajímá jak se máte a co Klárka a tky Vaše zvířátka. Chci Ti jen říci, že na rejpaly kteří na světě vždycky byli, jsou a budou se můžeš vyprdnout. Ať si každý nejdříve zamete před vlastním prahem a pak soudí jiné. Nikdo není dokonalý a kdo tvrdí že je tak lže. Hrozně moc Ti fandím a kdyby jste nebydleli tak daleko tak bych Vás všechny moc ráda poznala .Třeba někdy… Tvůj blog je krásný, máš pěkný styl vyjadřování a krásný děti . Piš, piš a piš umíš to.!Držím Ti palce já i celá má rodina.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 9.14

66 1. Březen, 2010, Chnapik:

Ahoj Diny,
díky, díky a ještě jednou díky! Můžu se jenom podepsat pod příspěvěk Makytky. Už jednou jsem ti sem psala, že nám umožňuješš stát se lepšími.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 9.20

67 1. Březen, 2010, Peťa/Pezy:

Tak já jen v krátkosti, Piš piš piš… díky za tvé články a za tvůj blog!

Vloženo 1. Březen, 2010 v 9.22

68 1. Březen, 2010, Petulka:

Děkuju, že píše a že nepřestaneš.
Držím palce.
Petra

Vloženo 1. Březen, 2010 v 9.45

69 1. Březen, 2010, Klaris:

i mě by tvá písmenka moc chyběla – co písmenka, hlavně to, co je ukryté v nich a za nimi, nad čím se kolikrát hluboce zamyslím, kolikrát mi vyhrknou slzy, kolikrát se zastydím..jen piš a díky!

Vloženo 1. Březen, 2010 v 9.56

70 1. Březen, 2010, Jitka:

Jsem moc ráda, že budeš ve psaní pokračovat. Jak už tu psaly přede mnou – mně by to taky moc chybělo. Když jeden den nenakouknu, tak to druhý den musím dohnat a dočíst všechny Tvé příspěvky včetně komentářů. Tolik mi to dává. Zasměju se, popláču, zamyslím se. Dává mi to energii, inspiraci…já nevím takhle bych mohla pokračovat dál. Jen nemám ten dar všechna ta slova pěkně poskládat do smysluplných vět. Takže díky a budu se dál těšit…

Vloženo 1. Březen, 2010 v 10.20

71 1. Březen, 2010, Ronja:

Jsem ráda, že budeš psát dál. Stojí to za to…pro tebe, pro nás. Sama čtu tvůj blog krátce, ale hodně mi dal. Díky tvému blogu…

…jsem si udědomila, kolik štěstí v životě mám v podobě svého muže, a jak samozřejmě jsem to někdy brala. Teď mu dávám víc najevo jak je pro mě vzácný.
…vidím, jak jsou některé moje starosti malicherné a lépe zvládám rozlišovat, na čem záleží a na čem ne.
…beru každý den se svými blízkými jako dar, který tu možná není napořád, proto si kažé „teď“ vychutnávám víc než předtím.
…umím péct úžasné medovníky, které moje rodina obdivuje, protože neví, jak krásně jednoduché jsou
…mám o čem mluvit se svým mužem, když jdeme na procházku.
…se každý den těším, až dokončím práci a podívám se, co je u vás nového.

Za to všechno Diny, upřímně děkuju. A že toho je!

Vloženo 1. Březen, 2010 v 11.04

72 1. Březen, 2010, Mirus:

Holky ja jsem asi totalne natvrdla, ale ja fakt nechapu, co na tom komu vadi?

Vloženo 1. Březen, 2010 v 11.13

73 1. Březen, 2010, Blanka:

Mila Diny. Jak uz tu prede mnou bylo napsano… I ja patrim k te naproste vetsine ctoucich a mlcicich,ctu Vas blog asi rok, dostala jsem se na nej nahodou pres BC. Pravda,od podzimu lonskeho roku ctu pravidelne,ale ne ze zvedavosti ci vyhledavani pikantnosti. Prirostli jste mi k srdci a zajima mne,jak se mate.
Myslim,doufam, ze takovych je tu vetsina.
Jen vetsinou nemaji ke komentarum jiz co dodat nebo nemaji ve zvyku psat verejne.
Rejpalum to bohuzel nevadi a k verejnemu psani sem tam nejaky ten rejpal patri.
Preji Ti,at si i nadale udrzis zdravy postoj k temto „narusitelum“ Tveho blogu a at nedas na jejich nazor. Chapu,ze se blogovani nemusi libit nekterym Tvym blizkym,ale meli by vedet, ze jsi skvela zenska, ktera by nedelala vedome nic, co by ubizilo jeji rodine!
A proc vlastne pisu-dnes poprve. Chtela jsem byt dalsi pozitivni nakukovatelkou, aby jsi vedela, ze je nas tu opravdu spousta!!!
Drzim pesti a odchazim zase do ustrani :)

Vloženo 1. Březen, 2010 v 11.36

74 1. Březen, 2010, Iva:

Diny, díky.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 12.51

75 1. Březen, 2010, Zina:

Ahoj Diny,
věřím tomu, že ti, kdo Tvůj blog kritizují, jej ani nečetli. Kritizují a neví co.

Opravte mě, doplňte mě, kdo si pamatujete podrobnosti, ale asi před sto lety se ve Vídni zvedala veliká vlna antisemitismu. Udělali jakousi anketu, něco jako, chtěli byste Žida za souseda? Výsledek byl ohromující. Ukázalo se, že ve čtvrtích, kde Židi žili, byly odpovědi pozitivní, největší antisemitismus byl tam, kde žádní Židi nežili. Jsou to krásné příklady toho, jak uvažujeme, nejradikálnější a nejvíce odmítaví jsme k věcem, kterým nerozumíme, které neznáme, se kterými nemáme konkrétní zkušenost.

Myslím, že postačí, když se kritika zeptáš: Čteš můj blog? Nečteš? Tak o čem se chceš bavit!!Začni číst, potom si Tě ráda vyslechnu!!

Pokud se Tvoji kritici naslepo s blogem seznámí, přestanou si dělat zbytečné obavy a poznají, jak si dobře vedeš a jak jsi moudrá.
Který člověk by Tebe a Tvůj blog kritizoval dál, ten Tě prostě nemá rád a na toho se vybodni.

A poslední věc, mluvila jsem s mámou o vdovství a novém partnerovi. Řekla mi, že na pohřbu, když jí kondoloval otcův bratr, že jí řekl: Jsi mladá, děti jsou malé, nezůstávej sama. Máma říkala, že mu chtěla vyškrábat v ten moment oči, ale později si na tu větu mnohokrát vzpomněla, že jí dal požehnání.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 12.52

76 1. Březen, 2010, Triss:

Ahoj Diny, málokdy ti píšu (nejsem v tomhle tak moc zběhlá), ale často čtu. Kromě všech těch důležitých věcí, o kterých psaly čtenářky přede mnou a které cítím podobně bych chtěla dodat konkrétní věc, kterou jsi svým způsobem ovlivnila v mém životě. Na podzim mi odešel blízký přítel (něco málo přes 30 let) na rakovinu. Od zjištění nemoci do jeho smrti uběhl jen asi měsíc. Bylo to strašně náhlé. Zůstala po něm přítelkyně a její dvě malé děti, o které s ní se staral. Nebyli spolu tak moc dlouho (asi dva roky), ale o to inenzivnější byl jejich vztah. Po jeho smrti jsem chtěla být oporou jeho přítelkyni, ale vlastně jsem moc nevěděla, jak na to. Tvůj blog (který jsem četla už dřív, znám tě z BC) a tvoje upřímnost v pocitech, kterými jsi procházela, mi otevřely oči a pomohly mi pochopit, co všechno se odehrává v partnerce, které odejde životní druh. Díky tomu dokážu pochopit některé náznaky ze strany své kamarádky. S tématem Tabu jsi se strefila do stejného týdne, kdy jsme to s ní probírali
Bohudík nemám ve svém životě stejnou zkušenost jako ty, ale díky tobě se do ní dokážu alespoň částečně vcítit a mám pocit, že svojí kamarádce dokážu lépe pomoci překonávat její bolest. Moc ti za to děkuji.
PS: neznáme se a ve svých dřívejších komentářích (asi dvou) jsem ti zvyklá z BC tykala. Teď jsem trochu na rozpacích, když tu čím dál častěji vidím vykání, ale zase mi to bylo blbý najednou měnit. Tak se případně velmi omlouvám, jestli tykám nevhod. Jsem o něco mladší (28) a zatím bezdětná, svobodná..

Vloženo 1. Březen, 2010 v 12.59

77 1. Březen, 2010, Jana:

Milá Diny,
piš piš piš a komu se to nelíbí ať si pr..l políbí :o) Vůbec se nezabývej lidma co ti energii berou, ale naopak. Pořád je velká převaha těch, kteří jsou s tebou a drží ti palce.
Já tě virtuálně znám už 3,5 roku. Máme skoro na den stejně staré slečinky a moje malá když viděla fotku Klárky, tam mi říká mamííí to jsem já?? Fakt si jsou vizuelně hodně podobné. Znám tě z BC a vždycky jsem tě ráda četla a vařila dle tvých receptů. Konečně udělám výborný knedlíky a upeču kachnu :o) Takže za mě velikánské díky a myslíme ne vás.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 13.14

78 1. Březen, 2010, Lucijana:

Ahoj Diny, jestli jsem to dobře pochopila, tak někdo v tém okolí nechápe, jak může tvůj blog číst denně tolik lidí a jediný důvod, který mu z toho vyplývá je ten, že jsme všichni úchyláci, kteří se paseme na cizím neštěstí a chceme ubížit tvým dětem… NO, tak tomu říkám pecka. Nic takového by mě nenapadlo ani ve snu. Vyplývá mi z toho to, co nakousla už Zina přede mnou – je to asi někdo, kdo tvůj blog v životě neviděl a nečetl, navíc zřejmě nechápe smysl blogování a asi ani virtuální komunikace jako takové, zřejmě někdo starší generace, co o internetu slyší akorát v TV v souvislosti s odkrýváním pedofilních gangů… no teď jsem to asi trošku přehnala, ale nechám to tak. Na netu je určitě spousta úchylů, ale tipla bych, že se kumulují na úplně jiných místech, než na blogu ovdovělé ženy, která se sama stará o 4 děti, dům a zvířectvo. No a pro ty senzacechtivé je tady zase bulvár, že ano. Mysím, že většina z nás jsme matky na mateřské, které tě známe z BC, moc ti fandíme a čteme tě proto, že píšeš skvěle i o obyčejných věcech a protože jsme to prostě dělaly vždycky, akorát jsme se teď přesunuly i sem na blog.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 13.46

79 1. Březen, 2010, souris:

Mno, co napisat.
Nepoznam ohovaracov a ani neviem co presne im tak vadi…na druhu stranu ma hned napadne maminka a teticka mojho muza, obe samotne, rozvedene, zvlastne, ze tiez z plzenskeho kraja a ich zivotny postoj.
(oni to citat nebudu tak snad mozem prasknut).
Zena je na svete aby sa obetovala. Ked dobre trpia, uprednostnuju vsetkych ostatnych, dostatocne si odtrhaju od pusy, tak potom maju to svoje, priam az orgazmicke zadostucinenie, ze ano, takto ziju spravne a na zlomok sekundy sa da snad zahliadnut az spokojnost.Ked sa ich clovek spyta ako sa maju, tak je odpovedou utrpne vzdychnutie, ze no, ale tak nejak sa to uz snad zvladne.
Preboha PRECO???!!!
Nikdy som nepochopila, ako take intelignetne zenske mohli skoncit takto! Preco plytvat silu na samodeklarovanie sa tou najspravnejsou najskromnejsou popoluskou, ked sa da energia investovat (ona sa totiz zmnozi a vrati!) do nieco ho pozitivneho.
Predsa nie je mozne aby sme boli stvoreni na na toto?
Comu by to prospelo, keby si sa odsudila aj ty do tejto smutnej bicovatelskej pozy, najlepsie na dozivotie? Boli by vtedy snad spokojni?
Akokolvek sa tebe a tvojej rodine priplietli do cesty take zle zivotne situacie, praveze pre tie deti je podla mna SPRAVNE ked sa tak snazis! Snazit HLADAT to stastie, vytvarat ho! …a ze to nie je v tom kazdodennom zhone lahke.

Casto si spomeniem na svoje mlade roky v spevackom zbore s uzasnym dirigentom, ktory chcel aby sme sa pri spievani usmievali (okrem ineho to ma priaznivy vplyv na nefalosnost spevackeho prejavu ;)). Vysvetloval nam, ze pri mraceni pouzivame (povedzme) 60 mimickych a inych svalov, kdezto pokial sa usmievame, tak je to len 40. Cisla su samozrejme uz nepresne, ale podstata je ta, ze je (vraj) energeticky menej narocne sa usmievat nez byt ako kakabuk.
Takze tak, usmievaj sa Diny, maj optimisticke myslienky a pokial ti raz nejake zabludia aj do oblasti Tabu, velmi ti prajem aby ta robili stastnou. Aj kvoli tou, ze v tom „idu“ aj tvoje deti a tvoje stastie budu moct zdielat.

Vloženo 1. Březen, 2010 v 15.45

80 1. Březen, 2010, Edit:

UUUF, to jsem ráda, Diny já věděla , že kvůli pár pochybovačům to nevzdáš- Dííííííííííííííííík, jsi skvělá,tak nějak to většinou cítím vše i já, jenom to psaní mi nějak vázne- moooc se od Tebe učím denno denně , jsi "úžasná, víš to? :o))))

Vloženo 1. Březen, 2010 v 17.20

81 1. Březen, 2010, Mirka:

Jsem ráda, že v psaní budeš i nadále pokračovat, že se denně mám na co těšit…Pokaždé, když jsem narazila na zamčený článek, byla jsem zklamaná…Moc ráda sem chodím, moc mi to pomáhá.....

Vloženo 1. Březen, 2010 v 19.15

82 2. Březen, 2010, paula:

Dobrý den Diny,to je moc dobře, že se kvůli hloupým lidem nevzdáváte svého psaní. Moc ráda vás čtu, smutním i raduju se s vámi a děkuju moc za tu energii, kterou jsem vždy po čtení u vás nabitá . Přeju vám ze srdce jen to dobré…

Vloženo 2. Březen, 2010 v 9.46

83 9. Březen, 2010, friedrich:

Ahoj,
co na mě dýchá z Tabu a následných témat? Snad nejvíce to, že končí u Tebe nějaký nouzový režim provozu a nastává zase výdech a nádech. Zase noc a den a ne jen stálé šero. Tohle je asi jediná možnost jak nastavit nohu drsnému osudu, který se vrhá ve své nenasytné spirále na další a to jsou děti. Děti mají právo a nárok na mámu, která žije, vnímá všemi rozměry člověka.

V Tabu jsi něco vyslovila a ihned jakoby ses lekla same sebe – co jsem to vlasně řekla? Nechci zapomenout a nechci zradit. Milda(smím-li vůbec použít jeho jméno)nebude zapomenut a nebude žít jen v nějakých vzpomínkách a v dětech, v nějaké minulosti. Bude vždy Tvou součástí, jako je naší součástí např. dětství, které se promítá živě do našeho celého života. Podmínkou tohoto živého vztahu bude nutnost jednou Mildu propustit a nachat odejít…Sorry.
F.

Vloženo 9. Březen, 2010 v 10.54