Klárčin blog

Asi bych ho nazvala : Fóry – aneb, ženská se nezapře :))

… si povzdechnul při pohledu na naší smečku jeden starší pán. Ale usmíval se :)

Dnešní dopoledne jsme si s Hovorčaty udělali výlet do Olympie. Předem jsem se kapku děsila, jak to ukorigujeme a to Davídek byl ve školce. Takže dětská sestava jen Káčka, králící a Miška. 

Dospělou asi ani sdělovat nemusím :)

Ale musím prcky pochválit.

Určitě by je pochválilo i úklidové oddělení, protože Hovorčata zvládla vytřít tisíce metrů čtverečních a hodně je to bavilo ;) Je vidět, že je maminka vede k pořádku od mala:))

Kájoš měl na sobě nový krásný námořnický svetřík od tety Helenky od nás ze vsi (prodává také na Fleru, je moc šikovná:) ) a běhání s prckama se mu hodně líbilo :) S Klárkou jezdil chvíli za ručičku, ale mě už došly baterky …  teda ve foťáku. Možná fotku dodá Lucka :)

Míra frajer, neskutečně vyrostl, pohubnul  a změnil se:) Srandovně mluví, umí se přihlásit o svá práva, všechno je: mojeee :)))

Prostě děti byly skvělé, já jsem na tom byla už hůř. Něco jsem vybírala mamině k svátku a tak nějak jsem koutkem oka viděla, že Lucka odchází napřed a Klárka s nima. Káju jsem měla u sebe.  Klárku jsem vypustila. Když jsem Lucku s Kájou doběhla, Klárka nikde. Musím říct, že mě málem kleplo … když jsem odcházela, tak jsem se ještě po obchůdku rozhlížela a Klárka tam nebyla. Jenže s Luckou taky ne. 

No byla schovaná za regálem, ale ten pocit … měla jsem jen dvě děti a jedno ztratím. Navíc takové nenápadné, že :))

Jinak moc prima dopoledne, po návratu domů ještě dvě překvapení ve schránce. Jedno, že hypotéka je uhrazená od pojišťovny!!! a druhé … obálka od neznámého dárce asi ze vsi. Žádná adresa … u dárku jen malý vzkaz bez podpisu … no a zase jsem brečela … nevím komu poděkovat … cítím se tak divně …  

Vůbec je dnešek takovou směsicí emocí … každou chvíli jinak.

V záplavě komentářů pod včerejším článkem se skoro asi všichni ztrácíme. Nemám opravdu čas reagovat na spoustu z vás, i když v duchu s vámi mluvím. Hlavně s vámi, kteří se děsíte toho, jak se chci mstít a jak vůbec můžu požadovat nepodmíněný trest …

Opakuju asi posté, že necítím nenávist, necítím zlost a nechci se mstít. Jen chci přiměřený trest a jestli chcete vědět, jaký by podle mě byl – tak buď minimálně půl roku nepodmíněně, víc netřeba – nebo rok práce zadarmo pro nějaký stacionář, Hospic apod.  Budu-li mít možnost u soudu promluvit, pokusím se, prý se to někdy i takhle dá domluvit, záleží na soudci.  

Nicméně nejsem bláhová a opravdu počítám i s variantou, že řidič dostane pouze zákaz řízení na nějaký ten rok a podmínku. Zřejmě to tak dopadne a nezhroutím se z toho. Když jsem se nezhroutila doteď, tohle už mě neporazí. Jen tam chci být. Dívat se na něj. Slyšet argumenty obhajoby. 

A dovolím si ze všech komentářů zkopírovat sem ten od Ziny. Nic mě tak neoslovilo mezi tou spoustou a že jsem všechny poctivě přečetla … jako ten od ní.

Zino – děkuju.

.............­.............­.............­.......... 

Diny, všechno si to tady zase přehazuju. Připomíná se mi Karel Čapek, Poslední soud, asi tu povídku znáš.

A ten soud vidím prostorově.

Ty sedíš na lavici žaloby, Ty jsi poškozená, aby bylo na světě dobře, musí poškozený své viníky pohnat před spravedlnost. Kdo po tobě chce odpuštění, kdo chce, abys v téhle kauze byla jako Bůh, který vidí všechno, ten se zbláznil. My, ctěné čtenářky, jsme přihlížející a umíme si od svých počítačů představit cokoliv. Sedíme v jiné části soudí síně. Opravdu je od nás hodně hloupé, chtít, aby sis sedla mezi nás a viděla to z naší strany. Hrozně hloupé a necitlivé.

Otázka viny a trestu je jedna z nejtěžších, kterou lidé před sebou mají. Hrozně moc mi pomohlo, že tuhle věc na sebe vzal soudce. Vzala jsem to tak, že je to jeho práce, ať to rozhodne on. Stala se ti, Diny, taková věc, že podle mě není v lidských silách to nějak dobře obsáhnout. Nevěřím na Boží mlýny, na výčitky na celý život, na posmrtný trest, a vlastně se mi ani nechce přemýšlet, jaký trest byl byl adekvátní. Nejde to vymyslet. Má být soud, ať je. Vím, že je to spravedlnost formální, lidská, omezená, ale jiná neexistuje, tak díky za ni.

Poradím Ti, co by Ti mohlo odlehčit. Nebuď soudcem, Diny, buď žalobou. 

Dolož všechno, co Ti s mužem odešlo, co všechno ti ten člověk vzal. Na to se soustřeď, to je Tvoje strana. Vůbec neřeš pocity viníka, vykašli se na něj i na lidi, kteří Ti radí, abys ho nějak viděla a snad proboha i zohledňovala. Neřeš ani trest. Pokud se Ti výrok soudce o trestu nebude líbit, odvolej se. 

Ale počkej si na ten soud, třeba tě to překvapí, sbírej se a počkej si, nech to koňovi, jinak se vrátíš zase o tři měsíce zpátky.

Diny, je mi s Tebou hrozně těžko.

Tak mi dnes přišla zpráva od mého advokáta, že za necelý měsíc bude soudní líčení s „ním“.

Zatím jsem rozhodnutá tam jít. Poprosím mamku, aby mi pohlídala děti, je to docela brzy ráno. Chci u toho být, mám právo tam být. Před zákonem Mildu zastupuju, on už se bránit nemůže. Plnou moc má tedy můj právník, ale … chci „ho“ vidět.

Chci slyšet, co bude vypovídat, jak se bude tvářit … chci vědět, co budu tváří v tvář cítit. 

Nevím, jestli hned ten den padne nějaké rozhodnutí.  Podle zákona mu hrozí až pět let, ale podle různých advokátů a co jsem si tak s někým psala, tak odejde s podmínkou…

Nedávno na Seznamu proběhla zpráva, že v Anglii pokousala porodní asistentku rodička, do ruky … a dostala pár týdnů natvrdo.

U nás zabijete tátu tří dětí, vlastně skoro čtyř, měl Zuzku jako vlastní … zabijete někomu manžela, někomu syna, bratra, vnuka … zabijete svou vlastní nepozorností člověka, který mohl ještě strašně dlouho žít. Měl jen 37 let …

A protože jste nepil a zatím jste nikoho nezabil, nebo třeba jen neukradl … dostanete podmínku. 

Jsem na to zvědavá. Nechci žádnou pomstu, chci jen trest. A podmínka pro mě a celou rodinu trestem není.

Miláčku, vím … cítím … že bys nad tím taky nemávnul rukou … to není o odpuštění. To je jiná kategorie a kdoví, jestli k ní někdy dospěju. Ale za chyby se platí. „On“ by měl platit …  

Moc nám chybíš … chybíš tolika lidem, v tolika srdcích je prázdno … kdyby člověk mohl ještě jednou pohladit tě … aspoň po ruce … kdyby měl šanci se rozloučit … 

Půjdu tam. Musím … za tebe …

… k mojí Máně do stanu …

Nebo spíš, jak tam umístit Klárku a dva loupežníky, protože dneska přišel nám všem balíček od Evy z Českých Budějovic a v něm byl mj. stan s kuličkama!!!:)

Evi - moc děkujeme !!! (Za všechno, i dárky pro nás se Zuzi a krásný dopis, který mě rozbrečel a fakt nelžu …) 

Čekali jsem s rozbalováním na Davídka, až přijde ze školky, u toho nemohl chybět:) Děti nadšený, Klárka si tam hověla v nové sedačce určitě přes hodinu – fotka teda nevypovídá o jejím nadšení (prostě se tu tváří jako puk, ale jinak zářila), měli jsme v té době návštěvu, tak jsem moc nestíhala fotit, ale opravdu radost měla!!:) Holky z Ottobocku, co u nás zrovna byly, můžou potvrdit.  Jana tam byla u Klárky napůl ve stanu taky pěknou dobu a Klárka jí asi vymluvila do hlavy díru, obdivuju, kdo to brebentění vydrží dýl jak deset minut :))) 

Balonky lítaly pokojem, naprostá spokojenost, jen musíme ještě pro nové obydlí najít místo – zatím jsme ho odsunuli na noc do zadního pokoje, kam je odsunuta půlka bytu a Kájoš na spaní – tak si v noci můžem hrát, když se nám nebude chtít spát ;)))

No a tady je ještě momentka z dopoledne, zkouším dávat Káju na nočník (prosím n e k r i t i z o v a t , že jako až teď :)) Prostě nočník je třídní nepřítel a to že na něm dneska vydržel sedět asi dvě minuty je naprostý zázrak!!! Tiše doufám, že s jarem ho Dáda jako správnej starší brácha naučí na zahradě očůrávat keříky a stromečky, tiše doufám, že Kájova velmi dobrá vlastnost napodobovat každou blbinu, co David vymyslí, dojde uplatnění :))  

Takže si tak s Klárkou trůnili, ale pochvalu dostala jen Klárka, Karel snahu jen předstíral … proč mě to vůbec nepřekvapilo ? ;)

Tak jsem tu s prosbou na milé angličtinářky nebo angličtináře – dostala jsem od p. Kočové odborný článek o SMA z jednoho zahraničního časopisu, potřebovali bychom ho pro potřeby našeho sdružení a webovky spinálky přeložit. 

Jestli je tu někdo, kdo by měl do konce týdne čas, prosím napište mi na email: mirsi33@seznam.cz. Když se s někým domluvím, tak sem do komentářů hodím, že už překladu netřeba:)

Děkuju !!:)

Musím přiznat, že nebýt bdělých holčin, tak jsem si toho ani nevšimla.

Počítadlo tady na blogu už tak nějak moc nesleduju.

Protože kdyby se to Mildovi nestalo, ani náhodou by dnes nepadl ten miliontej přístup. Nemůžu se z toho radovat.

Tak se nezlobte …

Radši bych si na ten milion počkala za normálních okolností, nic víc … 

Není to o tom, že bych nebyla ráda za návštěvnost jako takovou. Ale spousta z vás by o nás dneska netušila, určitě by každý večer neblikalo kolem šesti tisíc přístupů … kdyby … mele se to ve mně.  

No tak aspoň doufám, že většina z vás sem chodí ráda a ne jen jako za senzací. Víte jak to myslím .. nebo nás litovat a tak … vím o pár lidech, kteří mě nemusí a přesto sem chodí, tak jen doufám, že jich není moc. Že by jim ten šmíring za účelem jaký mají jen oni, nevydržel dlouho.

Prostě vám, kteří jste tu s námi rádi a držíte nás, děkuju.  

Dnešní odpoledne jsme strávili s Hovorčaty:) Ve Vimperku maj totiž jarní prázdniny a tak se celá banda přesunula poblíž k nám, k babičce a dědovi.

Tak jsme je po spaní přepadli. Davídka jsem vyzvedla ve školce (ten tam nebyl dlouuuhoooo) a jelo se. 

Za dvě a půl hodiny jsme si s Luckou stačili říct dvě věty a to ještě organizační, ještě že to večerní ajsko jistí :))

Asi sedm minut mi bylo dáno si povídat s její maminkou a taťkou a dokonce dopít studené kafe (ne že by nebyli pohostinní, ale horký jsem ve dne nepila už hodně dlouho:))) Lucka se mezitím obětovala a v předsíni zvládala nájezdy tygrů a leopardů ;) 

Klárka s Kájou byli naprosto unešení houpacími křesly vlastní výroby, no skoro se z nich nehli, 

když pak přišli unavení králící, Miška a Davča z bobování s dědou, tak se dokonce strhnul boj :))

Bylo to prima, Mírovi i Peťulce se moc líbila Klárčina sedačka, prej by takovou taky chtěli:))

A ještě jedna detailní Kájíkova – asi je jasný, proč toho kluka prostě miluju, že jo!!! :))) 

Tak tu mám další fotku našeho štěňátka, dnes byli prckové poprvé venku :) Akorát netuším, který je ten náš:)

Chystáme se na to psí miminko jet podívat, ale ještě se musíme domluvit, kdy :) 

Dneska odpoledne jsem čapla Davídka, zbytek osazenstva chrněl – a jeli jsme k manželům Hubínkovým do nedaleké vísky pro oves :)

Nejenže jsme dostali dva obr pytle ovsa zadarmo, čímž ještě jednou děkuji :) (paní Hubínková nás čte:) ),  a tedy vlastně zrníčka jako opravdová Zrnka, tomu říkám doslovná interpretace daru :), děti dostaly knížky a korálky :), ale já hlavně spousty rad ohledně blížícího se bahnění neboli porodů našich oveček.

Že jsem se celou dobu rosila, to asi nemusím říkat. Já jsem si tak naivně představovala, že prostě jednoho dne přijdu do salaše, kde to bude roztomile békat, na slámě si bude hovět pyšná maminka, u cecíků bude mít maličké jehňátko a já si to vyfotím a bude hotovo. No tak to asi tak jednoduché nebude ;)

Pak jsem také konzultovala ono kolo, osiřelé, na druhé straně ohrady – a jak ovečky nalákat. No a víte, že je na to jednoduchej recept a mě to nenapadlo? Pan Hubínek se na mě díval s despektem, ale já mu říkala, že jsem do třiceti byla holka z města:))

LOPATA !!! A pěkně proházet cestičku, pak prostě půjdou. NO NAPADLO BY VÁS TO???? :))) 

Hned po příjezdu od Hubínků jsem vyložila oves … jako proč je to tak těžký, může mi někdo říct??? Nešlo by to pane Hubínek příště tak po pěti kilech? Nešlo, no tak jo ;) Ještě že mám dvoukolák, ale i tak ufff … jako ze země ve sklepě jsem ho nahoru na stůl nedostala, prostě blátíčko tam mám v pažích místo svalů, co se dá dělat ;)

A když jsem vyložila oves, unavený zrak mi zabloudil do dáli. A co nevidím???

A ještě detailnější záběr:

Tak já jedu na poradu až támhle někam a když se totálně ztrapním, že mě nenapadne LOPATA!!, tak přijedu domů a dámy se krmí :))) 

No tak aspoň mi ubyla práce, že jo … ono proházet asi tak 150 metrů … ale zase bych pak uzvedla ten pytel třebas, jak bych měla svalstvo … ;)

Na závěr krmení jsem holkám zkontrolovala cecíky. Prý když jsou jak  malíček, tak se to chystá. No Xena je má teda už fakt pěkný, a Andula taky, ale menší. Porodnice není připravená, je potřeba aby bahnice byla s mládětem zavřená, dokud se nenaučí krmit a že to nemusí vůbec být automatické … no mě fakt odvezou. Tak jsem dumala, jak to udělám, že zítra musím zavolat truhláři. A pak mi napadlo, že v seníku je už zbyteček sena. Že jim vyndám ten žebřík, aby ho dodlábli a pak tam nanosím slámu a přitluču na žebřík, co to drží uzavřený, deku (jako natloukat prkna, to fakt neumím) a tam hodně vzadu by mohlo být jehňátku na pořádný podestýlce a u mámy teplo … 

Jen prosím, ještě počkejte holky moje, aspoň do března … teď by ta mrňata ten mráz nemusela vůbec přežít … Jo a taky se mi nesmíte rozrodit najednou !!!

Větu, že je musím při bahnění chodit kontrolovat třeba 4× přes den i v noci, tu jsem jako neslyšela (ale radši jsem si na Aukru objednala pořádnou baterku, na zahradě nemáme žádný světlo a v salaši už teprv ne). 

Milý Ježíšku, mohla bych se příští rok třeba chvíli nudit??? ;)