Vina

11 Březen 2010

V kategorii Denní deníčky |

Mám to za sebou.

Dnes ráno bylo hlavní líčení, které se týkalo listopadové nehody mého muže.

Přijela jsem k soudu o půl hodiny dřív. Když jsem vyběhla do patra, on tam už stál.

Nevím proč jsem věděla, že je to on. Stál tam sám, starší vysoký muž, s bolavýma očima.

To setkání jsem si tolikrát představovala. A přesně jako v těch představách, jsem zazmatkovala a zapadla na záchod. První vlna emocí prostě byla silnější. Rozmazala jsem si decentní ranní líčení během pár vteřin.

Pak jsem se vrátila. Nemusel to být on, ta chodba je dost široká. Mohl to být kdokoliv. Jenže já to věděla.

Díval se na mě po straně a já na něj.

Pak jsem se zvedla z lavičky a musela jsem, musela jsem se ho zeptat a musela jsem mu všechno říct a vědět, co cítí on, co bude říkat, jaký je … vím, že se lidi přetvařujou, vím že si grázl může hrát na beránka a možná i naopak. Jenže něco mi říkalo, že on grázl není.

Že ať přijde za pár hodin u soudu jakýkoliv trest, ten nejvyšší on už prožívá.

Víc slov asi není třeba.

Ta osudová vteřina nad ránem 24. listopadu nezměnila život jen můj, našich dětí, maminky Mildy a rodiny … ona změnila i jeho život. Já vím, že jinak, že se to nedá srovnávat, ale v jeho kůži bych vážně nechtěla být.

Viděla jsem, jak chlap jak hora vypadá pod tíhou viny. Viděla jsem jeho oči. Vyprávěla jsem mu o nás. O dětech. Cítila jsem, že musím, že o nás musí vědět víc, než doteď věděl, možná sadisticky jsem do jeho rány solila – ale ten život bez muže, bez táty, bez syna … ten taky strašně moc bolí a každý den, každou chvíli. A to už nepočítám, o co všechno jeho vinou přišel Milda … že už nikdy nezažije jaro, že se nedočkal našeho prvního jehňátka, že nikdy neuvidí své děti vyrůstat, že už nikdy neobejme, byť plaše, svou mámu …

On mně říkal, jak moc ho to mrzí, jak tohle nechtěl a že Mildu prostě neviděl. Že toho strašně moc lituje a že si to bude pořád vyčítat. Nabídl mi pomoc a později jsme se i k něčemu, co bude v budoucnosti, dopracovali – to už domluví naši právníci.

Soud začínal v osm třicet. Ale to hlavní líčení proběhlo už před tím na obyčejné chodbě soudní budovy, za přítomnosti dvou osob.

A tam zazněl i rozsudek.

Vinen každé ráno, vinen každý den.

On svou vinu přijal.

Musela jsem tam dnes jít. A mluvit s ním. Protože jinak bych mu sama za sebe nikdy nedokázala alespoň trošku odpustit.

PS: Rozhodnutím soudu 18 měsíců podmíněně a rok zákazu řízení.

Tento článek byl vložen 11. Březen, 2010 v 13.24 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

Březen 2010
P	Ú	S	Č	P	S	N
« Úno		Dub »
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30	31

Březen 2010

« Úno

Dub »

1 11. Březen, 2010, Mata:

Diny, jsem ráda, že jste si to mohli spolu vyříkat…

Jedna blbá vteřina, ach jo…

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.28

2 11. Březen, 2010, jandulina:

Jsem ráda, že jsi to tak zvládla. A je dobře že jste si to vyříkali…

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.37

3 11. Březen, 2010, Petulka:

Ač jsem nevěděla, že je to dnes, od rána na tebe myslím. Jsem ráda, že to dopadlo takhle, že to, co se ti jiní snažili vnutit (že už je potrestaný) sis nakonec zažila sama a teprve takhle to má nějakou cenu. Snad to setkání pomohlo odvalit další kámen na tvé cestě.
Petra

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.38

4 11. Březen, 2010, Eva:

Jsi dobrá, že jsi to zvládla. Drž se.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.39

5 11. Březen, 2010, Blanka:

Diny, nevím jestli to tak vnímáš i ty, nebo jestli jsme to já správně nebo špatně pochopila, ale myslím, že ten dnešek byl pro tebe v mnoha ohledech hrozně moc důležitý, dokázala sis, že jsi schopná do budoucna odpoustit, protože já myslím, že to odpoštění z tvé strany dřív nebo později přijde. Ty už jsi prostě taková.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.40

6 11. Březen, 2010, Blanka:

Omlouvám se za chyby, někdy fakt píšu jako pako.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.42

7 11. Březen, 2010, Medulka:

Ano, myslím, že bude mít vinu každý den. Musí mu být strašně.

Tím nechci říkat, že vám je líp…

Posílám pohlazení

8 11. Březen, 2010, Diny:

Blanko – vnímáš to správně.

Ten dnešek byl moc důležitý. Abych mohla jít za sebe, za naše děti dál, jedna věc se musela dořešit.

S jeho přístupem, s jeho „přijetím viny“ to mám jednodušší.

Cítím obrovskou úlevu, byť je mi jasné, že ne každý to pochopí, zvlášť třeba v rodině. Ale já tu píšu o pocitech svých, nemusí to tak vnímat každý.

A vnímám, že Milda se tam někde usmívá, že jsem sebrala odvahu a promluvila na něj první. Myslím, že ten pán by se neodvážil, byl na tom opravdu hodně špatně.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.47

9 11. Březen, 2010, radka:

Diny.....přesně to jsem čekala…člověka musíš poznat,vidět ho, mluvit s ním, než ho odsoudíš, než si ho zaškatulkuješ.....
Radka

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.48

10 11. Březen, 2010, Blanka:

Víš Diny, je těžké, když vztahy v rodině nejsou zrovna O.K., ale důležité je, že se tobě ulevilo, že už se zase koukáš dopředu a to jak tvoje pocity kdo pochopí není až tak rozhodující.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.50

11 11. Březen, 2010, DanaD:

Diny, zas a znovu obdivuji Tvoji sílu se i k takovýmto věcem postavit čelem…nevím, jestli bych to dokázala. Asi bych věděla, že se by se mi ulevilo, ale nejsem si jistá, že bych do toho šla…že bych tu sílu v sobě našla! Jojo, život nás naučí…

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.54

12 11. Březen, 2010, Petsyk:

Diny,
je mi z toho všeho úzko … Jsi statečná a řídíš se tím,co považuješ,cítíš,že je správné,umíš se rozhodnout a jít za tím…a dnes se ti to opět vyplatilo. Jsem ráda,že jsi to tam ustála. Přeju moc sil do dalších dnů a co nejvíce hezkých chvilek! Petra

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.57

13 11. Březen, 2010, Anulenka:

DINULKO, jsem tak moc ráda, že jsi to zvládla, ustála (bez ohledu na soudní rozhodnutí) a že jste spolu mohli mluvit…
A taky, že to není hajzl a arogantní blbec, pro kterého by to nic neznamenalo…

Máš můj obdiv, vím, že to nerada slyšíš, ale dnes si to víc než kdy jindy zasloužíš slyšet!!!!!!

P.S. Přes slzy se usmívám jako pako

Vloženo 11. Březen, 2010 v 13.58

14 11. Březen, 2010, Zuzeca:

Diny, po dnešku jsi zase o krůček dál. Co o krůček, řekla bych, že o pořádně velký krok. Proto, žes na něj dokázala promluvit. Proto, že jsi zjistila, že on není žádný grázl, co by ještě kolem sebe kopal, naopak je vidět, že ho to trápí a trápit bude. Jsi úžasná, žes to zvládla, a Milda určitě i teď vidí, jak silná ženská po jeho boku stála.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.02

15 11. Březen, 2010, Cherry:

Diny je moc dobře, že jsi v sobě našla tu sílu a šla nejen k soudu, byla jsi schopní i s ním promluvit. V podstatě jsi uzavřela jednu kapitolu a otevřela druhou. Jsem i „ráda“, že ten člověk není nějaký vejlupek, kterému je to šumák a že vidíš, že i on tohle špatně nese a je potrestán víc než dost (snad chápeš jak to myslím). Trest je takový, jaký se dal čekat.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.08

16 11. Březen, 2010, Crnkapinka:

…je dobre, že do budúcnosti nebudeš musieť bojovať ešte aj s nenávisťou k človeku, ktorý si nevie priznať vinu…
Ono je už dosť náročné bojovať so smútkom…

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.17

17 11. Březen, 2010, Lucie:

Dobrý den, moc Vás obdivuji, jste silná, musí to strašně moc bolet, přeji Vám do budoucna štěstí

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.20

18 11. Březen, 2010, Makina:

Diny, četla jsem tenhle příspěvek třikrát, aby se mi pořádně rozležel v hlavě. Přijde mi, že tohle byl poslední, ne, to je špatné slovo…, poslední spíš ve smyslu očekávaných, a hodně těžký krok, který tě čekal, možná trošku tuším to chvění na hrudi a tvůj strach a úlevu, že to máš za sebou.

Bez ohledu na výsledek jsem ráda, že to máš za sebou, že se zase můžeš trošku svobodněji nadechnout. Už je dobré přeju, žádné další nutné tejrání.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.21

19 11. Březen, 2010, Pavla:

Diny, moc blahopřeju, ke všem, co jsi dnes v sobě dokázala…

20 11. Březen, 2010, Lucka73:

Myslela jsem na Tebe – moc.

A to, že jsi sama šla za ním – to je prostě známka velký síly. Vím, že to bude znít divně – ale i za něj Ti děkuju. Myslím, že i pro něj to bylo moc důležitý. Přijmout tu vinu i před Tebou. Slyšet o vás…

Vím, že to, co se stalo toho osudnýho rána vás zasáhlo všechny strašně moc zásadně. Že vám to všem otočilo životy – každýmu jinak, někomu víc, někomu míň..... Snad dnešním dnem se vám všem půjde zas o kousek líp dál.

Určitě byste všichni dali cokoliv za to, aby se to nestalo. Je mi to pořád tak líto. Přeju vám všem sílu se zvednout a jít dál.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.27

21 11. Březen, 2010, Šárka:

Přidávám se a obdivuji Tě! Myslím, že vaše setkání bylo důležité pro oba, vzájemně jste se podívali do očí a z cesty k odpuštění se odvalilo pár balvanů. Spousta kamenů tam ještě zůstane a bude těžké tou cestou jít dál, ale to nejhorší je prostě za Tebou a posunulo Tě to o krůček dál.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.32

22 11. Březen, 2010, Baruschka:

Diny, denně nakukuju, jestli UŽ.. taky jsem věděla, že teď někdy to bude.. Moc ti gratuluju, žes v sobě našla tu sílu a ač ses tomu zpočátku hodně bránila, nezasekla ses v té pozici a posunula ses o obrovský kus dál.. Smekám!

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.33

23 11. Březen, 2010, Jana M.:

Milá Diny,

od rána jsem na tebe, vlastně na vás všechny, myslela. Tušila jsem, že právě dnes je soud.

Věřím, že tě dnešek posune zase o kus dál. Jizva na duši a v srdci ti zůstane už navždy, ale ta každodenní svíravá bolest snad bude menší a menší. Přeji, ať je stále více dnů, kdy bude smích častější než slzy.

Jsi neuvěřitelně silná, úžasná a čistá ženská. Milda věděl, proč si tě vybral.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.34

24 11. Březen, 2010, miruška:

Diny. zase si ma dnes rozplakala..Pre mna si fakt frajerka, začat a zvládnut takýto rozhovor, to chce silnú osobnost akou Ty si.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.35

25 11. Březen, 2010, Martina:

Dinuško, další těžký krok máš za sebou. Bude líp. Kousek po kousku se to naučíš…Slova někdy nestačí… Posílám dětem i Tobě pohlazení. Martina (osudné datum u nás bylo 13.7.2005)

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.41

26 11. Březen, 2010, Pepigaba:

Diny,
tvůj přístup k životu je obdivuhodný (neumím najít správnější slovo). Nikdy nezapomeneš,ale odpuštění (lze odpustit úplně? nevím) ti udělá život jednodušší. Vím to, já dovedla odpustit až po spoustě let a zbytečně jsem ztratila roky života.
Moc ti přeji jaro a naději nejen v přírodě, ale i v duši srdci…

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.45

27 11. Březen, 2010, Sarah3:

Diny, tak nějak jsem si taky od rána říkala, že asi dneska je ten den… A moc jsem na Tebe myslela. Kdybych měla klobouk ,smeknu před Tebou, že jsi se dokázala před toho pána postavit a promluvit na něj. Určitě to pro vás oba bylo moc důležitý.
Přeju vám, aby bylo dětem i Tobě taky po zdravotní stránce brzo líp.
Š.

28 11. Březen, 2010, peki:

Diny,
jsem ráda, že je to za vámi. Posílám sílu do dalších dnů.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 14.55

29 11. Březen, 2010, Lenka:

Diny,
tak to máš za sebou. Podle toho jak to píšeš, bych řekla, že jsi díky tomu dnešku zase o kus dál, ne?
Správně píšeš, že on svou vinu prožívá každou chviličku svého života. Jinak ten trest daný soudem podle mého názoru extra přísný není… (zní to asi hnusně, nechtěl to udělat, ale…)

Vloženo 11. Březen, 2010 v 15.05

30 11. Březen, 2010, Dana:

Jsi vážně VELKEJ člověk, škoda že lidi jako jsi Ty nejsou v politice a nenavrhujou zákony. Vypadalo by to tu jinak.

Přečetla jsem tenhle blog komplet (až na to co je chráněno heslem) a vidím kolik máš v sobě empatie a jak se umíš vžít do lidí, a tak jsem věděla, že odpustíš, máš v sobě obrovskej cit pro spravedlnost a nevím jak to nazvat takové to správno v životě.

Děkuji Ti za to. A za tenhle blog.
Dana

Vloženo 11. Březen, 2010 v 15.06

31 11. Březen, 2010, Jaffi:

Diny, jak už tu většina psala, počínaje dneškem jsi o velký skok dál. Jsem ráda, že to takhle dopadlo, přiznám se, že jsem měla takový nedefinovatelný strach. Držte se! A nemoci pryč!

Vloženo 11. Březen, 2010 v 15.08

32 11. Březen, 2010, Zuzina:

Diny, je dobře, že je to za Tebou. Jsem ráda, že ten člověk svou vinu chápe a není to jen nějaký povrchní arogantní typ. Snad Ti tohle vědomí pomůže jít dál.. Hodně síly!

Vloženo 11. Březen, 2010 v 15.14

33 11. Březen, 2010, Danka:

Čakala som, čo napíšeš. Viem, že ten súd bol pre teba veľmi dôležitý a som rada, že to dopadlo „dobre“ v tom zmysle, že ten pán si vinu priznáva a nie je to nejaký bezohľadný chlap, ktorému je to fuk. Sama si pred tým cca mesiacom písala, že ho kvôli tomu potrebuješ vidieť, aby si v tom mala jasno ale nečakala som, že naberieš odvahu s ním aj hovoriť. Pomohlo to tebe a možno istým spôsobom aj jemu.
A ak sa môžem spýtať – zdá sa ti teraz, že rozsudok súdu je dostatočný? Prednedávnom si písala, že podmienka ti ako dostatočný trest nepripadá, ale mohlo sa to zmeniť.
A ako je ti zdravotne?

Vloženo 11. Březen, 2010 v 15.17

34 11. Březen, 2010, jasmine:

Ahoj Diny,

myslim si, že dnesek byl jeden mozna takovy dalsi meznik ve Tvem zivote. Muselo to byt hodne tezke, ale jsem rada a obdivuju Te, zes to udelala. Zes sis s nim povykladala z oci do oci. Jsem rada, ze to nebyl nejaky hajzlik. Protoze to bys ho za to mohla nenavidet cely zivot a nenavist je svina. Aspon tot muj nazor.

Drzim Ti palce do dalsiho zivota, ať najdes co hledas a potrebujes.

J.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 15.22

35 11. Březen, 2010, Diny:

Danko – budu jako politici a odpovím ti jinak, než čekáš.

Nebudu se vyjadřovat k výši trestu, který určil soud. Proto ho také zmiňuji jen v PS.

Celý článek je o tom, že trest, který skutečně odpykává, je neměřitelný.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 15.25

36 11. Březen, 2010, hataika:

Milá Diny,čekala jsem na zprávu o tom,jak soud dopadne,více mě ale zajímalo ono setkání na chodbě…Měla jsi tu potřebu ho vidět a mluvit s ním,chápu a souhlasím s názorama,že to možná uzavřelo jakousi kapitolu v tobě.Možná…

Vloženo 11. Březen, 2010 v 15.29

37 11. Březen, 2010, MartinaC:

Diny, smekám před tebou.
Jsi prostě úžasná. Vím, že bolí každý den bez tvého muže a upřímně myslím, že málo kdo by dokázal mluvit s tím, kdo byť neúmyslně Vám tak spackal a zapotal život. Moc na Vás všechny myslím.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 15.48

38 11. Březen, 2010, Housenka:

Diny, u nás to bylo zrovna tak, ten náš viník je zničený člověk. Rodina se mu rozpadla, má deprese. Znali jsme ho od vidění, potkávali jsme se. Teď už bydlíme jinde. Skutečně zničený život dvou rodin pro chvilku nepozornosti či únavy. Jsi ale neuvěřitelně statečná, že jsi se s ním dokázala bavit, to si nedovedu vůbec představit. Výše trestu se dala čekat, po zkušenostech našich i ostatních. Pro tebe je asi dobře, že to není lehkovážný hajzl, který se otřepe a jede dál, ale jinak je stejně všechno špatně. Žádný vítěz, všichni poražení.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 16.00

39 11. Březen, 2010, Soňa:

Myslím, že ten váš osobní rozhovor před soudem byl pro vás oba moc důležitý, možná očistný (nevím, jestli je to pravé slovo). Myslím, že bez něj – jen po neosobním soudním projednání – by asi člověk možná cítil, že stále něco chybí.
Píšu sem teď poprvé, sleduji Váš blog od ledna. Držím celé Vaší rodině pěsti a přeju Vám vše dobré.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 16.03

40 11. Březen, 2010, Iva:

Diny, jsi opravdu hodně silná ženská, že jsi tohle ustála .Pokud jde o trest takhle nějak jsem si myslela, že to dopadne, jen ten zákaz řízení teda není nijak dlouhý…
Hlavně, že jsi to zvládla a Milda je určitě pyšnej ma Vás všecky.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 16.12

41 11. Březen, 2010, tanzi:

Až dnes ti napíšu co se stalo u nás v rodině..
Ještě jsem nebyla na světě, když můj tatínek autem také srazil motorku a také ten pán zemřel.
V tomto případě to byla vina druhé strany..vjel z vedlejší ulice na hlavní a ještě byl opilý.
Přesto šel můj otec na rok na tvrdo sedět..tedy sedět..makat do Jáchymova.
Bylo to v 50tých letech.
Tento příběh znám od rodičů z vyprávění, ale vím že mého otce to strašilo až do konce života.
Už nikdy za volant nesednul, už nikdy nechtěl zažít ten pocit, že jeho zapříčiněním (né vinou) někdo přišel o život.
Když jsem byla na Gymplu, tak celá třída si dělala řidičák, já jediná ne.
Můj otec rozhodnul, že to nechce.
Že až jednou budu dospělá, at se rozhodnu sama.
A proč to píšu? protože to co se stalo, se s tím člověkem opravdu táhne už po celý život.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 16.17

42 11. Březen, 2010, Edit:

takovouhle situaci si nedokážu ani na vteřinu představit, natož uvažovat coby kdyby.., já myslím, že by mi z ní začalo „hrabat“- proto máš můj OBDIV, jít dál vyžaduje mimořádnou sílu a tys prokázala , že ji máš :))

Vloženo 11. Březen, 2010 v 16.21

43 11. Březen, 2010, Henri:

Diny, je moc dobře, že jste si promluvili. I pro toho pána to bylo určitě důležité, a že jsi měla odvahu tam jít, je velmi velkorysé gesto. Prolomili jste bariéru mezi Vámi a nejste pro sebe jen anonymní jména v rozsudku. Určitě se takto budete lépe vyrovnávat s bolestnou realitou. Ovdovět a jít dál vskutku nikomu nedává nálepku statečnosti, ono to prostě jinak nejde, ale jít se tomu pánovi podívat do očí, první oslovit a jak naznačuješ, tak stát na začátku odpuštění, to je statečné a velkorysé.

Nepouštěj prosím tento komentář ven, stačí když si ho přečteš a smažeš. Opatrujte se.

Henri

Vloženo 11. Březen, 2010 v 16.32

44 11. Březen, 2010, Pisarka:

Myslela jsem na tebe a zvládla jsi to se ctí! Určitě ten rozhovor byl potřebný a důležitý, a věř tomu, že ne každý by to dokázal. V podstatě je mi vás líto obou – musíte s tím žít do konce života. Pro tebe je opravdu hodně důležité alespoň zčásti odpustit, aby tě to stále neužíralo. Tedy tak to vidím já, která nezažila to co ty.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 16.39

45 11. Březen, 2010, Danka:

Diny, tvoj článok som pochopila presne tak, ako si mi napísala do komentára. Asi som to niekde vnútri cítila tak aj s tým PS. Takže ma tvoja odpoveď pre mňa ani neprekvapila.
Opatruj sa a skús si dnes viac oddýchnuť, ak sa to bude dať. Muselo to byť dnes pre teba vyčerpávajúce.

46 11. Březen, 2010, Věra(Fool-pick):

Obdiv.....to je to co cítím…jsi neskutčně silná.....smekám a moc na vás myslím

Vloženo 11. Březen, 2010 v 17.00

47 11. Březen, 2010, Dana:

Diny, nemám slov. To, že jsi k němu šla první je tak silná věc. Gratuluju a obdivuju Tě.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 17.09

48 11. Březen, 2010, Hope:

diny jsem rada ze je to za tebou.. a zes nasla odvahu tam jit a mluvit s nim..
zas te to posune o kus dal… a budes moct pokracovat ze sebe i za sve deti s „cistym stitem“ …
a chapu ze ackoli je ten trest podle me smesny (tedy ten soudni).. ten ktery si ten clovek nese s sebou je nemeritelny.. takze na tom soudnim zas tolik nezalezi

a jak jinak ? zvladate bacily ?

Vloženo 11. Březen, 2010 v 17.19

49 11. Březen, 2010, Marbulínek:

Diny, dneska jsem na tebe moc myslela. Myslím, že to, co se odehrálo na chodbě je mnoho důležitější než dění v soudní síni. Stejně by mě zajímalo, jestli pořád cítíš, že podmínka není trest, jak jsi tu nedávno psala. Vím, že o tom to dnešní zamyšlení není. Třeba se k tomu někdy vrátíš.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 17.20

50 11. Březen, 2010, Tereza:

Diny, jsi o krůček dál. Je dobře,že jsi sebrala odvahu a šla jsi za ním a že jste si to vyříkaly. Potřebovaly jste to určitě oba dva. A to co se událo na chodbě je důležitější než to co se stalo v soudní níky.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 17.51

51 11. Březen, 2010, Markéta Nádvorníková:

Milá Diny,jste tak odvážná,tak statečná,s tak obrovskym srdíčkem.Bulim tady nad vašim článkem a děkuju,že vás mohu číst.

Hodně štěstí,zdraví a lásky vaší rodině.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 17.57

52 11. Březen, 2010, Kačí:

Diny,

tohle je snad první článek, u kterého jsem se nerozbrečela…

Neumím to popsat, cítím KLID… …ticho v duši, za tebe, za to, že jsi to zvládla, žes možná uzavřela jednu kapitolu, aby mohla vpout do tvého života nějká další, jiná…

Jsem dnes šťastná za tebe, s tebou…

Jen tak dál

Kačí

Vloženo 11. Březen, 2010 v 18.00

53 11. Březen, 2010, Diny:

Jsem nepředstavitelně unavená. Právě jsem spala dvě hodiny, já a odpoledne – to fakt normálně nedělám. Zlatá babička, že je s dětmi.

Musím říct, že tak náročný den už jsem dlouho neměla, ale zároveň tak důležitý, cítím se dobře:)

Marbulínku, na tvou otázku jsem odpověděla v komentáři pro Danku, je tučně vyznačený, podívej se:)

Vloženo 11. Březen, 2010 v 18.08

54 11. Březen, 2010, JitkaI:

Máte můj velký obdiv, muselo to být hodně těžké setkání,ale asi i úlevné.
Tak teď už jen hodně sil do další životní etapy!

Vloženo 11. Březen, 2010 v 18.14

55 11. Březen, 2010, Ronja:

Diny jsem bez dechu: jednak mám obrovskou radost, že to bylo takto, že ten člověk cítí, co udělal a že ti tím umožní mu odpustit a posunout se dál – a jednak před tebou smekám a obdivuju (vím že to nemíš ráda, ale já těmi slovy neplýtvám, v tomto případě jsou zcela namístě). Dnes jsi pohla zeměkoulí, alespoň tou svou a svých dětí. A tím, že jste se domluvili na nějaké kompenzaci, také jeho zeměkoulí. Dala jsi šanci sobě i jemu, šanci srovnat se s tím, co se stalo a jít dál – jiní než předtím, o velmi smutnou zkušenost bohatší, ale můžete jít dál. Tohle je to nejkrásnější možné zakončení té žhavé diskuze, která tu nedávno proběhla na téma výše trestu. Protože už je to (skoro) fuk. A dokázala jsi to jen ty a ty, svým přístupem, tím, že jsi našla dovahu a promluvila s ním. Jak se neznáme, tak bych ti nejradši dala pusu :)

Vloženo 11. Březen, 2010 v 18.16

56 11. Březen, 2010, Jana:

Ahoj Diny,
jsem strašně ráda, že to tahle zvládáš. Další velký kámen z Tvé cesty je pryč. Jsi prostě fakt úžasná jak to zvládáš. Máš můj velký obdiv – jsi prostě silná ženská a jdeš si za svým za tím, co je pro Vás všechny dobré. Teď už bude líp.
Jana

Vloženo 11. Březen, 2010 v 18.32

57 11. Březen, 2010, Marka:

Dneska jsem po delší době u tvého článku plakala… nedalo se to zastavit – za vás, za něj… Je to neskutečné, co jsi dokázala… z očí do očí… s takovou ctí a přitom zase tak žensky…
Obdivuju tě.

Marka

Vloženo 11. Březen, 2010 v 18.50

58 11. Březen, 2010, Dáša:

Taky se přidávám k těm co jsou i za tebe rády že to máš za sebou, a že to dopadlo jak to dopadlo. Věřím že teď už ti bude o velký kus lépe a pomůže ti to hodně se posunout dál.
Ps. doufám že je tobě i dětem lépe taky po zdravotní stránce

Vloženo 11. Březen, 2010 v 19.17

59 11. Březen, 2010, Ratunka:

Diny, dneska po dlouhé době píšu komentář…
Jsem za všechny zúčastněné moc ráda za to setkání, myslím, že to bylo třeba.
Zvládla jsi to za svoji rodinu na výbornou!!!
Držím pěsti a i nadále na vás intenzivně denodenně myslím a posílám sílu na zvládnutí vyjímečných, všedních i ještě všednějších dní:-)

Vloženo 11. Březen, 2010 v 19.34

60 11. Březen, 2010, Kája:

Diny,
to co teď napíšu možná vyzní „blbě“. Ale jsem strašně ráda, že to dopadlo zrovna takhle. Kvůli tobě, ale i kvúli „němu“.Nějak cítím, že jsi se posunula o hodně dál a to je moc dobře. Myslím, že to bylo těžké pro vás pro oba a zvládli jste to jak nejlíp to jen šlo. Můj veliký obdiv, opravdu!!!

Vloženo 11. Březen, 2010 v 19.36

61 11. Březen, 2010, lenka:

Diny,jsem moc ráda že je už i tento „mezník“ za vámi.Moc na vás myslím.

A jak Klárka?Pustí vám ji na víkend domů?

Vloženo 11. Březen, 2010 v 19.45

62 11. Březen, 2010, ANNI:

Diny jsem moc ráda, že je tento den za váma a nepřestávám žasnout nad tím, jak jsi úžasně statečná ženská.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 19.50

63 11. Březen, 2010, Martina:

Diny,

obdivuji odvahu, kterou jsi dnes prokazala! Preju brzke uzdraveni vam vsem.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 20.07

64 11. Březen, 2010, Jana:

Tak strašně moc ti přeju, že to je takhle. Že ve své duši nebudeš živit nenávist. A taky říkám klobouk dolů. Myslím, že jsi tímhle udělala obrovský krok vpřed a že jednou…že ti tohle hodně připočtou na tu kladnou misku vah.

65 11. Březen, 2010, Verka:

Diny, taky jsem moc rada, ze uz je to za Tebou. Je moc dobre, ze to probehlo takhle a ze Te to posunulo zase o velkej kus dal.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 20.15

66 11. Březen, 2010, Radka Ančincová:

Miruš, ty jsi vážně neuvěřitelně silná. Smekám před Tebou, ty jsi člověk nejenom s velkým Č ale i LOVĚK. Pevně věřím, že Ti tento krok aspoň trochu pomohl k cestě jít dál. Neumím vyjadřovat své pocity tak jako Ty, moc mě to mrzí, protože bych Ti ráda napsala jak moc obdivuji odvahu, sílu, přístup k životu, i to jaká jsi maminka.
A co Klárka, snad ji už brzy pustí domů. Všechny vás zdravím. Radka

Vloženo 11. Březen, 2010 v 20.21

67 11. Březen, 2010, elda:

Ach Diny… tohle bylo důležité…pro tebe, pro něj. Musel se té chvíle setkání moc bát a myslím že svou odvahou jsi mu nepřisypala sůl do rány, ale naopak jsi mu ulehčila jeho přijetí viny a trestu. Musel vycítit svou naději na odpuštění – myslím že právě té se mu dnes dostalo.Nevím…asi mu odpuštění přeju.A před tebou smekám – jsi dobrý člověk.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 20.29

68 11. Březen, 2010, Míša:

Jste statečná, i když to nerada čtete!!! Na víc slov dneska nemám… Držte se!

Vloženo 11. Březen, 2010 v 21.00

69 11. Březen, 2010, Helena:

ahoj, Diny…

Nenapíšu nic, co by už neproběhlo… Jen vnímám, že všechno je, jak má být, u soudu ses nemohla zachovat lépe a ten obrovský kámen, co tě tlačil, se zmenšil minimálně dvakrát. Jsem moc ráda, za to, že nenávist se nekoná, že tvému odpuštění nejsou kladeny žádné vnější překážky.

A ještě gratuluji ke chlupatému miminku, moc se těším i na ostatní a jsem zvědavá, jak je pojmenujete

Posílám pozdravy, Helena

Vloženo 11. Březen, 2010 v 21.03

70 11. Březen, 2010, Renča K.:

Nečetla jsem ostatní komentáře, ale zírám… jak jsi se posunula, nevím, zda já bych tohle dokázala, i když určitě je to pro Tebe důležité, žes to zvládla.. myslím tím, jak jsi se posunula, jak jsi to začala vnímat malinko jinak, i když ses tomu sama zpočátku bránila.. alespoń já mám takový pocit. Jsi spravedlivá ženská a myslím, že Ti pomohlo, když jsi viděla, že ON také dokázal přijít a podívala ses mu do očí.. Diny, jsi pašanda a Tvůj manžel musí být na Tebe šíleně moc pyšnej!!!

Vloženo 11. Březen, 2010 v 21.42

71 11. Březen, 2010, Zina:

Diny,
jsem tak šťastná, že to proběhlo takhle!! S takovým výsledkem! Jsi tak moudrá! Teda ono to takhle samo neproběhlo, tys to takhle udělala! Člověk se pozná podle činů, to že jsi za ním šla, ve svojí situaci, když pomyslím, co vám udělal, žes dokázala koukat, jaký má oči, Diny!!
Cos dnes udělala, udělalas dobře, pro sebe i pro děti.

Po tom dnešku ti přeju ten nejsladší spánek!!!

Vloženo 11. Březen, 2010 v 21.46

72 11. Březen, 2010, Alena (maminka od Péti):

Milá Mirko,
je dobře že si dokázala najít odvahu a zachovala sis Tvoji osobnost a promluvila sis s tím člověk. Nevím zda bych to tak dokázala bez emocí se mu podívat do očí a klidně s ním mluvit. Jsi fakt fajn ženská a jsem ráda, že díky naší Petře Tě znám. Drž se a přeji jen to dobré a hlavně marůdkům brzské uzdravení a pěkné jaro.
Alena

Vloženo 11. Březen, 2010 v 22.18

73 11. Březen, 2010, Iva:

Milá Diny, snad dnešek pomuže do budoucna Tobě, snad pomuže i onomu pánovi. Není zrovna moc obvyklé, aby obviněný postával před soudní síní s takovým předstihem, sám a bez opory, není moc obvyklé, aby mu pomohla a promluvila na něj právě žena, které tolik ublížil. Věřím, že v setkání s Tebou trochu doufal a chápal ho jako součást přijetí své viny. Ty jsi mu toto umožnila. Jsi moc dobrý člověk a oba jste dnes prokázali i velký kus lidské slušnosti a statečnosti. Máš v sobě kupu lásky – k lidem – i k malejm ovečkám. Ať je všem, kdo jsou/jsme s Tebou, i nadále moc dobře.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 22.31

74 11. Březen, 2010, Gábina:

Musel to pro tebe být hodně, hodně náročný den. Zvládla jsi to a muselo tě to stát hodně sil. Nevím jestli zrovna gratulace je namístě – snad jen obejmutí
Pozdravy tobě i dětem

Vloženo 11. Březen, 2010 v 22.39

75 11. Březen, 2010, Adka:

Diny… Jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo, že řidič je opravdu člověk, který svou chybu uznává a lituje. i když se mu s tím žije těžce. Už kvůli tobě je moc dobře, že to nebyl hajzlík, co se z toho chce vykroutit…
Jsi neuvěřitelně statečná – jít tam a dokonce si s ním promluvit… Obdivuju tě.

76 11. Březen, 2010, Bulik:

Diny, ulevilo se mi, že to máš za sebou a že ke všem tvým břemenům nemuselo přibýt další, břemeno nenávisti k člověku, který by bagatelizoval svou vinu. Takhle je to ta nejméně zlá varianta ze všech zlých, snad. Jsi velmi statečná a obdivuju tě. Ať si ti teď bez toho očekávaného balvanu, který se nedostavil, dýchá zas o něco líp.

P.S. : Rok zákazu řízení se mi zdá teda málo, dost málo.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 22.52

77 11. Březen, 2010, Paula:

Milá Diny, jsem ráda, že se vám ulevilo a smekám před vaší odvahou. Musel to být hodně vyčerpávající den. Obdivuju vás

Vloženo 11. Březen, 2010 v 22.59

78 11. Březen, 2010, Lída:

Diny.. jsem ráda za to co tu čtu, jaký ten pán je. I když je vinen, a to mu nikdo neodpáře – jsem ráda že uznává svou vinu. Protože být to nějaký frajírek, kterému je to fuk – nenáviděla by si ho a užíralo by tě to do konce života.. Takhle ho sice taky budeš nenávidět – ale „jinak“. O maličko, přestože skoro neznatelně, méně.. a to tím, že on uznal vinu. I když občas budeš mít pocit že „no a co že je mu to líto, to nic nezmění“… Nevím, snad mne chápeš tak jak to myslím. Přeji hodně síly !

Vloženo 11. Březen, 2010 v 23.21

79 11. Březen, 2010, Mája:

Diny – dneska jsi mě článkem fakt dostala. Jsi fakt silná, že jsi to dokázala, byl to správný krok, mám radost a gratuluju! A věřím, že se teď zase cítíš o něco líp nejen fyzicky.
Celé rodině, hlavně Klárince, přeju hodně zdraví a sluníčka.
Mája

Vloženo 11. Březen, 2010 v 23.41

80 11. Březen, 2010, K.:

Moc smutné čtení,ten článek dokázal,že mi bylo líto nejen vaší rodiny,ale i viníka.Jak už tu někdo zmiňoval,tohle nemá žádné dobré řešení pro nikoho.Rozhovor na chodbě snad alespoň odvalil jeden kámen.

Vloženo 11. Březen, 2010 v 23.42

81 11. Březen, 2010, JaniF:

Za každého mluví jeho činy, a tvůj dnešní, ten mluví za vše!
Jsi silná, opravdu silná ženská.. Udělat první krok, vstát a přijít k němu, říci první slovo, podívat se mu do očí.. Nestalo by se to, samo od sebe ne, to je tvůj čin, tvoje síla..
Píšeš bez záště, bez zloby..
Zase jsi mě rozbrečela..
Brzičko začne jaro, ať je u vás jako u prvních, a jste všichni brzy doma zdraví a pohromadě!
Pro dnešek přeji jen sladké sny a pořádný spánek!!

Vloženo 11. Březen, 2010 v 23.45

82 11. Březen, 2010, LucieK:

Diny, čtu poněkolikáté a nemám slov.
Jsi fakt moc statečná a je super, že to pán bere tak, jak to bere. Snad to nezní blbě a je srozumitelné, jak to myslím. Je moc fajn, že ho nemusíš nenávidět a jednou možná můžeš odpustit.
Posílám pusu všem marodům a přeji Klárce, ať se brzy dostane domů! Ukázali jste jí fotku Milušky, nebo si to necháváte jako překvápko?

Vloženo 11. Březen, 2010 v 23.56

83 12. Březen, 2010, makýš:

Diny,
jsem moc ráda, že je to tak, jak jsme si všichni přáli…že ten pán ví, co způsobil. Není mi ho líto, je to tak, jak má být. Třeba i on jednou bude mít zas důvod ke štěstí, ale ten osten, jak píšeš „vinen každé ráno, vinen každý den“, ten by tam prostě měl zůstat. Každý den by si na vás měl vzpomenout…
Tys to zvládla úžasně.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 1.57

84 12. Březen, 2010, Kimmy:

Myslim, ze svoji roli zalobce jsi zvladla snad i lepe, nez ten profesional…

Ja sama si myslim, ze ten trest je neskutecne mirny, ale na druhou stranu pro Tebe ani pro deti by se nic nezmenilo, kdyby za mrize sel.

Jestli Ti to setkani dalo aspon kus vnitrniho smiru, tak je to ten nejlepsi vysledek, ktery se dal ocekavat.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 2.12

85 12. Březen, 2010, Marie:

Diny smekám! Smekám před Vámi, před Vaší schopností řešit tak složité situace. Patřím k těm, kteří se o Vašich stránkách dozvěděli až po oné pro Vás osudové události. Ale snažila jsem se nahlédnout i před ten „den“, chtěla jsem Vás i Vaše názory před „tím“. Přiznám se, když jste psala o tématech, které vyvolaly bouřlivé diskuze, i já jsem patřila k těm, kteří s Vámi polemizovali (i když já jen tak v duchu). Vždycky jste mě ale dostala tím, že svou následnou reakcí, svým velkým srdcem. Stejně tak se tomu stalo dnes. Gratuluju Vám – tohle opravdu každý nedokáže – jste člověk, který se neumí přetvařovat, mazat med kolem pusy. Jdete rovnou za svým srdcem, za svými city. Přeju Vám, aby tak jak rozkvétá nový život ve Vaší salaši, rozkvátaly dny Vašeho života i Vašich dětí, každý den nové poupátko, které Váš život provoní a zkásní.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 4.35

86 12. Březen, 2010, Hana Heincová:

Diny,sedím a brečím u pc-práce nepráce!Zvládla jste to skvěle,stokrát jsem chtěla napsat,že asi i on cítí vinu-ale netroufla jsem si.Jak je tu psáno,snad nějaký vnitřní smíření příjde-moc na Vás i děti myslím!

Vloženo 12. Březen, 2010 v 7.18

87 12. Březen, 2010, Krista:

Diny, strašně jsem ti moc přála, aby ON byl takový ten v jádru slušný, normální člověk, co ho ta nehoda taky zdrtila, i když samozřejmě jinak, co bude mít přesně jak píšeš-každý den až do konce pocit viny a bude ho to fakt tížit…přesně to jsem ti přála, aby se z něj nakonec nevyklubal nějaký hajzlík bezcitný…tak jsem ráda, že z něj máš takový dojem, a hlavně, že jsi se překonala a šla za ním a dokázala s ním o všem mluvit…Bylo to potřebné pro tebe i pro něj.
S tím odpuštěním…víš, já do té minulé diskuse nepsala,neuměla jsem to tenkrát nějak vhodně formulobvat… ale opravdu si myslím, že odpuštění jako takové v životě je strašně moc třeba. Odpustit je moc a moc těžké, ale člověk by měl odpouštět všem, co se na něm kdysi provinili, ukřivdili mu, ublížili, ať to byli rodiče, známí, učitelé…a především by měl umět odpustit sám sobě, všechno, co třeba nebylo ideální, co jsme kdy provedli. Prostě odpuštění hrozně uleví každému z nás, rozpouští bloky, někteří autoři mají za to, že i léčí..(to je na jinou diskusi). Já se to učím teprv několik let, je to moooc těžké, ale snažím se.
Vím, že ty, pokud MU odpustíš, bude to snad až někdy časem, za několik let, to teď u tebe není na pořadu dne, je to stále čerstvé a je to pochopitelné. Ale přimlouvám se za to aspoň o tom přemýšelt…:)

No a jinak, FAKT jsem na tebe pyšná, jak jsi ten soud zvládla! :) Drž se! K.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 7.44

88 12. Březen, 2010, Martina:

Holčičko jsi statečná a úžasná, ale to já o tobě vím. Jsi ženská s velkým srdcem. Co říct jen to, že tě mám moc ráda. paní Mikešová

Vloženo 12. Březen, 2010 v 7.45

89 12. Březen, 2010, Martina:

Milda je na tebe hrdej a ty to víš, jsi opravdu skvělá ženská. Taková máma je pro děti boží dar. paní Mikešová čau mrt

Vloženo 12. Březen, 2010 v 7.47

90 12. Březen, 2010, Petra:

Diny vsechna cest ze jsi to takhle zvladla a hlavne dokazala s nim mluvit.Jsem rada ze to neni nejaky grazl a ze si uvedomuje co zpusobil.A jak sem psala uz driv,nezavidim vam vubec co se stalo,ale i jemu neni co zavidet…stala se tragedie,ktera zmenila zivoty na obou stranach…Vam samozrejme mnohem vic :( Budte silni

Vloženo 12. Březen, 2010 v 8.44

91 12. Březen, 2010, renča:

Dininko, jsem moc ráda, žes to takhle zvládla. Bála jsem se o tebe a zároveň čekala, že to vyřešíš nějak takhle. Jsi jednička. Hodně sil do dalších (snad už lepších)dní.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 8.56

92 12. Březen, 2010, Nika:

AHOJ DINY..sem ráda, žes to takto zvládla i přestože, jsi měla strach, ale zároven naději, že uvidíš člověka, který způsobil vaše rodinné neštěstí.Jak píšeš, že si to i on uvědomuje apod…denně vše má před očima tak to je jeho trest, ale ani mu ho nezávidim.I když teda všechna čest zvládáš ho docela obstojně.Nevim proč, ale ty umíš vše tak popsat, že mi bohužel se zase chce brečet.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 9.17

93 12. Březen, 2010, Katka:

Ahoj Diny,
je dobře žes tam šla a musím říct že tě obdivuju že jsi s ním mluvila. Já bych to asi nedokázala. Trest je sice mírný, ale myslím to důležité bylo včera splněno.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 9.59

94 12. Březen, 2010, Jolana:

Ahoj Diny, jsem moc ráda, že máš tuhle zcela zásadní konfrontaci za sebou. Jsi obdivuhodná a já jsem v duchu „ráda“, že to byl člověk s trochou lidskosti a snad, podle toho co píšeš, i pokory. Mám pocit, že mám vždycky ke všemu milion myšlenek, ale když čtu Tvůj blog, nějak mi ty moje připadají zbytečné a běží mi hlavou jen slova podpory. Vše zcela důležité a zásadní je od Tebe jasně a tak zrale sděleno. Přeji Tobě o dětem brzké uzdravení. Jolana

Vloženo 12. Březen, 2010 v 10.27

95 12. Březen, 2010, Petra:

Diny,

jsi ohromně statečná. Udělala jsi to, co jsi potřebovala udělat, sama pro sebe, tak jak jsi cítila, že je dobré udělat. Cítím úlevu a velký krok vpřed.
Je to tak moc citlivé a velké téma, že mě prostě v jednom komentáři nejde se vyjádřit. Jsem moc ráda za Tebe a gratuluju!

A také gratuluju k jehňátku:-)
A Klárince a vlastně vám všem brzké uzdravení!

Petra

Vloženo 12. Březen, 2010 v 11.16

96 12. Březen, 2010, Emanka:

Diny, jseš kádr, zvládlas to výborně. Muselo to stát spoustu sil. Trest od soudu je tedy opravdu mírný, ale ty ses přesvědčila, že je viník potrestán vlastním svědomím. Jsem ráda, že to pro tebe byla úleva.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 11.28

97 12. Březen, 2010, Petra Nová:

Ahoj Diny,
já jsem moc šťastná, že jsi to zvládla s takovou grácií. Jsem ráda za vás za všechny i za toho pána.
Přeji Tobě i celé rodině jen to nejlepší.
P.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 14.27

98 12. Březen, 2010, Jita:

Jedna etapa je za tebou. Jsi úžasně silná.
Přeji hodně sil do dalších dnů. Bude jaro, tak snad všechno půjde líp.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 15.19

99 12. Březen, 2010, Marika:

Jsi prostě úžasná!

Vloženo 12. Březen, 2010 v 16.00

100 12. Březen, 2010, Pavla:

Gratuluji, gratuluji k velké síle,které bylo a bude potřeba, k velké odvaze, ke kroku vpřed. Nevím, jak to napsat, tak, aby to bylo jednoznačné, ale myslím si, že odpuštění, aspoň trochu, nebo smíření, nebo pochopení, je prostě potřeba, aby se mohlo jít dál. Vina zůstane, trest pomine, ale z řádků cítím, že pro toho člověka je největším trestem s tím žít.Kdysi jsem cosi o odpuštění do jedné diskuze napsala, následovala vlna negativních reakcí, chápala jsem to, když člověk kouká z povzdálí a nežije to, tak se to mluví a píše. Ale v duchu jsem si říkala, že pokud to bylo neúmyslně, tak je to jiné. Určitě se člověk dívá na viníka, kterého to opravdu mrzí jinak, než na někoho, komu je to úplně jedno a snaží se viny zprostit.
Nic se nemění, že zůstáváte bez manžela a táty, ale možná se to teď žije trošku jinak, když víte, že toho člověka to moc bolí a není mu lhostejné, jak moc vám všem zasáhl do života.
Tak ať je tady brzy jaro se vším všudy se spoustou sluníčka, ať jste zdraví a Klárka je zase doma a Milušce ať se daří.
S úctou a obdivem.P.

Vloženo 12. Březen, 2010 v 16.33

101 13. Březen, 2010, maxik:

Jsem moc ráda, že to dopadlo takhle. Bála jsem se o tebe.

Vloženo 13. Březen, 2010 v 2.07

102 13. Březen, 2010, kejmiska:

Drahá Diny,
jsem tak moc ráda, žes to zvládla a právě takhle, ten nápor předtím musel být nepředstavitelný. Je to jistě velikánský krok dopředu, tohoto článku jsem se docela obávala, ale cítím z něj tvůj vnitřní klid (možná přiživený únavou).Myslím na Vás.

Vloženo 13. Březen, 2010 v 11.25

103 13. Březen, 2010, Euka2:

Ach…
Ale jsi silná, věřím, žes tohle potřebovala..on asi ne, ale změnil Ti – Vám celý svět. Určitě si to ponese celý svůj život.
Myslím na Tebe.

Vloženo 13. Březen, 2010 v 15.31

104 14. Březen, 2010, Dáša:

Diny,

také před Tebou smekám. Nejen za to, že jsi TO dokázala, ale i za to JAKÝM ZPŮSOBEM. Ještě jednou smekám.
Moc děkuji za Tvůj blog (občas jsem ho četla i před listopadem), že se s námi dělíš o to, co prožíváš a tím nemyslím, jen tu věcnou stránku,ale hlavně že tak skvěle dokážeš popisovat svoji pocity, emoce..... Myslím, že tím nepomáháš jen sobě,ale i nám ostatním, kterým Tvoje ohromná vůle a výdrž pomáhá překonávat vlastní životní strasti. Díky, díky a piš dál.

Vloženo 14. Březen, 2010 v 15.45

105 24. Březen, 2010, hanka:

Cítím vše přesně tak, jak je psáno v předešlých příspěvcích. Obdivuji vás, Dino a myslím, že nic lepšího jste už v téhle smutné věci udělat nemohla. Nejen pro sebe a pro své děti, ale pro toho, co celou věc zavinil. Vše, co nás v životě potká má nějaký smysl,a má nás posunout na naší cestě dál… Vy jste se posunula k umění odpouštět druhým a zcela jistě i ten pán, co nehodu zavinil, se měl v tomto životě něco naučit..
Je moc smutné, jak osudová vteřina změnila život tolika lidem. Ale kdybych si měla zvolit, jestli bych chtěla být v kůži vaší, nebo toho pána, myslím, že by to byla opravdu velmi těžká volba…
Protože žít s pocitem viny celý zbytek života je to nejhorší, co si vůbec dovedu představit.

Vloženo 24. Březen, 2010 v 0.41

106 26. Březen, 2010, friedrich:

Vina a odpuštění. Odpuštění zaplacené vysokou obětí. Oběť, která nemá žádný smysl ani pro Tebe ani pro nikoho z nás. Oběť dává jen možnost tam, kde už nejsou žádné plány. Žádné „co tě nezabije, to tě posílí“, žádné bouchání na zavřené dveře. Daváš nám šanci pohlédnout za horizont. Moc Ti za tu možnost děkuji a snad mohu i poděkovat za ostatní.
F.

Vloženo 26. Březen, 2010 v 9.57