Klárčin blog

Před šesti lety jsi po třech dnech bolestí, vyklouznul ze mě na tenhle svět. Pusinku zkřivenou naštváním, vypadal jsi maličko jako komunistický politik Ransdorf, táta se tomu hodně smál:)

Náš první syn. Vždycky budeš naším prvním synem. Víš, tím co zdědí grunt i když ho nechce ;) Tím prvorozeným mužským, který na svých ramenou nese máminy slzy a je připravený zaskočit za tátu, až bude třeba, až ten nebude stářím moct …

Pro tvá ramínka i pro tvé srdce přišla jedna rána příliš brzy. Udělala bych všechno na světě, chlapečku můj, aby tomu tak nebylo. Neumím to, nemůžu, nic se nedá vrátit zpátky.

Dnes máš narozeniny. Co bych ti chtěla dát nejvíc, to splnit neumím. Tak se pokusím o další věc, kterou si zasloužíš, na kterou máš nárok, kterou ti moc přeju.

I přes všechno, co se stalo, chci, abys měl šťastné dětství. Slibuju ti, že se budu učit trpělivosti, budu se snažit být lepší mámou. Budu dřív přemýšlet, než zvýším hlas a budu respektovat tvou potřebu samoty v určitých chvílích. Naučím se, že jsi jiný než já a řešíš věci jinak, po svém a budu tě brát vážně. Nebudu tě nutit dávat mi pusu ;), ale budu tu pro každý tvůj nápad a otázku. A když nebudu vědět odpověď, přiznám to a pokusíme se jí najít spolu.

Jsem tvoje máma. Několik měsíců se snažím být i tátou, ale to prostě neumím, pak jsem unavená, netrpělivá … už to dělat nebudu. Budu se snažit být dobrou mámou, tou s otevřenou náručí a dobrou večeří, připravenou naslouchat i mlčet, povídat i smát se, hrát si i nechat být, když to budeš potřebovat.

Vím, že mi nepatříš. Je ti šest let, mám velké štěstí, že jsi se zrovna ty narodil nám. 

Uvědomuju si, jak velké štěstí mám, že tu budu, až půjdeš poprvé po prázdninách do školy, že tu  jsem na tvé zlobení i radosti, že můžu poslouchat tvoje úžasný dedukce a vidět, jak moc jsi šikovný, jak pomáháš doma i svým sourozencům. Vím, že už teď jsi hodně svůj.

Táta by na tebe byl moc pyšnej.

Krásné narozeniny, broučku …