Klárčin blog

Nedá mi to a musím reagovat na některé reakce na zamykání článků.

Nemám pocit, že by zamčených článků bylo víc než odemčených ;)

Nemám pocit, že bych blog jako takový šidila.

Na rovinu – kdybych nezamykala, tak tu ty články, co jsou zamčené, prostě nejsou.

Budou tu jen ty, co vidí všichni, ti co heslo mají i to co jej nemají.

Já bych prostě radši některé věci vůbec nenapsala, než abych je dala vplen veřejně. 

Už řadu měsíců v sobě spoustu pocitů dusím a netýkají se zdaleka jen dětí a pocitů vdovy a tak … prostě už několik měsíců si v duchu píšu články, které jsem prostě nikdy na blog nedala.

Ty pocity a myšlenky jsou tak osobní, že se prostě na blog, který může číst kdokoliv, nehodí.

Myslím Pájo, že principu blogu tohle moje zamykání některých mých spíše deníkových záznamů neodporuje. Chápu, opravdu chápu, že to některým z vás vadí, ale prosím o pochopení i toho, proč to tak musí být.

Katko - ty se neboj, já se o radost podělím úplně stejně tak ráda, jako se dělím o bolest. Nemyslím si, že zas až tak moc tajnůstkařím;) 

Víte, moc mi pomáháte. Ale já si za zamčenými články stojím. Od doby, kdy zamykám, se cítím líp, hodně mi to pomáhá. A slibuju, že určitá témata i kontroverzní zamykat nebudu, ty já ráda napíšu pro všechny, mám v plánu napsat pokračování Tabu třeba …  a i některá svá zamyšlení zamčená nebudou, básničky … to co je zamčené – jak to říct, aby to bylo jasné… kdyby to zamčené nebylo, tak to tu vůbec nebude. 

Neumím se líp vyjádřit. 

Děkuju, že to snad pochopíte. 

Klárka miluje cákání v bazénu a krásně se snaží ve vodě hýbat nožičkama. Dělá, jakože chodí a já pro změnu dělám, že z toho úžasem omdlím :) 

Emmett nám rozkousal jeden kruh, vytáhl ho z bazénu. Naštěstí jedna kamarádka sousedka má dva po dětech, v obchodech je totiž vůbec neměly (Klárka potřebuje ten s těma držátkama na nožičky, jako pro miminka), asi vyprodáno nebo co … a tak nás zachránila :) 

Jako léto máme krásný, ale to horko by teda už mohlo maličko polevit …