Klárčin blog

Na první věty nejmenšího

na jeho vzdor i smích

a na otázky nejstaršího

a velkou hlavu z nich

.............­.............­...........

Na princeznovské štěbetání

na všechno možný vyptávání

I noční souhru ohně s tmou

na stíny, co se neuhnou …

.............­.............­...........

Na všechno co se kolem děje

na všechny hory beznaděje

na radosti i  pomazlení

tu jeden chybí, už tu není

.............­.............­...........

Někdy mám pocit, že mě srazí

před pravdou jsme jak v ráji nazí

akorát peklem spíš se zdá

tahle prapodivná hra …

Náznaky už občas probleskly.

Kájovo první období vzdoru vrcholí.

Na všechno existuje skoro jediná odpověď : Já sama.

Chce čajík, aby mi vzápětí odstrčil ruku, která mu ho podává.

A to pořád dokola. S hračkou, s oblečením, s jídlem, s pitím. Nechce pinkat, chce pinkat, nechce autíko, chce autíko – a hlasivky vibrují, jeho hlasivky. Mně vibrují jen nervy. 

Navíc tomu asi nepřidává, že trochu kašle.

Prostě Pan Protiva jak vyšitej.

Občas se ho snažím odchytit a pomazlit se s ním, že by se třeba na chvíli zklidnil.

Nandal mi to. 

Vyškubl se mi, zdrhal a přes rameno po mně hodil hlášku: Nechci áska !!!:)

PS: Co by člověk chtěl, když ten náš lump nosí triko, jaké nosí :)) 

V minulém článku jsem použila termín VYPO, ale použila jsem ho špatně – v hlavě jsem měla jakýsi rozhovor s manželským poradcem panem Šmolkou a ten používal ustálené termíny zkratek, které jsou důležité pro ženy a muže v partnerství, manželství. 

Protože je ráno, děti ještě spí, já už topím a mám čas ;), tak jsem si zagooglila a podělím se, asi už to někteří z vás slyšeli, ale je to fakt zajímavý si připomenout:)

Jde vlastně o očekávání, které mají ženy od mužů a muži od žen. Na nás s Mildou to tedy dá se říct, platilo hodně – asi jsou nějaké výjimky, ale v součtu mi přijde, že v těch zkratkách je hodně moudra :)

Muži prý očekávají od manželství: OSTA, NESTA, SEZA a UU. Ženy zase POPO, DUPO, VYPO  a VYCE.  

Co očekávají muži:

OSTA – obdiv stále. Pro muže jedno z nejsilnějších vztahových afrodiziak. Žena moudrá se snaží svého drahého přistihnout při něčem, zač by jej bylo možné pochválit, ocenit, obdivovat.  Dobře ví, jak hrozí, že by se mohla objevit nějaká jiná, který by jej obdivovala třeba jen za to, jak pravidelně dýchá.

NESTA – nezatěžovat starostmi. Muž za „starost“ považuje jakýkoliv obecně formulovaný stesk („s tím bydlením je třeba něco udělat“). Pak je lepší dát mu pár alternatvi řešení, ať si vybere.

SEZA – sex, kdy se mu zachce. Což je sice trochu nadsázka, ale v mužích jen málokdy přetrvává romantizovaný přístup k sexu a jen těžko přijímají sex „zásluhový“ (až umyješ nádobí, vyluxuješ … pak možná).

UU – uvařeno, uklizeno. Zde muž ještě nejsnáze ze svých představ sleví. Zvlášť pokud jsou ty předchozí naplněny. Občasné UU jej ale také potěší.

Co očekávají ženy: 

POPO – posedět a popovídat. Těžko bychom hledali ženu, která je ve vztahu komunikačně nasycena. Muž prý pronese za den asi dva, žena sedm tisíc slov. Muž je vyplácá v práci a s kamarády a doma jej pak čeká komunikačně vyprahlá „sedmitisícov­ka“ ;)

DUPO – duševní porozumění. Představuje hlavně respekt vůči tomu, jak se žena cítí, co  prožívá. Muž by měl brát její pocity vážně. Muž – trouba (odhadem tak 93,6 % všech) však hledá především řešení a je s to ženě její pocity rozmlouvat. Za výrok „nemáš důvod být smutná“ – by se snad mělo věšet.

VYPO – vycítit, co žena potřebuje. Důležité, leč těžké. Žena by měla alespoň naznačit. Pokud se však muž – barbar nenaučí ani z opakované zkušenosti, pak riskuje, že jen stěží  bude mít vedle sebe spokojenou ženu.

VYCE – vyjadřovat lásku celým životem. Žena potřebuje cítit, že muž pro ni alespoň někdy dělá  něco nejen proto, že je to třeba, ale i proto, že jí má rád.

Mně to přijde geniální :)  

Protože vaše nabídky osobní pomoci se množí, tak jsem si řekla, že vám odpovím.

Já si toho moc vážím, opravdu … ale víte, ono to dost dobře nejde. 

Asi je nejlepší psát na rovinu, tak napíšu na rovinu:)

Za prvé i když píšu veřejně náš blog, tak jsem v podstatě osoba, která si hodně hlídá takové to soukromí – to osobní soukromí. Vím, že to asi vypadá legračně, v kontextu s blogem, nakukuje vás k nám denně tolik – a já pak napíšu tohle.

Jenže to je prostě něco jiného.

Dost se bojím, že mě nepochopíte, ale věřte mi – opravdu si cením podaných rukou, připravených tuhle něco odvozit, tuhle poklidit … ale já nevyužívám ani zdaleka nabídek lidí odtud ze vsi nebo blízkých příbuzných. Nedokážu to asi pořádně vysvětlit a tak si klidně řekněte, že ať si pak nestěžuju.

No jo no, ale kde jinde bych si mohla sem tam povzdychnout, než tady … někdy to prostě udělám a nechci řešení – znáte to, přijde vám muž z práce, a vy mu říkáte, co jste za den udělali a že jste unavení a tak … a jste rádi, že vás vyslechne. Jakmile začne navrhovat možná řešení, jak si ulevit (paní na úklid, já nevím co teď zrovna vymyslet), tak ho zarazíte, že tohle slyšet nechcete, že se chcete jen VYPO – vypovídat :)  Nejde o to, najít řešení, ale prostě vypustit páru z toho dne.

Tak to vnímám také. Jenže já to tu nemám komu říct. Nemůžu přece dětem říkat, že jsem z nich unavená. Nemůžu na ně valit své pocity. Tak to píšu sem, chvíli po vypsání se mi uleví – a vy jste pak tak hodní, že navrhujete brigády a tak:)

Navíc mě vlastně snad ani ta práce nevadí – jako bych spíš uvítala pohlídat děti – ale to zase nespraví víkend s vlastně neznámými lidmi. David je introvert, jen tak k sobě nikoho nepustí, Klárka – tam si prostě kolikrát netroufají ani kamarádky, co nás znají a ví … a Kája je prcek. Momentálně se silnou závislostí na mamince.

Takže tady je řešení jen to, že tu třeba budou babičky anebo že si zvyknou na tu hlídací kamarádku, kterou mám v plánu od příštího týdne sem tam tady mít.

Nejvíc jsem unavená právě z toho plánování. Kdy, co, jak – co s dětma, když spí, a jsem na zahradě, tak celou dobu jsem stejně s myšlenkama u nich, s nima se nic dělat nedá. Klárce vozík po zahradě pořádně jak je to tam teď po zimě, nejezdí, to se musí vyřešit – navíc právě teď jsou nemocní.

Doufám, že se nikoho nedotknu. Pomáháte mi tím, že jste tady. Že mi sem píšete, že sem chodíte, že nám držíte palce. Že mě necháte VYPO :)

Ostatní se nějak zvládne. Už včera bylo líp – v to úterý, kdy jsem psala článek Domov, prostě bylo po delší době zase hůř. A ono ještě kolikrát bude. Nezastírám, že jsem i unavená z přípravy rekonstrukcí, sedím tu nad plány a čučím do toho, já nejsem typ, co ho baví vybírat dlaždičky, co si maluje plánky, jak to tu bude vypadat. Já tu chci žít v bezpečí, aby byla v pořádku elektřina, nepotřebuju žádný luxus, když podlaha, tak aby vydržela jezdění vozíku – mě by snad vyhovoval v tomhle komunismus:)) Jeden druh a máš to:)))

Neumím sama vybírat, ještě tak knížky. Ale když mi někdo řekne Vestavěná skříň, je mi špatně, kolik druhů je. Když truhlář ukázal vzorník dveří do sklepa, řekla jsem mu, ať to vybere podle parapetů a oken, co máme v domě – ani náhodou bych nepoznala na těch pidikousíčkách ve vzorkovníku, který je stejný.

Když jsme na to byli dva, tak to bylo jiné. I o tomhle byl ten článek. Navíc jsme si vždycky všechno tisíckrát rozmýšleli, až jsme nakonec zjistili, že tu věc nepotřebujeme:))) A třeba kamna vybíral Milda rok. Prostě tohle byla jeho práce. A jsme zase tam, kde jsme byli.

Takže ještě jednou, opravdu děkuju, ale víkendové brigády by nic neřešili. Navíc jsem ještě nenapsala, že kolem domu když už a není to odborná práce, si všechno dělám ráda sama – než bych to vysvětlila co chci a tak … takže mě už můžete rovnou poslat do háje :)) Já vím :)))