Klárčin blog

Davídek miluje tiramisu a medovník.

A tiramisu jsem mu už, pravda, dlouho neudělala.

Kdy jindy, než zítra, je ta pravá chvíle na oslavu. 

Prostě tiramisu po česku ;)

Kdyby měl někdo chuť ho také udělat, je to rychlý, výborný a je akorát potřeba ho nechat přes noc uležet. A recept je TADY.

Davídek tu skákal nadšením, brouček můj. 

Možná bych měla dnešní Klárčinu „školku“ prožívat víc. Je mladší … je to jiné … já nevím. Ale když porovnám své pocity, tak mnohem víc jsem rozhozená z Davídkovo nástupu do školy.  Možná proto, že to byla plánovaná akce, tolikrát s Mildou probíraná. Možná proto, že o stacionáři jsme „jen“ mluvili a nebylo jisté, jestli do něj bude Klárka chodit. Ale škola … Davídkovo první den ve škole … ten den si chtěl můj muž vzít dovolenou. 

On si jí krom klasické letní vybíral strašně málo, neměl rád vykolejení z běžných činností, já jsem si kolikrát z něj dělala legraci, že co nemá zapsáno v Outlooku se ani nemůže stát …

Ale zítra, zítra by s námi šel. 

Je mi líto a nevím, jak ustojím to, že ostatní děti tam tatínky mít budou. No … musím. Je pravda, že některé maminky jsou rozvedené a taky tam třeba tatínek nebude … to je panečku super útěcha  ;)

Davča to zvládne, to vím. Neskutečně se těší a je to chytrej, zlatej kluk. Je to syn skvělého chlapa, tak to by bylo, aby to nezvládl.

No a ono možná … mi na nějaké probírání se city ani nezbyde čas. Jdeme tam všichni kromě Zuzky, ta musí do své školy a v té Davídkovo škole je spoustu schodů a to jsem zvědavá, jak se tam s vozíčkem proboxujem a Kájíka za ruku …  Takže já se tu možná zbytečně dojímám, jak to budu zvládat  a přitom budu ráda, když nějak vyfuníme do třídy, tam si poslechneme paní učitelku, sotva stihnu udělat pár fotek a zase nějak tu svou bandu dopravit dolů a domů :))

Prostě, asi bych se měla už konečně naučit, že dívat se dopředu, že něco bude černé, smutné, já nevím jaké – je nesmysl. Protože obvykle je všechno nakonec úplně jinak.

Ale to tiramisu, to se mi doufám, povedlo a odpoledne všichni toho našeho prvňáčka pořádně oslavíme :)

Přeju zítra šťastné vykročení vám všem, koho cesta do školek a škol čeká :) 

Tak pro Klárku byl velký den dnes.

Pro Davídka bude zítra – alespoň to máme trošku rozložené :)

Připravené měla v batůžku od Edit (ještě jednou moc děkujeme :) ) všechno – náhradní oblečení, svačinku, své odlehčené lžičky z Ikey i podepsané lahvičky na pití.

Navíc nebyla vůbec nervozní :)

Rozloučila se s námi úplně normálně a prostě odjela s tetama vstříc prvním čtyřem hodinám, jakoby chodila do „školky“ už roky :)

.............­............

My jsme mezitím s klukama a Zuzkou přemýšleli, co s časem. Jet domů a vrátit se v poledne, nebo spíš pojedeme dokoupit věci do školy. A já si skočím ke kadeřnici, jupí :)

Tak nám v Hypertescu utekl čas ani nevíme jak, Zuzka má většinu věcí do školy (nepočítám učebnice, ty snad nějak vyšaší od minulých druháků, nechápu, proč se systém předávání učebnic automaticky ( jako byl za nás ) už zrušil …) 

Kluci se vylítali, takhle brzy v obchoďáku skoro nikdo nebyl.

A pak jsme o chviličku dřív vyzvedli Klárku. Ta si zrovna s jednou tetou a s Kačenkou, která je už větší holčička, ale jak říká Klárka: Ona nemluví, tak musím mluvit víc já :), zpívali písničky a Klárka hrála na bubínek :)

Absolutně spokojená, vůbec jsme jí nechyběli. No jo no, velká holka to je. Akorát jsme museli tetám zdůraznit, že ten pokyn NEROZMAZLOVAT, je třeba dodržovat :) Ona Klárka, jak zjistí, že je jí někdo plně k dispozici kdykoliv, umí si pěkně vymýšlet – a to prostě taky nejde. 

Pamatuju si, když jsem se před dvěmi lety dozvěděla o Klárčině nemoci, jak jsem na serveru Rodina četla rozhovor s maminkou holčičky se SMA – a ta právě říkala hodně velkou pravdu: Mít postižené dítě – to není žádná velká výhra, co si budeme povídat. Ale mít rozmazlené postižené dítě … to je začátek konce. I pro to dítě samotné. 

Já Klárku jako výhru beru, nemít jí, jsem úplně jiný člověk. I když kvůli ní samotné bych si moc přála, aby byla zdravá holčička, to asi nemusím vůbec psát. Ale nemám ráda, když se kolem nemocného dítěte hopsá a plní se mu všechna přání.

Prostě to Klárka zkouší. Na tety ve stacionáři, na babičku, když je u ní ;) U někoho jí to projde, někde ne.  V její školce určitě najdou tu správnou míru :)

A ve čtvrtek jdeme zase :)