Klárčin blog

Když jsme přijeli z města, naházela jsem domů děti i nákup, dala dětem oběd a rychle se utíkala podívat, jak jsme na tom s placentou a tak vůbec.

Xena mečela jak divá a strašně moc chtěla mezi ostatní. Bětuška byla teploučká, spokojená a dle všeho právě nakrmená.

Placenta nikde, všechno v pořádku:)

Chvíli jsem se dívala a pak  jsem se rozhodla. Že už holky vypustím mezi ostatní. Xena je hodně společenská, bylo vidět, že chce mezi svoje kámošky a přitom pořád chodila Bětku olizovat. O její mateřské pudy jsem se nebála.

Takže sotva šest hodin po porodu se Bětka začlenila do stáda. Holky i Mates jí očmuchali, Miluška skotačivě přiběhla a pak zase odhopsala. Xena si maličkou hlídá, šla se napít a pak se k ní hned vrátila.

Myslela jsem si, že Bětuška vyjde na louku někdy odpoledne, přece jen byla po porodu unavená.

No – je to hodně živé jehňátko (teprv když jsem mohla porovnat promrzlou a hubenou Milušku a tohle větší, chundelaté a hned pijící jehně, tak vidím rozdíl) – takže mě ani moc nepřekvapil před chvílí pohled z okna :)

Vpravo z první ohrady odchází Klárka s Miluškou, uprostřed je stále těhotná Anička a vlevo se pod nohama Xeny motá Bětka :)

Štěbetalka štěbetavá:)

Je to:)

Tu radost jakou měla, že jde z nemocnice domů – i kdyby dneska bylo v Plzni zataženo, jedno sluníčko prosvítilo celé město :)

Vítání s klukama – neskutečný. Stejně pak ty rozhovory … když jsem parkovala před domem, měla jsem hlavu jak pátrací balon:)

Je to zajímavý. Když jsou kluci jen spolu, spíš jen vidím, že něco tamhle montujou, s něčím někam zdrhaj, občas se honí a strkaj, ale slovní komunikace je tak nějak … řekla bych na existenčním minimu.

Vrátí se ségra z nemocnice a štěbetá celý auto  :))

Doma to samé.

Ještě že už Karel zmožen odpadl. 

Davídek si vlezl ke Klárce a za chvíli půjdou taky chrnět. Jen jsem chtěla říct, že je paráda, že je ta naše princezna už doma :)

Nejdřív začnu zprávou pozdější, kterou jsem se dozvěděla v 8:15 – Klárka jde dneska domů!!!:) Babičce hodím kluky, ještě musím něco nakoupit, v lednici to zeje  – a pak pojedu pro Klárku a jedeme všichni domů!!:)

No a teď se vrátím k ranní události.

Přivezli mi písek, pět tun písku. Letěla jsem na louku, abychom se domluvili kam a vidím, že holky se ke mě s Matesem hrnou a Xena couvá do salaše, divný … ráno jsem u nich už byla a byla absolutně v pohodě.

No aby necouvala, z vulvy jí koukala kopýtka a čumáček :))))

Pobekávala a šla se uhnízdit :)

Rychle jsem vyřídila písek, kam, proč a zaplatila, a letěla za Xenou.

Přerývaně dýchala, ležela na boku jak Goyova Maya a tlačila.

Nestíhám víc, musíme jet do Plzně, tak jen dvě fotky a večer bude větší reportáž, byl to úžasný nádherný porod a přemýšlím, že napíšu i na BC, jak příroda ví :) Takovou paralelu k medicínskému zbytečnému zasahování (nemluvím o tom, když je to třeba … ).

Foťák jsem u sebe neměla, jen mobil a septonex, takže první fotka nekvalitní, ale já myslím, že nádherná :)

Holčička kuckala, jak visela hlavou dolů a mamina s ní chodila po salaši, dokud jí nevytlačila, mezitím se jehňátko zbavilo nalokané plodové vody.

A už je na světě :) Je právě 7:49 ráno :)

Jméno vymyslel Davídek. Zase křivochcalka, jsem zvědavá, jestli se dočkáme nějakého beránka :)) Ale je pravda, že v tu chvíli, kdy se to narodí, je to absolutně jedno. Člověk kouká, jestli dýchá, jestli se postaví na nožičky (Bětuška po asi pěti minutách, a hned se hnala k cecíkům, je krásně chlupatá a tlustší než Miluška, asi řádně donošená:) ). Jestli je to holka nebo kluk je tak jedno :)

Ještě čekám na placentu a pak vyrážíme směr Plzeň.

Jaro vítej :)