Klárčin blog

About me / O mně

Dopis do nebe (druhý)

23 Březen 2010

Dopis do nebe (druhý)

V kategorii Psaní pro duši |

V noci, když jsem šla zahradou zpátky domů po tom nepovedeném porodu naší ovečky, jsem ti nadávala.

Klidně to tu přiznám.

I když racionálně vím, že bys mě tu samotnou nenechal.

Na rození i umírání. Na naše děti. Na starost o celej dům i zahradu. Na život sám.

Vím, že to nebyla tvá vůle, ale prostě to tak je. Kdo co chtěl nebo nechtěl, kdo za to může … to je teď jedno.

Fakt je, že když se raduju, kromě dětí tu není nikdo jiný, koho obejmout. 

Fakt je, že když pláču, před dětmi se schovávám a rameno, kam bych mohla zabořit mokrý nos, tu není.

Někdy zvednu hlavu a mluvím k tobě kamsi nahoru, divný …

Někdy si sednu na lavičku a povídám si s tebou na místě, kde leží tvůj popel … ještě divnější.

Tak ti píšu dopis.

Neměl jsi nás tu nechat !!!

Je to strašně těžký !!!

Já vím, že chybíš i dalším lidem, tolik lidí tě mělo rádo – ale nám tady chybíš každý den! Každou pitomou minutu po čtvrté odpoledne, kdy už jsi býval doma. Každý víkend, každý večer … nejsi tu …

O víkendu, když tu byl Lucčin tatínek a já jsem vařila dopoledne oběd… zvuk pily ze zahrady tolik lákal si přehrát iluzi, že je všechno jako dřív. Že to ty jsi tam venku a kolem poledne se ozve klíč v zámku a objevíš se ve dveřích … Bylo to jak když do mých včera rozedřených dlaní sypeš sůl. Čas nejde vrátit. Nic nejde vrátit.

Strašně se mi stýská …

Tento článek byl vložen 23. Březen, 2010 v 7.25 a je zařazen v kategorii Psaní pro duši. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

26 komentářů k “Dopis do nebe (druhý)”

  1. 1 23. Březen, 2010, Martina:

    Miru, objímám ..............

  2. 2 23. Březen, 2010, Renča K.:

    Mrzí mě to, na takhle těžké chvíle by člověk neměl být sám… na žádné chvíle by neměl člověk být sám… Ach jo, snad Vás čekají lepší dny, bude krásně, tráva se zazelená, děti budou moct lítat s Tebou venku po zahradě. Posílám pozdravy ze Šumavy Renča

  3. 3 23. Březen, 2010, Littlemouse:

    Diny, čas vrátit neumím a tolik bych chtěla…tak ti aspoň přeju, ať časem zavítá do tvého života někdo, s kým se o tu radost a smutek budeš moct podělit, někdo, kdo bude mít pro tebe vždy otevřenou náruč.
    Myška

  4. 4 23. Březen, 2010, Kačule:

    Diny, foukám bolavé rány a objímám. Zase bude dobře…

  5. 5 23. Březen, 2010, Marbulínek:

    Ach, Diny........

  6. 6 23. Březen, 2010, Makina:

    Možná jenom dveře

    dělí nás

    a za těmi tvými

    běží jinej čas

    ...........

    Možná jenom dveře

    co kliku nemají

    já tu stojím před nimi…

    Věřím, že on to všechno ví, všechno cítí, a je ještě zoufalejší než ty.
    Věřím, že tě slyší.

    S tím zvukem pily, to mě fakt dostalo…

  7. 7 23. Březen, 2010, Peguš:

    Diny, nezbývá mi nic než hladit a posílat aspon myšlnky. Přeji at je líp!

  8. 8 23. Březen, 2010, Martina:

    já… nevím co napsat..... jen prostě znám to :( Pořád, ale lepší se to. Bude líp, slibuju

  9. 9 23. Březen, 2010, Sulanek:

    Hladim kote, hladim! Je to tezke, bude to tezke … verim, ze nastanou zase lepsi dny!

  10. 10 23. Březen, 2010, Radka Ančincová:

    Je mi smutno s Tebou, nevím co napsat, moc na Tebe myslím a objímám Tě!
    Bude líp!!!

  11. 11 23. Březen, 2010, Petulda:

    Ach Diny… myslím na tebe

  12. 12 23. Březen, 2010, Bazalka:

    Je mi moc líto, že je to pořád tak bolavý… Ať to jarní sluníčko dodá trochu energie a optimismu i k vám. Pořád na vás myslím :o)
    B.

  13. 13 23. Březen, 2010, JaniF:

    Drž se Diny! Ani si neumím představit, jak moc těžké to je.. Ať vás všechny sluníčko pohladí a je dnes lepší den!

  14. 14 23. Březen, 2010, Medulka:

    jak moc ti rozumím, i když to díky Bohu neznám.

    Posílám pohlazení…

  15. 15 23. Březen, 2010, Nikka123:

    Moc mě mrzí.že tyto bolavé velké duševní krize jsou,ještě budou,ale určitě jich bude méně a méně,až jednou nastane den,kdy už budeš vzpomínat ma Mildu s velkou láskou a nostalgií,ale už jen s úsměvem na rtech.

    Ten čas nejde nijak ošálit ani urychlit bohužel.Přeji ti,aby jsi měla tyto události méně a méně často.Aby to postupně méně bolelo a ty jsi to všechno zvládala tak,jak to zvládáš doposud.Držím pěs­ti.

  16. 16 23. Březen, 2010, Martina:

    Diny, ani nevíš jak moc Ti rozumím. Dnes jsem byla konečně zadat u kameníka pomníček. Velký holky vybraly taťkovi na desku veršík: „Kdo mě poznal nezapomene, kdo mě miloval nepřestane“. Tak to prostě bude ať budeme mít jednou nějaké partnery nebo ne.
    Držím moc pěsti, ať už je líp.
    Martina a holky

  17. 17 23. Březen, 2010, Martina:

    všechny ženy si tu zasloužíte poklonu a objetí, vidím že tady těch příběhů je více. Jak některé píšete, chápu ale nazažila jsem to i já mezi ně patřím. m.

  18. 18 23. Březen, 2010, lenka:

    Diny,slova mě nenapadají tak jen pořád na vás myslím a na dálku objímám.

  19. 19 23. Březen, 2010, Kopretina:

    Diny, jen chci napsat, že na Tě myslím.
    A držím palce, ať to Máje dobře dopadne!

  20. 20 23. Březen, 2010, Eva:

    Je mi to všechno tak moc líto… Ty to Diny umíš všechno vždy tak autenticky popsat, že při čtení tvého blogu mám pocit, jako bych všechno prožívala s Tebou… je mi líto, že je teď den, kdy je všechno horší… Tolik bych chtěla pomoct, ale v hlavě se mi honí jen samá kdyby… Diny, držím palce, ať je zase líp!! Moc, opravdu moc na Vás všechny myslím a vzpomínám a pokud něco takového existuje, snažím se poslat i na tu dálku nějakou energii…

  21. 21 23. Březen, 2010, Edit:

    brečím aj za Tebe, je mi smutno, neumím pomoci a taaak bych chtěla… nejde na tom nic změnit- tak alespon pohlazení)))

  22. 22 23. Březen, 2010, Peťa/Pezy:

    Moc na Vás všechny myslím!

  23. 23 23. Březen, 2010, Jiruška:

    Je mi z toho moc smutno… je to těžké, ale věřím, že bude líp… držte se tam všichni…

  24. 24 23. Březen, 2010, Diblik:

    POsilam silu, objimam…

  25. 25 23. Březen, 2010, Ála:

    Slzy mi tečou na klávesnici,být to opravdický papírový dopis,tak je celý rozpitý.Vzpomínám ,když zemřel bráška,jak ještě spoustu dní potom psi stáli za vrátky a čekali přesně ve 4 odpoledne až přijde…

  26. 26 23. Březen, 2010, Tereza:

    Slzy mi Diny tečou s tebou. Moc. Takového chvíle budou určitě hodně dlouho. Ale je nějak s vámi všema. Kouká na Vás. Taky bych ti chtěla strašně moc pomoct,ale nevím jak. Na tohle pomoc není na tohle je čas. Já jsem teď v trochu stejné situaci. Před 14 dny mi zemřel kamarád Honza,který pro mě byl jak můj „bráška“ Vůbec to nemůžu rozchodit. Vím,že to je něco jiného,ale já bez něho neudělala ani ránu. Prostě to byl můj bráška. Ale vím,že je pryč a nikdo mi ho nevrátí. Je to hodně těžké.
    Myslím na tebe a držím palečky a věřím,že bude líp.

Vložit komentář

nahoru »