Klárčin blog

Některá slova člověka ani nenapadnou, dokud je neuslyší.

Před chvílí mi volala Lucka, jak jsem zvládla oslavu. A já si najednou uvědomila, že i ta oslava dětí byla dalším krokem dál – a že byla úplně jiná nejen tím, že s námi nebyl Milda, ale že se podvědomě stejně snažím vyhýbat tam kde to jde, zaběhnutým rituálům s ním a kde to nejde, přebít je … něco i změnit, něco dělat jinak.

Podvědomě jsem místo k sezení zřídila u pískoviště, trampolíny a bazénu. Přitom dřív jsme vždycky grilovali a sedávali u dřevníku, je tam ohniště a pěkné posezení.

Říkala jsem si, že kvůli bezpečnosti dětí.

Výmluvy.

Ta lavice a stůl u ohniště mám tak moc spojené s ním, že vlastně ani nevím, jestli jsem si tam vůbec letos sedla. Ohýnek jsme asi dvakrát dělali, ale spíš že jsme něco pálili.

Přebít. Změnit. Něco jinak.

Je to tak se spoustou věcí.

Uvědomila jsem si, že od chvíle, kdy zemřel, parkuju autem jinak. Vždycky jsme přijeli z města a rovnou to zapíchli, čumákem ven z vesnice. Pak jsme museli při vyjíždění udělat takové kolečko, abychom se dostali na směr, který byl třeba. Od listopadu to kolečko udělám při parkování nejdřív a parkuju směrem do vsi. 

Jsou to zdánlivě strašný blbosti, o ničem – a přitom je to možná nějaká psychická obrana, nevím.  

Tam, kde nejde změna, aspoň drobná, se musí přebít životem. Tím jiným, už novým životem. 

Možná i proto jsem se tak pustila do opravy domu, přebíjím.

Měním, vím, že se už nic zpátky nevrátí a náš život je jiný. Nabírá jiný směr. Jsem to pořád já, pořád tu běhají a „jezdí“ naše děti, ale … měníme se. Začínáme si tvořit nové rituály, nové drobné zvyky. Možná to tak musí být. Možná je to součást toho ročního procesu, o kterém se tak mluví.

Včerejší oslava se povedla. Možná proto, že byla jiná. Brečela jsem jen jednou, když jsem napichovala na špejli první špíz. Pak už ne. Byla tu na oslavě kamarádka, kterou bych bez toho, co se stalo, neměla asi jako přítelkyni možnost poznat … Po dobu grilování jsme zavřeli psy a bylo to mnohem víc pohodovější (pejskaři nechť odpustí, ale prostě bylo a za Mildy by mi to neprošlo ;) ). Slavilo se na jiném místě, prostě to bylo jiné. Ve spoustě věcí.

A ono to tak bude i dál. 

Asi to tak být musí.