Klárčin blog

Dnes ráno bylo zase všude bílo …

Kupodivu mě to vůbec nenaštvalo ;)

To sluníčko, které se opíralo do zasněžených keřů, do pocukrovaných hřbetů oveček -  i Miluška měla na těch svých černých pidizádíčkách bílý kopeček :)) – prostě nedovolilo trudomyslnosti zvítězit. 

Navíc – tohle je prostě poslední Ahoj paní Zimy. Ona ví, že to má spočítaný. Ví, že každým dnem bude utrum, konec, finito ;) Nechce se jí odejít bez rozloučení, jakoby nebyla – a že letos rozhodila svůj bílý kožich opravdu precizně, zalézala pod kůži citelně a dala vydělat teplárnám a plynárnám ;) Prostě se nedá říct, že tu byla a nebyla, letos tu prostě opravdu BYLA.

Je za námi naše první zima, jedna celá zima, bez něj …  

Už nevím, co psát víc. Nebo jaký zvolit název  článku. 

To je jednou: Klárka je doma z nemocnice ... pak : Klárka je zase v nemocnici … včera: Zítra jí pustí. 

Dneska:

Nepustí jí ještě ani náhodou, protože pořád zvrací a viroza se nijak nelepší.

Ach jo.

Co víc se dá říct.

Dneska u ní prakticky celé dopoledne i na oběd byla Zuzanka s Merlinem (jeli pak do Prahy, tak jsme se dohodli, že tak to bude nejlepší i proto, že mně se o víkendu vrátil kašel a půjdu za ní radši až zítra).

Prý je ohromná, nemocnici zvládá, povídá … ale prostě pořád kašle, pořád to neumí odkašlat, pořád to v ní bublá, teplota jednou stoupne, pak zas klesne … prostě zdravá není …

Já jsem doma s klukama, ti už jsou v pohodě, a je tu tak prázdno bez té naší princezny…

Ach jo …