Klárčin blog

Dneska jsem zůstala úplně paf.

Lucka mi poslala odkaz na novou brožurku v pdf formátu o Babyklokáncích – o dětech předčasně narozených,  jejich příběhy, popsané jejich rodiči.

Nikdy jsem si neuvědomila, kolik práce Ivig dělá – nejen pro rodiny, kde se takové miminko narodí, pro ta samotná miminka (ať už ve spojení s Nadací Zrnek nebo články na BC) – ale prostě i ta samotná osvěta je naprosto něco unikátního a nádhernýho.

Myslím, že netřeba slov, podívejte se sami, TADY je odkaz na stránky Babyklokánků a když kliknete na ten letáček Nečekaná pouť, stáhne se vám do počítače skvěle vypracovaná brožurka s příběhy dětí, s nádhernýma fotkama … jeden z citátů jsem si dovolila půjčit i na svůj blog, jak mě dostal …

Nebo stačí kliknout na letáček zde:) 

Poděkování patří spoustě lidem, ale myslím, že největší Ivig a taky Lucce - protože její záběr nechápu, pomáhá se Zrnkáčky, pomáhá spoustě lidem psychicky (je to taková moje online psychoporadna kdykoliv je mi bídně …) a i spoustu práce na brožurce je její . 

Holky, jsem strašně pyšná, že patřím do komunity jakou Baby café je. Kéž bych jednou mohla tolik dávat, být tak prospěšná. V dnešní době děláte tolik moc a zadarmo, ve svém volném čase, a nejen pro současné maminky a děti, ale i pro ty budoucí … co je nelehký boj teprv čeká …

A ještě Emmettek, jak nám roste – to není pes, to je tele, jak by řekl můj dědeček :))

Chovatelům z Letinské kovárny, manželům Peroutkovým, od kterých máme Emmetka, se předevčírem narodil první syn, Ondra – tak i tady u nás na blogu moc gratulujeme, přejeme spoustu zdraví a ať se klouček má k světu tak, jako všechny jejich psí děti před ním :) 

I když se mi ještě nepodařilo ulovit fotku, protože v okamžiku, kdy jsem vzala foťák do ruky, si potvora jedna lehla a přežvykuje :)), tak po třech týdnech od těžkého porodu dvojčátek se Anička postavila a chodí !!!! :)

Ještě si hodně ulevuje, odpočívá, ale už byla ve všech ohradách, chodí prostě s kámoškama a pase se!!!

Já mám takovou radost :)

Zánět dělohy už je tak týden v pohodě, ale ty poničené nervy v zádech vypadaly špatně. Kolik ta holka dostala injekcí … 

No a čistě sobecky mám radost, že nemusím už třikrát denně nosit žrádlo, vodu, omývat, mazat, že mi ubyla jedna starost – co já budu s tím časem dělat ?:)))

Asi psát na blog ;)

Děkuju za rozumného veterináře, který jí dal šanci, děkuju Aničce za její vůli k životu. Měla jí v očích, věřila jsem jí,  ale přesto jsem se o ní bála. A třeba se za rok dočká svého jehňátka … a i kdyby ne, žije …  může si užívat sluníčka na loukách, pást se s ostatníma holkama, nechat se drbat na tlamě … to je nejvíc, že tu s námi zůstala :) 

.............­.............­.............­............ 

Tak už se podařilo :)

Pro změnu část bandy lenoší v letním přístěnku :)