Klárčin blog

Nedávno u mě seděla jedna kamarádka.

Je to moc milá holka. Mám jí ráda. Moc hezky se s ní povídá, i když se nevídáme  často.

Je věřící a po chvíli hovor sklouznul k tomu, co je po smrti.

Já ateistka jsem jí dávala různé otázky a ona na ně různě odpovídala – jednu její odpověď sem musím napsat.

Hodně se mi honilo hlavou, až jednou … potkám někoho dalšího, budu s ním, budu ho milovat – jak v případě, že je život po smrti, že se podle mě čistě hypoteticky někdy s Mildou zase setkám, podle zvyklostí věřících i nevěřících se říká, že „v nebi“ – jak to obhájím?

Jak může proběhnout takové setkání, jak mi bude, jak se budu cítit, budu se stydět? Že jsem byla Mildovi „nevěrná“,  že jsem nevydržela žít sama?  Jak mě přivítá? Obejme mě? A jak bude reagovat na něj? Neřešila jsem, v jakém pořadí přijdeme do nebe my dva za Mildou, ale až tam prostě budem všichni tři. 

Kamarádka mi vyrazila dech.

Řekla:

"Až jednou se i ty a tvůj budoucí partner octnete v nebi, až se potkáte s Mildou a vy se s ním potkáte, první, koho on přivítá a obejme, nebudeš ty.

On se nejdřív přivítá s ním. Jeho obejme. Protože  on byl ten, kdo ho zastoupil, když Milda už s tebou být nemohl. On se o tebe postaral. Tebe miloval. A ty jeho. 

O tom je boží láska."

… pro tohle bych chtěla věřit … 

je v plném proudu a já nějak nestíhám psát.

Anebo když stíhám, tak třeba na Baby-café, kde dnes po páté vyjde můj nový deníček Volba. Tak kdyžtak jukněte tam :)

Ale rozkrájet se nemůžu, chystáme se na misi za klukama, ještě nevíme kdy pojedeme, Klárka má trošku rýmu a kašel, tak inhalujeme, masírujeme – a uvidí se. 

Kdyby na blogu bylo prázději co se týká článků, nic se neděje, jen prostě opravdu nestíhám.

Přeju všem krásné sluníčkové dny :)