19 Červen 2010

Rovnováha ?

V kategorii Psaní pro duši |

Zrovna včera jsem si tak přemýšlela.

Nedávno mi jeden řemeslník, jsme si tu tak trošku spolu povídali (absolutně nemám poslední dobou kecací deficit, výhoda spousty chlapů v montérkách v domě, v kafé pauze je pořád co probírat a chlapi jsou ukecanýýýý, já jen zírám :)))) řekl, že nezná nikoho, kdo by měl takovou smůlu jako já a že je to nespravedlivý a tak …

Protože když se to vezme nahuštěně, tak je asi to, co se stalo mé rodině, když to vezmu od začátku – zjištění nemoci Klárky a dál … asi na některé lidi příliš silný kafe. 

Přitom si myslím, že ani osobně nepůsobím tak, že bych byla troska, která si jen stěžuje na osud. Ale vidím, když se někdo zeptá a já věcně odpovídám (už to umím, heč – až se sama někdy divím, kde v sobě beru ten pragmatismus), jak se protějšek skoro krčí a uhýbá očima, jak neví co říct a jak reagovat (nebojte, pomáhám mu, občas černým humorem, ale ten spolehlivě zabírá z jakýchkoliv rozpaků ;) ) Jako tuhle, když jsem tu měla elektrikáře, Klárka spala a já potřebovala sjet rychle na poštu, otázka deseti minut – v domě někdo byl, klíče jsem měla, Klárka podle mého odhadu ještě tak hodinu chrupčit měla – tak jsem mu jí jakoby svěřila s tím, že jsem hned zpátky a že se nemusí bát, že mu malá neuteče ;)  

Už jsem tu podobný článek asi před dvěma měsíci psala.

Tenkrát jsem byla vděčná za solidaritu s naší rodinou po té listopadové nehodě … jsem za ní vděčná strašně moc pořád. A přidal se k ní údiv i nad dalšími věcmi… Jak jsem několikrát psala, nejsem věřící.

Jenže … někdy mi přijde zvláštní, že zrovna já od té doby mám takové štěstí …

Jakoby někdo … mi posílal do cesty lidi, s kterými je ta moje, naše cesta lehčí. 

Nikdy jsem neměla ve vsi nikoho moc blízkého. Moc lidem nevěřím – babička vždycky říkala: Do baráku si nikoho moc nepouštěj, budou dělat, že jsou kamarádi a pak tě pomluví ;) Častokrát to byla pravda.

Jenže v prosinci se najednou objevila. Holka o pár let starší než já s holčičkou starou jako Klárka.

Známe se dlouho, ale přítelkyně jsme pár měsíců. Ona o blogu asi ví, ale nemá absolutně čas ho číst :))) Je to docela osvobozující :)))

Je neskutečná. Jsem strašně moc vděčná osudu, nebo komu … že mi jí poslal … 

A dál … Jarka – má  nejlepší přítelkyně ještě z dob, kdy jsme se s Mildou neznali. Znovu ukázala, že je tu když je člověku nejhůř a i když to není člověk, kterého jsem potkala v poslední době, stejně má naše přátelství zase jiný rozměr.

Martin – musím mu tady poděkovat, myslím, že mnozí k němu chodíte na blog. Já s ním tedy radši kecám po ajsku nebo po telefonu :) Myslím, že mě kolikrát vytáhl z nejhorších smutků a i když je v jádru pesimista (se bude ohrazovat:))), dokáže mě v pravou chvíli rozesmát :)

Nemůžu tu asi jmenovat další a další … mohla bych na někoho zapomenout, na nové i staronové přátele … na Lucku, která, jak řekla jedna kamarádka trefně, by se neměla živit mapama, ale psychoporadnou, protože umí najít jádro všeho a umí strašně moc pomoct … 

Na Missorku, která je prostě … moje druhá máma (ona mě taaak hlídá a tak se o mě bojí :))) – ona ví :)

Ještě mi osud poslal kromě šikovných řemeslníků (no řekněte, že není pomalu zázrak ta koncentrace šikovných mužských v jednom domečku u Plzně v poměru k tomu, co slyším kolem sebe ;) ) jednoho člověka.

Poslal ho asi příliš brzy. Nebo ne?

Mého Fénixe. Není to jeho jméno (jak tu někdo jednou v komentáři psal, ať je mi s Felixem dobře:))), je to jen příměr. Je také zraněný, také přišel o ženu a v podobném čase jako já o Mildu.

Nechci o něm moc psát, kvůli němu, kvůli sobě, kvůli našim příbuzným. Nemusí to každý pochopit – pro spoustu lidí je příliš brzy. Spoustu lidí si totiž myslí, že můžete někoho mít rád až když uzavřete kapitolu předtím a přestanete mít rád toho před ním.

Není to tak. Já sama bych to dřív nikdy nevěděla, nezažít, co žiju.

Pokud je Bůh, děkuju mu, že mi ho poslal. Že naše cesty spojil – nikdo neví na jak dlouho, za jakým účelem, ale jak už jsem psala v jiném článku citát jednoho tatínka se synkem se SMA: Budoucnost je TEĎ.

Myslím, že život se mnou i dětmi smýká hodně divoce. Ale na druhou stranu umí taky kompenzovat. Černá není nikdy úplně černá a pláčem se nic nevyřeší. Cítím, že když věříte, že přijde něco hezkého, tak to přijde.

Už moudrá liška v Malém princi to věděla: Tady je mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

Tento článek byl vložen 19. Červen, 2010 v 6.19 a je zařazen v kategorii Psaní pro duši. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

37 komentářů k “Rovnováha ?”

  1. 1 19. Červen, 2010, Lucka73:

    Kdysi dávno jsi mi k jednomu mýmu článku na blogu napsala, že nechápš, kde beru tu pokoru…

    Myslím, že už víš. Že i k tobě přišla.

    To jde „samo“.....

    Přeju ti, ať tě slunce provází na každém kroku.....

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 6.56

  2. 2 19. Červen, 2010, Iva:

    Diny, opět jsi to úplně přesně vystihla a přeju ti, ať jde všecko dál v pohodě jo a brzo určitě není, dej na své pocity, ty určitě nelžou…

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 7.44

  3. 3 19. Červen, 2010, Jitka:

    Tvoje psaní mě tak nabíjí! Krásně jsi to všechno popsala, ještě krásněji se to čte, nezbývá mi než popřát JEN AŤ TO TAKHLE VŠECHNO JDE DÁL, PŘEJU TI HODNĚ SLUNÍČKA A AŤ TĚ ŠTĚSTÍ DOPROVÁZÍ KAŽDÝM DALŠÍM DNEM!

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 7.51

  4. 4 19. Červen, 2010, Zuzana:

    Dino, dlouho ctu, ale obvykle nekomentuju. Ale ted mi to neda… Napsala jsi to moc hezky.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 8.07

  5. 5 19. Červen, 2010, petra:

    howgh

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 8.43

  6. 6 19. Červen, 2010, Anulenka:

    DIny, zase mám husí kůži, napsala jsi to úžasně a tak moc, moc, moc Ti přeju každou radost, každý úsměv, každou pomoc a každé šikovné ruce…Moc si to zasloužíš!!!

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 8.53

  7. 7 19. Červen, 2010, Pavla:

    Diny..tvoje slova umí pohladit..

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 9.35

  8. 8 19. Červen, 2010, Marcela:

    Diny,nepíšu Ti sem,ale čtu pravidelně. Nikdo nemá právo mluvit druhým do života,co je správné a co ne. Přeji Ti,jen to nejlepší…však víš.
    A být sama by byla hloupost.
    Jen ty sama víš,co je pro Tebe dobré. Já v tom také stále tápu,jsem na tom podobně, stojím před rozhodnutím a doufám,že mi Nikča pomůže zvolit správně.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 10.02

  9. 9 19. Červen, 2010, safetka:

    Však není potřeba úplně všechno troubit do světa,a i tak toho my čtenáři víme až moc,ale díky za tvojí otevřenost.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 10.13

  10. 10 19. Červen, 2010, Jitka D.:

    Milá Diny,
    jen tiše držím všechny palce...... Slovy nedokážu vyjádřit, jak moc Ti přeju, ať máš už jen a jen štěstí a ať se splní ty nejtajnější sny…

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 12.17

  11. 11 19. Červen, 2010, Mija:

    To je moc hezký příspěvek, potěšilo mě vše o čem ses zmínila. „Kamaráda do deště“..i sluníčka přeju :-) a je skvělé, že je kolem tebe upřimně míněná pomoc. Bez naděje se prostě nedá jít dál..věřím, dá se říct, že moje přesvědčení se dá zkrátit i na to, že si Ho (Boha) chci připomínat takového jaký je navzdory životním okolnostem..totiž, že je dobrý. Potom se často stává, že to zakusím ..přeju to i tobě Diny měj se fajn.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 12.29

  12. 12 19. Červen, 2010, Missorka:

    Děkuji. :-)

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 13.13

  13. 13 19. Červen, 2010, Petra:

    Milá Diny,
    napsala jste to krásně.. nezbývá mi než jen DRŽÍM PALCE A AŤ VÁS ŠTĚSTÍ PROVÁZÍ KAŽDÝM DNEM.
    Pěkný víkend.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 13.23

  14. 14 19. Červen, 2010, Jana (Binky):

    Strašně moc ti to přeju.

    Jana

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 15.48

  15. 15 19. Červen, 2010, Renina:

    Diny, opravdu si neumím představit takového – jak říká moje mamka – „duševního malorolníka“, který by ti v tvé situaci velkou porci lásky a přátelství (i kdyby z toho bylo nakonec „jen“ to, i to je zatraceně potřeba) nepřál. Drž se, kočko, je toho na tebe hodně a všechny ženské přece víme, že v takovém tom malinko opojeném stavu se všechno zvládá líp a snáz. A kdo jiný než ty to teď potřebuje, že?! A jak jsem z tvého vyprávění měla ráda Mildu, jsem ochotná mít ráda i tajemného pana F (což je pro tebe velmi podstatné, že :-)). Ono je to jednoduchý, něčím si bejt blízký musej, ne:-) Tak pa ze severu Čech.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 15.48

  16. 16 19. Červen, 2010, sally:

    Kdysi jsem zahlídla zmínku o Fénixovi, říkala jsem si, jeslti to ještě pořád platí nebo ne… tak to jsem ráda, že FELIX pořád je…

    A jinak si myslím, že opravdu platí, že v nouzi poznáš přítele… když těsně před vánoci zemřela manželovi maminka, tak jsem se nestačila divit, jak jsme najednou měli kolem sebe hromadu kamarádů – i třeba kamarádů, s kterými se vídám jednou za x let a občas si jen emailem pošleme informaci o narození dalšího dítěte – najednou bylo zajištěné hlídání dětí, zařizování, oběhávání úřadů, zjišťování právních věcí – a jak nápomocní byli i třeba lidi, které jsme nikdy neviděli a kteří k nám neměli žádné závazky (doktoři na áru a jipce v Brně, kteří s námi ochotně telefonovali ve zběsilé hodiny). Tak nějak to ve mě nechává naději, že lidi JSOU v jádru dobří.

    Pozdravuj Felixe :-) a opatruj si ho…

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 16.32

  17. 17 19. Červen, 2010, Pisarka:

    To se tak dobře čte…jsem ráda, že tě poslední dobou potkávají více pozitivní věci a lidé. Hned mi je taky lépe na duši. :-)

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 16.41

  18. 18 19. Červen, 2010, Petra Nová:

    Celé jsi to krásně napsala, fakt. Ale ten konec,ten citát z Malého prince, tak ten mě úplně dostal. Je to moje „srdeční záležitost“, citáty z něj mě provází celý život. Normálně se mi chtělo úplně bulet.
    Diny, hodně, hodně štěstí a lásky.
    Petra

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 17.16

  19. 19 19. Červen, 2010, Nikka:

    Diny, ani nevíš, jak moc ti dřžím palce !

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 19.13

  20. 20 19. Červen, 2010, Anka:

    To se tak dobře čte!
    Držím palce kudy chodím.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 19.46

  21. 21 19. Červen, 2010, Suri:

    Krásný článek. Jsem moc ráda, že nejsi sama, že nemáš pocit, že jsi sama, že máš kolem sebe přátele, dobré lidi i ty pomocníky a řemeslníky a hlavně děti, které ti dělají radost. Věřím, že vše zvládnete a moc bych vám přála co nejvíc toho dobrého, ať vše vyjde, tak jak má.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 19.50

  22. 22 19. Červen, 2010, pepigaba:

    Cesty zde nejsou kvůli cíli, ale kvůli putování…

    Moc ti přeji už jen příjemné putování v vírou v to pěkné.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 23.10

  23. 23 19. Červen, 2010, hrdlickaa:

    Krásně napsané:-). Moc držíme palce, jen tak dál, ať je už jen dobře. Hodně štěstí, Diny.

    Vloženo 19. Červen, 2010 v 23.24

  24. 24 20. Červen, 2010, hataika:

    Taky mám pocit,že hodně krásných věcí mi ,,poslali" milovaní,kteří mi už odešli.....
    Myslím,že právě když člověk prožije některé těžké věci,tak ta rovnováha přijde.Na druhé to může působit jako,že člověk netruchlí,netrápí se,neprožívá ,,patřičně" situaci,ale není to tak,prostě oni,stejně jako Diny,si to prožili,nemají to vyčtené ani vykoukané z filmu,žijou to a už vědí..

    Vloženo 20. Červen, 2010 v 9.19

  25. 25 20. Červen, 2010, Irena:

    Já těmto pozitivním záhadám říkám: Štěstí prostě zase musí přijít.

    Vloženo 20. Červen, 2010 v 10.41

  26. 26 20. Červen, 2010, Sylvie:

    Diny, zrovna dneska jsi mi svým zamyšlením pomohla víc než kdy jindy. Děkuju!

    A děkuju, že nám tady přes všechny „zlé jazyky“ píšeš dál ;-)

    Vloženo 20. Červen, 2010 v 12.23

  27. 27 20. Červen, 2010, Mata:

    Držíme palce!

    Vloženo 20. Červen, 2010 v 13.06

  28. 28 20. Červen, 2010, Radka Ančincová:

    Mám radost, že se Ti daří a držím palce ať se všechno vyvíjí tím správným směrem (řiď se srdíčkem-to Ti jde na jedničku!)

    Vloženo 20. Červen, 2010 v 17.24

  29. 29 20. Červen, 2010, Tereza:

    Napsala jsi to moc nádherně. Fakt nádherně. Nejdou mi na to ani nějak písmenka. Jsem ráda,že Fénix pořád je. Myslím na tebe a držím palečky. drž se.

    Vloženo 20. Červen, 2010 v 21.09

  30. 30 20. Červen, 2010, Hamina:

    Nejak nestiham.

    Ale jsem moc rada, ze Fénix Felix porad je, ze z nej mas dobry pocit, ze je Ti oporou. Zrovna tak je skvele, ze mas vsechny o kterych jsi psala, kolem sebe.
    Miss a Lucku znam osobne, jsou skvele o tom neni pochyb. Martina jen z vypraveni jeho kamaradky, ktera je taky neskutecna osoba. A maji k sobe, pokud vim, docela vrely vztah. Tudiz i on musi byt skvely. Hlavne, ze ustal to vsechno co ustal. Pred nim hluboce smekam. Protoze je chlap a Ti to maji nastavene trosku jinak.

    A smekam pred Tebou jak zvladas. Neni dne, abych si nevzpomela, nerikala si co delas.

    Vis a at se Ti to libi nebo ne, ono to vsechno do sebe nejak zapada. Je krute, ze se muselo stat co se stalo. Ale poznalas diky tomu hodne noveho, posunulo Te to dal, zjistilas kolik mas v sobe sily.
    Ja vim, ze bys vsechno tohle ozelela, jen abyste meli zase cernou hodinku, ale..........­.............­.......

    Pis dal tak krasne, krasne se to cte. a drzte se. A Fenixovi opatruj jeho kridla.

    Hamina

    P.S. Cerny humor je nejlepsi lek (vlastni 23 leta zkusenost)

    Vloženo 20. Červen, 2010 v 23.18

  31. 31 21. Červen, 2010, jaru:

    Diny, někdy se třeba jedna kapitola uzavřít ani nepodaří, ale prolíná se s nějakou další, která je povzbuzující. Moc Ti (Vám) přeju at je tato kapitola co nejdelší a nejkrásnější…pro Vás všechny.

    Vloženo 21. Červen, 2010 v 6.16

  32. 32 21. Červen, 2010, Jarka:

    tak to je moc pekna zprava. :-) Kazdy potrebujeme oporu, povzbuzeni, pochopeni ci jen takove pohlazeni.

    Vloženo 21. Červen, 2010 v 6.20

  33. 33 21. Červen, 2010, Zuzka4M:

    Krásně jsi to napsala. Díky :-).

    Vloženo 21. Červen, 2010 v 7.54

  34. 34 21. Červen, 2010, souris:

    Tazko hladam slova na komentar, tak sa radsej len idem usmievat
    :-):-):-):-):-)
    Hrozne ti/vam to prajem!
    :-)

    s.
    ps: Felixovi to uz asi ostane, co? ;-)

    Vloženo 21. Červen, 2010 v 12.48

  35. 35 21. Červen, 2010, Zuzina:

    Moc Ti to přeju, Diny. Hodně štěstí…

    Vloženo 21. Červen, 2010 v 12.56

  36. 36 21. Červen, 2010, Diblik:

    promin, brečím, ale nemůžu si pomoct…myslím, že jsi šla „rovnováze“ naproti a podala jí bez rozmýšlení ruku – neodmítlas…držím pěsti a hodně sluníčka do dalších dní

    Vloženo 21. Červen, 2010 v 15.45

  37. 37 22. Červen, 2010, Pavla:

    Diny,
    není brzy na Fénixe a já jsem hrooozně ráda za to, že UŽ!!! I kdyby jenom na čas, ale musel přijít …:o)))

    Vloženo 22. Červen, 2010 v 8.39

Vložit komentář

nahoru »