Klárčin blog

Tak jsem se s blížícím se jarem (já bych se teda skoro už hádala, že jaro tu prostě je, ale dobrá, počkám na toho dvacátého března astronomického a dvacátéhoprvního kalendářního) rozhodla, že si tady na blogu založím novou sekci Rad a porad :)

Kdo sem chodíte, víte, že jsem alergická na nevyžádané rady a  takový ten druh radění … no modří vědí.

Ale pak jsou věci a situace, kdy si poradit ráda nechám.

Navíc, chodí vás sem tolik a vy na rozdíl ode mě máte doma mužský, kteří třeba ví – jaká sekačka na trávu je nejlepší, proč nekupovat tuhle a tamtu ano, je k něčemu strunovka? A prostě na mě denně útočí tolik otázek, na které odpovědi neznám, nevím, nepotřebovala jsem to vědět a teď potřebuju.

A protože víc hlav víc ví, jsou tu Rady a porady:)

Jo a taky sem chodí pár osob s chromozomem Y ve výbavě :), co jsem si všimla v anketě, tak třeba zahodí ostych a poradí přímo i oni, když budou vědět :)

Prostě občas vydám článek, kde se budu ptát a třeba se něco dozvím a třeba se tím dokonce i budu řídit – takže záleží čistě na vás, kdo se budete chtít zapojit.

No a jsem tu rovnou s dotazem – máme už asi šest let sekačku na trávu s pojezdem od Mountfieldu. Ale – vloni jí Milda tak 5× opravoval, je už prostě hodně jetá a straaašně těžká, i když má pojezd.

Vím, že uvažoval o koupi bubnové, ale netuším proč. Tahle je taková ta obyčejná, má takový ten sekací nůž nebo jak to říct. Vidíte, ani se neumím vymáčknout. Není na kabel, je na benzín, který ani nevím, kam se leje a taky tam prý patří olej.

Podle úrovně otázek je vidět, že to se mnou nebude lehký:)))

Prostě ráda bych si asi pořídila sekačku lehčí, s pojezdem, asi zase u Mountfieldu, vždycky s nimi bylo dobrý jednání i servis a navíc bych mohla tuhle starou protiúčtem vrátit. Ale nevím jakou. Zahrada, kterou je třeba sekat, je velká 2000 metrů čtverečních, jsou tu občas hrboly, žádná travička ala golf. V sezoně je třeba kvůli vozíku sekat i jednou za deset dní … a fakt se nechci strhat, i tak toho budu mít až dost. Traktůrek nechci, zbytečný a drahý. Tož tak.

Díky za každý názor a tip :) Klidně i na jinou firmu, ale vadilo by mi, že mi doma zůstane ta naše starší herka, co pak s ní …   

Dneska ráno dorazily !!:)

Děkuju moc Peg (Markét) a jejímu muži Martinovi za zařízení, proměření a všechno kolem organizace hliníkových nájezdů do Bédi pro elektrický vozík – nemusela jsem vůbec nic a jak jsem dnes zjistila … ani platit … Peg, no … ty víš … prostě opravdu moc děkuju, vám oběma !!!

Konečně budeme moci jezdit s Velkým Novým kamkoliv – do Plzně, nakupovat, na výlety, k doktorům … a Klárka, když jsem jí včera v nemocnici říkala, že přijdou, tak se tak rozsvítila, tolik si přeje jet do Zoologické zahrady do Prahy a tam nesedět pasivně v kočárku nebo mechaničáku, ale SAMA jezdit kam bude chtít a pozorovat zvířátka :)))

Prostě už může :)

Tak už jen aby se beruška naše uzdravila, doma doléčila a přišlo to vytoužené jaro a sen o výletu do velké ZOO s Velkým Novým se jí splní … už se nemůžu dočkat, až uvidím její oči, až uvidím, jak si to sama bude valit zahradou a bude samostatná, pojede kam bude chtít … až uslyším, jak se směje a komentuje a  … sen se splní … 

Děkuju a ještě jednou tu děkuju i vám, kdo jste přes Zrnka přispěli na Béďu, protože teď konečně bude splňovat svůj účel, budeme s sebou i na běžné cesty vozit električák a budem mobilní, určitě se tím Klárce hodně změní život … a to díky vám …

No musela jsem to hned vyzkoušet, praxe chybí, určitě to popáté, podesáté půjde líp (zlobila mě ta středová kolečka)  – ale JE TAM!!!! :)))

Dolů to šlo líp:))) 

No a složené vypadají nájezdy v autě takhle, váží dohromady 14 kilo, prostě paráda !!! :)

Mám fakt radost, dnes je moc fajn den :)

Nevím, proč jsem si myslela, že TO už všichni musí vědět.

Jenže to tak není. Jako dneska.

Rozhodla jsem se, že s cestičkama u oveček se už vážně něco musí udělat, jarní tání dělá své, ta nejrozchozenější místa jsou prostě hnus velebnosti. Když připočtu, že s Mildou jsme stíhali i denně uklízet bobky na frekventovaných místech, což teď v zimě nehrozilo … prostě než naroste tráva, jedním slovem je tam bordel.

Milda vloni nechal navozit písek, půlku dal dětem do pískoviště, druhou průběžně pohazoval v ohradě a  bylo čisto a pěkně.

Tak jsem teda zvedla telefon a panu H. zavolala. Objednala jsem plnou korbu písku, a začala s ním řešit, kam ho složíme.

Mezi řečí vyplynulo, že vůbec neví, že Milda zemřel. Znali se léta, pomáhal mu i s pražci, co M. koupil vyřazené na zídku, vozil nám písek jak na ven, tak i když se dělala podlaha  v domě (vím já na co, prostě nějakej písek). 

Pan H. vůbec netušil, co se stalo. Já netušila, že to neví. Po hodně dlouhé době jsem to musela říct nahlas. 

Zrada.

No hovor jsem dokončila. Na místo, kde obvykle písek býval, ho nechci, strašně bych se nadřela s převozem po kolečkách, tak pan H. přijede dnes obhlíhnout, kam by bylo nejlepší ho složit (kdyby byla vrata v ohradě, není co řešit, ale nejsou, budou tak za měsíc, jenže písek už prostě potřebuju teď).

Hovor jsem dokončila a snad mi ani hlas nepřeskočil.

Přišlo to až pak.

Proč je to tak těžký.

Asi si u Peg objednám tričko s nápisem vepředu:  Jsem vdova.  A vzadu: Dělejte jakoby nic.

Akorát mi dochází, že při telefonování mi bude k ničemu.