<!–texy–>Zino, psala jsem ti mejlíka. Už dlouho mě nic tak nedostalo. Na druhou stranu … Káju jsme dostali nečekaně už v deseti měsících Klárky (těhot. test), narodil se a nemoc Klárčina byla zjištěna v jeho dvou měsících, tak to je trošku jinak. Ale vím, co jsi tím chtěla říct a nemůžu říct, že mě nemrazilo.

Jen mi přišlo, že čtu o někom jiném. Takhle sesumírované je to strašně smutné i nadějné zároveň. Navíc ten pláč tu ještě bydlí …

Děkuju ti.

<!–texy–>diny, zino, děkuju.

<!–texy–>Ahoj Diny,
náš kluk taky, když začal mluvit, mluvil o sobě v ženském rodě.
Mnohovýznamovost tohohle textu je dojímavá, až mi zatrnulo.

Zpívali v rádiu: Co nevidět se sejdem, o jednu zimu moudřejší…
No, já jsem o jednu zimu moudřejší, díky rozhovorům s Tebou.
Kluk se díky Tobě naučil, že na mě nesmí mluvit, když ráno piju kafe, protože přemejšlím…:)

Tvůj příběh má velkou sílu. Tu pointu jsi našla Ty sama a odhalila ji už dávno, dávno, dávno.

Většina moudrých knih jako Bible, talmud, védy, které učí člověka smysluplně žít, většina se jich nějak dotýká Boha, takže bych tu formu zachovala. Nejsem věřící, dokonce říci, že jsem ateista, by bylo silné slovo, protože jak myslím, ateisté Boha popírají, kdežto já v té kategorii (Bůh) vůbec neuvažuju. Ale Tvůj příběh bych položila hned za Joba a jeho rány.

Bůh stvořil lidem krásnou zemi. Vlastně Ráj. Mír. Blahobyt. Čekal, že každý večer poletí k nebesům z tisíců úst tisíce poděkování. Nedočkal se. Vybral si tedy jednu ženu, obdařil ji moudrostí, dal jí krásnou dceru, dobrého muže, zdravého syna. Aby jí otevřel oči, daroval jí dceru, které čas rychleji odsypával. Myslel, že žena pochopí ten zázrak, a začne se radovat z každého dne, kdy žije a dýchá vedle svých blízkých. Každý den se z jejího domu ozýval její pláč, žena oplakávala svou krásnou, žijící dceru. Bůh jí pro radost a rozptýlení daroval další dítě, silného syna. Žena plakala a plakala. Bůh pokrčil rameny a vzal jí muže.
Dlouho se z jejího domu ozýval pláč. Až jednoho večera. Ustal pláč a k nebesům dolétlo poděkování. To Diny děkovala, za další den, kdy byla se svými dětmi, hladila je po tvářích, mačkala je na prsou, dýchala jejich dech, děkovala, že se může rozeběhnout do kopce a odházet sníh a opravit jejich dům, a když bude potřeba, tak třeba vytrhat les nebo rozdupat skálu. Protože je na světě, protože je.
Diny svůj příběh vyprávěla. K nebesům se začaly vznášet stovky poděkování.
Děkuju.

A v té souvislosti mě napadá, že nezáleží jak dlouho, ale jak pěkně. Jednou se ty hodiny, měsíce, roky všechno se to smíchá, nespočítáš to, nezmeříš to, ale zůstává něco, co je nad časem, a to je to, co bylo hezký.

<!–texy–>Aj jaj, hlášky sice pěkné, ale dovedu si představit, že nervy pracují. A když čtu ostatní komentáře, tak se fakt těším na to, co mě teprve čeká. Jenže v tom tričku vypadá jako mazel

<!–texy–>Tlemim se, promin:-) Jeste si vzpominam na to vyzivne obdobi:-)))) A hlaska teda bombova, to je rostaaaaak:-))))

<!–texy–>Ahoj. Moje osmiměsíční mimino umí jedinou věc - nenene. Kroutí hlavou, div mu neupadne a už týden to dokonce i říká, nenene :)) No a starší děti toho hned patřičně zneužívají, pořád se ho ptají např. “Tomí, je Nelka chytrá?” “Tomí, mám se jít učit?” Odpověď je jasná.. Skoro bych si na ně připila, ne nenenáky.

<!–texy–>:-) Naše malá (2,5) odpovídá ano jen tehdy, když se zeptám, jestli chce ňamku (něco sladkého). Taky prchá (to je snad dětská přirozenost :-)) a když jí chci pochovat a přitulit, tak povídá “psestaň mazlit” a ještě u toho hodí takový káravý obličej. Od koho ho asi odkoukala, že? Čemu ale málokdy odolá je, když jí nabídnu, že jí budu šimrat zádíčka. Skvělé tričko, přesně pro ty prťavce.

<!–texy–>U nás to bylo na přelomu roku, začalo to 25 prosince u našich kde jsme byly pro Ježíška a Terka (3,5) si usm\slela že domu se nepojede dokud se u babičky nevykoupe s krokodýlem :), silvestra jsme slavily u tchýně a tam si opět ve chvíly kdy měla jít spát (cca 1 hod po půlnoci) že se chce okoupat když se ji po vřískotu ustoupilo (babi napustila vanu) tak zase chtěla spát s dědou, potom nechtěla spát s dědou ale pohádku na dvd, atd… nakonech po mě chtěla ať jdeme domů (bylo po 3 hodině) ale jen my dvě. U starší Lenky (9)jsem tohle období nějak nezpozorovala ale zato s ní tříská puberta snad od 6 let, tak jsem zvědavá co bud v jejich 15. Kájíkova hláška je bomba kde ti prcci na to chodí

<!–texy–>Tedy to je raubíř:) Kam dětičky chodí na takové hlášky…:)
Až si to jednou bude číst, tak tomu nebude věřit:)

<!–texy–>má ve všem jasno již odmalička :))
Já jsem ta poslední, která by mohla radit - s jednou Cácorkou..
Pevné nervy!!!!