U sv. Jiří (85. den NP365)
Po obědě jsem se vydala za Klárkou, Zuzi zůstala s klukama doma. (Vůbec nevím, jak bych to dělala, kdybych jí neměla … asi by prostě Klárka byla celou dobu v nemocnici bez návštěvy).
Je to tak statečná holčička :) Seděla zrovna na nočníku celá rozzářená, protože jí nějaká neznámá teta (maminka má podezření na jednu, která čte náš blog a včera mi poslala email) přinesla taštičku s dobrotama a hračkama – Klárka zrovna držela v ruce dřevěné pexeso s mořskýma potvůrkama :) Tak jsme si hned museli zahrát, trošku teda inovační pexeso vzhledem k hrbolům na dece :)) Milá neznámá, moc děkujeme !!:) Já jsem se snažila ze sestřičky něco dostat, ona taky nevěděla, tak jsem odtušila, že nás asi zná z blogu, řekla jsem to polohlasem – a sestřička hned říkala, že blog čte taky – vždycky jsem v reálu zaskočená, jako vůbec mi to samozřejmě nevadí, ale nevím jak se mám tvářit:))
Po zdravotní stránce má Klárka antibiotika, zvýšená teplota se jí zatím drží a kašle stejně. Nicméně boj s bacily začal a já doufám, že třeba do pátku by mohla být doma, aby ještě stihla babičku z Pardubic (která tu bude po dobu soudu hlídat kluky).
Přivezla jsem lehátko i vozík, tak jsme si chvíli četli, hráli pexeso, pak si hráli s puzzlíkama od neznámé tety :) a Klárka celou dobu povídala a tulila se byla … prostě beruška … Pak jsme jí šli se sestřičkou vykoupat, vzhledem k ovázané ručičce, kde má takovýto (no jak se to jmenuje:)), prostě na tu výživu a atb – tak jsme museli obě, sestřička jí packu celou dobu koupání držela.
Snědla i trošku polívky, s pitím teda dělala fóry, tak jsem jí pak sjela do Tesca pro její oblíbenou šťávu YO (kterou ale doma vůbec nemáme, protože doma prostě pije, co je, tedy čaj … jenže když je nemocná, tak si vymýšlí noooo;) Má nárok :) )
Když jsem odcházela, vůbec neplakala, měla slíbeno projet se na vozíčku (jen nevím, jak to zvládne s jednou ručičkou, ale … určitě se zítra dozvím, že to nějak vymyslela :) ).
A já tu zase musím poděkovat sestřičkám i doktorkám téhle maličké nemocnice, protože s přístupem, jaký je tam, je všechno o tolik snažší. Pro Klárku, i pro mě … Tak děkuju moc. (Nevím proč jsem měla potřebu se té milé sestřičky ptát, jestli si pamatuje na tu hospitalizaci v dubnu a na mého muže a když kývla, že si na něj pamatuje dobře … tak mi na jednu stranu bylo smutno a na druhou tak hezky, že ho znala osobně, že se to asi nedá racionálně vysvětlit …)
Tak zítra Klári, po obědě a spinkání zase ahoj :)







Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.06
Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.14
Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.20
Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.22
Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.27
Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.41
Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.41
Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.55
Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.58
Vloženo 7. Březen, 2010 v 19.59
Vloženo 7. Březen, 2010 v 20.01
Vloženo 7. Březen, 2010 v 20.02
Vloženo 7. Březen, 2010 v 20.04
Vloženo 7. Březen, 2010 v 20.04
Vloženo 7. Březen, 2010 v 20.13
Vloženo 7. Březen, 2010 v 20.13
Vloženo 7. Březen, 2010 v 21.19
Vloženo 7. Březen, 2010 v 21.24
Vloženo 7. Březen, 2010 v 21.34
Vloženo 7. Březen, 2010 v 21.43
Vloženo 7. Březen, 2010 v 22.04
Vloženo 7. Březen, 2010 v 22.04
Vloženo 7. Březen, 2010 v 22.29
Vloženo 7. Březen, 2010 v 22.33
Vloženo 7. Březen, 2010 v 23.42
Vloženo 8. Březen, 2010 v 1.49
Vloženo 8. Březen, 2010 v 1.49
Vloženo 8. Březen, 2010 v 2.26
Vloženo 8. Březen, 2010 v 6.25
Vloženo 8. Březen, 2010 v 6.47
Vloženo 8. Březen, 2010 v 7.14
Vloženo 8. Březen, 2010 v 7.40
Vloženo 8. Březen, 2010 v 10.23
Vloženo 8. Březen, 2010 v 10.44
Vloženo 8. Březen, 2010 v 11.36
Vloženo 8. Březen, 2010 v 11.44
Vloženo 8. Březen, 2010 v 12.26
Vloženo 8. Březen, 2010 v 12.36
Vloženo 8. Březen, 2010 v 13.51
Vloženo 8. Březen, 2010 v 13.51
Vloženo 8. Březen, 2010 v 14.52
Vloženo 8. Březen, 2010 v 15.37
Vloženo 8. Březen, 2010 v 15.40
Vloženo 8. Březen, 2010 v 16.15
Vloženo 8. Březen, 2010 v 16.22
Vloženo 8. Březen, 2010 v 20.09
Vloženo 8. Březen, 2010 v 20.30