28 Červen 2010

Návštěva

V kategorii Psaní pro duši |

Bohužel chodí na blog i část rodiny, která s psaním sem nesouhlasí. Přesto sem chodí celkem pravidelně číst.  Proto v následujícím zamyšlení nebudu konkrétně vypisovat osoby, kdo bude chtít, tak se dovtípí, ale jmenovat blíž nechci … jde mi nejvíc o vyjádření pocitů, o to, že je někdy hodně smutné, jak to na světě chodí a koneckonců, půjde jen o pocity mé, můžu se taky mýlit.

Včera jsme s klukama byli na návštěvě. U něj a jeho ženy. Z logiky věci, protože je to mého muže moc blízký příbuzný, hodně se mnou zamávala ta podoba. Nikdy dřív jsem si jí tolik nevšimla … Milda nosil brýle, on ne, Milda měl míň vlasů, on jich má dost… Přestože jsem ho viděla moc ráda, musela jsem několikrát odejít pryč z místnosti. Ta stejná pusa i výraz v očích, jako měl můj muž … nepočítala jsem s tím, jak mě to zasáhne.

Skoro iracionálně jsem záviděla jeho ženě, že ho má … přitom vím, že to není Milda, ale dívat se na tvar pusy tak důvěrně známé … vidět při soustředění ty oči, které jsem tak milovala … strašně to bolelo. Jakoby se na chvíli kousek mého muže vrátil …  

Pak jsem si všimla, jak se on dívá na Káju. Kájík je tak podobný svému tátovi a tím i jemu. Kdyby šli spolu oni dva po ulici, nikdo by neváhal, každý by si myslel, že je to jeho syn… 

Oni jsou se ženou dýl než jsme byli my s Mildou. Děti nemají. Nemluví se o tom proč, nebudu se dohadovat, není to moje věc. Jen mi stačilo vidět, jak se na Káju díval … 

Přišlo mi tak strašně smutný, tak strašně marný, že v jedné místnosti je tolik lidí, kterým někdo chybí. Kterým pohled na toho druhého vyvolává touhu po něčem, co nemůže mít. 

I když … on určitě ještě naději má.

Já už ne. 

.............­.............­.............­.. 

PS: Omlouvám se, kdyby to on četl, za subjektivní pohled. Vím, jak moc i jemu Milda chybí … vím že chybí celé jeho rodině. O tom ale moje dnešní psaní není a … navíc, blog je prostě osobní, z podstaty.  Je můj, je o mně, mé rodině, mých dětech a protože ho píšu já, o mých pocitech. Kéž by to tak někteří začali tak přijímat. Anebo sem nechodili, bylo by to jednodušší pro všechny. 

Tento článek byl vložen 28. Červen, 2010 v 6.52 a je zařazen v kategorii Psaní pro duši. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

18 komentářů k “Návštěva”

  1. 1 28. Červen, 2010, Gondwana:

    DINY, ty přece naději máš.....Kája je celý Milda a jednou ho budeš mít před sebou v celé své kráse.

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 9.26

  2. 2 28. Červen, 2010, tanzi:

    Moc pěkně napsané zamyšlení a ten povzdech ke konci o té marnosti..o jaká je to pravda.

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 10.58

  3. 3 28. Červen, 2010, Petulda:

    Diny to je tak pravdivý… já nevím co napsat, jen tu bulím

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 11.13

  4. 4 28. Červen, 2010, Potápka:

    První co mě napadlo, že ten dotyčný koukal na Káju ze stejného důvodu, jako ty na něj. Teda pro to, že mu strašně připomíná Mildu.
    A naděje je tu vždycky…

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 12.15

  5. 5 28. Červen, 2010, Diny:

    Je možné všechno, do hlavy mu nevidím …

    Jen s tou nadějí ti nerozumím, Marti … v tomhle případě u nás naděje prostě není. Ale je možné, že jsem to napsala nesrozumitelně, oni ty pocity se moc popsat nedají, navíc když se týkají jen domněnek a rodiny navíc…

    Myslím, že Peťulda, který ví, jak složitá je cesta za miminkem, jak moc těžké to je – tu mou myšlenku pochopila. A kéž by se dětí dočkali všichni, kdo si je přejí…

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 12.25

  6. 6 28. Červen, 2010, Iva:

    Diny, máš jako vždy pravdu.

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 13.15

  7. 7 28. Červen, 2010, Potápka:

    Diny – já třeba věřím, že se s malým potkám, tam někde na druhém břehu, až přijde i můj čas. I to je naděje. Záleží na úhlu pohledu.

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 16.45

  8. 8 28. Červen, 2010, Jana:

    To je smutné. Tvá bolest i to, když někdo nemá děti, ikdyž by je chtěl.
    Ale stejně myslím, že to nejvíc, co dělá člověka člověkem, je jeho duše. A v tom je tvá naděje; že potkáš někoho, jehož duše bude tak podobná té Mildově, že … že nebudeš muset odejít z pokoje, ale právě tam zůstat. :-)

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 17.39

  9. 9 28. Červen, 2010, Renina:

    Diny, jestli je to moc osobní, tak neodepisuj, ale nejde mi do hlavy úplně základní věc – PROČ jim to vadí? Píšeš o Mildovi jen hezky, každej vám takovej vztah může jen závidět, píšeš o budování domečku, který začal on, píšeš o jeho dětech … vážně nerejpu, opravdu nechápu, co je na tom závadnýho? Že se jim ta tragédie tímhle opětovně připomíná? Každý se s tím vyrovnává po svém, a tohle je prostě tvůj způsob, vždycky přece mají možnost to nečíst. Nevím, nechci nikoho soudit ani se dotknout něčích citů, ale fakt nějak nechápu …

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 19.58

  10. 10 28. Červen, 2010, Tereza:

    Diny, je to hodně moc krásně napsané. Fakt hodně moc. Tečou mi taky slzičky. A to,že tady píšeš o Mildovi ti určitě i pomáhá. A hlavně tady nikomu neubližuješ, píšeš jen a jen krásně.

    Vloženo 28. Červen, 2010 v 20.48

  11. 11 29. Červen, 2010, Pawli:

    Přijde mi dosti pokrytecké s blogem nesouhlasit ale přesto sem chodit „šmírovat“.
    Jinak to beru stejně jako Renina. Píšeš jen hezky, nikoho nepomlouváš ani nic podobného. Tak proč jim vadí to jak se se smutkem vypořádáváš Ty když Ty jim nemluvíš do toho jak se se smutkem vypořádávají oni?

    Vloženo 29. Červen, 2010 v 7.37

  12. 12 29. Červen, 2010, Danfika:

    Já si myslím, že určité části lidí z Dinina příbuzenstva vadí psaní blogu už ve své podstatě a mám takový dojem, že jim to vadilo ještě před odchodem Mildy.
    Diny, chápu tvé řádky, že naději nemáte. Ale opravdu záleží na úhlu pohledu…život, láska i naděje má mnoho podob.

    Vloženo 29. Červen, 2010 v 7.43

  13. 13 29. Červen, 2010, Diny:

    Asi tak, blog byl a je trnem v oku někomu pořád, dokud Milda žil, stál při mně. Byl to hezký pocit:)

    Teď si musím blog obhajovat sama, ne, nemusím … nemusím nic obhajovat, nic špatného nedělám. Jen se prostě musím naučit přijímat to, že ne každý z něj bude na větvi ;)

    Navíc ty hlasy proti jsou hlavně z rodiny M., u nás co vím, tak mamce nijak nevadí a táta ho nečte. Nikoho jiného, kdo by o něm věděl, nemám.

    A Fénixovi rozhodně nevadí ;) Bez něj bychom se nikdy nepotkali :) Takže … asi se všechno tak nějak děje pro něco. Psát nepřestanu. Jen je pravda, že spoustu věcí si nechávám pro sebe nebo o nich ani nestíhám psát. Život strašně rychle utíká …

    Vloženo 29. Červen, 2010 v 8.00

  14. 14 29. Červen, 2010, Diny:

    Renino – odpovědět neumím. Asi jim vadí, že je to určitý způsob medializace, nevím. Ano, je. Jenže já jsem na internetu poměrně hodně aktivní už sedm let. Nevylouplo se to najednou. Nezačala jsem psát po loňském listopadu … je to jejich problém.

    Myslím, že je prima, když bydlí tak daleko, že se dozví, jak se mají děti, vidí fotky … pro určitou část rodiny, s kterou ve styku vůbec nejsem, je to jediná možnost, jak děti vidět. Nepátrám po tom, pohnutky můžou být různé. Já jen budu respektovat jejich soukromí, nebudu o nich psát a je to. Číst to tady nikoho nenutím.

    Vloženo 29. Červen, 2010 v 8.06

  15. 15 29. Červen, 2010, Irena:

    Podle mě je to jednoznačně závist.
    A ostatně ono co závidět je. Nejdřív jedna rozvedená holka s dítětem a pak láska jako trám. Koupě domu, veliká zahrada, jedno dítě, druhý třetí.., nemoc Klárky…a co. Zhroucení a rozpad rodiny se nekonná. Manžel od ženy s nemocným dítětem neprchá, naopak ještě se semknou.
    Pak smrt milovaného, jenže Diny neskončila v blázinci, není zlomenná ženská, která se na svět dívá jen přes slzy, a s ukřivděnou tváří.
    Je samostatná, finančně nezávislá…Má auto, které se nebojí řídit a jezdí s dětma kam se dá, řídí přestavbu domu, taky asi prohodí nějaké dospělé slovo se Zuzkou..
    Kdo by nechtěl být tak silný a odvážný a zůstat pořád ženskou.
    Ta holka má v sobě sílu. odvahu a já nevím co ještě…a to se neodpouští. Bohužel......

    Vloženo 29. Červen, 2010 v 10.33

  16. 16 30. Červen, 2010, Lucie Huňová:

    Milá Diny,
    již čtu váš blog dlouho,ale nikdy jsem neměla odvahu něco napsat!Jen čtu,protože tak něco skvělého a upřímného jsem ještě nečetla!!Těším se na každý den, co nového jste s dětmi dělali,jak pokračují opravy a tak…Prostě mě to baví číst!!!
    Ale dnes už musím zareagovat (ikdyž ke včerejšímu článku)!Jsem úplně pohoršena jak tohle může někdo odsuzovat!Umí si ten člověk úplně představit jak vám je?Pomáhá vám s každodenními problémy?Usuzuji podle toho co denně čtu , že ne!Tak proč mu vadí že relaxujete u něčeho takového jako je tenhle blog…Nemohu ho soudit,neznám ho ,ale opravdu také jen NECHÁPU!!!
    Tak to je jen můj názor!Zdravím vás a přeji plno sil a užívejte krásné léto..

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 12.45

  17. 17 30. Červen, 2010, Eva H.:

    Myslím že to závist nebude. Každý prostě jen docela obyčejně nepochopí tu otevřenost, řekla bych.

    Možná jim to připadá tak jako exibicionistické (Pochopitelně bez souvislosti s tou nehodou nebo nemocí Klárky; protože píšeš už mnohem dýl).

    Já se s tím neztotožňuji, jen to tak zvenku odhaduji.

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 12.51

  18. 18 2. Červenec, 2010, Flyingfrog:

    Taky v tom nevidím závist, spíš jen absolutní nepochopení, že někdo se rád vypovídá na netu, že je rád, když někdo reaguje na jeho myšlenky. Moje kolegyně taky nechápe všelijaké diskuze, chaty, blogy. Říká tomu vyblejvání na netu. Já jí to neberu, ale nesouhlasím s ní.

    Vloženo 2. Červenec, 2010 v 7.35

Vložit komentář

nahoru »