Klárčin blog

Ráno v devět hodin telefon. Já jsem na ní úplně zapomněla.

Procházela naším domem, fotila si místnosti a ptala se na spoustu věcí. Na některé jsem odpověď věděla, na některé ne. U těch, na které jsem nevěděla, mi bylo do breku.

Protože tohle jsem nikdy řešit nechtěla.

Takhle to být nemělo.

Když tenkrát před skoro osmi lety tady chodil její kolega a sepisoval ty samé věci pro hypotéku, bylo to veselejší. Byli jsme u toho s Mildou oba.

Odhadkyně po prohlídce domu zevnitř i zvenčí zaklapla blok, vypla foťák a odjela zpracovat odhad nemovitosti pro účely dědického řízení. Jeden banální případ z x dalších …

Dívala jsem se za jejím autem a kdyby to šlo, vypnu se, aspoň na chvíli.

.............­............

Nemocnice – dneska jsem za Klárkou přišla v čase oběda.

Koupila jsem jí takovou pidipanenku s oblečením, které zvládá navlékat sama a těšila jsem se, že bude mít radost.

Při vstupu do pokoje jsem chvíli stála jako opařená. Ve všech postýlkách plno, oproti včerejšku, ale její, její byla prázdná.

Člověk ví, že je pro to logické vysvětlení, že takové ty scény s prázdnou postelí v nemocnici se dějí jen v seriálech, ale na vteřinu se ve mně všechno stáhlo. Na děsivou vteřinu byl okolní vzduch bez kyslíku.

Jak ve zpomaleném filmu jsem pátrala ve tvářích sestřiček, co se stalo – bylo to jako štronzo, přišlo mi, že strašně zpomaleně mluví i zpomaleně se usmívají. A v tom zpoza jedné z nich vyjela na vozíčku Klárka -  a mě najednou přišlo tak absurdní, co jsem si vůbec tu maličkou chviličku myslela, čeho jsem se tak strašně bála.

Štěbetalka moje malá. Totálně spokojená, usměvavá, sice s pěknými kruhy pod očíčkama, ale v podstatě fakt v pořádku, až na ten kašel.

Zlobí sestřičky s jídlem, ale spolu jsme zvládly celou misku polévky. Pak jsme si hrály, před jednou jsem jí dala spinkat, rozloučení proběhlo úplně jakoby  nic.

Takže v úvodu šok, pak naopak pohoda :) Navíc hned vedle ní je chlapeček od nás ze vsi i se sousedkou, a ta je tam s ním celou dobu, takže mi slíbila, že Klárce dá večeři a že na ní dohlídne:) Koupání jsme domluvili se sestřičkou, že se už dnes vracet po spaní nemám, že to zvládnou. A zítra za ní půjde odpoledne Zuzanka.

.............­............

Doma zatím veselo, je u nás Missorka s dětma až do středy:) No veselo, děti si to užívají, Péťu zlobí žaludek, ale snad se to spraví – cestou domů jsem se stavila v Třemošné pro božské koláčky, které jí minule chutnaly – ale asi zbydou.

Valuška se tak těšila na ovečky, že do ohrady za nima vzala Zuzka všechny tři starší (Kája pořád trochu kašle, tak zůstal doma). Valuška by si moc přála vidět jehňátko, tak snad se nějaká ovčí holka v noci pomamí ;)