Klárčin blog

Tak jsou ti moji prcci od včera zase pohromadě.

Už z pokojíčku není slyšet jen Klárčin hlásek nebo soustředěné cvakání kloboučků z mozaiky, už máme doma zpátky náš Hlahol :)

Kluci si užili parádní týden u babičky, Kájík to měl prodloužené ještě o pobyt s Klárkou (díky babi a dědo moc, užili si to všichni, i já  ;) ), a protože se prázdniny chýlí ke konci, tak jsme doma už zase v plné sestavě.

Před devíti měsíci nás v tuhle dobu bylo ještě šest.

Zítra ráno to bude třičtvrtě roku, co Milda zemřel.

Poslouchám ty hlásky, poslouchám to jejich štěbetání, a je mi neskutečně líto, že … na druhou stranu jsem tak vděčná, že je mám. Bez nich bych nevím kde byla … od začátku mě drží, abych to zvládla. A vím, že nepomáhají jen mně, jsou tu i právě pro jejich babičku, maminku Mildy … v nich její syn žije dál. V Kájíkovo očích, v Klárčině statečnosti a Dádovo rozoumku … mnohem víc je toho v nich z táty a navždycky bude. 

Zítra ráno to bude devět měsíců, co naše rodina zůstala bez tebe. Spoustu lidí v konfrontaci s podobnou událostí ztratila víru .. v cokoliv. Já nevím. Někdy mám pocit, že jsi tu s námi pořád. Tolik náhod se událo od té doby, tolik dobrého nás potkalo, na jednu rodinu až moc … jsem blázen, že to někdy vnímám jako poselství? Jako tvé poselství?

Asi se to jen tak nedozvím. To nevadí.

Není to vlastně ani moc důležité. Důležité je. co cítíme srdcem. A já s dětmi na tebe nikdy nezapomeneme. 

Jak bychom mohli.

Když jsme se minulou neděli vrátili s Klárkou od Sečské přehrady a Zuzka se také vrátila ze svého putování po Západních Čechách, dumali jsme, že si my ženský uděláme několikadenní dámskou jízdu:)

Kluci byli na týden u babičky v Pardubicích a spolu s ní a s dědou a jeho vnoučaty je čekal pestrý program. My holky přece nezůstaneme doma, navíc – po tříměsíční anabázi s rekonstrukcí jsem úplně bytostně cítila potřebu prostě „vypadnout“ :)

Na žádné ani minidovolené jsem nebyla od Davídkova roku, tedy pět let. Myslím takové té dovolené, kdy nemusíte NIC :) Tedy skoro nic.

V pondělí bylo potřeba zajistit všechno kolem domku a zvířat, aby tady kamarádka, která se tu bude do pátku o všechno starat, všechno potřebné našla a nebrodila se po zahradě půlmetrovým rákosím ;)

V pondělí bylo taky záhodno nějakou tu dovolenou najít:))

A tak jsem dala do googlu slovní spojení: ubytování bezbariérové, protože jestli si máme se Zuzi odfrknout, tak jedině když  nebudeme muset zápasit s vozíkem a i minimálně s přenášením Klárky. Další požadavek byl bazén. Protože plavání milujeme všechny a možnost kdykoliv si zajít zaplavat do teploučké vody =  ráj na zemi :)

V úterý jsme vyjeli, bohužel v hotelu, který jsme našli, měli jen dvě volné noci, ale riskli jsme to. Když se na třetí noc neuvolní, přejedeme jinam, prostě si to užijeme, pojmeme to jako výlet :)

Cesta byla delší, do Znojma od nás od Plzně daleko. Ale zvládli jsme to s přestávkou v Jihlavě na pozdní oběd. Nejeli jsme po dálnici, nemám jí rád ;) Jako když do Prahy od nás, tak ta mi nevadí, ale pražský okruh nemusím a D1 už vůbec ne. Takže jsme jeli přes Rožmitál, Tábor, Pelhřimov, prostě … jsme se projeli po té naší vlasti :)

Když jsme přijeli do hotelu, už jsme se ocitnuli v ráji:)

Prostě … nemůžu si vůbec na nic stěžovat! Krásný pokoj, výborná kuchyně, skvělé servírky i recepční, bazén dvacet metrů od hotelového pokoje i s vířivkou a párou, nádherné okolí a ticho :)

I když byl hotel plný, člověk vůbec neměl pocit, že by ho přemíra lidí obtěžovala, že by si nebylo kam sednout a bazén byl pokaždé skoro prázdný. S čímkoliv jsme vyrukovali na personál, bylo splněno snad ještě dřív, než jsme dořekli :)

Byli jsme tam necelé tři dny a byli to jedny z nejhezčích dnů v tomhle roce.

Klárka si strašně moc užívala, že je na nás dvě velké ženské sama a tu pusu nezavřela:)) Její radost byla až nakažlivá, jak moc si užívala plavání, bublinky, dobroty vařené výborným kuchařem (asi nesmrtelná bude její hláška, když Zuzce ujídala z jejího salátu : Ještě sýr nebo spadnu :))) Asi nemusím vysvětlovat, kdo nás čte často, že jak je Klárinka slabší, tak se jí v klasické dětské židličce nesedí dobře a tzv. se hroutí – takže jí špuntujem čím se dá, ochotné servírky přinesli podsedáky, s kterými jsme jí vypolštářovali zádíčka i v rozkroku, aby nezajížděla – a ona si nás klidně takhle vydírá :))) 

V bazénu balila sedmiletého Kryštofa, který se ale nevěrně zamiloval do Zuzky, protože ta mu, malému mužskému ješitovi, hlasitě tleskala při každém nepodařeném skoku do bazénu. Když pak Zuzka zmizela v páře a já byla s Klárkou sama ve vířivce, přišel Kryštof ke mně a znuděně se zeptal s pohledem na Klárku: Kde je její máma??? :))) Pevně doufám, že v kontextu toho si snad nemyslel, že jsem Klárčina babička :)))

Nedá se všechno vypsat. Ale bylo to úžasný. Byly to tři dny, které jsme si my holky užily úplně nádherně. 

Zuzi shodila dlouhé vlasy a zašla si na masáž lávovými kameny:)

Zacvičila si ve fitku a pak nemohla dva dny chodit :))

Prohlédli jsme si centrum Znojma a je to straaašně roztáhlé, ale příjemné pěkné městečko.

Okolní vesničky jsou jak vystřižené z pohlednic Francie, nevím proč to na mě tak působilo, ty jejich kostelíky … vinice .. netušila jsem, že v Čechách máme menší Provence :) (Ne že bych tam někdy byla:))) 

Já jsem nemusela vařit, uklízet, díky bezbarierovosti hotelu jsme se minimálně s Klárkou namáhaly, z pokoje jsme chodily do bazénu rovnou v plavkách, když holky ráno ještě spaly, jako hotelový host jsem mohla od sedmi hodin plavat a tak jsem si užívala krásných slunečných rán o samotě ve vodě s výhledem z prosklených teras na modré nebe a vycházející sluníčko :)

Ještě napíšu druhé pokračování o cestě domů, protože jsme to vzali přes Budějovice a tam to také bylo prima, ale dnes už článek posílám:)

A kdeže jsme to vlastně byli?:)

Osm kilometrů jižně od Znojma (a jeden kilometr od rakouských hranic) v hotelu Happy Star (název teda při vší úctě … ehm … přišlo mi, že se na tak krásný hotel vůbec nehodil, určitě bych mu vymyslela lepší ;))), ale !!!  Jméno je jen jméno. Všechno ostatní tam bylo prostě … skvělé :)  

Děkuju za krásnou minidovolenou, Zuzka určitě také napíše své dojmy :) A vůbec se nedivím, že má hotel na takovou dlouhou dobu obsazeno a moc rádi bychom se tam ještě někdy vrátily (i když je tak zpropadeně daleko od nás ;) ).

(Klárka chystající se po cachtání na večeři – trpitelský výraz asi odráží náladu, že bez očních stínů to v podvečer prostě u dámy nejde :)))  

PS: Právě jsem na Zuzčině blogu objevila její pohled na věc:)) Její lehce ironizující článek mi osvětlil, že prostě co člověk to názor a jsem prostě holt o dvacet let starší :)) Ale vcelku mě dostala :)) Jen dvě poznámky: důchodci vířivku okupovali jen první večer ;) a ten trezor … no tak s tím je to pravda, no :)))