<!–texy–>Myslím na celou vaší rodinku.. Jak se zpívá v jedné písničce:
“Jednou je hůř, jednou je líp
život tě najednou povznes i skříp
Jednou jsi nic, jednou jsi král
zbývá jen jediné táhnout to dál”

Někdy se to nahromadit musí, někdy prostě musí být takový den, ale také věřím, že bude líp, že se ta únava přežene!
Drž se Diny!!!!!

<!–texy–>ja si myslim, ze na Tebe dolehla ta zodpovednost za totalne vsechno kolem domu, deti, zviratek,…driv jste se o ni delili, resili spolecne vznikle situace, ted jsi na to proste sama. Verim, ze brzy zase bude lip a slunicko te pohladi a doda zase silu a optimismus.

<!–texy–>diny, už jsem ti to nabízela dřív je načase vyhlásit termín víkendové bc brigády, chlapi se po zimě potřebujou trochu realizovat, no ne? tak se toho neboj a vymýšlej, co bude třeba urobit a kdy, ať to můžeme pěkně zkoordinovat

<!–texy–>Lucka a Martin tu napsali vše. Moc s tebou cítím, je to absolutní vyčerpání které se někdy tak nastřádá, že člověk neví jak dál. Vím že jsi obrovský bojovník, budu ti držet palce ať to zvládneš. Určitě bude líp, musí…

<!–texy–>Diny ani nevíš, jak ráda bych ti pomohla, ale neumím
Snad bude zase líp. Myslím na tebe

<!–texy–>Diny objímám na dálku a ať se sluníčko v duši zase na chvíli rozsvítí.

<!–texy–>Milá Diny, zima je dlouhá a energie dochází..nejen Tobě, ale Tobě o to víc, v jaké jsi nelehké situaci. Jak už někdo napsal, ať už se do budoucna rozhodneš jakkoliv, tak není třeba pak litovat, že to tak nemělo být. Rozhodnutí stejně padne podle Tvého nejlepšího vědomí a svědomí.. Vždyť Ty to víš.
S domem je velká práce a to, i když jsme dva.. , natož pro samotnou ženskou s malýma dětma.. Z pohledu mé situace bych už dům neměnila a to mám za sebou čtvrtstoletí v paneláku.
Na Tvém hrbu neleží jen starost o děti, úřadování., dům, ale i to zvířectvo.. Asi bych oželela to, co oželet jde.. ovečky. Vím, asi k nim máte krásný vztah, ale myslím, že se tím strháš. I bez těch oveček na Tobě leží práce za dva.. Nebrala bych to jako selhání, ale jako logické vyústění situace. Navíc máš doma malé děti..dvouleťáka a prostě to jsou ještě nesamostatní tvorečkové. Až povyrostou, tak to bude zase trochu jiné.. Můžeš je vypustit na zahradu samotné, můžou Ti pomáhat..prostě třeba na ty ovečky zase jednou dojde.
To jen, co mě tak napadlo. V žádném případě si neodvažuji Ti diktovat a radit, co máš dělat.. Spíš bych si nechala poradit od Tebe. :-)))
Přeji, ať jsou zase dny usměvavější a pozitivnější!!!

<!–texy–>Hladím a objímám.
Ať je zítra líp.

<!–texy–>Diny, myslím na tebe, zas bude líp, uvidíš a neboj se si říct o pomoc. Škoda, že bydlím daleko, taky bych ti pomohla.

<!–texy–>Diny,
jedeš pořád na 100%, takže není divu, že občas ta energie prostě trochu dojde a potřebuje se dobít. Je toho spoustu, co musíš každý den řešit sama, spoustu starostí, na které jste dřív byli dva.
Vzpomínám si na dobu, kdy jsem zůstala sama s Matýskem v bříšku (dneska už je mu tolik, co Davídkovi), manžel (nyní už exmanžel) tehdy “jen” odešel za jinou a já zůstala na dům a všechno ostatní sama. Kolikrát jsem jela doslova na “autopilota”, snažila se to vše zvládat, ale pak přišel třeba nějaký problém s autem a já nevěděla, co s tím a prostě jsem si sedla a brečela vyčerpáním a bezmocí. Vím, že to máš mnohem těžší, není divu, že to na Tebe někdy “padne”. Držím pěsti, ať je brzy lépe, ať zase vysvitne sluníčko a vzduch voní jarem.