26 Srpen 2010

Nikoho nečekám

V kategorii Denní deníčky |

Nějak to na mě dolehlo.

Den líně ubíhá, děti spí po obědě, za chvíli bude odpoledne, večer …  nemáme nic v plánu, jsme jen tak doma … možná proto.

Jeden mezník mi zmizel. Nám zmizel, mně i dětem.

Už na nikoho nečekáme.

Brala jsem to jako takovou samozřejmost. Všední den, někam jsme jeli nebo taky ne, oběd, spát … já siestu, třeba jsem psala na blog nebo po chvíli šla něco upéct. 

Kolem půl čtvrté už jsem se tetelila a čekala.

Pak bylo slyšet z dálky motorku. I dětem všechno vypadlo z ručiček, pokud jsme nebyli všichni na dvorku a neviděli tě rovnou přijíždět.

Táta se vrátil.

Táta je doma.

------------------------

To už není.

Nemám pro koho postavit vodu na kafe, jen pro sebe.

Nemám komu ukrojit koláč, kdybych ho upekla.

Není proč se těšit na společný večer, až děti v postýlkách us­nou.

Úplně obyčejná věc, tolikrát žitá … tak běžná v tolika rodinách.

Táta se vrací z práce.

Nebo máma. 

Nebo oba … to je jedno – a i když už jim dávno při pohledu na sebe netluče srdce jako tenkrát před lety … i když pel starostí setřel spoustu naivních snů a plánů … i když všechno je leckdy jinak … 

… dokud máte na koho čekat, jste šťastní.

Tento článek byl vložen 26. Srpen, 2010 v 13.48 a je zařazen v kategorii Denní deníčky. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

22 komentářů k “Nikoho nečekám”

  1. 1 26. Srpen, 2010, levar:

    Ach jo, Diny, zase máš pravdu…

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 14.35

  2. 2 26. Srpen, 2010, hrdlickaa:

    Milá Diny, opět musím moc poděkovat za Vaše psaní, člověk si vždy uvědomí, co má a že je potřeba si toho moc vážit. Je to tak smutné, jak jste to napsala… nemít na koho čekat… ale určitě ten čas zase jednou přijde. Vím, že Váš Milda to bohužel být nemůže, ale přece jen, třeba Fénix:-). Zase budete všichni mít na koho čekat a těšit se… moc moóóóóc Vám to přeju a držím palce. A Milda na Vás kouká a dává na Vás pozor a určitě bude moc rád, když budete aspoň trošku šťastní. Tak se držte. Moc pozdravů do Ovečkova a pohlazení dětičkám, jsou úžasné:-). Zdraví A+A

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 14.42

  3. 3 26. Srpen, 2010, Czeperka:

    …znám to moc dobře, tu druhou půlku dne nemám moc ráda.

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 15.08

  4. 4 26. Srpen, 2010, Danka:

    Tiež čakávame. Máme to šťastie, že zatiaľ sme sa vždy dočkali. Viem, že to nie je samozrejmosť.

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 15.18

  5. 5 26. Srpen, 2010, Martina:

    Já takhle někdy nadšeně očekávám večerní koupání když už nikdo nemá přijet. I to je vcelku pozitivní čas. A večer když je klid… dřív jsem to nesnášela – teď si to fakt nemůžu nabažit. Jasně že bych raději zažívala chvilky s někým druhým. No ne jen tak s někým… chybí mi ten můj. Nicméně člověk musí pořád hledat něco pozitivního a když můžu vypnout tak to pozitivní je :) Jak už psala hrdličkaa – máš aspoň teho Fenixe :) I když mu asi nemůžeš zatím reálně napíct buchty (fakt nevím :) ) tak ale i to se může za čas změnit. Nic netrvá věčně – drž se :)

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 17.44

  6. 6 26. Srpen, 2010, nika:

    Milá Diny,
    vím jaké to je – už pár měsíců mi chybí právě ty návraty manžela z práce (říkáme tomu návrat z Angoly), kdy mu na jedné ruce visela dcera a na druhé pes a já čekala na pusu s druhou dcerou na ruce. Chybí mi přesně takové chvilky – pití kafe na schodu našeho domu, večer kdy děti leží v postýlkách, povídání prostě jen tak…U mě je rozdíl, že se muž vrátí – je v zahraničí a vrátí se v listopadu. Nevím co napsat – je mi líto – to není to pravé. Tak snad jen pohlazení…

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 18.24

  7. 7 26. Srpen, 2010, Hvizdička:

    Smutné,ale krásné a pravdivé.

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 18.56

  8. 8 26. Srpen, 2010, verka:

    Řekla jsem si, že se budu střežit komentářů, protože mi to nepřísluší a stačí dost, že šmíruju zde na blogu, ale nedá mi to – chtěla jsem Vám poslat tuto mou oblíbenou básničku od Hany Semerákové, snad se nebudete zlobit.

    Luxus je být zdravý, luxus je být hravý,
    luxus je mít se kam vrátit,
    luxus i mít, co ztratit,
    luxus vidět stromy v dálce,
    i slyšet zpěv pěvce,
    luxus dneška je mít rád i někoho odmítat,
    užij si luxus dnešního dne,
    kdo ví, co zítřek přinese…

    Ztratila jsem to nejcennější, ale tahle básnička mi připomíná, že můžu ztratit ještě víc, takže každý den pokorně děkuji za to, co mám.

    Přeji Vám hodně sil abyste si dokázala užívat luxusu života, protože si to zasloužíte.

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 19.00

  9. 9 26. Srpen, 2010, Lenka:

    Dnes musím reagovat,
    i když máme s manželem každý svoje mouchy, i když se v tolika věcech neshodneme, častokrát pohádáme… stejně se každý den těším až přijede z práce. Je to prostě mezník dne a já s tím počítám, že ta chvíle přijde, že přijde z práce a už tu nebudu jen já a děti… A hodněkrát si v tuhle chvilku vzpomenu na Tebe… už od té doby, jak jsi psala, že chodí táta z práce (tenkrát…) a všichni se těšíte. Vážím si toho a přeji celé vaší rodince, aby se jednou zase takhle mohla těšit…

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 19.43

  10. 10 26. Srpen, 2010, Katerina Ruth:

    Milá pani Dino,

    i presto ,ze Vase stranky sleduji nepravidelne jiz skoro 7 mesicu, az dnes jsem se odvazila odepsat a to vseobecne, nikoli ke konkretnimu clanku.

    Puvodne me na Vase stranky upozornila kolegyne v praci, protoze vedela, ze hledam na internetu odborne komentare k chovani deti, ktere ztratily v detstvi jednoho z rodicu.
    Duvodem byl fakt, ze mam dcerku ve veku Vaseho Davidka, ktera si prozila ztratu otce 6.10.2009 a ja jsem chtela vedet, jestli jsou jeji reakce na danou situaci alespon trochu v norme. Jeji otec byl totiz velmi silna osobnost.

    Jen jsem Vam chtela tu celou dobu rici, ze obdivuji Vasi silu, zivotni motor, silnou vuli, chytrost, velky cit pro psany text, basnicke strevo v takove kvalite, ze byste se tim dle meho mohla zivit a schopnost bojovat za svou rodinu v dnesni moderni dobe, ktera neni lehka…alespon ekonomicky.

    Mate ctyri nadherne deti a k tomu chut a schopnost pokusit se zit zivot naplno dale.

    Preji Vam jen to nejlepsi a Vasim detem predevsim stastnou mamu, aby mela silu pro ne samotne.

    (Prominte mi, ze pisi bez hacku a carek, ale muj PC to neumi :o))

    S pranim zdravi pro vsechny, hodne sil do vsech novych zivotnich situaci a stesti, ktere je vzdy malinko potreba, aby do sebe kameny zivotni mozaiky zapadly, jak maji

    zdravi

    Vase obcasna ctenarka

    Katerina

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 21.58

  11. 11 26. Srpen, 2010, Petra:

    Milá Diny,
    je mi tak smutno, když čtu co píšeš… posílám pohlazení…a moc si přeji,aby jste se zase mohli těšit na někoho až přijde z práce, ty si budeš moc s někým vypít kávičku, popovídat a on třeba půjde uložit děti do pelíšků…
    M

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 23.18

  12. 12 26. Srpen, 2010, Petra:

    Mě manžel odjíždí do práce na 5 dní v týdnu a vždy se nemůžu dočkat neděle, až zavolá,že už je zpátky v Čechách… Drž se …

    Vloženo 26. Srpen, 2010 v 23.20

  13. 13 27. Srpen, 2010, Jiruška:

    Diny, zas si uvědomuji jak běžná věc, jako je návrat manžela z práce, je vlastně hodně podstatná… moc bych to přála všem… u nás je to moc pěkný moment dne vždycky… držte se, přeji sílu do dalších dní…

    Vloženo 27. Srpen, 2010 v 0.22

  14. 14 27. Srpen, 2010, Blanka:

    Diny, už to tady bylo řečeno asi stokrát, ale tady si vždycky uvědomím, jak tyhle věci nejsou samozřejmost a co čtu tvůj blog, tak úplně vážně vnímám, nebo se o to alespoň snažím, jak mě daleko míň věcí vytočí, jak si vždycky řeknu, že mi vlastně nic neschází a je mi líto, že na to člověk přijde, až takovým způsobem. Držím palce, ať je zase líp.

    Vloženo 27. Srpen, 2010 v 6.55

  15. 15 27. Srpen, 2010, hataika:

    Diny je to tak,jak píšeš,ale hodně lidí si to vůbec neuvědomuje,že se nemusí dít nic extra a je to vlastně veliké štěstí.Štěstí v každém dni,nemusí se čekat na to,až se koupí nový dům,až se pojede na dovolenou,až si pořídíme to a to,prostě takové to čisté štěstí v obyčejných chvílích.

    Vloženo 27. Srpen, 2010 v 8.00

  16. 16 27. Srpen, 2010, Tereza:

    Diny, je to opět pravdivé, bolestivé a zároveň krásné

    Vloženo 27. Srpen, 2010 v 8.14

  17. 17 27. Srpen, 2010, jasmine:

    Ach Diny,
    moc ti drzim pesti, aby uz byl tady ten cas, kdy budes na nekoho a cekat a komu ukrojis buchtu a uvaris kafe. Nejen kamosky.
    Snad ten cas prijde uz brzicko, aby tvuj zivot byl zase uplny. Teda pokud si to prejes taky.

    Měj se, slunicko usmevave. Nejen Klarka je slunicko :-) I Ty se umis krasne smat, nejen ocima urcite. Jak jsme videli za jidelnim listkem v cukrarne :-)

    J.

    Vloženo 27. Srpen, 2010 v 9.01

  18. 18 27. Srpen, 2010, Iva:

    Diny, jak už holky psaly, pravdivé, smutné. Přeju krásný zbyteček prázdnin…

    Vloženo 27. Srpen, 2010 v 10.12

  19. 19 27. Srpen, 2010, jaru:

    Jo, jo Diny…máš velkou pravdu, až mam z toho slzy v očích. Kéž by měl každý na koho vždycky čekat a těšit se. Moc Ti, Vám, přeju, ať ten krásný, i když zase jiný, pocit těšení a tetelení zase brzo zažíváte…nikdy nebude stejný, ale snad se trošku přiblíží tomu, co jste zažívali

    Vloženo 27. Srpen, 2010 v 13.55

  20. 20 27. Srpen, 2010, Lucka:

    Napada me jen… „Ano, jsme stastni.“ Pokyvuji k tomu hlavou. Tak nejak smutne, protoze jsou veci, ktere clovek opravdu nevrati a nezmeni a ktere boli tolik, ze je mi lito vsech, co to musi prozivat. A zaroven si uvedomuji, jak MOC VELIKE stesti mam ja v podobe tri bajecnych chlapu, ktere doma mam.

    Vloženo 27. Srpen, 2010 v 21.00

  21. 21 28. Srpen, 2010, Zuzina:

    Diny,posílám pohlazení… myslím na Tebe.

    Vloženo 28. Srpen, 2010 v 9.26

  22. 22 1. Září, 2010, Pisarka:

    Je to tak, jenže člověk si to stejně uvědomí, až když to štěstí ztratí. Ať ti je co nejdřív zase líp, třeba se zas někdo začne vracet!!

    Vloženo 1. Září, 2010 v 22.45

Vložit komentář

nahoru »