2 Březen 2010

Domov

V kategorii Denní deníčky |

Dnes je teda zvláštní den.

Ráno jsem byla doslova nabitá energií, to trvalo až do odpoledního spánku dětí.

Dřív – jsem odpočívala. A i na BC diskuzích jsem vždycky razila heslo: Spí ti dítě? Odpočívej taky:) Domácí práce a co bylo třeba kolem jsem vždycky zvládala při dětech, jejich spánek byl okamžik, kdy jsem si uvařila kafe a hodinu nejmíň prostě NIC nedělala.

Dneska?

Když spí, je to jediná doba, kdy můžu z domu a dohánět, co prostě nestíhám. Zuzi se vrací ze školy později, nedávno ještě byla tma (teď už to bude jen lepší) – a tak už několik týdnů, vlastně už několik měsíců místo odpočinku letím k ovcím, uklízím co je třeba na zahradě, teď jak slezl sníh, tak všechno, co milosrdně přikryl, dost nehezky odhlalil a že je tu práce.

Navíc se tak zase nahrnuly mírně katastrofické věci – spadlý hlavní elektrický kabel (máme obouchaný dům a kabel tu je prostě jen tak – já nevím proč, prostě tu tak visí a divně), voda, která se drží v jakémsi příkopu u domu, který Milda vyhloubil a měl s ním jistě nějaké plány, jenže – ten příkop je hned u zdi a sklepa, kde máme brambory a řepu. Navíc ta část domu je nepodřezaná – no nebudu se rozepisovat víc, ale co s tím mám dělat, netuším.

Mohla bych pokračovat, ale radši nebudu.

Náš dům mám hrozně ráda, místo, kde stojí… skály, potok, louky … celých skoro osm let tu žiju s tím, že není krásnějšího místa na světě.

Jenže já jsem unavená.

To co dřív zvládaly ruce mého muže, moje neumí.

Není důvod si to nepřiznat.

Jenže mnohem víc mě děsí, že tím, že odešel, něco se strašně moc změnilo.

Něco se stalo s naším domem.

Už se v něm necítím tak bezpečně, už není tím útočištěm, kterým byl. Když si něco vymyslí a já to nakonec zvládnu vyřešit, jasně, jsem pyšná, že jsem to zvládla, ale … je toho moc. Brečím tu, když to píšu, protože vůbec nevím, co s těmi pocity dál.

Třeba to budu zítra vnímat jinak. Ale dnes je mi smutno. Protože domov už není tím čím býval. Vždycky jsem si myslela, že náš dům je to podstatné, že jsme tu šťastní, protože jsme ho s láskou vybírali a narodili se nám do něj tři děti. 

Jenže domov byl Milda, já a děti. A teď jsem tu jen já a děti a je to čím dál těžší. Nevím … nevím, co bude dál. Nedovedu si představit přestěhovat se a žít v bytě, to prostě ne. 

Vím, že zítra budu zase spíš optimistka, vím, že si můžu říct o pomoc, vím, že na opravy mám a budu mít, ale … asi bych potřebovala nějak dobít. Nebo si přiznat, že jsem se v sobě zmýlila … ? 

Tento článek byl vložen 2. Březen, 2010 v 17.32 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

42 komentářů k “Domov”

  1. 1 2. Březen, 2010, Katka:

    Diny určitě je toho na tebe víc, práce je víc, prostě spadla na tebe za oba. Mě pomáhá při hodně práce – a že jí kolem baráku je, navíc při mateřské pracuju – sepsat si ji na papír nebo do excelu a postupně brát a řešit. Ne vše zaráz. Vzpomen si na fly lady. Na to co nestačíš si někoho domluv – souseda, firmu. Na co si troufneš, postupně dělej. Budu držet pěsti. A po zimě mě vždy připadá že se to na baráku nějak nakupí. Že bychom v zimě nic nedělaly? Nevím. Já jsem si troufla zatím na dvůr a stačilo. Té práce po zimě. Na zahradu se raději dívám zatím z okna. No nic budu držet pěsti ať tě ta práce nepohltí. Drž se.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 17.43

  2. 2 2. Březen, 2010, Katka:

    A ještě doplním, mě stačí vylést na půdu. To co zde někdo za 30 let nahromadil já mám za letošek vyklidit. Ovšem kam s tím netuším. To mám pak depku jak vyšitou.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 17.46

  3. 3 2. Březen, 2010, tanzi:

    Já bych už dávno v hlavě řešila jiné bydlení.
    Ano nepočítám se mezi bojovníky, ale vždy jsem zastávala a zastávám cestu nejmenšího odporu.
    ¨Děti potřebují mámu, která nebude utahaná každodenní a nikdy nekončící dřinou.
    A podle toho co popisuješ to tak je a BUDE.
    Prostě to ty chlapské ruce potřebuje a ty ruce tu ted chybí.
    Do bytu bych asi nechtěla..ale snad by se našel nějaký menší domek, pohodlný pro vás všechny.
    Ano, nebudou tam ovečky, ale bude tam určitě zahrada, kde se děti vyskotačí.
    Být tebou tak prozkoumám finanční možnolsti a už obhlížím nabídky realitek.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 18.14

  4. 4 2. Březen, 2010, Gábina:

    Jak to jenom ta Lucka73 dělá, že je v tom řečeno všechno… Okolo baráku je nikdy nekončící práce a přece si myslím, že zůstaneš, vytrváš a postupně zvládneš.
    Příkop hned u zdi a sklepa je asi připravený na odizolování zdi (alespoň mi tak připadá ;- )
    Přeju hodně síly a s nastupujícím jarem i radost ;-)

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 18.43

  5. 5 2. Březen, 2010, Diny:

    Gábi, protože Lucka to zná … ne sice s domem a zahradou, ale tak nějak je to asi jedno … ono tu možná až zase tak o ten dům a zahradu nejde. Je to celé pospojené, všechno souvisí se vším …

    Jinak asi jo, asi se to má odizolovat.Zatím to dobře izoluje voda;)

    Teď mi píše kamarádka na ajsko, co má stavební firmu, tak něco domluvíme. Co zbývá.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 18.45

  6. 6 2. Březen, 2010, Gábina:

    Však já vím, že to zná… chodíte v hodně podobných „botách“. Já myslela spíš ten dar umět vyjádřit slovy to co by ti jiný rád řekl – napsal.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 18.55

  7. 7 2. Březen, 2010, Martin:

    Milá Diny,
    ačkoliv nemám na starost celý dům a hospodářství, tak tomu, co jsi napsala, snad trochu rozumím. Lucka to napsala pěkně. Já si myslím, že je to především únava. Nejenom momentální ale i tak nějak nastřádaná, za tři měsíce a ještě déle. Potřebovala bys odpočívat, relaxovat, občas na chvilku vypnout, mít se na koho spolehnout a dokonce se alespoň na chvilku nechat někým opečovávat…
    Jak to zařídit při takovém provozu a v takové situaci, to nevím ani u Tebe ani u sebe.
    Takže se drž! U sebe vím, že občas je třeba prostě zatnout zuby, třeba i brečet, přiznávat si, že už prostě nemůžu a prát se s tím, jak to jde… Zase bude líp, i když náročné to bude asi pořád…
    Ať je Ti líp co nejdříve!
    Martin

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 19.25

  8. 8 2. Březen, 2010, Sama:

    Tak a dost, přece nemusíš a nemůžeš být dokonalá .......... a nemysli, že Tvoje pocity neznáme – každý z nás má občas krizi. Ty holt teď – tak se vybreč, utři nos a mysli … voda tam zůstat nemůže, co s tím? Koho zavolat? zvládneš to, to víš sama … holt některé věci budou těžší, máš jen jedny ruce a jedno křídlo /promiň já to prostě musela použít/, ale půjde to. Neděláš to jen pro sebe, pro děti ale i pro Mildu … a on za to přeci stojí, nebo chceš zabalit jeho i své sny?

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 19.40

  9. 9 2. Březen, 2010, Pepigaba:

    Milá Diny,
    nevím co poradit a i když nechodím ve stejných botech výsledek je stejný – jen jedny ruce na dvě děti a pocity, které se tvým podobné…jak řešit neřešitelné, jak urvat chvilku pro sebe a nemyslet, co jsem mohla udělat a co děti, a jak…
    Já jsem v rámci zachování toho duševního, ale i fyzického zdraví prodala zahradu a snažím se věci zjednodušit co to jen jde (pravda mnohé nejdou).
    Holka vydrž, bude líp musí a když nebude, tak se prostě najde nějaké řešení.
    I přesto jsi dobrá!!!!

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 19.45

  10. 10 2. Březen, 2010, JanaJana:

    Diny, netroufám si radit zda zůstat v domě kde bydlíš nebo uvažovat o jiném bydlení. Jen napíšu, že Tě moc obdivuju :-). A že je fajn, že si neuzavíráš cestu k jiným možnostem. Že uvažuješ jak uvažuješ. Když to bude k zvládnutí, v domě zůstanete, když to bude nad Tvoje možnosti, tak to nelámat přes koleno. Ono na něčem lpět za každou cenu není dobré. No tím mým kecáním jsem Ti asi moc nepomohla, já vím… Každopádně Ti moc držím palce!

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 19.57

  11. 11 2. Březen, 2010, Katyk:

    Diny, Lucka to uz napsala krasne a presne a ty tento dum, zahradu a vse kolem potrebujes, uz jen kvuli tomu, ze jste tam zili spolu, spolu jste si planovali co a jak, copak tohle jde opustit? Jakoby udelat tlustou caru, jako by to nebylo? To nejde, ac bys nikdy nezapomnela, urcite by te to mrzelo strasne moc a bolelo jeste vic. Ja jsem spis premyslela, kdyby ty ovecky byly moc, prodat je a treba i kus zahrady, jestli je moznost tento pozemek prevest na stavebni parcelu, urcite by ti to pomohlo a ubralo spoustu prace. Mozna je to hloupy napad, ale takto bych to mozna vyresila ja, kdybych citila, ze to opravdu nezvladam a prace ne a neubyva a ty jsi se silami na dne. Preci jenom 2tis m2 na posekani, k tomu ovce, to je prace na plny uvazek.

    A pokud ti to finance dovoli (tady jenom spekuluji), mozna by nebylo od veci nechat pres leto udelat mensi rekonstrukci, elektrika, izolace, potrubi, okapy, strechy, nevim, co je treba, ale kdyz se to zvladne ucelene, pristi prichod jara nebude prace na dome vypadat tak slozite.

    Drzim pesti a o pomoc se neboj rict, najde se tu spousta lidi, kteri radi prilozi ruku k dilu. At uz hlidanim svistat nebo sekanim travy, za par rozpicku a prijemnou spolecnost to stoji.

    Katka

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 20.02

  12. 12 2. Březen, 2010, K.:

    Jee Diny,já bych prchnula do města,do nějakého pěkného,bezba­rierov.bytu.A­si by to bylo strašné maso uskutečnit takovou změnu,ale výsledek by měl určitě mnoho pozitiv.Drž se.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 20.15

  13. 13 2. Březen, 2010, M:

    Jak tu někdo napsal, sepiš si všechno co je třeba a pak sežeň nějaký šikovný řemeslníky a budeš mít pokoj, takhle to nejde, to by nezvládla žádná z nás. Ten příkop byl asi vykopaný na drenáž, aby ta voda odtékala pryč, ne? Co vyhloubit nějakou cestičku, aby voda odtekala, nešlo by to?

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 20.17

  14. 14 2. Březen, 2010, Anulenka:

    DINULKO, je mi to tak líto…ono i to počáteční jaro, kdy slezl sníh,co všechno přikrýval, a teď je ta práce všude vidět, tomu smutnění jen nahrává (jako by to samo nebylo dost těžké). Ono bude líp, postupně! Až uvidíš, že řemeslníci něco udělali a něco ubyde ze seznamu…bude líp.

    A taky, jak jsi říkala, že k tobě bude chodit kamarádka z vesnice a ty budeš mít víc času… využij ho i pro sebe, pro odpočívání, pro pití kávy a koukání do zeleně, potřebuješ to!!!

    Posílám hodně sil!!!!!!!!!!!

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 20.42

  15. 15 2. Březen, 2010, Jana_k:

    Diny, drž se.
    Ještě jednou se omlouvám. :-(
    J.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 20.43

  16. 16 2. Březen, 2010, Pafča:

    Diny, já zůstat sama se svýma třema dětma v našem domě, tak si najmu pracovní sílu. Fakt! Kdybych na to měla trochu financí, najmu si údržbáře. Posekat zahradu, vykydat ovce, opravit co je třeba. Teď je krize, možná by se někdo našel, kdo by se nechal zaměstnat. Třeba na čtyři hodiny denně. Nebo víc, nebo míň. Práci bys pro něj určitě našla ;-) A pomohlo by to oběma!!

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 20.50

  17. 17 2. Březen, 2010, Raz..:

    Diny, drž se! S údržbářem souhlasím! Jestli je to jen trochu možné, zauvažuj nad tím. Jinak já bych z baráku nešla. Žiju na statku, vím, co je to práce, nikdy nebude všechno hotový, je to maraton, hlavně pro samotnou ženskou. Ale stojí to za to!

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 21.03

  18. 18 2. Březen, 2010, Baruschka:

    Diny.. kočko.. zrovna dneska si tu hekám, že jsem nějaká unavená.. bože.. z čeho já můžu být unavená, když zdaleka neřeším to co ty?? Ačkoliv tenhle příspěvek bolí, sobecky přiznám, že mě posunul zase o kousek dál. Děkuju ti, i když si/ti moc přeju, aby další příspěvky byly v optimističtějším duchu a opravdu si najmi nějakou pomocnou sílu, určitě se ti to vrátí minimálně ve větší pohodě..

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 21.06

  19. 19 2. Březen, 2010, Marta:

    Milá Diny,

    kdybych Tě tak mohla obejmout a kdyby Ti to tak pomohlo. Máš teda fakt fakt opravdu moc věcí na starost a prostě vůbec nechápu, jak to děláš. I když možná trochu chápu. Když si představím, jak moc miluju naši chalupu a že bych ji nedala ani za nic. A na druho ustranu si pořád říkáme, kolik je s ní práce a že to za to nestojí, kolik peněz a energie to stojí. A tak pořád dokola. A to jsme na to dva.
    Víš, co mi připadá? Že neexistuje ideální řešení, takže se nemusíš trápit jeho hledáním. Zůstaneš – bude to dobře. Najdeš své rodině jiné bydlení – taky to bude dobře. A pak už si člověk nesmí vyčítat a říkat si, kdyby se býval rozhodnul jinak …

    A holky jsou chytrý, mně některý praktický rady přijdou moc dobrý.

    Ještě jsem přemýšlela o tom, že já bych si na Tvém místě asi víc zvala na návštěvu na víkend lidi. Je jich tolik, co s Tebou rádi pobudou a Ty si popovídáš, získáš jiný pohled, zasměješ se …

    Kdybych tak kus toho nákladu mohla vzít za Tebe.

    Drž se, holka zlatá,

    Marta

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 21.17

  20. 20 2. Březen, 2010, Žlababa:

    Diny,
    já tvůj blog dříve nečetla, ale použila jsem tvůj vyhledávač tady na blogu a něco jsem ti našla:

    Pak naložíme babičku i kluky a jedem všichni k nám domů. Docela se těším, že si snad najdu chvíli na zahrádku, ta už úpí pod nánosem plevele a měsíčků (to jsou množivý potvory:))) A hlavně mi prostě chybí ten relax ponořit ruce do hlíny a škubat a pak se kochat, jak je to hezkýýý ;)

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 21.28

  21. 21 2. Březen, 2010, sally:

    Diny,
    jak už někdo psal, zkus si udělat seznam, písemně nebo jen v hlavě a vybrat věci, které se prostě MUSÍ udělat a musí se udělat teď hned a věci, které počkají… a věci, které zvládneš sama a věci na které je potřeba firma. Mě tohle pomáhá, uleví se mi, když mám plán (no magor, plánovač, no)

    Musíš sama zvážit pro a proti – jestli mít ovce, jestli mít konkrétně tenhle dům atd. Já bych se přimlouvala za něco s „výběhem“, přijde mi, že zorganizovat procházku ven z paneláku je o tolik těžší než vyšoupnout děti na zahradu… a hlavně – děti rostou. Letos jsem najednou zjistila, že děti můžu vyšoupnout ven samotné. Zatím třeba jsem v garáži a peru (mám tam pračku), nebo dělám něco na zahradě, nebo vařím a mám otevřené okno kuchyně, takže děti slyším a vidím – ale najednou mám pocit, že to JDE. Klárka je o rok mladší než Lisa a Kája je ještě menší – ale určitě to přijde taky.
    A časem určitě i oni dokáží pomoc… včera jsem balila sváču na hřiště, děti už před barákem a Tom přišel s tím, že když jsem ještě doma, tak on teda uklidil popelnice (popeláří sváží v pondělí, popelnice máme plastové na kolečkách) – děláme to většinou spolu, ví co a jak – ale mě překvapilo, že najednou to udělal více méně jako samozřejmost, jen proto, že si všimnul, že popelnice stojí už prázdné před barákem… a už je to taková ta pomoc, co opravdu pomůže… vím, že děti vychováváš aby pomáhaly s domácností atd. – ale já u nich zatím musím pořád být a více méně kontrolovat a pomáhat a obvykle nám to zabere víc času, než kdybych to udělala sama – ale najednou jsou záblesky toho, že to udělají sami, rychle, bez pobízení – že prostě POMŮŽOU…

    A při tom všem nezapomeň, že domov pro tvoje děti bude místo, kde bude máma, tam kde budeš péct koláče – a je jedno, kde to bude. Hlavně aby vám tam bylo dobře.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 21.52

  22. 22 2. Březen, 2010, Tereza:

    Diny a dost. Nikdo není dokonalý. Zkus si napsat seznam a dělat vše postupně. Vím,je to hodně složité,ale dá se to zvládnout. A když ti zbydou penízky tak se může začít na jaře něco pomalu opravovat.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 22.30

  23. 23 2. Březen, 2010, Věra(Fool-pick):

    Diny beruško, takových dnů bude asi ještě hodně, prostě to tak najednou přijde a musí to ven, ale ty to zvládneš o tom jsem přesvědčená, zvládla jsi horší věci než jedna depka, jsi silná a vytrváš a bude dobře…moc si to přeju,posíláme obejmutí..vím, že asi ne,ale kéž by jen malinko pomohlo

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 22.39

  24. 24 2. Březen, 2010, hrdlickaa:

    Jestli mohu jen přidat svůj názor, já bych domeček neměnila…vím, že ta práce okolo domu je a vždy bude, a co hůř, bohužel jste na to sama a to je moc vyčerpávající, asi i nemožné, všechno zvládnout sama… ale podle mě to stojí za to. A osobně bych jako hlavní důvod, proč zatnout zuby a vytrvat ve Vašem domově, viděla to, že to byl domov Mildův, že tam s Vámi je (i když s vámi je určitě i kdekoliv jinde), že to tam máte moc rádi, že se tam narodily dětičky, prostě je to VÁŠ DOMOV, to je podle mě strašně silné a nezrušitelné pouto. Ale já jsem konzervativní a nostalgická…tak si ze mě, milá Diny, neberte příklad:-). Ale určitě bych si vzala příklad viz výše, jak bylo psáno, že je možné oželet milé ovečky, kus pozemku, najít si někoho na výpomoc se zahradními pracemi a prací kolem domu… určitě přijde doba, kdy se ve Vašem domečku zase budete cítit silně a bezpečně, moc držím palce a přeju hodně sil. A určitě se na věc dá dívat i z druhé strany,tedy pokud se člověk má, chce či musí stěhovat, neboli změna je život a přináší něco nového. Tak ať tak či tak, Vy to určitě zvládnete ke spokojenosti Vaší a vašich milovaných. Jen tak dál a hodně štěstí, pohody a spoustu energie! Držte se.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 22.58

  25. 25 2. Březen, 2010, Cicox:

    Milá Diny, ta zima už je moc dlouhá, bere energii nám všem a ty už nemáš kde brát, nemáš kdy si odpočinout, vypnout, nestarat se, což je samo o sobě deprimující, A to bude stejné v domečku jako v bytě. Já třeba vůec nevím, co bych si sama s domečkem počala, vůbec bych ani netušila, co je potřeba zařídit, jedině bych hledala odborníky – tedy firmy. A jsem moc ráda, že už se se stavební firmou u tebe řeší. Ale co vím, je, že s přicházejícím
    jarem k nám ta energie přijde a dáme té slotě nar.del. :)
    Myslím na tě.
    Cicox MMP

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 23.17

  26. 26 2. Březen, 2010, Mata:

    Diny,

    Lucka to napsala přesně…

    Je to všechno dřina a únava tě nemůže minout.

    Posílam pohlazení a přeju, ať je jarního dobíjejícího sluníčka co nejvíc.

    Vloženo 2. Březen, 2010 v 23.26

  27. 27 3. Březen, 2010, Jana:

    Diny, mám nápad. Zorganizuj autorské čtení: Budeš předčítat to nejlepší ze svého blogu, upečeš ten medovník s včeličkama, co tu tuhle byl vyfocený a tvoji věrní čtenáři u toho budou makat :-)…prostě taková akce zet nejlépe s manžely, kteří ovládají devatero řemesel.
    Hlásím se :-)

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 7.11

  28. 28 3. Březen, 2010, Martina:

    Jani, to je teda supr nápad!!!! Úplně to vidím – taková bezva jarní brigáda, jenom Diny by z tolika lidí asi zešedivěla :-).
    Ale jinak se taky hlásím :-).

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 8.46

  29. 29 3. Březen, 2010, Pisarka:

    Práce s domem a kolem domu bude pořád, i když bude opravený. Tak to prostě je. Ty spíš potřebuješ dobít, jen je otázka, co ti k tomu pomůže – a to my ti tady nevymyslíme, to víš jen ty sama. Uričtě hodně pomůže sluníčko a světlé dny. Jo a k té brigádě – zrovna můj muž je na tohle naprosto nepoužitelný, klasický nepraktický intelektruál, co se bojí vyměnit i žárovku – proto taky žádný dům nemáme, neb bych vše dělala já. Leda že by dostal hrábě do ruky a instrukce, kam a co hrabat – to zvládá :-))

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 10.00

  30. 30 3. Březen, 2010, souris:

    Ach Diny ;-(

    Toto asi nie je len materialna starost o dom, ale celkove zivotne rozpolozenie si myslim. Dom ako domov ide strasne hlboko (aspon to tak citim u toho nasho), to je proste dalsi clen domacnosti, ktory tu „rodinnost“ vytvara s vami.

    Materialne sa da asi vyriesit vsetko – ono je to trapne „len“ otazka penazi a verim, ze aj s doboru volou co sa ponuka sa to nejako da dokopy. Ale ten pocit, to ze si len zacala uvazovat, ci sa este vo svojom dome citis bezpecne a teplo ako v domove…to bude asi na omnoho tazsie a hlbsie uvahy.

    Objimam a drzim palce nech si to vyriesit k svojej spokojnosti a ulave.
    A to je fakt, ako to tu niekto uz pisal. Domov pre tvoje deti si ty.
    Zajtra to budes videit zase inak. :-)

    Posielam pohladenie.

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 10.46

  31. 31 3. Březen, 2010, hataika:

    Diny,tyhle stavy prostě přicházet budou/promiň/,mys­lím,že zítra už bude tvůj pohled jiný.Je ale těžké tomu uvěřit,když člověk prožívá zrovna tu horší chvilku.Dneska jsem zavítala na tvé kuchtění a bude se dnes, u nás, vařit ,,ala Diny."
    Přeju hezký den.

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 10.52

  32. 32 3. Březen, 2010, Andrea:

    Diny,
    jedeš pořád na 100%, takže není divu, že občas ta energie prostě trochu dojde a potřebuje se dobít. Je toho spoustu, co musíš každý den řešit sama, spoustu starostí, na které jste dřív byli dva.
    Vzpomínám si na dobu, kdy jsem zůstala sama s Matýskem v bříšku (dneska už je mu tolik, co Davídkovi), manžel (nyní už exmanžel) tehdy „jen“ odešel za jinou a já zůstala na dům a všechno ostatní sama. Kolikrát jsem jela doslova na „autopilota“, snažila se to vše zvládat, ale pak přišel třeba nějaký problém s autem a já nevěděla, co s tím a prostě jsem si sedla a brečela vyčerpáním a bezmocí. Vím, že to máš mnohem těžší, není divu, že to na Tebe někdy „padne“. Držím pěsti, ať je brzy lépe, ať zase vysvitne sluníčko a vzduch voní jarem.

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 11.16

  33. 33 3. Březen, 2010, Iva:

    Diny, myslím na tebe, zas bude líp, uvidíš a neboj se si říct o pomoc. Škoda, že bydlím daleko, taky bych ti pomohla.

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 11.45

  34. 34 3. Březen, 2010, Jita:

    Hladím a objímám.
    Ať je zítra líp.

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 12.28

  35. 35 3. Březen, 2010, Petrajda:

    Milá Diny, zima je dlouhá a energie dochází..nejen Tobě, ale Tobě o to víc, v jaké jsi nelehké situaci. Jak už někdo napsal, ať už se do budoucna rozhodneš jakkoliv, tak není třeba pak litovat, že to tak nemělo být. Rozhodnutí stejně padne podle Tvého nejlepšího vědomí a svědomí.. Vždyť Ty to víš.
    S domem je velká práce a to, i když jsme dva.. , natož pro samotnou ženskou s malýma dětma.. Z pohledu mé situace bych už dům neměnila a to mám za sebou čtvrtstoletí v paneláku.
    Na Tvém hrbu neleží jen starost o děti, úřadování., dům, ale i to zvířectvo.. Asi bych oželela to, co oželet jde.. ovečky. Vím, asi k nim máte krásný vztah, ale myslím, že se tím strháš. I bez těch oveček na Tobě leží práce za dva.. Nebrala bych to jako selhání, ale jako logické vyústění situace. Navíc máš doma malé děti..dvouleťáka a prostě to jsou ještě nesamostatní tvorečkové. Až povyrostou, tak to bude zase trochu jiné.. Můžeš je vypustit na zahradu samotné, můžou Ti pomáhat..prostě třeba na ty ovečky zase jednou dojde.
    To jen, co mě tak napadlo. V žádném případě si neodvažuji Ti diktovat a radit, co máš dělat.. Spíš bych si nechala poradit od Tebe. :-)))
    Přeji, ať jsou zase dny usměvavější a pozitivnější!!!

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 15.44

  36. 36 3. Březen, 2010, Peťa/Pezy:

    Diny objímám na dálku a ať se sluníčko v duši zase na chvíli rozsvítí.

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 18.40

  37. 37 3. Březen, 2010, Nikka:

    Diny ani nevíš, jak ráda bych ti pomohla, ale neumím :-(
    Snad bude zase líp. Myslím na tebe

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 20.59

  38. 38 3. Březen, 2010, Radka Ančincová:

    Lucka a Martin tu napsali vše. Moc s tebou cítím, je to absolutní vyčerpání které se někdy tak nastřádá, že člověk neví jak dál. Vím že jsi obrovský bojovník, budu ti držet palce ať to zvládneš. Určitě bude líp, musí…

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 21.58

  39. 39 3. Březen, 2010, karoli:

    diny, už jsem ti to nabízela dřív :-) je načase vyhlásit termín víkendové bc brigády, chlapi se po zimě potřebujou trochu realizovat, no ne? :-) tak se toho neboj a vymýšlej, co bude třeba urobit a kdy, ať to můžeme pěkně zkoordinovat :-)

    Vloženo 3. Březen, 2010 v 23.23

  40. 40 4. Březen, 2010, Diblik:

    ja si myslim, ze na Tebe dolehla ta zodpovednost za totalne vsechno kolem domu, deti, zviratek,…driv jste se o ni delili, resili spolecne vznikle situace, ted jsi na to proste sama. Verim, ze brzy zase bude lip a slunicko te pohladi a doda zase silu a optimismus.

    Vloženo 4. Březen, 2010 v 18.45

  41. 41 5. Březen, 2010, JaniF:

    Myslím na celou vaší rodinku.. Jak se zpívá v jedné písničce:
    „Jednou je hůř, jednou je líp
    život tě najednou povznes i skříp
    Jednou jsi nic, jednou jsi král
    zbývá jen jediné táhnout to dál“

    Někdy se to nahromadit musí, někdy prostě musí být takový den, ale také věřím, že bude líp, že se ta únava přežene!
    Drž se Diny!!!!!

    Vloženo 5. Březen, 2010 v 8.01

Vložit komentář

nahoru »