30 Červen 2010

Doprošování

V kategorii Psaní pro duši |

Nad ránem se mi zdál krátký sen.

Z ničeho nic jsi odešel.

Nikdo nevěděl kam. Prostě jsi nebyl. Sháněla jsem tě já, sháněla tě tvoje rodina, tvoji kamarádi. Mobily měly pohotovost, ale nikdo nevěděl.

Brečela jsem, vůbec jsem nevěděla, co je špatně. Jestli jsem něco provedla, jestli tě naštval celý svět … a nejvíc, úplně nejvíc jsem se iracionálně bála, že ses zamiloval a kvůli tomu opustil mě a děti.

Iracionálně proto, že jsi nebyl ten typ chlapa. Jenže tobě nebylo ani podobné, abys bez vysvětlení zmizel. Jestli ti něco šlo, tak říkat pravdu do očí. Komukoliv. Nebral sis moc servítky. Někdy to až bylo člověku líto, protože v takových chvílích jsi byl jak skála, neoblomný, dokud jsi nedomluvil. Moc jsi nebral ohledy na pocity druhých při jejím sdělování. Prostě to tak bylo, basta, já ti to řeknu jak to je a ty si to přeber jak chceš.

Kdyby důvodem tvého odchodu byla zamilovanost, tak bys to řekl. Před ničím jsi nikdy neutíkal, ani před svou slabostí. Nelhal jsi a tohle bys takhle neřešil. Ale kde teda můžeš být?

Mobil nosím pořád u sebe a volám snad každou minutu, na druhé straně vyzvání. Je to o to horší snad, se zatajeným dechem pokaždé čekám, jestli ho zvedneš. Mluvím do sluchátka, i když v něm pípá vyzváněcí tón, jako bys mě mohl slyšet.

Doprošuju se. Prosím. Brečím. Vrať se. Miluju tě. Jestli ty mě už ne, tak aspoň přijď říct, co se stalo a přece … máme děti !!! Ani ty už nechceš vidět??? 

Vidím tě v duchu před sebou, strašně to bolí, vidím snad každý centimetr tvého obličeje. Jak ho znám. Skoro jako svůj. Moje prsty znají nazpaměť cestičku tvého obočí … vrásky u očí … rty … milovala jsem se dívat do tvých očí, když sis sundal brýle, byl jsi v tu chvíli jako malý kluk, dívaly se tak, jak to umí jen oči, které jsou najednou bez brýlí, zranitelně, dětsky, bezbranně …

Když už jsem vzdala snad všechny pokusy … když jsem v pláči volala: Přijď se někdy aspoň podívat na děti, jak rostou, nemusíš se vracet ke mně, odpustím ti, že jsi odešel tak narychlo, ale přijď alespoň za nima, prosím !!! (a v duchu doufala, že tě díky nim prostě ještě uvidím, i když už nebudeme spolu …), tak jsem uslyšela tvůj hlas.

Nezněl z telefonu. Nestál jsi u mě. Mluvil jsi ke mně, někde uvnitř. Slyšela jsem tě tak jasně, jako teď, už probuzená, slyším děti, jak si povídají v postýlkách …

Řekl jsi jen strašně smutně: Já ale nemůžu …

Tento článek byl vložen 30. Červen, 2010 v 7.23 a je zařazen v kategorii Psaní pro duši. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

13 komentářů k “Doprošování”

  1. 1 30. Červen, 2010, Kačule:

    Ach Diny… já nevím co napsat.
    Snad jen, že Ti přeji ze srdce hodně sil a méně dnů a nocí, kdy je smutno.
    K.

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 8.21

  2. 2 30. Červen, 2010, Jana12:

    Příště si dopřej hezčí sny, jo? Tohle je děsný, musí být těžký snít i vzbudit se. J

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 9.14

  3. 3 30. Červen, 2010, Czeperka:

    Diny, tohle je au. Jsem fakt ráda, že se manžel „jen“ zamiloval a odešel. Jsem fakt moc ráda, že ho děti mohou vídat. Protože s tímhle se dá srovnat.

    Drž se!

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 9.23

  4. 4 30. Červen, 2010, lenka:

    Diny od rána na tebe myslím.Ráno jsem se dozvěděla že i další rodina přišla o tatínka,když se vracel z práce na kole domů.Myslím na vaši rodinu,jeho rodinu a říkám si že spravedlnost na světe prostě není.:(

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 10.44

  5. 5 30. Červen, 2010, jandulina:

    Ach jo, Diny je mi to moc líto…

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 11.55

  6. 6 30. Červen, 2010, Lucie:

    Tohle mě moc rozbrečelo, to je tak smutné, tak beznadějné, snad jen pomyšlení, že se jednou setkáte…tomu věřím, i já tam někoho mám…

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 13.51

  7. 7 30. Červen, 2010, Makytka:

    smutný sen – v noci máš víc čas si to pustit a i on má víc možnost k tobě přijít. Jen kdyby ta rána nebyla pak tak těžká.

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 17.59

  8. 8 30. Červen, 2010, Candy:

    je to smutne diny, citim s tebou:-( ale myslim si, ze tento sen nesie v sebe tolko odpovedi. viem, ze ty na to neveris, ale ja ano a ano, myslim si, ze ty si v nom dostala odpoved priamo od neho. zaroven si myslim, ze sa na vas stale pozera.
    napadol ma film siesty zmysel -„hovoria s nami kym my spime“.

    mas to tazke, dievca. drz sa.dufam, ze som nejako nechtiac nerozjatrila rany.

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 18.49

  9. 9 30. Červen, 2010, Martina:

    Diny, Milda za vámi nemůže, ale určitě si vás všechny hlídá a ochraňuje…u Tebe je to stále ještě čerstvé, ale bude líp…taky jsem tomu nevěřila, ale je…stále to bolí, ale už jinak…po pěti letech se mi netřesou ruce a nekolabuju, když vidím Jeho písmo,zvládnu si s ním povídat (fakt nejsem schizofrenička :-D ) a i když slzy stále občas jsou, tak prostě jsem ušla kus cesty a našla sílu žít i za Něho. A také jsme se, jako Ty s Mildou, nestihli rozloučit…to přišlo až později v jednom velmi živém snu…nebo to byla jiná dimenze ? …kdo ví…

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 19.49

  10. 10 30. Červen, 2010, Tereza:

    Je to hodně smutné Diny. Nejde na to nějak moc psát. Ale určitě vás Milda chrání a hlídá a hlavně je s vámi.

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 20.45

  11. 11 30. Červen, 2010, Mija:

    Diny, nebuď na sebe přísná..chce to čas, tohle k tomu bohužel někdy patří, ale věřím..BUDE LÍP!! Myslím na vás.

    Vloženo 30. Červen, 2010 v 22.55

  12. 12 1. Červenec, 2010, Josefka:

    Znám takový sen. Zdál se mi párkrát za život, pořád o tom samém člověku…vždycky, když vidím plakat ze spaní dítě, vím, jak úzko mu je. Tehdy mi bylo jako dítěti s noční můrou. Ti malí se probudí a nevěří, že to byl jen ošklivý sen, pláčí dál. My se probudíem a VÍME, že to nebyl jen sen. Kolikrát ses ptala, jak dlouho to trvá…chceš pravdu nebo milosrdné poplácání po zádech?
    Teď jsem šťastná, mám už pár let nejlepšího chlapa, o jakém jsem kdy byť jen slyšela.

    Vloženo 1. Červenec, 2010 v 7.48

  13. 13 1. Červenec, 2010, jaru:

    Diny, opravdu moc smutný, věřim, že Milda Vás všechny vidí, jsem si tim jistá. Nevím co napsat, snad jen, že přeju hodně sil a snů, ze kterých Ti nebude smutno.

    Vloženo 1. Červenec, 2010 v 11.00

Vložit komentář

nahoru »