<!–texy–>Diny, napsala jsi to pěkně.
VYPO je velmi důležité a tolik lidí tě tu má rádo, že cítí, že by ti nejraději v okamžicích, kdy je prostě špatný den, nabídla už nějakou hmatatelnou pomoc..
Věřím, že to není přesně to, co bys chtěla, a napsala jsi to moc pěkně.
Určitě zvládneš vše, postupně, od toho nejnutnějšího, pomalu, ale jistě..
My tu na tebe budeme moc myslet!!
Až příjde definitivně to jaro, bude určitě o něco pěkněji obecně! Už na něj radostně čekám každý den!

<!–texy–>Milá Diny, taky Vám rozumím:-). Navíc, my všichni Vás známe, byť hodně z nás asi jen virtuálně, ale prostě Vás známe, denně chodíme k Vám na návštěvu, víme, co je u Vás nového, známe Vaše radosti i smutky, trápení i štěstí.Potěšíme se, popřemýšlíme, dobijeme baterky, popláčeme si… a já osobně mám pocit, že vás za ten čtvrtrok, co sem chodím nakukovat, znám, těším se na další Vaše psaní u Vás na blogu, na další fotky dětiček…když nejsem u netu, tak si říkám, jak se Vám asi zrovna daří a vždy doufám, že dobře…no abych to zkrátila;-), takže my Vás známe, ale Vy nás neznáte (kromě těch lidiček, co mají to štěstí:-) ), takže je úplně jasné a samozřejmé, že si nepozvete cizí lidi domů. A ještě byste pak po nás musela chodit a předělávat si vše podle svého;-)…no prostě Vám moc dávám za pravdu. Známá paní na hlídání je fajn, určitě to přinese nový vítr do plachet Vám i dětičkám:-). Tak se mějte krásně.Hodně sil a pohlazení pro Vás všechny:-). Zdraví Andrea H.

<!–texy–>Napsala jsi to tak,že to musí všichni pochopit.

<!–texy–>Diny, ani nevis, jak te chapu a mas naprostou pravdu. To hlidani je opravdu na nic, to musi jen znama osoba, brigadniceni je spis ta pomoc, kterou bys cas od casu mozna potrebovala, ale vim, jak moc si sama cenim sveho soukromi, sveho casu a dost dobre si nedokazu predstavit, ze by mi prijeli se zahradou pomahat lide, ktere neznam. Takze ano, je to spis pomoc teoreticka, na dalku, ale i tak, je dobre vedet, ze kdyz budes opravdu na dne, muzes si rict a urcite nekdo rad prijede.

<!–texy–>Diny, to je jasný, že to nejde. Překvapilo by mě spíš, kdybys akce Z jako fakt pořádala. Máš naprostou pravdu.

<!–texy–>Ale škoda…mě docela pobavilo, když jsem si představila, že z druhého konce republiky přijdedem k tobě, můj nepraktický nepoužitelný manžel se bude opírat o hrábě, já s břuchem konec šestého měsíce budu sedět na lavičce a pojídat tvé buchty…to bys měla náhodou fantastické pomocníky :-))

<!–texy–>Diny, naprosto Tě chápu. Ikdyž, řešili jsme x krát, že je škoda, že jsme u Brna a k vám to máme daleko, že bysme Ti pomohli. Ale naprosto Tě chápu. Dělala jsem au-pair a nechápala, jak může někdo nechat celý den malučenké miminko s “cizí” ženskou, na úklid mít paní jinou, třeba dobrou, ale cizí… nechat si házet kalhotky do koše s prádlem, nebo do pračky… Mám to podobně. Pomocnou sílu bych brala, ale kam bych ji pustila? Takže dál makám a budu makat “sama” s klukama!

<!–texy–>Chápu. I když bych ráda pomohla, ale vím, že sama nemám moc ráda pomoc jiného…

<!–texy–>Diny, doufám, že se neurazíš, ale napadá mě, co takhle využít tvého pomocníka jménem BLOG? Takovou denní návštěvnost nemají ani stránky finančního úřadu, nebo kofoly. Marketingové vyvěsení reklamy na blogu za úplatu, je to běžná věc. Možná, že to nebudeš chtít, ale je to jen moje blesková myšlenka. Možná to tu už padlo a zavrhlo se, tak v tom případě se omlouvám. Tak jen hezký den a málo respektive nula těch těžkých.

<!–texy–>Diny, mám to nastavený jako ty. Když přijdu do obchodu a tam mi předloží 10, ze kterých si mám vybrat, říkám si, že za komunistů tohle bylo jednodušší - když měl člověk štěstí byla jedna věc a nebylo co řešit :0)))