Pohromadě

23 Srpen 2010

V kategorii Denní deníčky |

Tak jsou ti moji prcci od včera zase pohromadě.

Už z pokojíčku není slyšet jen Klárčin hlásek nebo soustředěné cvakání kloboučků z mozaiky, už máme doma zpátky náš Hlahol :)

Kluci si užili parádní týden u babičky, Kájík to měl prodloužené ještě o pobyt s Klárkou (díky babi a dědo moc, užili si to všichni, i já ;) ), a protože se prázdniny chýlí ke konci, tak jsme doma už zase v plné sestavě.

Před devíti měsíci nás v tuhle dobu bylo ještě šest.

Zítra ráno to bude třičtvrtě roku, co Milda zemřel.

Poslouchám ty hlásky, poslouchám to jejich štěbetání, a je mi neskutečně líto, že … na druhou stranu jsem tak vděčná, že je mám. Bez nich bych nevím kde byla … od začátku mě drží, abych to zvládla. A vím, že nepomáhají jen mně, jsou tu i právě pro jejich babičku, maminku Mildy … v nich její syn žije dál. V Kájíkovo očích, v Klárčině statečnosti a Dádovo rozoumku … mnohem víc je toho v nich z táty a navždycky bude.

Zítra ráno to bude devět měsíců, co naše rodina zůstala bez tebe. Spoustu lidí v konfrontaci s podobnou událostí ztratila víru .. v cokoliv. Já nevím. Někdy mám pocit, že jsi tu s námi pořád. Tolik náhod se událo od té doby, tolik dobrého nás potkalo, na jednu rodinu až moc … jsem blázen, že to někdy vnímám jako poselství? Jako tvé poselství?

Asi se to jen tak nedozvím. To nevadí.

Není to vlastně ani moc důležité. Důležité je. co cítíme srdcem. A já s dětmi na tebe nikdy nezapomeneme.

Jak bychom mohli.

Tento článek byl vložen 23. Srpen, 2010 v 20.40 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

Srpen 2010
P	Ú	S	Č	P	S	N
« Čvc		Zář »
	1
2	3	4	5	6	7	8
9	10	11	12	13	14	15
16	17	18	19	20	21	22
23	24	25	26	27	28	29
30	31

Srpen 2010

« Čvc

Zář »

1 23. Srpen, 2010, Pawli:

Diny, vubec nepochybuju ze s Vami Milda porad je a dava na Vas pozor . . . . .a treba nekdy trochu nakloni rucicku vah osudu aby alespon trochu vyvazil ze uz Te nemuze vzit za ruku a pohladit mladata.

Vloženo 23. Srpen, 2010 v 20.59

2 23. Srpen, 2010, Anulenka:

DINY, Milda Vás určitě vidí, dává na Vás pozor, fandí Vám a určitě se usmívá, jak jste všichni šikovní a stateční!!!
Jsem moc ráda, že jste si užili prázdniny a dovolenou. Babička s dědou mají můj obdiv!!!
An.

Vloženo 23. Srpen, 2010 v 21.51

3 23. Srpen, 2010, Makytka:

To ty jsi naděje…

Vloženo 23. Srpen, 2010 v 22.20

4 24. Srpen, 2010, padula:

Přeju pěkné ráno – snad nebde moc smutné.
Určitě věřím na „NĚCO“ mezi nebem a zemí, Milda se nějakým způsobem účastní ( dotýká, dohlíží, sleduje,…) všeho dění.
Dovču závidím a přeju, snad jste si odpočinuly.

Vloženo 24. Srpen, 2010 v 6.20

5 24. Srpen, 2010, Peťa/Pezy:

Čas neskutečně letí… a on zůstane ve Vašich srdcích navždy. Přeji krásný zbytek léta a za chvíli tu máme školičku.

Vloženo 24. Srpen, 2010 v 6.30

6 24. Srpen, 2010, Renča K.:

A víš, že jsem nedávno taky viděla „bránu do nebe“, jak jsi sem vkládala tu fotku? Hned jsem si vzpomněla na Tvého muže, na Vás.. byla to nádhera, jenže já u sebe nenosím foťák, jinak bych si taky blejskla.
Dnes mám 7měsíců od nehody, jsem stále bez práce, naštěstí už se něco rýsuje-sice ne podle mých představ, ale lepší,než zůstat doma Ruka mě pořád bolí, jizva je ošklivá a zůstane napořád, ale já měla to štěstí a mohla jsem zůstat, i malej Peťa, snad příští rok bude pro nás všechny lepší. Jsem ráda, že jste si prázdniny užili, že, máš doma svůj čtyřlístek, děti vypadají moc spokojeně! Dnes jsme měli naplánovaný výlet k Vám do Plzně do ZOO, ale dle Aladina (docela dobrá předpověď počasí) má dnes pršet, tak pojedeme asi zítra, to už by mělo být líp.. Kluci se mooooc těší, tak jsem zvědavá na Dinopark /my ostudy jsme tam ještě nebyli/ Hezký den

Vloženo 24. Srpen, 2010 v 6.40

7 24. Srpen, 2010, Martina Drijverová:

Jen pár slov: Tvůj muž odešel s láskou v srdci – s láskou k Tobě a dětem. Proto na něj můžeš (můžete) vzpomínat s lítostí, žalem – ale bez hořkosti. Že to může být jinak? Ano. Na http://www. postizenedeti cz. je volání o radu, o pomoc – „Když táta odchází“… Ty máš vlastně i v neštěstí štěstí.

Vloženo 24. Srpen, 2010 v 7.05

8 24. Srpen, 2010, Diny:

Marti, já nevím… tohle přece nejde vůbec srovnávat?

Jaké štěstí? Kdyby Milda žil a třeba bychom se rozvedli, i kdyby si našel někoho jiného – byla by to nejvíc asi moje bolest a jak bych to ustála, dětem by chyběl, ale pořád by ho viděli, jednou týdně určitě. Nikdy bych jim nebránila. Já už jednou rozvedená byla. To je přece absolutně něco jiného.

Tím že zemřel, už ho nikdo nikdy neuvidí, jeho máma, jeho prarodiče, brácha, jeho děti … rozvod … je smutný, asi víc když je v rodině postižené dítě, ale není to KONEC. Ty vazby, city, pokud je chlap aspoň trošku táta, tam jsou přece dál. On vidí, jak jeho děti rostou, časem se obrousí i to, co bylo mezi původními manželi špatné a kolikrát spolu vychází líp, než když byli spolu …

Jsem asi málo empatická, ale absolutně nerozumím srovnání, když odejde táta od dětí za jinou a když odejde tak, že zemře. Kdybych mohla volit, ať proboha žije!!! Ať je klidně s nějakou jinou, ale ať ho děti neztratí úplně.

Vždyť … u těch rozvodů nikdy není na vině jen jeden … i když to tak může vypadat. Ale to, že někdo uteče do jiného vztahu má kolikrát i jiné podhoubí, něco, co nezvládli někdy v minulosti, daleké či blízké, oba ještě manželé … někdo má větší vinu, někdo větší, ale pak je to o výběru.

Já si také poprvé vybrala sakra špatně a proto jsem byla rozvedená. Mám díky tomu manželství Zuzanku a to bylo také jediné na tom pozitivní. Necítím k ex nic, ale určitě bych nechtěla, aby zemřel. Kvůli Zuzce je moc fajn, že tátu pořád má, i když se s ním nevídá tak často, jako kdybychom žili spolu.

No snad jsem se vyjádřila dobře…

Vloženo 24. Srpen, 2010 v 7.17

9 24. Srpen, 2010, padula:

To máš teda Diny sakra recht!
My jsme rozvedení 14 roků, kluci jsou velcí. Dokud byli ještě děti, chodili k tátovi každých 14 dní na víkend + dovolený, vánoční svátky…
Vztah se rozhodně nepřerušil. Určitě byl jiný, asi víc povrchní – ta každodennost prostě chybí, ale BYL TU PRO NĚ.
Teď jsou dospělí, jako takové je i bere a já z toho mám radost.
Třešinka: po rozvodu jsme zažívali s ex prekérky, protože oba patříme do jedný party kamarádů, chvíli to drhlo, já spíš byla s holkama, on s chlapy. No a hepík – už pár let emoce vyšuměly a my fungujeme úplně normálně, v partě i mimo. V partě společně slavíme kulatiny, silvestra, jezdíme na rafty. A je to lepší než v manželství.
A co je hlavní, pro ty děti tu prostě jsme, mají nás oba na dosah, i když nejsme spolu. O to jde.
Takže máš Diny pravdu, nedá se to srovnat, protože Milda už jim ( ani od jiný paní, ani z jiného domova) tu radu, tu pomoc, nebo prostě JEN sebe – nemůže dát.
Naštěstí mají tebe a sebe navzájem, a to je taky hodně.

Vloženo 24. Srpen, 2010 v 8.27

10 24. Srpen, 2010, Tereza:

krásné vidět děti pohromadě – úžasné, jak jsou spokojení:-)
a co říkali kluci na Zuzčiny vlasy? Mně vždycky hrozně baví jak děti ftipně reagují na takovéhle změny:-)

Vloženo 24. Srpen, 2010 v 10.17

11 24. Srpen, 2010, Tereza:

Diny, určitě jsi ráda,že máš zas všechny pohromadě.
Diny, Milda na vás bude dávat pozor vždycky.

Vloženo 24. Srpen, 2010 v 16.21

12 24. Srpen, 2010, DIblik:

Je zvláštní , když nemáš doma děti, že? Já se taky vždycky cítím divně…na jednu stranu jsem ráda, že si oddáchnu, ale na druhou mi zkratka něco chybí…stěbetání, věčné otázky, plnění potřeb, …

Je to těžké, stále se budou „horší“ dny, kdy člověk bude v slzách vzpomínat a ptát se proč? Ale perete se a to je hlavní, snažíte se vaše všední dny prosvítit sluníčkem, které nosíte v sobě a Milda zůstává s vámi, ve vás…Tak hlavu vzhůru a hodně sil do dalších dnů!

Vloženo 24. Srpen, 2010 v 20.05