Klárčin blog

Jak zmínila Radka v komentáři pod článkem o Zlatu – tak i u mě fyzická práce spustí něco jako duševní očistu :)

Po třech dnech, kdy jsem nedala moc odpočinout svým znovunalezeným svalům, jsem se dnes dopřemýšlela k tomu, že :

- ještě několik měsíců podobných zážitků a situací, a bojím se, že zjistím, že mužskýho k svýmu životu už nepotřebuju

- že tohle rozhodně nechci a strašně se mi stýská po tom, že někdo otevře dveře, přivítá se s dětmi, se mnou a bude doma … a rád

- že nebudu řešit postup rekonstrukcí a na co nezapomenout, nebudu tu běhat s metrem, ale budu zase fotit dobroty a těšit se na to, jak dětem i jemu chutná …

-  nechci být chlapem, chybí mi moje ženská role, která je poslední dobou hodně ušlápnutá

- že se dočkám, jen to chce čas, asi hodně času, ale vím, že to tak chci a že to zase budeme mít

- vím, že to může někomu připadat brzo, tyhle úvahy, ale já si neporučím. Jsem to já. Neznamená to, že jsem Mildu nemilovala a nemiluju. Ale on už si nikdy naše dveře neodemkne …

- vím, že už mi nikdy pusa ve dveřích nepřijde obyčejná 

- závidím vám, kdo máte někoho, kdo se k vám rád vrací, závidím a moc přeju … 

- myslím, že je na čase si odpočnout a tak se moc těším na páteční divadlo v Praze, kam jedu s kamarádkama (na Zachaaaa!!!!:))) a tak vůbec, naučila jsem se odměňovat

- a konec přemýšlení, jdu spát ;)

Zlatá garáž.

My jsme to opravdu stihly.

Za dva dny vyklidit oba pokojíčky – ale radši si ani nechci představovat jednotlivé etapy, jak probíhaly.

Protože tomu skoro nevěřím, že v obou pokojích je už nové topení, v jednom i s novými rozvody.

Všechno až na koberec odstěhované v garáži, asi padesát kilo smíšeného odpadu odvezeno do sběrného dvora (většina tedy z uklizené garáže, jen úklid tam mi zabral čtyři hodiny čistého času), staré skříně rozviklané si odvezl soused a taky dvě postele (ještě po bývalích majitelích, rok výroby tuším tak ´65 ;)

Prostě dnes ráno mohl přijít malíř a začít připravovat pokojíčky na tapetování a malování. 

Mezitím mi stihl vyvrtat přívod kabelu na net stropem do jídelny, kam se asi na dva měsíce stěhuju (budu spát jako Milda na zemi u kamen), a do okna přípojku na televizi (nedokážu zatím ještě usínat v tichu …).

Jsem strašně unavená, ale spokojená.

Zlatá garáž – když jsem polovinu nepotřebných věcí vyházela, rozdala nebo nějak využila, bylo tam dost místa na skladování všeho, co bylo potřeba. Máme teď s holkama pro sebe dva pokoje, to nám stačí. Zlatá babička s dědou z Pardubic, že mají u sebe kluky, opravdu si nedovedu představit, že by tu teď byli. Zlatý i kamarád Martin s Honzou, kteří včera naklusali a ten nejtěžší nábytek plus postele vynesli ven a zlikvidovali největší hnusáky, co se za skříněma schovávali (nemusím vypisovat, co pod hnusáky myslím, že ne :)))

Zlatí i řemeslníci, mám na ně štěstí a doufám, že to nezakřiknu. Přijedou, pracujou, jsou milí a ne drazí. 

Zlatá zrníčka, díky nimž můžu udělat věci po sobě a splavně a ne zdlouhavě a složitě. 

Zlatá Anička, která tu po dva dny byla pět hodin a věnovala se Klárce, byli na procházce, cvičili a já mohla pracovat v klidu a s čistým svědomím, že Klárku nešidím.

Zlatá Zuzi, která srdnatě likvidovala pavučiny v garáži (asi stoleté, mám pocit, že jsme tam ještě nikdy neuklízeli …)

Můžu já být pesimistka??? Nemůžu :)

Jen jsem příšerně unavená, ale i tak jsem si řekla, že na blog něco napsat musím – chci – potřebuju :)

Dobrou noc:)

.............­.............­.............­......

PS: Ještě dvě momentky

Klárku stěhování taky vyčerpalo :) Jinak – netuším, jak dostanu její stokilovou polohovací postel do budoucího pokojíčku, v předsíni se natuty nevytočíme. Leda tak oknem Zuzčina pokoje, ale … no ještě to bude zajímavý.

Pohled na mé dvouměsíční zátiší a učící se Zuzku v jídelně.