Klárčin blog

Kájík si po týdnu, co mě neviděl – a pak po čtyřech dnech, kdy mě měl téměř jen a jen pro sebe (o Davídkovi jsem skoro na chatě nevěděla) – vytvořil velmi silnou závislost. Na své matce.

Ta si nemohla pomalu ani odskočit (kamkoliv), aby  se do dvou vteřin neozval zoufalý pláč a za chvíli už jsem cítila ručičku šátrající po mé a šup – kanagom by nedržel líp ;)

Je pravda, že jsme v Chotěboři měli spoustu času pro sebe a snad jsme si nikdy neřekli tolik básniček a tolik se netulili, jako tam. Klárka byla u babičky, Davídek řádil s dětma nebo se introvertně ztratil na chvíli na pokoj a Zuzka se už fakt nějak veřejně mazlit ani si se mnou hrát nechce (nechápu proč!!!:)))  

Kájík si tak zvykl na přísun maminky a nemusel se dělit o její čas ani se sourozenci, ani s ovečkama, ani s plotnou, ani s prádlem … že dnes odpoledne u babičky byl hodně vykolejen, když jsem si vzala na klín Klárku :)

Takže se tam taky vpasoval, asi abych byla pěkně stehenně vyvážená :)

Tak je v Projektu po delší době i moje aktuální foto (prý by mělo být podle pravidel Projektu jednou měsíčně, haha), byť krapet maskované dětma (to naschvál ;) ) 

Doma je doma. Plné auto věcí, vybalování, praní, třídění. Trošku jsem se bála, co bude, jestli visatec bude chtít stále viset, chovat, mazlit, držet – ale jako bychom nikde nebyli. Kájík zdrhnul do pokojíčku za hračkama, za chviličku si po deseti dnech odloučení všichni tři prťavci hráli jako dřív a já mohla zvesela makat.

A vůbec nikdo mě od práce nezdržoval. Ach jo ;)   

Tak jsme tu pár dní nebyli:)

Ve čtvrtek jsme se sbalili a s holkama odjeli za babičkou k Pardubicím. Té jsme předali Klárku se vším potřebným a taky s léky, rozjela se jí parádní rýma a od toho začala kašlat – a s klukama jsme jeli na čtyřdenní kibucový sraz s kamarádkama z BC. O dům a zvěř se mi starala po celou dobu kamarádka Jana – je fakt neskutečná … 

Měli jsme domluvené ubytování na chatě Doubravka u Chotěboře a bylo to tam fakt nádherný. Nejen moc příjemné ubytování, obrovská herna, výborná kuchyně – ale i okolní příroda, řeka Doubrava a lesy – moc krásný. Dětí tam v jednu chvíli bylo asi pětatřicet, a myslím, že od nejmenšího miminka Vítka od Bludičky až po mou Zuzku, která už se snad mezi děti ani počítat nedá :)), si to užily všechny :)

V pátek se děti projely na konících a v sobotu je čekala Cesta za pokladem – lesní stopovačka:)  

No a my mamky asi ani nemusím říkat – a pár odvážných taťků, co doprovázeli své ženy, se taky našlo ;)

Klárka původně měla jet také, ale po nedávném pobytu v nemocnici jsem se rozhodla radši jí domluvit těch pár dní u babičky – naštěstí se tam moc těšila, na chatě s babi nikdy sama nebyla (beze mě) a zvládly to holky na jedničku, babička s Klárkou navíc inhalovala, odsávala rýmu a Klárka je téměř zdravá :)

Navíc tam měla bezvadné houpací křesílko ještě po strejdovi Honzovi a po tatínkovi – jen mu babička ušila nový potah. A Klárka se v něm dokázala sama rozhoupat !!! Nevěřila jsem svým očím, jak vyvinula sílu a jak jí to šlo!!!  

Ještě se k výletu asi v nějakém článku vrátím, konkrétně se musím podělit o to, jak moc dobře naviguje herec Liška v naší nové zadarmové navigaci a jak Liška málem v poli skončila ;) 

Jsem dobitá, byla to fakt skvělá akce s moc prima lidma :) Díky holky :)