<!–texy–>Vina a odpuštění. Odpuštění zaplacené vysokou obětí. Oběť, která nemá žádný smysl ani pro Tebe ani pro nikoho z nás. Oběť dává jen možnost tam, kde už nejsou žádné plány. Žádné “co tě nezabije, to tě posílí”, žádné bouchání na zavřené dveře. Daváš nám šanci pohlédnout za horizont. Moc Ti za tu možnost děkuji a snad mohu i poděkovat za ostatní.
F.

<!–texy–>Cítím vše přesně tak, jak je psáno v předešlých příspěvcích. Obdivuji vás, Dino a myslím, že nic lepšího jste už v téhle smutné věci udělat nemohla. Nejen pro sebe a pro své děti, ale pro toho, co celou věc zavinil. Vše, co nás v životě potká má nějaký smysl,a má nás posunout na naší cestě dál…. Vy jste se posunula k umění odpouštět druhým a zcela jistě i ten pán, co nehodu zavinil, se měl v tomto životě něco naučit..
Je moc smutné, jak osudová vteřina změnila život tolika lidem. Ale kdybych si měla zvolit, jestli bych chtěla být v kůži vaší, nebo toho pána, myslím, že by to byla opravdu velmi těžká volba….
Protože žít s pocitem viny celý zbytek života je to nejhorší, co si vůbec dovedu představit.

<!–texy–>Diny,

také před Tebou smekám. Nejen za to, že jsi TO dokázala, ale i za to JAKÝM ZPŮSOBEM. Ještě jednou smekám.
Moc děkuji za Tvůj blog (občas jsem ho četla i před listopadem), že se s námi dělíš o to, co prožíváš a tím nemyslím, jen tu věcnou stránku,ale hlavně že tak skvěle dokážeš popisovat svoji pocity, emoce….. Myslím, že tím nepomáháš jen sobě,ale i nám ostatním, kterým Tvoje ohromná vůle a výdrž pomáhá překonávat vlastní životní strasti. Díky, díky a piš dál.

<!–texy–>Ach…
Ale jsi silná, věřím, žes tohle potřebovala..on asi ne, ale změnil Ti - Vám celý svět. Určitě si to ponese celý svůj život.
Myslím na Tebe.

<!–texy–>Drahá Diny,
jsem tak moc ráda, žes to zvládla a právě takhle, ten nápor předtím musel být nepředstavitelný. Je to jistě velikánský krok dopředu, tohoto článku jsem se docela obávala, ale cítím z něj tvůj vnitřní klid (možná přiživený únavou).Myslím na Vás.

<!–texy–>Jsem moc ráda, že to dopadlo takhle. Bála jsem se o tebe.

<!–texy–>Gratuluji, gratuluji k velké síle,které bylo a bude potřeba, k velké odvaze, ke kroku vpřed. Nevím, jak to napsat, tak, aby to bylo jednoznačné, ale myslím si, že odpuštění, aspoň trochu, nebo smíření, nebo pochopení, je prostě potřeba, aby se mohlo jít dál. Vina zůstane, trest pomine, ale z řádků cítím, že pro toho člověka je největším trestem s tím žít.Kdysi jsem cosi o odpuštění do jedné diskuze napsala, následovala vlna negativních reakcí, chápala jsem to, když člověk kouká z povzdálí a nežije to, tak se to mluví a píše. Ale v duchu jsem si říkala, že pokud to bylo neúmyslně, tak je to jiné. Určitě se člověk dívá na viníka, kterého to opravdu mrzí jinak, než na někoho, komu je to úplně jedno a snaží se viny zprostit.
Nic se nemění, že zůstáváte bez manžela a táty, ale možná se to teď žije trošku jinak, když víte, že toho člověka to moc bolí a není mu lhostejné, jak moc vám všem zasáhl do života.
Tak ať je tady brzy jaro se vším všudy se spoustou sluníčka, ať jste zdraví a Klárka je zase doma a Milušce ať se daří.
S úctou a obdivem.P.

<!–texy–>Jsi prostě úžasná!

<!–texy–>Jedna etapa je za tebou. Jsi úžasně silná.
Přeji hodně sil do dalších dnů. Bude jaro, tak snad všechno půjde líp.

<!–texy–>Ahoj Diny,
já jsem moc šťastná, že jsi to zvládla s takovou grácií. Jsem ráda za vás za všechny i za toho pána.
Přeji Tobě i celé rodině jen to nejlepší.
P.