Já sama (82. den NP365)

4 Březen 2010

V kategorii Projekt 365 |

Náznaky už občas probleskly.

Kájovo první období vzdoru vrcholí.

Na všechno existuje skoro jediná odpověď : Já sama.

Chce čajík, aby mi vzápětí odstrčil ruku, která mu ho podává.

A to pořád dokola. S hračkou, s oblečením, s jídlem, s pitím. Nechce pinkat, chce pinkat, nechce autíko, chce autíko – a hlasivky vibrují, jeho hlasivky. Mně vibrují jen nervy.

Navíc tomu asi nepřidává, že trochu kašle.

Prostě Pan Protiva jak vyšitej.

Občas se ho snažím odchytit a pomazlit se s ním, že by se třeba na chvíli zklidnil.

Nandal mi to.

Vyškubl se mi, zdrhal a přes rameno po mně hodil hlášku: Nechci áska !!!:)

PS: Co by člověk chtěl, když ten náš lump nosí triko, jaké nosí :))

Tento článek byl vložen 4. Březen, 2010 v 18.59 a je zařazen v kategorii Projekt 365. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

Březen 2010
P	Ú	S	Č	P	S	N
« Úno		Dub »
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30	31

Březen 2010

« Úno

Dub »

1 4. Březen, 2010, Mirus:

To je milacek:-)))

Vloženo 4. Březen, 2010 v 19.14

2 4. Březen, 2010, Hope:

kajous ma proste vlastni hlavu :D pockej az si to precte tak za 15 let :D
ale hlaska vyborna :D

Vloženo 4. Březen, 2010 v 19.18

3 4. Březen, 2010, Lucka Z.:

Jééé tak tohle já znám. Kubík je sice o 1/4 roku mladší než Kája, ale tohle teda už zdatně zvládá. Všechno sám, a to pomazlení taky nechce, taky si kradu přitulení. I když ted co je nemocný, tak se přijde přitulit i sám. Ale to zase člověk ví, že mu není dobře . Jsou to pidižvíci roztomilí. Lucka Z.

Vloženo 4. Březen, 2010 v 19.34

4 4. Březen, 2010, Vlaďka:

No já mám doma taky dvouleťáka a je to v bledě modrém ( akorát teda tak krásně nemluví jako Kájík), jeho nejoblíbenější slovo je nneee a je to teda mazec Musíme to nějak přežít Jinak ta hláška je úžasná

Vloženo 4. Březen, 2010 v 19.40

5 4. Březen, 2010, Lenka:

Jak já ti rozumím,tohle máme nedávno za sebou.:-)))Ale počkej si na ten okamžik,kdy se to zlomí,to je pak překvápko a nádhera.:-)

Vloženo 4. Březen, 2010 v 19.49

6 4. Březen, 2010, Kira:

Kája je slaďoch a moc mu to sluší!

Vloženo 4. Březen, 2010 v 19.55

7 4. Březen, 2010, lenka:

To je brouček roztomilej:))

No mě bohužel doma neposlouchá už ani to 15 měsíční miminko:(Zrovna teď si vystřihl jednu vztekací.A vzápětí tančí u „borce na konec“ tak můžu se já zlobit?

Vloženo 4. Březen, 2010 v 20.04

8 4. Březen, 2010, Katyk:

:))))))))
A mas to.

Vloženo 4. Březen, 2010 v 20.07

9 4. Březen, 2010, Anulenka:

Hláška vynikající......

Je, DINY, mě ten tvůj článek tak pomohl – Mája má stejné období jako Kája a do toho ANKA, no jak to definovat, že by předpuberta??? Je prostě fakt nesnesitelná, ukňouraná, hamoun, šílený kecy ke všemu…Sedla jsem k pc se slzami na krajíčku, protože dnes měla A. 6 let, člověk tu chystá výzdobu, dárečky.....a to, co předvedla…no, na zadek nedostala, ale nervy mám fakt pryč… Tak moc děkuju, že jsem si tu u Vás mohla přečíst, že v tom nejsem sama…Díky, díky, díky.
An.

Vloženo 4. Březen, 2010 v 20.13

10 4. Březen, 2010, Jana:

Hm, tak tohle si teď prožívám taky. A není mi z toho nejlíp. Občas mám chuť utéct. Kdy že to má přestat???

Vloženo 4. Březen, 2010 v 20.27

11 4. Březen, 2010, Marta:

Diny,

já vím, u nás stejný, dva roky a dva týdny. Chce – nechce – chce – nechce. No tak já si teda počkám, až si to ujasní:-).

Marta

Vloženo 4. Březen, 2010 v 20.32

12 4. Březen, 2010, fyzikarka:

Diny,
slyším a vidím Lukáše, nepůjdu,nebudu,nechci,chci a tak podobně.A ten řev,herecký výkon hodný Oskara.
Teď teda nejoblíbenější věta: Dej mi bráchu,jo? A sápe se po týden starém Radimkovi.

Vloženo 4. Březen, 2010 v 20.51

13 4. Březen, 2010, Edit:

posílám mu *****

Vloženo 4. Březen, 2010 v 21.38

14 4. Březen, 2010, Tereza:

Tak tohle mi připomíná tu mojí dračici. Koukám,že máš doma pěkného lumpíka Hláška od něho je skvělá

Vloženo 4. Březen, 2010 v 21.49

15 4. Březen, 2010, Věra(Fool-pick):

Mluvíš o naší Ellí????Ne ???? Ale přesně vím o čm mluvíš a hlavně ta věta chci pinkat, nechci pinkat, přesně jak u nás…tedy naše mále když něco nechce tak říká "chci nechci pinkat "

Vloženo 4. Březen, 2010 v 21.50

16 4. Březen, 2010, Věra(Fool-pick):

jo a teď jsem si všimla…vidím dobře..boule na čelíčku? Brouček naše Ellí jí má pod okem..teda už mizí

Vloženo 4. Březen, 2010 v 21.52

17 4. Březen, 2010, Bára:

Výborná hláška Naše Klárka takový tričko teda nemá, ale jsme na to úplně stejně…
Bára

Vloženo 4. Březen, 2010 v 22.15

18 4. Březen, 2010, Lucka:

má ve všem jasno již odmalička :))
Já jsem ta poslední, která by mohla radit – s jednou Cácorkou..
Pevné nervy!!!!

Vloženo 4. Březen, 2010 v 23.11

19 5. Březen, 2010, JaniF:

Tedy to je raubíř:) Kam dětičky chodí na takové hlášky…:)
Až si to jednou bude číst, tak tomu nebude věřit:)

Vloženo 5. Březen, 2010 v 8.05

20 5. Březen, 2010, Dáša:

U nás to bylo na přelomu roku, začalo to 25 prosince u našich kde jsme byly pro Ježíška a Terka (3,5) si usm\slela že domu se nepojede dokud se u babičky nevykoupe s krokodýlem :), silvestra jsme slavily u tchýně a tam si opět ve chvíly kdy měla jít spát (cca 1 hod po půlnoci) že se chce okoupat když se ji po vřískotu ustoupilo (babi napustila vanu) tak zase chtěla spát s dědou, potom nechtěla spát s dědou ale pohádku na dvd, atd… nakonech po mě chtěla ať jdeme domů (bylo po 3 hodině) ale jen my dvě. U starší Lenky (9)jsem tohle období nějak nezpozorovala ale zato s ní tříská puberta snad od 6 let, tak jsem zvědavá co bud v jejich 15. Kájíkova hláška je bomba kde ti prcci na to chodí :D

Vloženo 5. Březen, 2010 v 9.17

21 5. Březen, 2010, Lenka:

Naše malá (2,5) odpovídá ano jen tehdy, když se zeptám, jestli chce ňamku (něco sladkého). Taky prchá (to je snad dětská přirozenost a když jí chci pochovat a přitulit, tak povídá „psestaň mazlit“ a ještě u toho hodí takový káravý obličej. Od koho ho asi odkoukala, že? Čemu ale málokdy odolá je, když jí nabídnu, že jí budu šimrat zádíčka. Skvělé tričko, přesně pro ty prťavce.

Vloženo 5. Březen, 2010 v 9.41

22 5. Březen, 2010, Alien:

Ahoj. Moje osmiměsíční mimino umí jedinou věc – nenene. Kroutí hlavou, div mu neupadne a už týden to dokonce i říká, nenene :)) No a starší děti toho hned patřičně zneužívají, pořád se ho ptají např. „Tomí, je Nelka chytrá?“ „Tomí, mám se jít učit?“ Odpověď je jasná.. Skoro bych si na ně připila, ne nenenáky.

Vloženo 5. Březen, 2010 v 9.58

23 5. Březen, 2010, Sulanek:

Tlemim se, promin:-) Jeste si vzpominam na to vyzivne obdobi:-)))) A hlaska teda bombova, to je rostaaaaak:-))))

Vloženo 5. Březen, 2010 v 15.20

24 5. Březen, 2010, Pisarka:

Aj jaj, hlášky sice pěkné, ale dovedu si představit, že nervy pracují. A když čtu ostatní komentáře, tak se fakt těším na to, co mě teprve čeká. Jenže v tom tričku vypadá jako mazel

Vloženo 5. Březen, 2010 v 16.02

25 5. Březen, 2010, Zina:

Ahoj Diny,
náš kluk taky, když začal mluvit, mluvil o sobě v ženském rodě.
Mnohovýznamovost tohohle textu je dojímavá, až mi zatrnulo.

Zpívali v rádiu: Co nevidět se sejdem, o jednu zimu moudřejší…
No, já jsem o jednu zimu moudřejší, díky rozhovorům s Tebou.
Kluk se díky Tobě naučil, že na mě nesmí mluvit, když ráno piju kafe, protože přemejšlím…:)

Tvůj příběh má velkou sílu. Tu pointu jsi našla Ty sama a odhalila ji už dávno, dávno, dávno.

Většina moudrých knih jako Bible, talmud, védy, které učí člověka smysluplně žít, většina se jich nějak dotýká Boha, takže bych tu formu zachovala. Nejsem věřící, dokonce říci, že jsem ateista, by bylo silné slovo, protože jak myslím, ateisté Boha popírají, kdežto já v té kategorii (Bůh) vůbec neuvažuju. Ale Tvůj příběh bych položila hned za Joba a jeho rány.

Bůh stvořil lidem krásnou zemi. Vlastně Ráj. Mír. Blahobyt. Čekal, že každý večer poletí k nebesům z tisíců úst tisíce poděkování. Nedočkal se. Vybral si tedy jednu ženu, obdařil ji moudrostí, dal jí krásnou dceru, dobrého muže, zdravého syna. Aby jí otevřel oči, daroval jí dceru, které čas rychleji odsypával. Myslel, že žena pochopí ten zázrak, a začne se radovat z každého dne, kdy žije a dýchá vedle svých blízkých. Každý den se z jejího domu ozýval její pláč, žena oplakávala svou krásnou, žijící dceru. Bůh jí pro radost a rozptýlení daroval další dítě, silného syna. Žena plakala a plakala. Bůh pokrčil rameny a vzal jí muže.
Dlouho se z jejího domu ozýval pláč. Až jednoho večera. Ustal pláč a k nebesům dolétlo poděkování. To Diny děkovala, za další den, kdy byla se svými dětmi, hladila je po tvářích, mačkala je na prsou, dýchala jejich dech, děkovala, že se může rozeběhnout do kopce a odházet sníh a opravit jejich dům, a když bude potřeba, tak třeba vytrhat les nebo rozdupat skálu. Protože je na světě, protože je.
Diny svůj příběh vyprávěla. K nebesům se začaly vznášet stovky poděkování.
Děkuju.

A v té souvislosti mě napadá, že nezáleží jak dlouho, ale jak pěkně. Jednou se ty hodiny, měsíce, roky všechno se to smíchá, nespočítáš to, nezmeříš to, ale zůstává něco, co je nad časem, a to je to, co bylo hezký.

Vloženo 5. Březen, 2010 v 20.02

26 5. Březen, 2010, petra:

diny, zino, děkuju.

Vloženo 5. Březen, 2010 v 21.49

27 6. Březen, 2010, Diny:

Zino, psala jsem ti mejlíka. Už dlouho mě nic tak nedostalo. Na druhou stranu … Káju jsme dostali nečekaně už v deseti měsících Klárky (těhot. test), narodil se a nemoc Klárčina byla zjištěna v jeho dvou měsících, tak to je trošku jinak. Ale vím, co jsi tím chtěla říct a nemůžu říct, že mě nemrazilo.

Jen mi přišlo, že čtu o někom jiném. Takhle sesumírované je to strašně smutné i nadějné zároveň. Navíc ten pláč tu ještě bydlí …

Děkuju ti.

Vloženo 6. Březen, 2010 v 8.37