Vy máte …

6 Březen 2010

V kategorii Denní deníčky |

Vy máte strašnou smůlu v životě, ženská …

Tak tohle mi dneska řekla jedna sousedka, když jsem šla z nákupu z našeho konzumu. Děti doma, všichni marůdci – Zuzce se pomalu ani nechtělo vstávat, když viděla to bílé nadělení. Tak jsem čapla batoh a obětovala jsem se ;)

Nějak mi to nevadilo. Vím, že jaro přijde, takže nějaké poslední výkřiky Zimy mě nemůžou rozhodit. Navíc sníh zase milosrdně přikryl na zahradě, co jsem měla naplánováno uklízet, takže skoro nic nemusím ;)

Je to asi o úhlu pohledu.

A o něm je i ten výrok oné sousedky z návsi.

Vy máte strašnou smůlu v životě, ženská …

Hrabala sníh a já jsem se s ní zrovna chystala zalaškovat, jestli nechce přijít s tím hrablem i k nám. Po téhle větě jsem na ní chvíli koukala a nevěděla co říct.

Protože já to tak necítím.

Určitě se mi, nám staly věci, které jsme zažít nechtěli. Kdyby šel vrátit čas, tak … kdo ví, co by bylo. Má smysl nad tím takhle přemýšlet?

Nepřipadám si jako strašná smolařka, co potřebuje litovat. Ani moje děti nejsou chudáci, ani Klárka není chudinka (častý koment neznámých při pohledu na ní třeba v obchodě).

Vím, že už po vsi nechodím s hlavou sklopenou jako prvních pár týdnů.

Vím, že můj úsměv přivádí lidi do chvilkových rozpaků, než se taky usmějou (a asi si i trošku oddechnou).

Vím, že vedle smůly mám taky ohromný štěstí.

Ve svých dětech, v lidech kolem sebe …

Když se moji rodiče spolu ještě jako studenti, možná zbrkle, možná rozvážně milovali (tenkrát na přelomu zimy let 1972 a 73) – určitě netušili, že zrovna vyšla šťastná hvězda.

Moje hvězda.

A já nedovolím, aby se osudu podařilo jí ubrat na jasu. Možná občas její záře potemní, možná je někdy těžké odehnat mraky a poslední měsíce jen stěží bliká.

Hvězdy samy o sobě nesvítí, jen světlo odráží. Záleží na zdroji. A mně se slunce ze života neztratí. To slunce, které mi dodává sílu, je totiž všude kolem mě.

Já v podstatě jen beru.

A pak jen vysílám.

A ve strašnou smůlu nevěřím.

Tento článek byl vložen 6. Březen, 2010 v 11.21 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

Březen 2010
P	Ú	S	Č	P	S	N
« Úno		Dub »
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30	31

Březen 2010

« Úno

Dub »

1 6. Březen, 2010, Martina:

Moc krásně napsané, a je to tak :) Jen dodám ještě ze své zkušenosti – já jsem poměrně dost veselý člověk, taky jsem nenosila černý hábit a snažila jsem se nezůstat někde v rohu se svym pláčem. No ale ten smíšek když pak pronese nějaký vtip, který se někdy i dotýká celé té situace – prostě jen aby zlehčil to dusno – tak lidi stejně tak koukají, nevědí jak se tvářit, jesti se mají smát, jestli mají litovat, nebo si snad myslet „ta je divná, to se z toho tak rychle oklepala?“ Asi je to normální ale trapných chvilek kdy se z obyčejného vtipu snažím nakonec vykecat abych nebyla za cvoka jsem zažila nespočet :)
Přeju hodně sluníčka nejen venku ale i v srdci :)

Vloženo 6. Březen, 2010 v 11.36

2 6. Březen, 2010, Gábina:

myslím, že to paní sousedka nemyslela, zle. Jen stejně jako mnohé z nás čtenářek blogu, neví jak správně se vyjádřit. Tedy doufám
Tvoje dnešní psaní je zase krásné. Je v něm vidět ta tvoje síla nenechat se zdupat tím vším co ti – snad osud – postavil do cesty.
A tvé hvězdě přeju ať pořádně načerpá sílu ze slunce, aby to její světlo bylo vidět na míle daleko
Pozdravy marůdkům a hezký víkend

Vloženo 6. Březen, 2010 v 11.47

3 6. Březen, 2010, Diny:

Gábi, nemyslela to zle, jasně. Chtěla být jen účastná a protože je to spíš „tragický“ typ, tak to tak i pojala.

Však to nebylo nic proti ní, jen mě to zaujalo, tak jsem napsala svůj pohled na její konstatování.

Vloženo 6. Březen, 2010 v 12.42

4 6. Březen, 2010, Diny:

Marti – jojo, černý humor. Taky občas něco vyplodím a pak si říkám, že jsem radši nemlčela, ne každý pro to má pochopení. Ale co už … někdy se zadaří ;)

Ale jinak ano, pak zase lidi soudí, že jsi se z toho nějak podezřele rychle oklepala a to prostě jen proto, že máš dobrou chvilku a že se prostě netváříš pořád tragicky. Někteří jsou rádi, jiní to pomluví. Prostě to tak chodí.

Nejlepší je nebrat si k srdci žádné řeči. Naše životy stejně žijem jen my sami.

Vloženo 6. Březen, 2010 v 12.45

5 6. Březen, 2010, Gábina:

Já to ani nepochopila jako „něco proti ní“. I mě je líto co vás nebo potažmo tebe potkalo, není to o tom že bych tě měla „za smolařku…“ a tak, prostě jen nechápu – a možná by mi to Martin vysvětlil – jakpak k tomu jeden přijde, že má toho tolik naloženo v životě, podle jakého klíče je mu přiřazeno co ho má potkat…
Nevím, snad pochopíš co myslím To by asi byla debata někam úplně jinam

Vloženo 6. Březen, 2010 v 12.55

6 6. Březen, 2010, JaniF:

Patříš mezi lidičky o kterých jsem přesvědčená, že se jejich slunce neztratí a svítí a svítí stále.. Dosvitne až sem do Prahy!

Vloženo 6. Březen, 2010 v 13.29

7 6. Březen, 2010, Renata:

Diny, hvězdy samy o sobě vyzažují, hvězda je zdroj energie, ne odražeč. Tvoje psaní o hvězdě mi připadá velmi symbolické
Držím palec, ať choroby couvnou – od všech našich dětí.

Vloženo 6. Březen, 2010 v 14.21

8 6. Březen, 2010, Pafča:

Diny, pleteš si hvězdy s planetama Hvězdy mají svoje vlastní světlo, stejně jako ty

Ať jste brzy zdraví!!!!! Bacilům zmar!!

Vloženo 6. Březen, 2010 v 14.38

9 6. Březen, 2010, Irena:

Diny, máš úžasný blog. Je vidět, že si na nic nehraješ, že ti to vychází ze srdce.
Přeji ti hodně síly a dodávám něco ke tvému příspěvku o světle, protože světlo je v našem životě moc důležité. Jsem moc ráda, že ta temnota, která prošla tvým životem nevyhrála a pevně doufám, že to světlo bude nadále natolik svítit, že už se žádná temnota do tvého života neodváží vkročit.

Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha.

Všechno povstalo skrze něj
a bez něj nepovstalo nic, co je.
V něm byl život
a ten život byl světlem lidí.
A to světlo svítí ve tmě
a tma je nepohltila.
(Janovo evagelium 1–5)

Jestli dovolíš, ráda bych se za tebe a tvojí rodinu modlila, protože věřím, že modlitba má moc působit v životech lidí dobré věci.

Vloženo 6. Březen, 2010 v 14.48

10 6. Březen, 2010, Edit:

chtěla bych být jako ty, brát ten život se vším všudy s nadhledem, Luky taky stůně donesl si od babičky virovou chřipku, je mi ho líto, už není co, ale jenom bl…horečka a taaak , v Mikulově také hrozná zima, sníh poletuje a já si koupila primulky na zahrádku, ale vydržím ,aspon je na co se těšit. Jenom škoda, že nemám takovou sousedku jako si ty Diny :)))

Vloženo 6. Březen, 2010 v 15.39

11 6. Březen, 2010, hataika:

Diny,tak u tohodle článku proběhla moje dnešní psychoterapie.Dík.

Vloženo 6. Březen, 2010 v 17.34

12 6. Březen, 2010, Ála:

Někde k

Někde jsem četla takovou moudrost,že bůh,nebo nějaké vyšší mocnosti,nakladou ty největší úkoly jen na ty,kteří jsou schopni je splnit a unést. S čímž naprosto souhlasím.Když jsem byla ve 40ti letech obdařena dvojčátky,myslela jsem,že se z toho musím zákonitě zbláznit,ale opak je pravdou-naučily mě velké trpělivosti a taky tomu,že všechno nedůležité jde stranou.Také mám velkou zkušenost s tím,že vždycky všechno zlé je k něčemu dobré,což se ale samozřejmě projeví až po čase.Když mi zemřel bráška,tak jsem si říkala-co proboha je na tom dobrého?, ale časem jsem zjistila,že jsem se díky tomu posunula někam jinam a dál a začala žít jiný a lepší způsob života.Takže ať si pesimisté žijí svůj život,my máme ten lepší!:)))))))

Vloženo 6. Březen, 2010 v 17.39

13 6. Březen, 2010, Kira:

Diny – je to tak krásně psaný.

Vloženo 6. Březen, 2010 v 18.26

14 6. Březen, 2010, Marta:

Diny, to mě zahřálo, děkuju. To já vím dobře, že nemáš smůlu, máš naopak velký štěstí, že máš sebe. A tu diny, co je uvnitř v srdci, ti nikdo a nic nevezme.

Děkuju za Tvůj blog.

Marta

Vloženo 6. Březen, 2010 v 20.32

15 7. Březen, 2010, Tereza: